Právní problematika revidovaného Světového antidopingového kodexu Seminář ČSTV a MŠMT k problematice dopingu Právní problematika revidovaného Světového antidopingového kodexu Dr. Gerhardt Bubník, LL. M. Praha 3. 12. 2008

Úvod Revize Světového antidopingového kodexu (Kodex), provedená v r. 2007 s účinností od 1. 1. 2009 se týká i některých právních aspektů. Nejprve bych chtěl zdůraznit nejdůležitější právní princip, na kterém je Kodex postaven a který se nezměnil. Je to Striktní odpovědnost v případě zakázaných látek.

Jakmile se ve vzorku tekutiny zakázaná látka najde, je sportovec vinen Nemusí se prokazovat žádné zavinění, ani úmysl, ani nedbalost.

Bez významu pro odpovědnost sportovce je také to, zda zakázaná látka měla na výkon sportovce vůbec nějaký efekt. I poté má však sportovec, jako dosud, možnost obrany, ale důkazní břemeno má od tohoto momentu on.

Nezměnil se ani  Princip obligatorní výše trestů Tento princip znamená, že tresty i jejich délka jsou přesně stanoveny a orgán rozhodující o vině a trestu nemá možnost udělit jiný trest a jinou délku, pokud nejsou splněny podmínky pro výjimku.

Změny Změny v sankcích Zpřísnění sankcí v některých případech  Pokud jsem na semináři před 2 roky řekl, že Kodex je rozsáhlý a složitý právní Dokument, pak to o revidovaném Kodexu platí dvojnásob. Změny v sankcích Zpřísnění sankcí v některých případech Na druhé straně ale větší flexibilita v jejich uplatňování

A: Kdy zpřísnění 1.  V případě. Kodexu. zjištění přitěžujících okolností (čl. 10.6) Takové ustanovení dosud v Kodexu nebylo vůbec.  Kodex nevyjmenovává, co jsou to přitěžující okolnosti. Pouze v poznámce k tomuto článku jsou uváděny některé příklady, jako: porušení pravidla jako součást plánu nebo spiknutí s cílem zmařit objasnění porušení pravidla užití nebo držení více druhů zakázaných látek užití nebo držení zakázané látky při více příležitostech užití zakázané látky spojené s následným podváděním či obstrukcí v úmyslu zmařit objasnění porušení pravidla či společným postupem

  Bude záležet na vývoji judikatury, zejména Rozhodčího soudu pro sport v Lausanne (CAS) Horní hranice doby zákazu činnosti se v takovém případě zvyšuje na 4 roky! Existenci přitěžujících okolností však musí prokázat antidopingová organizace. I v tomto případě má však sportovec možnost se zvýšené sankci vyhnout a to buď prokáže-li sportovec, že pravidlo neporušil vědomě přizná-li se sportovec k porušení pravidla ihned po oznámení podezření z porušení pravidla

Jak ještě uvidíte, nový Kodex ve více případech dává přednost prominutí nebo snížení sankce jestliže přiznáním nebo jinou spoluprací je možno zjistit porušení pravidla v případech kdyby to jinak mohlo být velice obtížné či přímo nemožné.

   2. V případě neposkytnutí informací o pobytu nebo nezastižení pro dopingovou kontrolu dle čl. 2.4. Na jedné straně se zpřesňuje skutková podstata tohoto porušení a sice tak, že k porušení dochází když sportovec během 18 měsíců celkem třikráte poruší toto pravidlo ať již neposkytnutím informací nebo nezastižením. Na druhé straně se minimální sankce stanovená v čl. 10.3.3. zvyšuje z 3 měsíců na 1 rok zastavení činnosti.

