Právní rámec katecheze a výuky náboženství v ČR PhDr. Mgr. et Mgr. Filip Dostál

Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. Podle čl. 3 Ústavy ČR je „součástí ústavního pořádku ČR“ Čl. 15 Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. Čl. 16 1 - Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. 2 - Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. 3 - Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. 4 - Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Zákon o Úmluvě o právech dítěte č. 104/1991 Sb. 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem. 3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.

Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 Sb. § 2 Svoboda náboženského vyznání (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2) Právo nezletilých dětí na svobodu náboženského vyznání nebo být bez vyznání je zaručeno. Zákonní zástupci nezletilých dětí mohou výkon tohoto práva usměrňovat způsobem odpovídajícím rozvíjejícím se schopnostem nezletilých dětí. (3) Nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti. (4) Každý má právo volit si duchovní nebo řeholní stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných společenstvích. (5) Nikdo nesmí být omezen na svých právech proto, že se hlásí k církvi a náboženské společnosti, že se účastní její činnosti nebo že ji podporuje, anebo je bez vyznání.

Pro účely tohoto zákona se rozumí § 3 Základní pojmy Pro účely tohoto zákona se rozumí a) církví a náboženskou společností dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a případně obecně prospěšné činnosti, b) osobou hlásící se k církvi a náboženské společnosti osoba, která podle svého přesvědčení a vnitřních předpisů církve a náboženské společnosti k ní přináleží,

Codec iuris canonici (1983) Kánon 204: 1: Věřící jsou ti, kdo křtem přivtěleni ke Kristu stali se lidem Božím, a proto se účastní, každý svým způsobem, na kněžském, prorockém a královském poslání Krista a v souhlase s vlastními podmínkami jsou povoláni k vyplnění poslání, které svěřil Bůh církvi ve světě. 2: Tato církev ustanovená a uspořádaná na tomto světě jako společnost, trvá v katolické církvi, kterou řídí Petrův nástupce a biskupové, kteří jsou s ním v jednotě. Kánon 205: V plném společenství s katolickou církví jsou na světě pokřtění, kteří se spojují v jejím viditelném organismu s Kristem pouty vyznávání víry, svátostí a církevní vlády. Kánon 206: 1: S církví jsou zvláštním způsobem spojeni katechumeni, kteří pod vlivem Ducha svatého zjevnou vůlí žádají o přičlenění k církvi, a proto, jak touto touhou, tak i životem víry, naděje a lásky, spojují se s církví, která již o ně pečuje jako o své vlastní.

§ 7 - Zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností (1) Registrovaná církev a náboženská společnost může za podmínek stanovených tímto zákonem k plnění svého poslání získat oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv: a) vyučovat náboženství na státních školách podle zvláštního právního předpisu, d) zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu,

Školský zákon č. 561/2004 Sb. § 15 (1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 vyučovat náboženství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách,10) a to i společně na základě jejich písemné dohody. (2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním. (3) Vyučovat náboženství může v pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu.2) Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství.

Zákon o pedagogických pracovnících č. 563/2004 Sb. § 14 Učitel náboženství Učitel náboženství získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti teologických věd, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo c) v oblasti pedagogických nebo společenských věd a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboženství.

§ 3 Předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka (1) Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo splňuje tyto předpoklady: a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává, c) je bezúhonný, d) je zdravotně způsobilý a e) prokázal znalost českého jazyka, není-li dále stanoveno jinak.

„Výjimky“ v zákoně o pedagogických pracovnících. § 22 odst. 5 Pedagogický pracovník, který vedle přímé pedagogické činnosti, pro kterou má odbornou kvalifikaci, vykonává také další přímou pedagogickou činnost v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, pro kterou nemá odbornou kvalifikaci, splňuje pro pracovněprávní účely předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b). odst. 7 Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení může zajišťovat výchovu a vzdělávání po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu pedagogickým pracovníkem, který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace, pokud prokazatelně nemůže tyto činnosti zajistit pedagogickým pracovníkem s odbornou kvalifikací. Tím není dotčena odpovědnost ředitele školy nebo školského zařízení za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb podle zvláštního právního předpisu

Náboženství jako součást zájmového vzdělávání Z. č. 561/2004 Sb. § 111 Zájmové vzdělávání (1) Zájmové vzdělávání poskytuje účastníkům naplnění volného času zájmovou činností se zaměřením na různé oblasti. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve střediscích volného času, školních družinách a školních klubech. Vyhl. č. 74/2005 Sb. § 11 - Zájmové vzdělávání je poskytováno zpravidla za úplatu. Z. č. 563/2004 Sb. § 17 odst. 2 Pedagog volného času, který vykonává dílčí přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání ve školách a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci a) vzděláním podle odstavce 1, nebo b) středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání a 1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo 2. studiem pedagogiky.

Shrnutí Kde lze katechizovat a vyučovat náboženství? Ve škole – v působnosti školských předpisů Pedagogický pracovník Splnění předpokladů podle zákona o pedagogických pracovníků Pracovně-právní vztah se školou Postavení učitele ve škole Nepovinný předmět – bez úplaty Zájmové vzdělávání – tzv. „kroužek“ – může být za úplatu V prostoru školy na základě smlouvy s farností Tím je to farní aktivita, i když si zachovává některé rysy školní výuky! Není v působnosti školských předpisů Ve farnosti – na faře nebo v jiném prostoru užívaném farností

Katechetická výuka v CIC III. kniha – Učitelská služba církve Stať I – Služba Božího slova Hlava I – Hlásání Božího slova Hlava II – Katechetická výuka – kánony 773 – 780 Zařazení není samoúčelné – má teologické důvody Katechetická výuka součást služby Slova Hlásání je důležitá součást posvěcující služby církve Apostolicita – proto kanonická mise od biskupa A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16; 15)

Směrnice Arcibiskupství pražského Zřizování nepovinného předmětu náboženství ve státních školách čj. 3518/2005 v ACAP 5/2005 Směrnice o školním vyučování náboženství čj. 3202/2008 v ACAP 10/2008 Kanonická mise ke katechetické službě a výuce náboženství čj. 3921/2003 v ACAP 6/2003 Směrnice o kanonických misích ke katechetické službě čj. 4765/2004 v ACAP 6/2004 Působení církve ve školství – výuka náboženství čj. 5017/2014 v ACAP 6/2014