GYMNÁZIUM, VLAŠIM, TYLOVA 271 Autor Mgr. Anna Doubková Číslo materiálu 5_2_CH_07 Datum vytvoření Druh učebního materiálu prezentace Ročník 2.r. VG Anotace Zajímavosti o sloučeninách rtuti, její těžbě a zpracování Klíčová slova Sloučeniny rtuti Vzdělávací oblast chemie Očekávaný výstup Rozšíření znalostí o nerostech Zdroje a citace časopis Minerální suroviny č. 3/2010, článek Jindřich Pařízek: Rtuť – tekuté stříbro, obr. ze stran
Rtuť
Rtuť je jediný kov, který je za normálních podmínek kapalný, tuhne při – 38,9ºC. Nereaguje se zředěnými kyselinami, ale rozpouští se za horka v kyselinách s oxidačními účinky. Páry rtuti jsou silně jedovaté, protože rtuť je inhibitorem enzymů. Je toxická pro všechny buňky, kumuluje se v ledvinách. Rtuť a její sloučeniny, sloučeniny Cd, Pb, U, Cr, Mn a Cu jsou nejnebezpečnější průmyslové škodliviny. Na nedostatečnou znalost této vlastnosti rtuti dopláceli výrobci zrcadel, metalurgové a koželuhové. Kloboučníci používali ke zplstnatění látky dusičnan rtuťnatý, příznaky otravy se začaly projevovat třesem rukou – kloboučnický třes. Hromadné otravy rtutí byly zaznamenány např. v Japonsku, kdy deriváty rtuti obsažené v odpadních vodách zamořily zdroje pitné vody. Dále se kumulovaly v tělech ryb a v rybářských vesnicích došlo k chronickým otravám.
Sloučeniny rtuti a jejich použití Hg 2 Cl 2 – chlorid rtuťný – kalomel – bílá pevná látka nerozpustná ve vodě, není jedovatá, používá se v lékařství do mastí HgCl 2 – chlorid rtuťnatý - ve vodě nerozpustný a silně toxický, sublimuje, poškozuje střevní sliznici a ledviny. HgS rumělka - cinabarit amalgámy – vznikají smícháním kovů se rtutí, používají se na zubní plomby a v průmyslu. rtuť se používala do teploměrů, dosud se používá v laboratorních přístrojích a jako elektroda.
Výskyt sloučenin rtuti Ryzí rtuť se vykytuje v dutinách či puklinách s cinabaritovou mineralizací, na Slovensku v Rudňanech a Rožnavě, v Čechách u Hořovic na Jedové hoře. Ve světě je nejvýznamnější a nejstarší naleziště ve Španělsku – Almaden, dále Itálie, USA, Ukrajina.
zdroje: časopis Minerální suroviny č. 3/2010, článek Jindřich Pařízek: Rtuť – tekuté stříbro, obr. ze stran