5.2 Zjevení interpretační moment Fundamentální teologie,

První zmínky o zjevení v dokumentech magisteria IV. Lateránský koncil (1215) – cap. 1. De fide catholica, definitio contra Albigenses et Catharos, Tridentský koncil ( ) – IV. zasedání: De libris sacris et traditiones recipientis, , č

Historický kontext Racionalismus: Rozumem (zdlouhavěji, avšak) lze poznat pravdu - i pravdu zjevenou (nadpřirozenou) Pravdy víry tedy nabízí sám rozum Fideismus: Pouze slepá víra, rozum není práv zjevených pravd

odpověď IVC: proti fideistům: Víra není slepá, i rozum má svůj úkol v poznávání Boha Mezi vírou a rozumem je pozitivní vztah, neboť je tu tzv. duplex ordo cognitionis (dvojí řád poznání) – dvě rozdílné cesty poznání, které nejsou v konfliktu, protože mají jediného původce, Boha Role rozumu: pravdy přirozené, zatímco víra = pravdy nadpřirozené Proti racionalistům: Zjevení je transcendentní Zjevení se dává v dějinách Postoj víry je nezbytný, neboť ne všechny pravdy jsou racionálně evidentní

Nauka I. vatikánského koncilu o zjevení Viz též výše Schéma odpovídá klasické apologetice Víra a rozum = nadpřirozená + přirozená cesta poznání Boha Viz struktura a obsah konstituce Dei Filius Struktura: 1.Bůh stvořitel 2.Zjevení 3.Víra 4.Víra a rozum

K obsahu Dei filius (1870): K tématu ZJEVENÍ (DF2): „zlíbilo se jeho moudrosti a dobrotě jinou a to nadpřirozenou cestou sebe sama a věčné vůle své ustanovení lidskému pokolení zjeviti“ Zmínka o Božím sebezjevení, ale důraz na obsahy, ne na sebezjevení Boha „zalíbilo se mu“ = odkaz k Boží svobodě, tj. protože On chtěl, ne našimi schopnostmi jsme dosáhli poznání Boha „moudrosti a dobrotě“ = proč se Bůh zjevuje Obsah zjevení: on sám + věčná ustanovení své vůle Kde je zjevení uloženo: totéž, co Trident Komu určeno: „lidskému pokolení“, tj. všem Jak se uskutečňuje zjevení: „nadpřirozenou cestou“

K tématu víry (DF3): Víra je nadpřirozená, na ni vázáno poznání pravd nepřístupných rozumu Víra je racionální – tj. lidský úkon, může souhlasit s rozumem (nadpřirozené ≠ iracionální) Víra je svobodná, tj. vyžaduje svobodný souhlas člověka

Ke vztahu víry a rozumu (DF 4): Řád víry je výše než řád rozumu Rozum víře slouží tím, že jí dodává Preambula fidei Analogia fidei Rozum umožňuje víře odpovídat na námitky proti ní

Pojetí zjevení na IIVC (Dei Verbum, 1970) Dialogicko-personální Dějinně-spásné Christocentrické Adresát zjevení: člověk jako partner vztahu Zjevením jsou celé dějiny spásy (děje se „slovy i skutky“) Kristus není pouhý nástroj zjevení Nezapomenout integrovat, co již bylo řečeno dříve o zjevení na IIVC! (viz třetí kapitola)

text Dei Verbum 2: Bůh se ve své dobrotě a moudrosti rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle: že lidé prostřednictvím Krista, vtěleného Slova, mají v Duchu svatém přístup k Otci a stávají se účastnými božské přirozenosti. Tímto zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby je pozval a přijal do svého společenství.“

Modely zjevení podle A. Dullese Zjevení jako nauka Zjevení jako dějiny spásy Zjevení jako vnitřní zkušenost Zjevení jako dialektická manifestace Boha Zjevení jako nové vědomí