Politologie jako věda Politika moc

Politologie jako věda Politologie odvozeno od “polis” (městský stát, starost o věci veřejné), logos (věda) Nejde o vědu v pravém slova smyslu, nemá obecné zákonitosti, jednotící principy – názorová pluralita, používá slova víceméně, pravděpodobně Nemá jednotnou metodu Hlavním předmětem je POLITIKA Politologie zkoumá: politiku, fungování státu, institucí, politické systémy, politické strany, ideologie, politické chování, vztah politiky a ekonomiky

Jednotlivé disciplíny politologie Obecná politologie – historie, politologické školy, předmět politologie, vztah k ostatním vědám, metodologie Politická teorie a pol. filosofie – vývoj pol. myšlení, teorie demokracie, spravedlnosti…. Politické instituce – stát, ústava, volební systém, parlament, dělba moci… Srovnávací politologie Politická sociologie – studuje chování voličů Politická ekonomie

Metody politologie Pozitivní a normativní politologie - pozitivní se zabývá popisem politické (sociální reality) – jak probíhají volby… - normativní – vychází z filosofie, stanovuje normy a hodnoty, např. společnost by měla být založena na ideji rovnosti METODY – popis, srovnávání –výstupy nemají objektivní platnost Výzkum – výzkumná otázka, vysvětlení, definice použitých pojmů, hypotéza - Volba konkrétní metody – průzkum, rozhovor, analýza dokumetů, statistické metody,

Vztah k ostatním vědám, Vývoj politologie Viz kopie : filosofie, státověda, sociologie, historie, ekonomie, právní věda, psychologie Filosofické kořeny – politické názory už u sofistů, ale hlavně Platón, Aristoteles Otec uvažování o politice – N. Machiavelli Smluvní teorie – T. Hobbes, J. Lock, J.J. Rousseau, Ch. Montesquieu K. Marx, J.S. Mill Sociologické kořeny – A. Comte, H. Spencer Založení politologie v USA a ve Frncii 19. st

POLITIKA umění řídit stát umění možného, umění kompromisu boj s mocí a o moc správa věcí veřejných oblast společenské (veřejné) činnosti služba občanů

Desatero správného politika Viz kopie Kopie politická participace - jak byste se vy sami byli ochotni podílet na správě věcí veřejných

Politika, politický program, politický konflikt 1) politika jako program, koncepce jednání, jednání jednotlivců nebo skupin, vlády (policy) 2) politika jako oblast, kde se tyto programy střetávají (politics) Politický program Politika jako oblast střetů – různé programy 1) nejprve konflikt – vzájemné napadání pol. koncepcí 2) kompromis – usmiřování a hledání společné řeči

POLITICKÝ SYSTÉM, MOC, AUTORITA Politický systém – je součástí celkového sociálního systému zahrnuje všechny aktivity související s vykonáváním politiky: volby, volební kampaň, politické strany a hnutí, státní orgány. R. Dahl: “Politický systém je trvalý model lidských vztahů, které zahrnují do značné míry moc, vládu nebo autoritu.”

MOC M. Marshal: “Moc proniká vším ve světě, který nás obklopuje.” M. Weber: “Moc je možnost člověka nebo skupiny lidí realizovat svou vůli i proti vůli těch jichž se to týká.” Voltair: “Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.” Z. Bauman: “Možnost subjektu závazně rozhodnout o činnosti objektu.” Druhy moci – politická, ekonomická, právní, sociální, morální

Legalita a legitimita MOCI Legalita (zákonnost) moci: Subjekt získal moc zákonným způsobem, podle určitých pravidel a uplatňuje ji Sama o sobě není zárukou demokratického uplatňování (komunistický režim byl legální, byla ústava, zákony) Legitimita (oprávnění): Oprávnění vládnout, rozhodovat – dobrovolné respektování jejich rozhodnutí Čím větší účast ve volbách, tím větší legitimita Legitimní moc se nazývá AUTORITA (tradiční, racionální, charismatickou)