1.Úvod do teologického myšlení 4.1. 2013 1.Úvod do teologického myšlení Co je teologie, její úkol, členění, typy teologického tázání

Obsah: 1.1.Teologie jako porozumění víře 1.2 Teologie jako věda 1.2.1 Úkol teologie 1.2.2 Předmět teologie 1.3 Pluralita teologií 1.4 Proměny teologie – dějiny pojmu

Teologie jako porozumění víře předpokládá auditus fidei: naslouchání pramenům „Credo ut intelligam et intelligo ut credam“ (sv. Augustin) kritická a metodická reflexe zkušenosti víry – proč?: otázka křesťanské identity: prohloubit naše pochopení tajemství Božího zjevení, abychom žili plněji své křesťanství, plněji přijímali Boží dar spásy revidovat své náboženské představy doplnit vědomosti abychom mohli být svědky víry druhým, musíme reflektovat vlastní zkušenost víry, znát vlastní základy rozlišit základ/jádro víry teologie jako „mezistádium“ mezi vírou a blaženým patřením na Boha (sv. Anselm) – čím více i náš rozum vstupuje do hloubek Božího tajemství, tím více se podle něj blížíme visio beatifica…

1.2 Je teologie věda? ne od počátku jiná „vědeckost“ ve srovnání s dalšími vědními obory jiný cíl: kultivovat vztah k víře tytéž nároky na historickou přesnost, pojmovou přísnost, systematickou jednotu, interpretační jasnost

Úkol teologie „Teologie chce racionálně a zdůvodněně myslet to, co věří křesťanská víra; chce, aby se věřené obsahy prokázaly ve své vnitřní integritě a vnější aktualitě i na rovině myšlení. Teologie má zodpovídat za racionální promýšlení pravdy křesťanské víry, má kriticky reflektovat to, jak křesťanská víra mluví a jedná, a promýšlet vyhodnocovat a normovat to na rozumové rovině, přístupným a přezkoumatelným způsobem“.

Předmět teologie Bůh zjevení víra náboženská zkušenost/zkušenost víry

1.3. Pluralismus v teologii trvalý jev (teologie janovská, pavlovská, …) různost na úrovni disciplín a metod členění na teol. obory historické a systematické pozitivní, systematické a praktické obory (podle toho, zda kladou větší důraz na údaje, významy či hodnoty) různost forem teocentrická (věda o Bohu), antropocentrická (věda o víře člověka), teo-antropická (věda o zjevení Boha člověku)

resumé: Budeme chápat teologii jako kritické promýšlení/reflexe svědectví o Bohu, o jeho sebesdělení v Ježíši Kristu, které přijímáme vírou. Pro sebesdělení Boha člověku budeme používat pojem zjevení. Teologii budeme přiznávat status vědy: jde o typ poznání Boha i stvořených věcí, které má svou obecnou platnost, prochází reflexí a má svůj specifický předmět, úkol a metodu, pro kterou je důležitý fakt zjevení Boha v Ježíši Kristu. každá doba hledá toto zdůvodnění vzhledem k otázkám, které si klade, a ke způsobu, jakým jsou kladeny, což s sebou nese ohled na jazyk a kulturní horizont současného člověka a to proto, aby základní křesťanské poselství o Bohu, člověku, světě a o jejich vzájemném vztahu, tak jak jsme ho zdědili v římskokatolické křesťanské tradici zůstávalo i nadále živé.

1.4 Dějiny pojmu teologie dvojí úloha teologie: naslouchat pramenům poznání a předávání víry (auditus fidei) aby jim mohla posléze hlouběji porozumět (již zmíněný intellectus fidei) a dál předat, co je křesťanskému poselství vlastní, a to obecně přístupným a srozumitelným způsobem, a přitom neztratit to, co základní. Problémem všech dob tedy zůstává udržet základní obsahy křesťanské víry a zároveň hledat cesty, jak je dál zprostředkovat v různých kulturách a dějinných obdobích (>„inkulturace víry“) Jak tento proces naslouchání a porozumění víře formoval teologii? Jakými proměnami procházelo vyjádření úkolu, předmětu a metodý teologie v dějinách křesťanství - od dob církevních otců až po novověk.

Pojem teologie v antice Teologie je pojem z oblasti antické řecké kultury, poprvé nacházíme u Platóna jeho první význam: mytologie „teolog“ = básník nebo chrámový zřízenec, úředník kdo chce „poznat Boha“, zabývá se filozofií Platón (Ústava 18, 379a): t. jako mytologická výpověď o bozích, které schází jasnost vlastní filozofii, mýty však mohou (v očištěné podobě) sloužit výchově mladých Aristoteles: Homér i Hésiodos jsou teology, tj. původci mýtů, náznaky dalšího rozlišení u stoiků a dále postupně rozlišení teologie jako mýtu a teologie jako úvah o božích, až k rozlišení, které nacházíme u Marka Terentia Varro (116-27 př. Kr.): theologia mythica – vhodná pro divadlo (zabývá se zobrazením bohů) theologia naturalis – vhodná pro svět/kosmos (zabývá se povahou, sídlem, vlastnostmi bohů theologia civilis – vhodná pro město/urbs (politika a kult)

= trojí teologie jako odpověd na trojí potřebu člověka vzhledem k Bohu: představit si boha → mýtus ustavit s ním vztah → rituál (>zákon) poznat, jaký je bůh → filozofická úvaha

odtud však i neporozumění s křesťany: křesťanství něčím více než filozofií, není mytologií způsob, jak oslavuji a uctívám Boha, má odpovídat mému poznání a pravdě o Bohu pro Římany např. nebyl problém filozoficky uznat existenci jednoho boha, to jim však nebrání v účasti na kultu, uctívání jiných božstev, protože jde o jinou sféru…