B. Kdy větší flexibilita Větší flexibilita, která umožňuje i tresty nižší než byly dosavadní , se týká zejména případů užití tzv. specifických látek.  V souvislosti s tím se změnila výrazně i definice těchto látek a rozšířil se jejich rozsah. Nová definice totiž stanoví v čl. 4.2.2., že „všechny zakázané látky, s výjimkou látek ve třídách anabolických agentů a hormonů a výslovně označených stimulantů, jsou látkami specifickými pro účely sankcí.“

Nadále však bylo zachováno pravidlo, že sportovec musí v případě specifických látek, prokázat jednak jak se látka dostala do jeho těla a jednak to, že látku neužil v úmyslu zvýšit svůj sportovní výkon. (O tomto dokazování budeme ještě mluvit) Jestliže tedy půjde o specifickou látku a sportovec prokáže ty dvě uvedené skutečnosti, sankce může být snížena více než dle dosavadního znění Kodexu a to až na pouhé napomenutí bez jakéhokoli zákazu činnosti. Jako maximum zůstává pak 2 roky zákazu činnosti.

  Je však třeba zdůraznit následující: I když půjde o specifickou látku, ale nejen, že sportovec neprokáže zmíněné skutečnost, ale naopak budou prokázány přitěžující okolnosti, pak se maximum zvyšuje na 4 roky tak jako u jiné zakázané látky.

Další změny 1. Zmírněné sankce. Jak jsem již uvedl, Kodex dává přednost zmírnění sankcí nebo jejich úplnému upuštění v případě, kdy sportovec nebo jiná osoba přispěje k odhalení porušení pravidel dalšími osobami před uplatněním přísných sankcí. a)  Čl.10.5.3. Kodexu stanoví, že v případě že provinivši se sportovec nebo jiná osoba poskytne významnou pomoc při odhalení nebo prokázaní porušení pravidel dalšími osobami, může být hrozící nebo již udělený trest zákazu činnosti snížen až o 3/4 předepsané nebo uložené doby. (jde-li o doživotní trest, pak maximální zkrácení je na 8 let).

Ale pozor! Když se po snížení sankce ukáže, že sportovec pomoc neposkytl nebo, že nebyla tak významná jak se očekávalo, původní výše sankce se obnoví. (Čl. 10.5.3.) b) Čl. 10.5..4 stanoví, že jestliže se sportovec nebo jiná osob dobrovolně přizná k porušení pravidel dříve než obdrží výzvu k dopingové kontrole a jestliže je přiznání jediných spolehlivým důkazem ,,může být doba zákazu činnosti snížena až na polovinu předepsané doby.

  2. Možnost finančních sankcí.  Kodex dává možnost mezinárodním i národním dopingovým organizacím, stanovit ve svých předpisech i finanční (peněžité tresty)za porušení pravidel. Ty však mohou být uloženy jen vedle trestů stanovených Kodexem, nikoli místo nich.

3. Obligatorní vyslovení prozatímního zákazu činnosti    3. Obligatorní vyslovení prozatímního zákazu činnosti  Toto je významnou změnou. Jestliže nález podle analýzy vzorku A je pozitivní, musí svaz ihned vyslovit Prozatímní zákaz činnosti, který platí až do konečného rozhodnutí daného případu. (Čl. 7.5.1.). Nečeká se tedy na analýzu vorku B. Tato povinnost může být vyloučena pro případy kdy ve vzorku byla nalezena látka specifická.  Jestliže analýza vzorku B pozitivní nález nepotvrdí, pak se pozastavení činnosti ruší a případ se nepovažuje za porušení pravidel.

4. Povinnost vydávat písemné a zdůvodněné rozhodnutí.   4. Povinnost vydávat písemné a zdůvodněné rozhodnutí.  Nové znění článku 8 nyní jasně mezi principy spravedlivého řízení stanoví, že v případech porušení antidopingových pravidel, musí příslušný orgán vydat rozhodnutí nejen písemně (což bylo a je samozřejmé), ale že to rozhodnutí musí být též odůvodněno. To je velká změna pro disciplinární komise svazů a jejich zde přítomní zástupci by to měli vzít ihned na vědomí.  Nemělo by se proto již, stávat, aby Rozhodčí komise v rámci odvolacího řízení přezkoumávala případ, kdy trest zákazu činnosti disciplinární komise jednoho svazu uložila formou několika řádkového „přátelského“ dopisu., z kterého nebylo nic jiného patrno. Už tam jen chyběla omluva ve stylu „promiň, ale museli jsme“.

