Konkurenční výhody země XII. část

Prosperita země (1. část) Podle M. Portera se prosperita země nedědí, ale je nutné ji vytvářet. Nevychází pouze z přírodního bohatství dané země, z její pracovní síly, neodvozuje se od daných úrokových sazeb ani nesouvisí s hodnotou národní měny tak, jak tvrdí zastánci klasického ekonomického přístupu.

Prosperita země (2. část) Prosperita země závisí na tom, do jaké míry je její ekonomika schopna se inovovat a zdokonalovat. Podniky se dostávají do výhodnějších pozic vůči světovým konkurentům díky neustálému tlaku a výzvě silné domácí konkurence, existenci agresivních dodavatelů a koupěchtivých zákazníků.

Konkurenční výhody země jako magický čtyřúhelník (1. část) Porterova teze spočívá v tom, že v rámci země existují čtyři atributy - konkurenční výhody země, které utvářejí podnikatelské prostředí tak, že umožňují podnikům získat konkurenční výhody na mezinárodní úrovni. Atributy působí individuálně i jako systém v tzv. „magickém čtyřúhelníku“.

Konkurenční výhody země jako magický čtyřúhelník (2. část) Mezi tyto atributy patří: podmínky faktorové vybavenosti, které určují pozici země s ohledem na vybavenost výrobními faktory, jakými jsou např. kvalifikovaná pracovní síla, infrastruktura, konkurenční podmínky v daném odvětví apod., charakter poptávky, který vyjadřuje vývoj poptávky na domácím trhu, a to konkrétně poptávky po produkci nebo službách v daném odvětví, příbuzná a dodavatelská odvětví, která určují přítomnost nebo absenci dodavatelských a jinak příbuzných odvětví, která jsou mezinárodně konkurenceschopná, podniková strategie, struktura a rivalita, charakterizují podmínky, které v dané zemi určují, jak jsou podniky zakládány, organizovány a řízeny a jaká je povaha rivality na domácí scéně.

Atributy konkurenční výhody země

Výrobní faktory (1. část) V souladu se standardní ekonomickou teorií budou výrobní faktory - práce, půda, kapitál, přírodní zdroje, infrastruktura - předurčovat obchodní tok. Země bude exportovat to zboží, které bude přinášet největší užitek z těch faktorů, kterými je země relativně dobře vybavena. Nejdůležitější výrobní faktory v odvětvích, které tvoří základ moderní rozvinuté ekonomiky země, se nedědí, ale je nutné je vytvářet, jako např. vysoce kvalifikované lidské zdroje nebo vědeckou základnu.

Výrobní faktory (2. část) Kromě již uvedeného zásoba faktorů, které země má v daném časovém okamžiku, není zdaleka tak důležitá jako míra efektivnosti, se kterou je využívá, zdokonaluje a zapojuje v konkrétních odvětvích. Existuje-li dostatečná nabídka levných surovin nebo je-li nadbytek pracovní síly, mohou podniky lehce na těchto výhodách setrvat, často je však neefektivně využívají. Když jsou ale vystaveny selektivním nevýhodám, jako jsou např. vysoké ceny půdy, nedostatek pracovníků nebo nedostatek surovin, jsou nuceny inovovat a zdokonalovat se, aby byly schopné konkurence.

Výrobní faktory (3. část) Nevýhody se mohou stát výhodami pouze za určitých podmínek. Za prvé, tyto nevýhody musí vyslat podniku správné signály o poměrech a okolnostech, které se budou šířit i v ostatních zemích, a tak mu poskytnou prostor pro inovaci s předstihem před zahraničními konkurenty. Druhou podmínkou přeměny nevýhod na výhody je výskyt příznivých okolností v kterémkoli místě vymezeného čtyřúhelníku. Aby mohly podniky inovovat, musí mít přístup k pracovní síle s odpovídající kvalifikací a zároveň domácí poptávka musí vysílat správné požadavky.

Podmínky poptávky (1. část) Na první pohled by se mohlo zdát, že globalizace v oblasti konkurence může ubrat na významu domácí poptávce. V praxi tomu tak jednoduše není. Ve skutečnosti má složení a charakter domácího trhu obvykle vliv na to, jak podniky vnímají potřeby zákazníků, jak jsou schopny je interpretovat a reagovat na ně.

