Hodnocení rizik v procesu EIA/SEA Část 3 Metodologie rizika

Vývojové schéma pro obecnou analýzu rizik – obr. 3.1

Riziková analýza

Rozhodovací proces Rozhodování za určitosti deterministické parametry Rozhodování za rizika stochastické parametry … pravděpodobnost Rozhodování za neurčitosti nejistota  Metody exaktní možnost optimalizace  Metody heuristické nejsou algoritmizovatelné

Typologie nejistoty predikce Rozlišujeme 4 kategorie: (a) jednoznačnou predikci budoucího stavu a scénáře (existence jistoty); (b) predikci ve variantách omezeného počtu diskrétních scénářů (jeden ze scénářů se uskuteční s vysokou pravděpodobností, rozhodování se děje v podmínkách rizika); (c) vějíř predikce nekonečného počtu možných scénářů (rozmanitost neumožňuje ani náznak možné předpovědi, rozhodování se děje v podmínkách nejistoty); (d) neurčitost, která vylučuje možnost jakékoliv predikce.

Stav nevědomosti jako důsledek sílící pravděpodobnosti a důsledku nejistoty

ANALÝZA RIZIK ≈ RIZIKOVÁ ANALÝZA  Řízení bezpečnosti, krizové řízení i nouzové řízení se opírají o analýzu rizik Riziková analýza je založena na sběru a zpracování dat  terminologie pro sběr, třídění, klasifikaci, zpracování a interpretaci dat (slovníky odborných výrazů) Rizikové inženýrství soubor logických a matematických postupů; aplikuje se pro řízení bezpečnosti i pro krizové řízení. Studuje: identifikaci pohrom, rozsah pohrom, velikost dopadů, určení četnosti výskytu nepřijatelných pohrom, rizika nepřijatelná pro chráněné zájmy aj. Pozornost: projekty a programy OSN, EU, OECD, WB

RIZIKO  CHRÁNĚNÉ ZÁJMY  Riziko je míra výskytu nepřijatelných dopadů na chráněné zájmy vyvolaných očekávanou pohromou v daném místě / objektu / území / regionu / organizaci / státu.  Riziko je Dílčí = uvažuje se JEDEN chráněný zájem Integrované = uvažuje se SOUBOR chráněných zájmů Tři parametry pro řešení: (i) Definované chráněné zájmy (ii) Identifikované jevy, které způsobují dopady v kategorii pohrom (iii) Specifikace nepřijatelných dopadů

Řízení rizik a bezpečnosti  Vychází z analýzy a hodnocení rizik  Riziko je funkcí velikosti ohrožení od jednotlivých jevů / pohrom zranitelnosti chráněných zájmů následkem dílčích impaktů  Pamatovat: Nulové riziko neexistuje Snižování rizika znamená zmírnění dopadů na chráněný zájem Omezené poznání (neúplné informace; rozlišovací úroveň modelů a metodik, lidský faktor)

Kvalitativní riziková analýza Metoda křížové matice interakcí je běžně používaná metoda často ve spojení s kontrolními seznamy parametrů, kritérií, plánovaných činností apod. V souvislosti se sledovanou problematikou je v další části věnována pozornost aplikaci metody křížové matice v procesu posuzování vlivů na životní prostředí EIA (Cross-Impact Matrix) a pro techniku přímého posouzení rizika (Risk Matrix). V obou případech metoda přísluší do skupiny metod pro předběžné posuzování sledovaného jevu; v prvním případě jde o screening a proces PES (Preliminary Environmental Study), ve druhém případě o proces PHA (Preliminary Hazard Analysis). Z toho vyplývá potřeba následně aplikovat podrobnější formalizovanou metodu. Nevýhody jednostupňové matice se snaží někteří autoři vylepšit konceptem vícestupňovitosti.

Riziková rozhodovací matice. Obr. 3-2.

Verbálně numerická stupnice pro posouzení pravděpodobnosti výskytu události. Obr. 3-3.

Verbálně numerická stupnice pro posouzení dopadu události. Obr. 3-4.

Riziková matice pro kvantifikaci rizika R(A) a posuzované scénáře (DEMO-příklad). Obr. 3-5.

Přehled dílčích rizik pro DEMO-příklad. Obr. 3-6.

Kvantitativní riziková analýza Metoda „Totálního ukazatele kvality prostředí“ TUKP (Total Index of Environmental Quality - TIEQ) je multikriteriální metoda rozhodovací analýzy z kategorie tvrdého, určitého typu. Opírá se o axiomatickou teorii kardinálního užitku MUT (Multiatribute Utility Theory), katalogy kritérií a vyhodnocovací křivky (rating curves). Prioritně je používána pro základní cíl stanovení preference různých záměrů (srovnatelných variant). Adaptabilita metody (libovolná volba seznamu kritérií) umožňuje použití jednak pro rizikovou analýzu a spolehlivost technologických systémů, jednak pro posuzování potenciálního impaktu a rizika pohrom v rámci velkých územních celků (proces EIA a SEA).

Matematický aparát – metoda TUKP Æ Výpočet vektoru Ui pro každý scénář: n Ui = å fj (Pj) wj(N) j=1 kde: P … parametr – ukazatel kritéria w … váha kritéria fj (Pj) …vyhodnocovací křivka Æ Výpočet pro množinu scénářů a kritérií

Princip disjunkce prostor hodnocení s množinou kritérií \ indikátorů musí být úplný a zároveň disjunktní, tj. omezení, že určitý aspekt nesmí být hodnocen vícekrát. Porušení principu disjunkce se do značné míry projevuje v nedodržení zásady vzájemné preferenční a užitkové nezávislosti posuzovaných parametrů (především ve smyslu ukazatelů kritérií).

Disjunkce Schéma kvantifikace souhrnné funkce užitku U pomocí dílčích funkcí Uj

Generování vějíře scénářů pomocí citlivostní multikriteriální analýzy apokalyptické pohromy bez možnosti obnovy apokalyptické pohromy s možností obnovy aktuálního trendu (tzv. nulová varianta) trvale udržitelného rozvoje minimální strasti přijatelného rizika hypotetický (referenční úroveň, mezní / cílový stav) pesimistický / optimistický rekonstrukce

Pozitivní (křivka B a D) a negativní závislost (křivka A a C) vyhodnocovací funkce. Obr. 3-7.

Vymezení počátečního a koncového bodu měřítka transformačního prostoru Vymezení počátečního a koncového bodu měřítka transformačního prostoru. Obr. 3-8.

RATING CURVE – VYHODNOCOVACÍ KŘIVKA Přímou závislost transformaci užitku definuje vztah: Pro každé kritérium musí být dílčí funkce užitku è è tzn. celkem j nezávislých porovnání variant

DEMO-příklad dílčí funkce užitku. Obr. 3-9.

Posouzení energetické koncepce JČ kraje

DEMO – příklad: Vyhodnocovací křivka pro K(C-1) VLIV NA ZVÝŠENÍ ENERGETICKÉ SOBĚSTAČNOSTI ÚZEMÍ

Hierarchizace významu kritérií. Obr. 3-10.

DEMO – příklad: Histogram kritérií obalová křivka vrcholů naznačuje obalovou křivku pro normální Gaussovo rozdělení náhodných chyb – důkaz objektivního výsledku bez rušivého vnějšího cíleného vlivu

Formy účasti – čtyři kvalitativní úrovně  Pasivní účast  jednosměrný tok informací od proponenta k občanovi  Selektivní konzultace  oboustranný tok  Přímá spoluúčast  pracovní skupiny  Vzájemná podřízenost – mediation  konsensus (není poškozena menšina)