MAROKO

Maroko, je stát na nejzazším severozápadě Afriky Maroko, je stát na nejzazším severozápadě Afriky. Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara (uznáme-li ji za součást Maroka, pak Maroko sousedí na jihu s Mauritánií) a na severu dvě malé španělské exklávy Ceuta a Melilla. Vlajka Maroka Znak Maroka

Hlavním městem je Rabat Má 32 725 847 obyvatel Je 37. nejlidnatější stát na světě Rozloha je 446 550 km² Je 58. největší stát na světě Úředním jazykem je arabština, z 30-40 % je francouzština Náboženství: muslimové 98,7 %, křesťané 1,1 % a židé 0,2 % Král: Mohamed VI. Měna: marocký dirham (MAD) Telefonní předvolba: +212

Podnebí Kultura a sport Důležitou roli v podnebí v Maroku hraje Střední a Vysoký Atlas, který je výrazným klimatickým rozhraním. Severozápad země je ovlivněn Středomořím a vyznačuje se mírným deštivým podnebím v zimě s průměrnými teplotami 16 °C a horkými suchými léty s průměrnými teplotami 28 °C. Oblast Atlasu se vyznačuje typickým vysokohorským podnebím se značnými teplotním rozdíly. Na jihu a jihovýchodu je suché pouštní kontinentální podnebí – horká léta, kde maxima dosahují přes 40 °C a studené zimy. Množství srážek v průběhu roku kolísá mezi 900 mm na severu a 200 mm na jihu. Na severozápadních svazích hor bývá množství srážek přes 1 000 mm (ve vyšších polohách sněhových). Kultura a sport Stále oblíbenější se stává golf a golfová hřiště přibývají za pomoci Jeho Kralovského Veličenstva Prince Mulaje Rašida.

Prehistorie a římská nadvláda Historie osídlení Maroka sahají až do starověku. V jeskyních Vysokého Atlasu byly objeveny skalní kresby z mladší doby kamenné. V letech kolem roku 1000 př. n. l. bylo Maroko úrodnou a zalesněnou zemí a tudíž se tamní lid zabýval zejména zemědělstvím. Ve 2. st. př. n. l. zakládali na území dnešního Maroka své osady Féničané podél obchodních cest. Po jejich pádu přišli do Maroka Římané, kteří do roku 40 př. n. l. tuto oblast spojili se západní částí dnešního Alžírska a dali tak základ provincii Mauretania Tingitana. Díky tomu, že Berbeři žili kočovným životem a nezakládali města, a tudíž nebylo co dobývat, se ubránili římské nadvládě a stáhli se do vnitrozemí, odkud podnikali výpady na římské osady a tábory. Toto období je specifické rychlým šířením pouštních oblastí, neboť Římané bezohledně káceli místní lesy a nestarali se o jejich obnovu. V zemi tak klesala hladina pozemní vody a celá oblast pustla (v současnosti je zemědělsky využitelná přibližně jen třetina marockého území). Římská nadvláda skončila v 5. století, kdy Římany vypudili Vandalové a založili královskou říši. V ní však tvořili pouze málo početnou horní vrstvu a záhy splynuly s původním berberským obyvatelstvem. V 6. stoletíbylo území Maroka obsazeno Byzantskou (Východořímskou) říší.

Geografie Hlavy nezávislého státu: 14.8.1957-26.2.1961 – Muhammad V. – král 26.2.1961-23.7.1999 – Hassan II. – král Od 23.7.1999 – Muhammad VI. – král Geografie Marocká krajina je nejvíce ovlivněna třemi aspekty – pohořím Atlas, Saharou a atlantským pobřežím. Atlas prochází zemí od jihozápadu (Antiatlas s vrcholy přes 2 500 m n. m.) přes jeho největší část – Vysoký Atlas dosahující výšek přes 4 000 m n. m. – až k severu (pohoří Rif s vrcholy přes 2 000 m n. m.) a severozápadu země (Střední Atlas s vrcholy přes 3 000 m n. m.), kde strmě padá do Středozemního moře a pokračuje po pobřeží do Alžírska. Ve Vysokém Atlasu rozprostírajícím se ve střením Maroku najdeme i nejvyšší bod Maroka a celé Severní Afriky – Džabal Tubkal dosahující 4 167 m n. m. Atlantické pobřeží je ploché a stoupá do vnitrozemí k tabulovité krajině marocké mesety (kolem 800 m n. m.). Na východě a jihovýchodě přechází pohoří Atlas v alžírskou náhorní plošinu šotů a v Saharu. Vodstvo: Většina marockých řek ústí do Atlantického oceánu. Největší z nich (od severu k jihu) jsou Sebú, Um er-Rbia, Tensift, Sous. Řeka Mulúja ústí do Středozemního moře. Mnoho řek se ztrácí na okraji Sahary. Režim řek je charakteristický vodností v zimním období zatímco nízkými průtoky či vyschnutím v létě. Údolí občasných toků se nazývají vádí.