Galilea
Galeilea, hebrejsky Ha – galil je severním regionem starodávné Palestiny, se nachází v dnešním severním Izraeli. Její biblické hranice jsou nejasné a je jisté jen to, že patřila do teritoria izraelského kmene „Naphtali“. Hranice této hornaté oblasti byly stanoveny starořímským historikem Josefusem (1. Století po Kristu). Jednalo se o tyto oblasti Akko a Mt. Carmel na západě, Samariaa Bet She´an na jihu. Transjordánskem na východě a hranicí probíhající dnešním Bezetem na severu. Tato hranice koresponduje převážně s dnešními Izraelsko – libanonskými hranicemi.
Galilea je rozdělena na dvě části. Horní Galilea s hlavním městem Efat má převážně hornatý povrch s úzkými soutěskami a průsmyky. Dolní Galilea s hlavním městem Nazareth je mírná vrchovina.
Za vlády krále Davida a Šalamouna byla Galilea částí jejích království. V roce 734 před Kristem byla celá galilejská židovská populace vyhnána asyrským králem, poté co porazil království izraelitů. Později se region stal známým jako domov Ježíše v jeho raném věku. Celá řada zázraků, popsaných v Nové zákoně, byla vykonána na území Galilee. Po zničení druhé svatyně Římany (70 našeho letopočtu) se centrum židovské vzdělanosti přesunulo do Galilee. Galilea byla vyčerpána mnoha arabskými nájezdu (636). Ve středověku byl Efat centrem Kabaly, esoterické židovské mystiky.
Dnešní oživení je dílem sionistického osidlování. Začalo to vesnicí Rosh Pinna (hebrejsky rohový kámen) v roce 1882, čímž byl zahájen řetěz osidlování. Plán spojených národů z listopadu 1947, představoval rozdělení Galilee mezi Izrael a nikdy nevzniknuvší arabský stát v Palestině. Celé území však připadlo Izraeli po arabsko- izraelské válce ve letech
Největší změna v Galilejské krajině byla způsobena v roce 1950 vysušením bažinatého jezer Ula. Půda vzniklé údolí je velmi úrodná a celá krajina se tak změnila ve významnou farmářskou oblast.