Výstavba spalovny v Malešicích  Od počátku sedmdesátých let bylo zřejmé, že v dohledné době nastane v Praze situace, kdy nebude prostor pro ukládání tuhého komunálního odpadu. Přestože již tehdy byly zpracovány studie na koncepci zacházení s odpadem, nepadlo zásadní rozhodnutí a teprve hrozba blízkého havarijního stavu vyvolala zdánlivě nejjednodušší řešení výstavbou velkokapacitní spalovny, která by měla spalovat zhruba % objemu tuhých komunálních odpadů, svážených Pražskými komunikacemi.  Přes projevy nesouhlasu od přímých účastníků stavebního řízení i ze strany veřejnosti byla stavba spalovny direktivním rozhodnutím MěV KSČ prosazena. Při stavebním řízení bylo postupováno způsobem, jehož zákonnost je třeba prověřit.

 Stavba spalovny byla zahájena v září 1988 podle původně schválené dokumentace a dodnes podle ní probíhá. Dostavba II. stupně čištění není připravena ani na úrovni předprojektové dokumentace. (Projektový úkol předložený ke schválení má několik vážných nedostatků.) Realizace podle prozatím platného původního projektu vede proto k nadměrnému vynakládání investičních prostředků na části objektů, které bude nutno měnit.

Hospodaření s odpadem  Současně projednávaný generel zacházení s odpady v Praze stanovuje zásady hospodaření s TMO:  Omezovat produkci odpadu na nejmenší míru  Separovat a maximálně využívat odpad zpět pro průmysl  Tepelně zpracovávat (např. spalovat) pouze nerecyklovatelný odpad

 Je třeba výstavbu spalovny zastavit a celou koncepci využívání odpadu přepracovat tak, aby byla v souladu s generelem určenými zásadami. Při racionálním využití by bylo možno návratnost surovin využít na 60 % a přímo skládkovat předem separovaných 13 % popelovin. Pro spalování by zbylo cca 15 kt/r. (ze 430 kt/r. - TMO Praha hl. město). Pro takového množství lze při rozdělení spalovací kapacity na několik menších částí a tedy i svozové oblasti na více sektorů využít pro spalování bezpečnější vysokoteplotní technologii.

Proces likvidace  Každé vozidlo s odpadem je při příjezdu váženo ve vrátnici. Dále zde probíhá kontrola předepsaných dokladů o kvalitě a množství odpadu. Vozidla projíždějí citlivým detekčním systémem pro vyhledávání radiace. Odpad, kde se něco takového najde není ke spalování přijat. Po zvážení svozová vozidla vyjedou nájezdovým mostem na rampu, kde náklad vyklopí.  Odsud se dostane do zásobníku odpadu – bunkru, odkud pak putuje do kotlů. Ještě předtím se ale odpad zostříhá a rozdrtí (cigarety, textil, atd.). Odpad se po nabrání jeřáby zváží a přenese do,,děr“, odkud putuje do kotlů. V kotelně jsou umístěny čtyři kotle s válcovými rošty. Každý je schopen spálit až 15 tun odpadu za hodinu, vyrobit max. 36 tun páry o tlaku 1,37 MPa. Tato pára je dodávána do energetické sítě Pražské teplárenské a.s.

 Kotle jsou vodotrubné s jedním bubnem a přirozenou cirkulací parovodní směsi. Spalovací komora je celokovová s vnější izolací a oplechováním.  Po spálení odpadu zbude škvára, která obsahuje hodně železa, které se po odloučení od škváry využívá na výrobu oceli. Kotle produkují spaliny, které putují do praček, ve kterých se škodliviny zachytávají. Nakonec jsou vyčištěné spaliny vedeny do komína. Před vstupem spalin do komína se provádí kontinuální měření emisí (koncentrace škodlivin).

Západní pohled

Pohled shora