Trochu návodu V rozhodnutí musí být ve vlastním výroku identifikován: sportovec nebo jiná osoba (obviněná z porušení pravidel) skutek, který je považován za porušení pravidel.: druh porušení, kterého se sportovec dopustil sankce, která se ukládá (kdy začíná a kdy končí) jaká doba Prozatímního zastavení činnosti se do sankce započítává další důsledky jako anulování výsledků a bodů ze soutěží, propadnutí (povinnost vrátit) medailí a cen.

V odůvodnění pak musí být provedeno:   V odůvodnění pak musí být provedeno: bližší popis skutkových okolností, popis důkazů, které byly provedeny a zejména jejich zhodnocení, tedy to co vzal orgán za prokázané co nikoli, právní posouzení , tedy pod které články orgán porušení podřadil, zdůvodnění uložené sankce zejména pak musí být pečlivě zdůvodněno použití jakéhokoli mimořádného pravidla, jako je zvýšení nebo snížení jinak předepsané sankce.

  V závěru by pak mělo být obsaženo i poučení o možnosti podat odvolání, tedy je-li nebo není odvolání přípustně, kde se podává a v jaké lhůtě. Pečlivé zdůvodnění je nutné nejen proto, aby sportovec věděl přesně a jasně to čeho se dopustil, proč byl potrestán (nebo osvobozen) a proč právě takovým a ne jiným trestem. Je také předpokladem toho , aby rozhodnutí mohlo být řádně přezkoumáno v odvolacím řízení. Jak máme přezkoumat správnost rozhodnutí, když vůbec nevíme proč bylo vydáno, na základě čeho bylo vydáno, proč byl uložen právě takový a ne jiný trest atd. V takových případech budeme v budoucnu nuceni rozhodnutí bez dalšího zrušit (pro porušení čl.8 ) a uložit disciplinární komisi, aby vydalo rozhodnutí se zdůvodněním.

5. Sankce v případě opakovaného porušení pravidel.  Sankce v případě opakovaného porušení pravidel zůstávají nadále velmi přísné. Nový Kodex však jejich ukládání dost zkomplikoval a to v důsledku toho, že může nyní docházet k více kombinacím různých druhů porušení, včetně porušení kdy za jedno je možno uložit zmírněnou sankci a za druhé nikoli nebo když jedno bylo spácháno za přitěžujících okolností a druhé nikoli, a pod. Kodex přímo sám obsahuje v čl.10.7.1. dosti složitou tabulku.

Tabulka pro opakované porušení Druhé porušení První porušení RS FFMT NSF St AS TRA 1-4 2-4 4-6 8-10 10-doživotí 4-8 6-8 doživotí 8-doživotí 4-5

Definice pro účely tabulky druhého porušení antidopingového pravidla: RS (Snížená sankce) pro Specifickou látku podle článku 10.4 FFMT (Neposkytnutí informací o pobytu a/nebo nezastižení pro dopingovou kontrolu NSF (Snížená sankce za Nevýznamné zavinění nebo nevýznamnou nedbalost): St (Standardní sankce podle článku 10.2 nebo 10.3.1): AS (Zvýšená sankce): podle článku 10.6, protože Antidopingová organizace prokázala podmínky uvedené v článku 10.6. TRA (Obchodování nebo Pokus o Obchodování a Podávání nebo Pokus o Podávání [Poznámka k článku 10.7.1]:

Tabulka se použije tak, že v levém sloupci se vyhledá první porušení antidopingových pravidel Sportovcem nebo Jinou osobou a poté pohybem na řádku směrem doprava se vyhledá sloupec představující druhé porušení antidopingových pravidel.  Při třetím porušení, ať již jakémkoli, následuje vždy doživotní zákaz. (Čl. 10.7.,.3)

