USMĚRŇOVÁNÍ KONCEPCE A OBSAHU EKONOMICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ VE STŘEDNÍM OBCHODNÍM ŠKOLSTVÍ ©prof. Ing. Ondřej Asztalos, CSc.

USMĚRŇOVÁNÍ KONCEPCE A OBSAHU EKONOMICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ VE STŘEDNÍM OBCHODNÍM ŠKOLSTVÍ 1.Obchodní školství do poloviny 19. století 2.Obchodní školství od r do roku Obchodní školství od r do roku Obchodní školství od r do r Obchodní školství od r do roku Obchodní školství od r do současnosti 7.Perspektiva ekonomického vzdělávání v obchodním školství

1) Obchodní školství do poloviny 19. století  proces industrializace v rámci Rakouska Uherska  relativní ekonomická vyspělost v českých zemích  potřeba ekonomických pracovníků  začátek středoškolské přípravy ekonomů, později vysokoškolské vzdělávání  vzdělávání v německém jazyce, neexistence českého školství

2) Obchodní školství od r do roku 1950  vznik českého obchodního školství (Českoslovanská obchodní akademie v Praze, Resslova ul.)  rychlý růst obchodního školství jako výraz růstu ekonomiky v českých zemích  dva druhy obchodního školství (dvouletá obchodní škola, čtyřletá obchodní akademie)  tržní ekonomika jako základ ekonomických znalostí žáků  hlavní odborné předměty v obchodním školství (národní hospodářství, obchodní nauka, účetnictví, kupecké počty, obchodní korespondence, psaní na stroji, těsnopis, právní nauka, zbožíznalství)

3) Obchodní školství od r do roku 1990  struktura obchodního školství (nižší dvouleté, střední čtyřleté)  proměnlivost názvů obchodních škol (vyšší hospodářské školy, hospodářské školy, střední ekonomické školy, ekonomické školy)  státem centrálně regulovaná ekonomika, plánované hospodářství jako základ ekonomických znalostí žáků  velká proměnlivost odborných předmětů (politická ekonomie, socialistické hospodářství, ekonomika a organizace, podniková ekonomika, hospodářské plánování, obchodní počty, statistika, účetnictví, finance a úvěr, výpočetní technika, hospodářské výpočty, těsnopis, psaní na stroji, technika administrativy, obchodní korespondence, právní nauka, zbožíznalství)

 předměty konkrétní a abstraktní (obchodní korespondence, daňová soustava)  předměty povinné a povinně volitelné (podniková ekonomika, bankovnictví)  předměty povinné a nepovinné (účetnictví, marketing)  předměty maturitní a nematuritní (účetnictví a statistika)

4) Obchodní školství od r do r  změna názvů obchodního školství (nižší stupeň obchodní školy, vyšší stupeň obchodní akademie)  variantní řešení typu obchodních škol (dvouleté a tříleté obchodní školy, čtyřleté a pětileté obchodní akademie)  pevně stanovené učební plány, později i učební osnovy  přechod k tržní ekonomice jako základ ekonomických znalostí žáků  pevná struktura učebních plánů (názvy předmětů, jejich zařazení do ročníků, počet výukových hodin)  pevná struktura učebních osnov (stanovení tematických celků, určení počtu výukových hodin, rozpis učiva)

 proměnlivost povinných odborných předmětů v obchodním školství čtyřletém a dvouletém (ekonomika, účetnictví, výpočetní technika, hospodářské výpočty, statistika, hospodářská korespondence, ekonomická cvičení, ekonomické teorie, právní nauka, těsnopis, technika administrativy, zbožíznalství)  proměnlivost povinných odborných předmětů v obchodním školství pětiletém a tříletém (ekonomika, účetnictví, ekonomika, výpočetní technika, technika administrativy, těsnopis, stenotypistika, základy statistiky, hospodářské výpočty, národní hospodářství, integrovaný ekonomický předmět, právní nauka, zbožíznalství)  zařazení volitelných ekonomických předmětů (ekonomika zahraničního obchodu, marketing, bankovnictví a řada dalších odvětvových ekonomik, sekretářské práce, semináře z managementu, marketingu a programování)  vznik soukromých a církevních obchodních škol (univerzální OA a OŠ, větší specializace)

5) Obchodní školství od r do roku 2003  odklon od neúplného středního obchodního školství (zánik dvouleté a tříleté obchodní školy)  zachování dvou typů obchodní akademií (čtyřleté a pětileté)  stabilizace ekonomického vzdělání (zařazení ekonomických předmětů do učebních plánů a osnov)

6) Obchodní školství od r do současnosti  dva hlavní typy kmenových oborů (ekonomika a podnikání, organizace a management v odvětví)  jednotný typ obchodních akademií (zrušení pětileté varianty, zachování pouze čtyřleté varianty)  nerozepisování učebních plánů do ročníků  stanovení celkového počtu výukových hodin podle předmětů  dělená výuka ve všech ekonomických předmětech  konkretizace učebního plánu stanovená centrálně  posílení autonomie obchodních akademií (v zařazení předmětů do ročníků, stanovení počtu výukových hodin v rámci tolerance)  organizování vzdělávání v různých formách (denní studium, večerní studium, dálkové studium)  různý počet hodin výuky za celé studium (zachování jednotných vzdělávacích cílů, rozdílné formy a organizace výuky)

7) Perspektiva ekonomického vzdělávání v obchodním školství  zavádění rámcových vzdělávacích programů (podle studijních oborů)  stanovení oblastí vzdělávání (jazykové, společenskovědní, přírodovědné, estetické, vzdělávání pro zdraví, vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích, písemná a ústní komunikace, podnik, podnikové činnosti, řízení podniku, finance, daně, finanční trh, tržní ekonomika, národní a světová ekonomika)  povinné určení minimálního počtu vyučovacích hodin (týdenních, celkem za studium pro jednotlivé oblasti ekonomického vzdělávání)  stanovení výsledků výuky podle oblastí ekonomického vzdělávání pro žáka a stanovení učiva ekonomických oblastí pro pedagogický proces  zvýšení autonomie škol (na základě dodržování záměrů rámcových vzdělávacích programů)  transformace rámcových vzdělávacích programů na úrovni školy (vytváření školních vzdělávacích programů)  variantní řešení zařazení oblastí ekonomického vzdělání do výuky (forma ekonomických předmětů nebo modulová forma)