ZDENĚK MATĚJČEK pokračování

VYCHOVÁVÁME A JSME VYCHOVÁVÁNI vychovávaný – vychovatel : vzájemné působení a ovlivňování ( nejde pouze o jednosměrné, záměrné a cílevědomé působení vychovatele na dítě, dospělý je zároveň dítětem ovlivňován – reakce na chování a činnost ) dítě reaguje na naše chování a požadavky a my reagujeme na chování a požadavky dítěte obě strany si navzájem obohacují život ( něco dáváme a naopak i přijímáme)

O SOUŽITÍ A VYCHOVATELSKÉ TERMINOLOGII RODINNÝ VYCHOVATEL x PROFESIONÁLNÍ VYCHOVATEL profesionální vychovatel by se měl především chovat spravedlivě, nemá tak blízký vztah k dítěti, měl by se chovat k dětem citově neutrálně rodinný vychovatel se zajímá o dítě jako takové, nejde mu pouze o výsledky, snaží se dítěti udělat radost, projevují se city u rodinného vychovatele nejde pouze o jednosměrný a cílený proces

RODINA JAKO SYSTÉM základní prvky systému jsou VZTAHY MEZI LIDMI V RODINĚ ( jejich chování a soužití ) rodinný systém je individuální každá rodina má zavedený svůj vlastní systém a všichni by se ho měli snažit respektovat a dodržovat rodinný systém = tzv. fungování rodiny narušení systému – rozvod rodičů, vážná nemoc, ztráta jednoho z rodičů podsystémy – rodiče – základní podsystém ( mají své starosti a radosti, ale dětí se to zcela netýká ) - sourozenci, prarodiče,…

PROČ POTŘEBUJÍ TATÍNKA? otec a matka působí na dítě různým způsobem ( jinak s dítětem jednají, jinak s ním komunikují,..) OTEC – tzv. mužský svět MATKA – tzv. ženský svět dítě si samo vybírá komu z rodičů se svěří, dívky vyhledávají převážně matku a chlapci zase otce děti vědí co mohou u svých rodičů čekat, např. pro pochopení a útěchu půjdou k matce a u otce naopak očekávají legraci a zábavu

O RODIČOVSKÉ IDENTITĚ IDENTITA = KDO JSEM ( jaké místo zaujímám ve své rodině) vnější znaky – jméno, průkazy totožnosti, národnost, tělesný vzhled, původ, odkud pocházíme a kam patříme vývoj – batolecí věk – uvědomujeme si vztahy v rodině, své postavení, sami sebe, to co pro rodinu znamenáme pro vývoj dětské identity důležitá identita rodičů! ( sebevědomí rodičů, spokojenost, vystupování před ostatními lidmi,…)

VLASTNÍ – NEVLASTNÍ A CO ŘEKNEME DÍTĚTI nejdůležitější je upřímnost ( pravda vyjde stejně najevo) čím více informací, tím lépe od tří let můžeme začít dítěti vysvětlovat pravdu ( forma pohádky), postupně bychom měli přidávat více informací pro dítě je nejdůležitější pocit jistoty a bezpečí v rodině, proto bychom měli být k dítěti upřímní a nic mu netajit, mnohem hůř by dítě přijalo pravdu od cizí osoby ( může vzniknout nedůvěra vůči rodině, která mu něco zatajila)

O NEVLASTNÍ RODINĚ NEVLASTNÍ RODINA – např. rodina, kde má dítě vlastní matku a nevlastního otce nebo naopak možné problémy – příchod nového člena může znamenat zásah do zaběhlých zvyků a pravidel, může se změnit rodinný systém - dítě získává v podstatě dvě rodiny - konflikt dvojí loajality – na jedné straně vlastní rodič a na druhé nevlastní, se kterým žije

MACECHA ZLÁ PŘIROVNÁNÍ Z POHÁDEK ( zlá macecha nemá ráda děti) vlastní matka – dobrá, laskavá a hodná za jakékoliv situace ( maminku máme jen jednu, jen ta naše je nejhodnější,…) nevlastní matka – zlá, ošklivá a jen ona je vždy ta špatná děti potřebují hlavně dostatek času na to, aby si na novou situaci a na nového člena rodiny zvykly