Tady končí výčet podstatných (nikoli všech) změn provedených v nové verzi Kodexu. Na žádost pořadatelů tohoto semináře mám však zopakovat i některé části mé přednášky z doby před 2 roky a to jednak proto, že od té doby ve složení vedení svazů i jejich disciplinárním komisí často došlo ke změnám, jednak proto, že bohužel ani po tom minulém semináři nedošlo k nějakému výraznému zlepšení práce disciplinárních komisí a že vytýkané nedostatky se stále opakují.

Poznatky z praxe Rozhodčí komise  Z případů, které v uplynulých letech projednávala Rozhodčí komise, je možno zobecnit některé hlavní nedostatky v práci disciplinárních komisí: Myslím, že vyplývají:  z neznalosti složité právní problematiky Kodexu  z nedostatku zkušeností s uplatňováním Kodexu v praxi dost často z určité shovívavosti vůči sportovcům a z přání tzv. nezničit jim sportovní kariéru, zejména jedná-li se o mladého závodníka  z nechuti aplikovat ty přísné tresty, které Kodex předpisuje, což se projevuje tím, že snižují tresty pod uvedené hranice i tam kde to Kodex neumožňuje

  komise neaplikují principy hodnocení důkazů tak jak je Kodex stanoví. Např. vyžadují to co se uplatňuje v trestním řízení, tj. důkazy nade vší pochybnost, ačkoli čl. 3.1. Kodexu jasně stanoví, že síla důkazů musí být sice větší než pouhá pravděpodobnost, ale nemusí dosahovat jistoty nade vší pochybnost  v některý případech komisím stačilo ke zproštění obvinění to, že - a zde cituji : „uvěřily závodníkově prohlášení, že zakázanou látku neužil nebo že ji neužil s úmyslem zvýšit svůj sportovní výkon.“ Proto se vracím k těm hlavním principům Kodexu a chci je poněkud rozvést.

1. K principu striktní (objektivní) odpovědnosti  Princip striktní odpovědnosti ve svých důsledcích znamená, že sportovec je vždy a plně odpovědný za to co se dostane do jeho těla jak výslovně stanoví čl. 2.1.1 Směrnice. V rozhodnutí č. 2000/A/317 CAS uvedl: “Bylo by definitivním koncem jakéhokoli smysluplného boje proti dopingu, kdy sportovní federace měly prokazovat požadované subjektivní prvky přestupku, tj. úmysl, či nedbalost na straně sportovce“  

  Sportovec však nezůstává bez možnosti obrany poté, co došlo k nálezu zakázané látky v jeho těle. Podle čl.10.5. má sportovec možnost prokazovat, že na užití látky nenese buď žádné – ani nedbalostní zavinění – nebo alespoň, že jde o nikoli významné (podstatné) zavinění či nikoli významnou nedbalost Od momentu nálezu zakázané látky ale dochází k přesunu důkazního břemene.

2. Přesun důkazního břemene Co to znamená? Sportovci bylo prokázáno, že v jeho těla byla zakázaná látka. Tím bylo prokázáno porušení antidopingového pravidla. Chce-li sportovcem dosáhnout zrušení nebo snížení předepsaného trestu, musí nyní on prokázat , že na tom , že se zakázána látka dostala do jeho těla, nemá buď žádnou nebo alespoň nikoli významnou vinu a to ani nedbalostní. POZOR!!! Prokázat - nikoli jen tvrdit.