Teologie v NZ a dále Nový zákon, podobně jako apoštolští otcové [1] termín teologie vůbec nepoužívají, u apologetů najdeme jen vzácně, ve významu „mýty pohanů“, jejichž opakem je křesťanství, které je „pravou filozofií“.[2] [1] „apoštolští otcové“: křesťanští autoři, kteří žili v době apoštolů: Klement Římský, Ignác z Antiochie, Polykarp ad.. [2] Za apologety označujeme skupinu křesťanských autorů druhého století, kteří ve svých spisech snaží protestují proti pronásledování křesťanů ve společnosti, vyslovují kritiku polyteismu a ostatních náboženských tradic a snaží se prezentovat křesťanské poselství, jeho krédo, životní styl a kultickou složku. Srov. např. Justin, Druhá apologie II,2

Mezi 2.-3. stoletím došlo k dalšímu promýšlení otázky vlastní identity křesťanů, odpověď se však začala různit podle jednotlivých geografických oblastí: asijskou, alexandrijskou a africkou. Klément Alexandrijský: teologem je např. Mojžíš nebo Homér, teologie je každé poznání o Bohu, v jistém smyslu i křesťanské… Órigenés: „theologein“ = vyznávat Boha jinak formuluje např. Tertulián („první latinský teolog“) ad. – u něj přechod od sebepojetí křesťanství jako „cesty“ nebo „pravé filozofie“ k definici křesťanství = pravé náboženství (vera religio)

od 4.-5. století rozdíl mezi křesťanským Východem a Západem: teologie zůstává vyznáním křesťanského Boha, tj. Kristova božství, tajemství Trojice (Eusebios) t. = jak Písmo mluví o Bohu, rozlišení křesťanské teologie (Pseudo-Dionýsios): na katafatickou: co o Bohu můžeme sdělit apofatickou: „negativní“ teologie rozlišení theologia // oikonomia

ZÁPAD: sv. Augustin: pojednání o Bohu odpovídá spíše Varronově theologia naturalis v teologii doby Otců do teologie patří nejen reflexe, ale vše, co vypovídá o Bohu a víře, tj. i liturgický život církve, životní styl křesťanů ad. (=široké chápání teologie u Otců) zatímco Východ si uchová i smysl pro symbolickou a apofatickou dimenzi teologie, západní křesťanství s nástupem středověku bude věnovat stále více pozornosti promýšlení vztahu víry a rozumu srov. průnik aristotelského myšlení do křesťanství, jeho dělení věd ovlivní pojetí teologie, její „zvědečtění“ (viz dále) pojem teologie jako „systematické pojednání o záležitostech týkajících se Boha“ poprvé u Abélarda (1079-1142) důraz stále více kladen ne tak na téma Zjevení, ale na rozum jako specifikum teologie na přelomu 13.-14. stol. pojem teologie nahradí ostatní dosud používané pojmy: sacra scriptura/pagina sacra → sacra doctrina → theologia

nejde jen o změnu pojmu, ale také významu: sacra scriptura/pagina sacra ↓ = důraz na biblický text a jeho četbu teologie je komentářem k četbě, vysvětluje význam slov a pasáží teologie ↓ = řešení spekulativních problémů, které navazují na exegezi/výklad biblického textu osamostatňují se jako zvláštní pojednání, do sbírek tzv. quaestiones

malé resumé k dějinám pojmu teologie: teologie tedy není jen křesťanský pojem Pojem sám o sobě není jednoznačný, umožňuje mnohost teologií. u žádného z církevních otců neoznačuje pojem teologie křesťanské pojednání o Bohu. celek křesťanské víry, křesťanství je popisován jako „cesta“, „následování Krista“, případně „(pravá) filozofie“ s Tertuliánem postupný přechod ke křesťanství = náboženství. pojem teologie u církevních otců nejprve odmítán, později velmi široce vymezený: teologie je vše, co vypovídá o Bohu, tj. nejen úvaha o něm, ale také liturgie, životní styl, modlitba… v dějinách křesťanství vždy existovalo propojení mezi filozofií a křesťanskou reflexí o Bohu či o víře člověka, ale také vymezování se vůči ní: teologie a filozofie byly vždy ve vztahu, ale ne totožné teologie jako určitý typ vědeckého pojednání o Bohu je záležitostí středověké scholastiky na středověkých univerzitách vznikají teologické fakulty na nichž je studována křesťanská nauka systematicky, jako spekulativní a teoretická věda.

Ověřte si vaše porozumění látce: 1. V jakém smyslu je teologie vědou, co ji spojuje s ostatními vědními obory, čím se od nich liší? Popište cíl, metodu a předmět teologie. 2. Jakou úlohu hraje v teologii racionalita? 3. Prezentujte základní myšlenky úvodního odstavce a č. 1-2 dokumentu Fides et ratio. 4. Jak definují teologii a její vztah k filozofii autoři L. Ovečka a M. Ryšková v textu Proč studovat teologii? Jaké je poslání teologie podle tohoto textu? 5. Jaký je podle těchto autorů vztah teologie a duchovního života?

Povinná literatura k tématu: Ovečka L.- Ryšková M: Proč studovat teologii, in http://www.cdk.cz/ts/clanky/70/proc-studovat-teologii/ Jan Pavel II., Fides et ratio, předmluva + článek 1. a 2. První kapitola skript D. Červenková, Fundamentální teologie