Vetřelec nový člen rodiny nepřichází do nedotčené krajiny – nestaví originálně a po svém na zelené louce je potřeba, aby si nově příchozí členové uvědomili, do čeho vstupují dali si práci a poznali rodinný systém, do něhož by se měli zapojit velmi často děti nového příchozího svým způsobem prověřují a testují. Dělají to dětskými metodami, což bývá někdy velice úporné a jindy překvapivě rafinované.

Matčin nový přítel Nejvíce problémů s přijetím nového matčina partnera mají děti ve středním školním věku (8 – 13let) před pubertou Při nastání takovéto situace musíme: Dávat dětem dostatek času, mnohdy víc než se dospělým může zdát pravděpodobné. Nový partner by se dětem neměl vnucovat, neměl by se ani snažit do jejich přízně vlichotit, uplácet je. Je potřeba uvážit, jak mají děti nového partnera oslovovat

Dvojí rodiče Doporučení, která by měla usnadnit dětem zvládnutí nové situace: Dostatek času Nový příchozí by se neměl vnucovat Pečlivě zvážit oslovování Nový nevlastní rodič by se neměl nijak zvlášť snažit nahradit hned dětem vlastního otce nebo matku Ani vlastní rodič, který v rodině zůstal, by neměl zvlášť vyzvedat pozitivní vlastnosti svého nového partnera a uvádět je do protikladu s domněle špatnými vlastnostmi partnera bývalého.

Trojí příbuzenstvo Co můžeme v těchto situacích dělat? S nevlastním otcem nebo matkou vstupují do rodiny i rodiče nového příchozího, jeho sourozenci, blízcí přátelé a další noví, dítěti dosud neznámí lidé. Co můžeme v těchto situacích dělat? Přimlouvat se za toleranci, podporovat ji a povzbuzovat. Všemožně se snažit, aby rodiče vycházeli s vlastními i nevlastními prarodiči dobře.

Pravda v nevlastní rodině Prof. Matějček zde shrnuje tři zásady podle zjištění psychologie: 1. Děti by měli o svém původu vědět aspoň tolik co okolí 2. Když se dítě dovídá pravdu, má to být způsobem odpovídajícím jeho chápání. 3. Pravda musí být sdělena tak, aby nikoho neurážela a nikoho neponižovala.

O taktních dětech a netaktních dospělých Děti ve školním věku už nepřijímají své rodiče jako ty nejlepší, nejchytřejší, nejzdatnější, tak jako děti předškolní. Dovedou na rodičích a ostatních blízkých lidech kriticky hodnotit – poznaly jejich slabosti, chyby a prohřešky Nedovedou o svých rodičích ani po rozvodu mluvit zle a naopak se snaží je vykreslovat v dobrém světle.

Co se svádí na děti Sejdou se děti z různých rodin s jinými zvyky apod. (případně se teprve po uzavření manželství narodí další děti, které už vyrůstají v jiném prostředí než děti z prvního (prvních) manželství) V případě konfliktů mezi rodiči může dojít k tendenci svádět vše na děti - ve skutečnosti je to výplod jejich vlastní nejistoty, nezvládnutých vnitřních konfliktů, neujasněných postojů apod.

Sexualita v nevlastní rodině Prof. Matějíček zmiňuje 2 otázky: Otázka dospívajících dětí a jejich vzájemné sexuální přitažlivosti Otázka otevřeněji prožívané sexuality nových manželů v časné fázi jejich soužití

Sexualita mezi nevlastními sourozenci bývala častým námětem románů a romantických povídek v rodině, kde jsou dvojí nebo trojí děti – vznik sourozeneckého tabu (zakázáno, něco se nesmí) častěji se objevuje sexuální vztah mezi nevlastním otcem a nevlastní dcerou USA – asi polovina evidovaných incestů (sex. styk mezi rodiči a dětmi) spadá do této kategorie