Totéž platí v případě nálezu specifické látky. (viz níže)   Totéž platí v případě nálezu specifické látky. (viz níže) Již v  nálezu č.95/141 CAS uvedl: „Tvrzení bez důkazu není dostačující“ V nálezu č.2000/A/317 CAS se uvedl: „Bylo by pak příliš snadné pro závodníka popřít jakýkoli úmysl nebo nedbalost a jen prohlašovat, že nemá ani ponětí jak se zakázaná látka dostala do jeho systému“ 

K PRINCIPU OBLIGATORNÍ VÝŠE TRESTŮ Pro všechny rozhodující orgány (disciplinární komise, odvolací komise národní i mezinárodní i pro CAS proto platí:  Jakmile orgán zjistí, že došlo k poručení antidopingového pravidla, musí uplatnit tu sankci, která je v Kodexu pro takové provinění stanovena.  V případě nálezu zakázané látky je to:  2 roky zákazu závodní činnosti při prvním provinění podle tabulky při druhém provinění. (Půjde-li na př. opět o zakázanou látku bez polehčujících nebo přitěžujících okolností – 8 let až doživotí

Pokud nedojde k prokázání zcela mimořádných okolností v Kodexu stanovených , nemá žádný orgán pravomoc udělit jiný trest! Může se to zdát příliš přísné , ale tak tomu je a musíme to respektovat. Ze stejných důvodů je také velice omezena a přísně vymezena možnost výjimečného snížení stanovených trestů. Disciplinární a odvolací orgány nemají možnost projevit nějakou shovívavost či soucit s některým sportovcem. Snížit trest mohou jen výjimečně při splnění všech podmínek stanovených v čl.10.

Zrušení nebo snížení sankce 4) Omezení možnosti použití čl. 10.5. o zrušení či snížení přepsané doby trestu zákazu činnosti v judikatuře CAS:  Sportovci se někdy snaží vyloučit svoji odpovědnost nebo snížit míru svého zavinění poukazováním na chybu či provinění jiných osob, zejména svých lékařů. Komentáře a přímo rozhodnutí CAS však uvádějí, že něco takového je možno uznat jen zcela výjimečně, při prokázání naprosto mimořádných okolností. V nálezu č. 97/180 CAS uvedl: „Vzhledem k tomu, že důkaz o nezavinění znamená osvobození, musejí být na takové důkazy uplatňovány velmi přísné standardy“

Zcela zásadní stanoviska jsou obsažena v následujících 2 nálezech CAS:   Zcela zásadní stanoviska jsou obsažena v následujících 2 nálezech CAS: V nálezu č. 2002/A/2002 se ještě důrazněji praví: „Kdyby se sportovci umožnilo vyvinit se a znovu závodit na základě pouhého tvrzení, že se stal nevinnou obětí bezděčné chyby svého lékaře či trenéra , trestného činu či zlovolného útoku, celý boj proti dopingu by utrpěl těžkou porážku“

A dále: „Kdyby taková obhajoba byla povolena v pravidlech pro sportovní soutěže, je zcela jasné, že se většina dopingujících sportovců se uchýlí k falešnému argumentu, že neměla kontrolu nad stavem svého těla.“

  Komentář WADA k této otázce říká: „Při rozhodování o tom zda obhajoba sportovce, že on nenese zavinění může uspět, je za normálních okolností nutno zavinění lékaře (poradce) připisovat sportovci, i když on osobně nenese vinu – jinak by boj proti dopingu byl vážně podkopán.“ Sportovec může dosáhnout snížení trestu jen za zcela výjimečných okolností a jen když prokáže, že on sám učinil všechna nutná ochranná opatření, aby se látka nedostala do jeho těla. Odvolává-li se na svého lékaře, musí dále prokázat, že byl v léčení, musí předložit lékařskou dokumentaci a diagnosu, nutnost léčení lékem obsahujícím dotyčnou látku a také to, že lék užil jen v předepsaném rozsahu.

   Navíc, i při existenci již zmíněných předpokladů, sportovec musí uspokojivě prokázat, že:  nevěděl nebo neměl podezření a ani nemohl rozumně a při vynaložení té největší opatrnosti vědět či mít podezření, že je mu podávána lékařem zakázaná látka. Vidíte sami, že jde o velice přísná kriteria.