Podmínky poptávky (2. část) Země potom získávají konkurenční výhodu zejména v těch odvětvích, kde domácí poptávka poskytuje jejich podnikům jasnější nebo včasnější obraz o vzniklých potřebách zákazníků a kde koupěchtiví zákazníci vytváří tlak na podniky, aby rychleji inovovaly a získaly tak ještě výraznější konkurenční výhodu než jejich zahraniční rivalové. Velikost domácí poptávky se ukázala daleko méně důležitá než její charakter.

Podmínky poptávky (3. část) Podmínky týkající se domácí poptávky pomáhají vytvořit konkurenční výhodu za předpokladu, že určitý segment daného průmyslového odvětví je větší nebo viditelnější na domácím trhu než na trzích zahraničních. Čím větší je v zemi daný segment, tím větší pozornost je mu věnována ze strany podniků. Země exportují také své vlastní hodnoty a vkus prostřednictvím médií, vzděláváním cizinců, za využití politického vlivu a prostřednictvím zahraničních aktivit představitelů země a podniků.

Konkurenceschopnost země (1. část) se stala jedním z nejdůležitějších vládních a průmyslových zájmů bez ohledu na to, o jakou zemi se jedná. Doposud však chybí její jasná definice. Někteří spatřují v konkurenceschopnosti země makroekonomický fenomén řízený takovými ukazateli, jako jsou směnný kurz, úroková míra a vládní deficit. Jiní argumentují tím, že konkurenceschopnost je funkcí levné a dostatečně početné pracovní síly.

Konkurenceschopnost země (2. část) Další pohled spojuje konkurenceschopnost s bohatou zásobou nerostných surovin. Poměrně nedávno se argumenty přiklonily k názoru, že konkurenceschopnost je řízena vládní politikou. Posledním vysvětlením konkurenceschopnosti země jsou rozdíly v manažerských praktikách, a to včetně vzájemného vztahu mezi managementem a pracovní silou.

Produktivita je jediným významným pojmem, který se týká konkurenceschopnosti na úrovni země. Primárním cílem každé země je tvorba vysoké a neustále rostoucí životní úrovně pro své obyvatele. Dosažení tohoto cíle závisí na produktivitě, s jakou jsou pracovní síla a kapitál, spadající do vlastnictví dané země, využívány. Produktivitou rozumíme hodnotu výstupu vyprodukovanou na jednotku práce nebo kapitálu. Produktivita záleží jak na kvalitě, tak na charakteristických rysech a na efektivnosti, s jakou jsou tyto výrobky vyráběny. Produktivita je prvotním zdrojem dlouhodobého vývoje životní úrovně.

Role vlády při vytváření konkurenceschopnosti země (1. část) Mnoho lidí spatřuje ve vládě pomocníka a podporovatele průmyslu, který prostřednictvím různých opatření přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti průmyslových odvětví. Jiní jsou zastánci teorie volného trhu, kde veškeré operace probíhají v dané ekonomice by měly být ponechány tzv. neviditelné ruce trhu.

Role vlády při vytváření konkurenceschopnosti země (2. část) Průmyslová politika vlády nemůže být jen pasivním nástrojem, nemůže pracovat pouze pro odvětví ekonomiky mající dostatečný politický vliv nebo sloužit oslabeným odvětvím v kritickém stavu. Průmyslová politika vlády by měla sledovat volný přístup na světové trhy, měla by hledat volné trhy tam, kde daná země dosahuje konkurenční výhodu, aktivně oslovovat vznikající průmyslová odvětví a věnovat se počátečním problémům.

Vhodné umístění domácí základny pro podporu konkurenční výhody (1 Vhodné umístění domácí základny pro podporu konkurenční výhody (1. část) Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, které musí multinárodně působící podnik udělat, je rozhodnutí o alokaci základny pro každou podnikatelskou aktivitu. Každá z odlišných podnikatelských aktivit může mít základnu v jiné zemi. Základna je tam, kde se stanovuje strategie, kde je vyráběn klíčový produkt, umístěn hlavní výrobní proces a vyráběno rozhodující množství produkce.

Vhodné umístění domácí základny pro podporu konkurenční výhody (2 Vhodné umístění domácí základny pro podporu konkurenční výhody (2. část) Poměry země, kde je základna umístěna, by měly podporovat inovační proces. V opačném případě je nezbytné, aby podnik přesunul základnu do země, která inovaci podporuje a poskytuje nejlepší podmínky pro celosvětovou konkurenceschopnost. Neexistují žádná polovičatá řešení. A proto také přesun se týká i manažerského týmu.