Co Elince uniklo aneb co nepovažovala za důležité v prezentaci Netvlaku uvést a její panička Kromflek to za důležité považuje. S odstupem času se k Netvlaku vracím. Proč?

K mé první prezentaci, k našemu – či možná spíše mému cestování po městech Moravy a Čech, mi dva lidé řekli, že není psána od srdce a že je to má nejhorší prezentace. Názory akceptuju, nicméně se s nima neztotožňuju. Druhá prezentace, stejně jako ta první je dělaná srdíčkem Kromfleka. Jinak to ani neumí. Je to naivní stvoření a jsem ráda, že s ním nemám nic společnýho.

Pohybuju se mezi lidma, kteří nedokáží chviličku posedět a tak se stalo, že si kdosi z nich vymyslel akci na měsíc internetu – březen. Co tak projet se po železničních kolejích v připraveném vláčku??

Cesta Netvlakem začala v Brně na hlavním nádraží. Chumel lidí a tak jsem se raději zdekovala kamsi bokem. Nevěda, co mě v příštích hodinách a dnech čeká.

Netvlak během dne navštěvovala spousta lidí. Práce bylo dost. S přicházejícím večerem u mě vyvstal problém. Jediný zcela závažný problém, který jsem denně řešila a tím byla sprcha. Ne každý se mnou bude souhlasit, ale já vodu ke svému životu nutně potřebuju. Zde bych vyzdvihla město Blansko a pohaněla železničáře v Hradci Králové, kteří mi sprchu na nádraží neumožnili a koukali na mě jako na bezdomovce. Neomlouvá je ani to, že jsem tak skutečně vypadala. Opět zjištění a poznání, že všichni lidé nejsou schopni pomoci potřebnému. Hygienu jsem vyřešila po svém a nakonec byla spokojená.

Ve vlaku se vystřídala spousta lidí – pracovníků, dobrovolníků a spousta nálad a situací, které jsme museli řešit. Někdy bylo nutno zvýšit hlas, někdy se jen otočit a v tichosti odejít. 12 dní v Netvlaku mi dalo moc, možná více jako rok života v běžném pracovním procesu. Není se třeba ptát proč?? Nesnáším tuto dětskou otázku, která k dětem patří, ale k dospělákovi ne. Nicméně se budu snažit odpovědět. Svou hlavou. Jenom svou….

* poznání sebe sama – znám se skutečně dobře? Vím co ve mně je? Šetřím se, mám rezervy, jsem schopná je odhalit? Mám se ráda? Je to ku prospěchu nebo k mé škodě? Mám se zač stydět? * spolucestovatelé – přátelé, neznám je. Hrozné zjištění. Cestuju a pracuju s lidma, které vůbec neznám. A na takové se mám v krizové situaci spolehnout? Poznávám, že jsem se v mnohých zmýlila. U všech je to příjemné zjištění. Jsou to moje pocity, moje myšlenky, které se mi honí hlavou i v noci, když si lehám do spacáku a hlavu strkám do kapuce, abych si kukličku zadýchala a teple se mi spalo. Potřebovala jsem si odpočinout fyzicky, ale hlavně hlavě dopřát oddech. Nemohu se ovšem zbavit pocitu, že to všechno není takové, jak já si myslím. Snad to je jen moje zmýlená, čas ukáže….

Adélka

Anny

Big Jaryn

Borek

Dan

Ivulka

Hanka

Leonardo de Foto

Mirka

Peťa

Kromflek

Jeden z nejmladších návštěvníků Netvlaku.

Zdravím do Hradce. Jde to hladce?? Pozdravuj, usmívej se. Hradec je tedy potřeba v prezentaci řádně pošpinit, když tě nechali nemytou!! Loučím se slovy klasika: „Vydrž Prťka, vydrž!“ Příjemné ráno a krásný první jarní den: Jenom blázen by někam jel v takovým počasí!! A proto sedím v autobuse a jedu. Papa skřítek Kukuku. Hezký večer, teplou lázeň, postel akorát… a víš co? Kukuku… Nikdo nás nehledal, nikdo nás nepotřeboval…. Čmuchalové, horší, jak policejní psi. Tak pa a zažeň ty otravné živly… Rozjímej o samých hezkých věcech.

Tohle jsou převeliké dárky, které jsem v Netvlaku dostala od svých přátel.

Nabízí se otázka, nač voňavý sprej do vlaku? Opravdu to chcete vědět a nedojde vám to?... Když se třeba ráno probudíte a vystrčíte nos z kupé, bací vás po něm cosi, co je nutné potlačit, jinak nejste schopni fungovat a otáčíte se jeden po druhém, koukáte na sebe a podezíráte se navzájem. Ve stanici NELZE si někdo nevzal k srdci. A proč kvalitní mýdlo?? Všudypřítomný vlak a černota z něj se snadno otírá rukávama světlého oblečení. Fleky pak odrazují a navozují pocit bezdomovce. Tedy pro nicnechápající čumily.

12 dní na kolejích uteklo jako voda. Vystřídalo se počasí, lidé, nálady. Z mého pohledu hodnotím Netvlak jako báječnou a srdíčkovou záležitost, které se příště, budu-li oslovena, zase ráda zúčastním.

Několik dní po příjezdu Netvlaku do mateřské stanice, jsme měli setkání, většiny skalních zúčastněných cestovatelů, v Brně ve Vaňkovce, v kavárně Práh, které naplánovala a zorganizovala Peťa.

Peťa pronesla krásná slůvka a všem zúčastněným poděkovala.

Co bude dál? Co se dál, bude dít? Do čeho se pustíme? Co myslíte?

Takhle od srdce se směje kamarád, který právě zvedl telefon někomu, kdo ho hledá za dveřma.

Nakonec své prezentace o Netvlaku si zcela netypicky půjčím obličeje mých přátel. Vtiskněte jim slova do jejich tváří sami. Fantazii se meze nekladou. Papa Mila