  V rozhodnutí Stylianou v. FINA dále CAS vyslovil názor, že: „…nízký věk a jiné osobní poměry sportovce či dopad trestu na jeho kariéru nejsou výjimečnými okolnostmi, které by mohly odůvodnit snížení trestu.“ Totéž se v novém kodexu stanoví přímo v poznámce k čl.10.5.2. a navíc se uvádí, že ani to, že snad „sportovec ztratí možnost vydělat velké množství peněz“ nelzr brát v úvahu. V úvahu se mohou vzít pouze okolnosti mající přímý dopad pro určení míry zavinění.

 Judikatura CAS Dále jen stručně některé další závěry z judikatury CASa z poznámek k novému kodexu:  sportovec se nemůže spoléhat na svůj „doprovodný personál“ – je odpovědný za jejich výběr je nedbalostí sportovce jestliže použije jakýkoli lék bez konzultace s lékařem je nedbalostí, jestliže sportovec neinformuje každého lékaře, kterého navštíví, o tom, že je závodním sportovcem a že nesmí požívat zakázané látky a nepředá mu seznam zakázaných látek (dnes stačí odkázat na Internet) sportovec je nedbalý, pokud z informačního letáku o léku mohl sám zjistit, že obsahuje zakázanou látku sportovec je nedbalý, pokud v případě pochyb ohledně léku či přípravku nekonsultuje dalšího odborníka.

Užití specifické látky 5. Ještě k čl. 10.4. - snížení trestu v případě nálezu specifické látky.  Pouhá skutečnost , že v těle sportovce byla nalezena takováto specifická látka, sama o sobě nevede ke snížení trestu!!!  Sportovec má i v takovém případě důkazní břemeno , neboť musí prokázat, že užití látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu. To není nějaké lehké důkazní břemeno. Jde totiž o prokázání subjektivní stránky věci.

  Rozhodující přitom vůbec není zda látka zvýšila či nezvýšila výkon sportovce, ale jaký byl záměr sportovce v době užití látky (Odvolací tribunál ve věci ITF v. Koubek a CAS č. 2005/A/828) Úmysl, jako stav mysli, se nedá prokazovat nějakými přímými důkazy. V tomto případě je situace obdobná jako v trestním řízení o úmyslných trestných činech. Tam musí úmysl obviněného prokazovat žalobce. Zde musí sportovec prokazovat, že nejednal s určitým úmyslem.

  Musí jít o takové nepřímé důkazy, kterými jako celkem sportovec přesvědčí rozhodující orgán, že látku neužil s úmyslem zvýšit svůj sportovní výkon. „Sportovec, který užil specifickou látku vícekrát než měl předepsáno lékařem, se nezhostí svého důkazního břemene, že látku neužil s úmyslem zvýšit svůj sportovní výkon.“ (stanovisko odvolací komise Švýcarského olympijského výboru) „U sportovce, který užije specifickou látku ačkoli mohl užít látku, která nezvyšuje výkon, je pravděpodobné, že látku užil s úmyslem výkon zvýšit.“ ( ITV v. Koubek)

  Samotné prohlášení sportovce, jeho jakkoli silné zapřísahání, apod. nestačí k tomu, aby se sportovec zhostil tohoto důkazního břemene. Disciplinární komise proto nemůže uložit nižší trest na základě toho, že prohlásí: „Uvěřili jsme prohlášení závodníka, že látku neužil s úmyslem zvýšit svůj sportovní výkon“.

Hodnocení důkazů 6) Hodnocení důkazů Kodex stojí na podobných zásadách jako některá soudní řízení: Za důkaz může prakticky sloužit cokoli co může přispět k objasnění věci včetně přiznání (čl.3.2.). Důkazní řízení není přísně formalizováno a není omezeno jen na vyjmenované druhy důkazů. Platí zásada volného hodnocení důkazů orgánem , který rozhoduje.

