Něco o pozorování Tereza Krajčová Lenka Prachařová Anna Rokytová Denisa Snopková Monika Šišková

Pozorování Metoda založená na sledování smyslově vnímatelných jevů (jedná se zejména o chování osob, o určité činnosti jedinců, příp. okolnosti těchto činností, o prostředí ve kterém se odehrávají činnosti osob, o průběh děje aj.). Předmět může být pozorovatel sám (introspekce), nebo i jiné osoby, nebo jevy, ale i předměty se kterými tyto osoby pracují. V běžném životě se děje většinou nesystematicky, náhodně a je ovlivněno subjektem pozorovatele.

Pozorování Jako jedna z metod vědeckého výzkumu musí být objektivní (objektivita je docilována větším počtem nezávislých pozorovatelů), záměrné, cílevědomé, plánované a systematické. Důležitou roli při tom hraje přesnost a spolehlivost.

Při pozorování je třeba brát v úvahu: Cíl pozorování Předmět pozorování (osoby, činnosti, předměty, prostředí) Časové hledisko pozorování (kdy, jak dlouho, v jaké frekvenci a v jakých časových intervalech bude pozorování probíhat) Způsob pozorování (kdo bude pozorovat, jaké pozorovací nástroje použije, jak bude pozorování zaznamenávat a vyhodnocovat)

Klasifikace pozorování - základní Soustavné vs. Příležitostné Krátkodobé vs. Dlouhodobé Zúčastněné vs. Nezúčastněné Zjevné vs. Skryté Systematické vs. Nesystematické Přirozené, terénní vs. Laboratorní, experimentální Přímé vs. Nepřímé Strukturované (standardizované) vs. Nestrukturovné (nestardizované)

Klasifikace pozorování podle prostředí V přirozených podmínkách V laboratorních podmínkách V experimentálních podmínkách

Fáze pozorování 1. příprava (stanovíme cíl, pozorované situace, osoby a předměty, které budeme pozorovat, určíme časovou organizaci) 2. vlastní pozorování (sledování osob, předmětů, prostředí, zápis nebo registrace pozorovaného) 3. analýza pozorovaného (získané údaje se uspořádají, kategorizují, vyhodnotí a interpretují)

Pozorovací systémy Výzkumné nástroje, které můžeme ihned aplikovat do praxe. Podrobně popisují pozorované kategorie jevů, jejich součástí je návod k identifikaci jevů, pojednávají o způsobu jejich záznamu a vyhodnocování. Pozorovacích systémů je velké množství, mnohé z nich jsou však modifikace jiných.

Pozorovací arch Předem připravené schéma nebo formulář, ve kterém jsou zapsány kategorie jevů, které chceme pozorovat. Kategorie zaznamenáváme během pozorování pomocí kódů. Pozorovací arch může mít různé podoby (např. mapa třídy – schéma rozmístění žáků ve třídě). Obecně platí, že by tabulky neměly obsahovat více kategorií, než si může pozorovatel zapamatovat

LITERATURA Na prezentaci byl použit materiál z: MAŇÁK, J., ŠVEC, Š., ŠVEC, V.(ed). Slovník pedagogické metodologie, Brno: Paido, 2005. ISBN 80-7315-102-2