Ale opět pozor! Volné hodnocení důkazů neznamená libovůli:   Ale opět pozor! Volné hodnocení důkazů neznamená libovůli: Rozhodující orgán musí skutečně důkazy zhodnotit a dát je do souvislosti se svými závěry.Zejména v případech, kdy některé důkazy si protiřečí – nemohou vedle sebe obstát – musí orgán uvést důvody proč uznal jeden důkaz a naopak neuznal druhý.  Jestliže existující protichůdné výpovědi dvou svědků nebo obviněného a svědka ( např. dopingového komisaře), nestačí, aby disciplinární komise jako odůvodnění svého rozhodnuté uvedla jednu jedinou větu „ Uvěřili jsme prohlášení závodníka“.

Komise musí uvést důvody proč uvěřila závodníkovi a proč neuvěřila svědkovi, musí uvést důvody proč považuje svědka za nevěrohodného. Jinak je její rozhodnutí nepřesvědčivé a také nepřezkoumatelné. Půjde-li o mimořádné snížení stanovených trestů, pak musí komise důkladně a pečlivě uvést důvody, resp. důkazy , na základě kterých došla k přesvědčení, že byly prokázány ty předpoklady, které pro snížení trestu Kodex stanoví.

Dvě poznámky nakonec a) Složení disciplinárních komisí. Co to znamená:  Čl. 8 nyní výslovně požaduje, aby orgán, který o porušení dopingových pravidel byl spravedlivý a nestranný. Co to znamená: Musí jít o orgán, který bude jednak bez jakéhokoli vztahu k účastníkům řízení, zejména ke sportovci a který bude také nezávislý. Jen nezávislý orgán může být nestranný. Nezávislý na komkoli, zejména na jiných orgánech svazu. Disciplinární komise by proto měly být voleny na určité období a nikoli jen jmenovány specielně pro ten který případ předsednictvem nebo výkonným výborem svazu. Členy DK by neměli být lidé, kteří již zastávají ve svazu jiné funkce, resp. jsou členy jiných orgánů svazu.

  Dále: sami jistě cítíte, že Kodex je složitý právní dokument. Zde jsme probrali jenom malou část Kodexu a kodex obsahuje mnohé další pasáže, které jsou psány tak komplikovaně, že i právník bude mít potíže jim porozumět a osvojit si je. Za tohoto svazu je podle mého vyloučeno, aby v DK nebyl ani jeden právník. Poznamenávám, že svazy mají možnost volit do DK lidi z celé členské základny a v ní tedy hledat kvalifikované lidi, kteří nejsou funkcionáři , ale budou ochotni vykonávat práci v DK.

  b) Odvolací řízení Naše komise bude opět i podle nové Směrnice obligatorním konečným odvolacím orgánem v dopingových věcech. To nevylučuje, aby Svazy měly ve svých Stanovách a disciplinárních řádech stanoveno, že nejprve o odvolání proti rozhodnutím DK rozhoduje nějaký vyšší orgán svazu, např. výkonný výbor,nebo nějaká další komise svazu. Dávám však sportovním svazům v úvahu, zda je tento postup účelný a taky fair vůči sportovcům.

  Na více místech v Kodexu je zdůrazněno, že řízení v dopingových věcech musí být provedeno urychleně. Co nejdříve by mělo být definitivně jasno zda došlo k provinění a jaký je uložený trest. I v případě dvou instančního sytému, tzn. že je jen jedno možné odvolání, trvá řízení před DK a před odvolacím orgánem několik měsíců. Dříve to není možné stihnout. Pokud bude řízení trojinstanční, pak se prodlouží nejméně o několik dalších měsíců. Přitom po celou tuto dobu zůstává v platnosti Prozatímní zastavení činnosti.

…………………………………………………………….   Proto bych svazům doporučil, aby ve svých Stanovách zakotvili princip, že odvolání proti rozhodnutím DK v dopingových věcech se podává přímo k Rozhodčí komisi ČOV. (Příklad ISU.)  ……………………………………………………………. Dr. Gerhardt Bubník , LL.M. Bubník Myslil & Partners advokátní kancelář Praha 3. 12. 2008