MALÉ UVAHY O VELKÝCH VĚCECH Leszek Kołakowski Vypracoval: MARTIN FUSEK

AUTOR Leszek Kołakowski se narodil v Radomi v Polsku. Ve 20 letech vstoupil do Polské dělnické strany a po vysokoškolských studiích filosofie, začal tento obor vyučovat na Varšavské universitě a stal se předním představitelem marxismu. V polovině 50. let 20. století se jeho názory začaly lišit a začal komunistickou doktrínu kritizovat. Přesto všechno se v roce 1959 stal vedoucím katedry dějin filosofie. Následujících sedm let bylo pro Kołakowského velice úspěšných. Karta se však obrátila v roce 1965, kdy se postavil za polské disidenty. Za to byl potrestán vyloučením z PSDS a zbaven vedení katedry. A když pak podpořil studentské protisocialistické povstání byl v roce 1968 vyhozen z university a nesměl publikovat a přednášet. Poté emigroval do Paříže.

AUTOR Dále působil jako profesor na universitách v Kanadě, Spojených státech a Velké Británii, kde se také nakonec, v Oxfordu, usadil. Do Polska se Kołakowski vrátil až v roce V devadesátých letech pak několikrát vystoupil v polské televizi, kde mimo jiné v roce 1996 natočil třicet krátkých filosofických úvah, které jsou u nás známy jako Malé úvahy o velkých věcech. V roce 2003 získal asi největší mezinárodní ocenění, když se stal prvním laureátem ceny Johna W. Klugeho, kterou uděluje knihovna Kongresu USA.

Kniha Původně byly Malé úvahy o velkých věcech vysílány v televizi na konci devadesátých let a také současně vycházely v deníku Gazeta Wyborcza. Později byly pro velký zájem vydány také knižně. Autor se zde snaží vysvětlit a objasnit populární a však ne podbízivou formou, základní filosofické a etické problémy způsobem, který je srozumitelný téměř každému. Autorovi se podařilo oslovit tímto dílem širokou veřejnost. Jak sám autor říká, jeho Malé úvahy mají nespornou výhodu a to, že jsou krátké a za druhé v nich nepadne ani slovo o politice.

Struktura knihy Kniha není řazena do kapitol V podstatě se jedná o tři knihy (díly) svázané do jedné Každý díl obsahuje okolo čtrnácti filosofických témat Každé téma je velice krátké, avšak velmi přesně a výstižně postihuje danou otázku

Struktura knihy I. Díl O moci O slávě O rovnosti O lži O toleranci O cestování O ctnosti O kolektivní odpovědnosti O kole štěstí O velezradě O násilí O svobodě O přepychu O nudě Matematik a mystik

Struktura knihy II. Díl O Bohu O úctě k přírodě O pověrách O smíchu O svatých O terorismu O problémech sexu O mládí O nicnedělání O svědomí O tom co je dobré a co pravdivé O absolutním trestu O národních stereotypech O utrpení

Struktura knihy III. Díl O dluzích O odpuštění O rekordech O vlastnění sama sebe O minulosti a budoucnosti O závisti O spravedlnosti O pohřbech O maskách O nepříteli a o příteli Odporuje demokracie přirozenosti Moje prognózy na téma budoucnost filosofie a náboženství

O rovnosti Výrok „všichni lidé jsou si rovni“ Mohou si být vůbec všichni lidé bez výjimky rovni? Co si lze vlastně pod takovou rovností představit? Lidé se přece liší v mnoha ohledech – výkonností, dovedností, inteligencí, charakterem. Neposuzujeme barvu pleti ani vyznání, ani kdo se kde narodil. Nelze ani tvrdit, že se lidé rodí jako nepopsané tabule a že rozdíly jsou dány výchovou a vlivem prostředí. Lidé se rodí s odlišnou genetickou výbavou, dědičnými vlastnostmi. Prostředí a výchova každého člověka dále ovlivňuje. Můžeme hovořit o rovnosti náboženských tradic. Můžeme hovořit o rovnosti před zákonem. Můžeme diskutovat o právu na rovné rozdělování statků. To všechno jsem jen úvahy. Ale to podstatné je, že každý by měl mít právo na lidskou důstojnost.

O úctě k přírodě Úcta není emocí jako láska, údiv, není ani soudem. Projevujeme úctu ostatkům zemřelých, jako stopě po živé bytosti. Projevujeme úctu moudřejším, váženějším, společenským funkcím. Proč ale uctíváme život a živou přírodu? Podle bible má být člověk pánem přírody. Má si člověk přírodu využívat pro své potřeby? Ze všech stran slyšíme „chraňte přírodu“, jestliže ji zničíme, sami zahyneme. „Mějte úctu ke všemu živému“ je absurdní, znamená to, že budeme chránit i bacily tuberkulózy, viry neštovic…. Kategorický příkaz uctívat přírodu a život obecně je tedy nezdůvodnitelný. Přesto se dá říct, že prostřednictvím úcty k přírodě a životu můžeme lépe pochopit své lidství. Pochopení krásy a rozmanitosti přírody je lidským privilegiem

O závisti Z hříchů nejsnadněji promíjíme lenost a obžerství. Lenost nemusíme za určitých okolností ani skrývat. Obžerství se dokážeme i zasmát. Ale závist skrýváme. Závist je univerzální emoce. Je nutné mít nejlepší morální vlastnosti, ať závist potlačíme. Ať ji v sobě neživíme. Závist je výlučně lidskou vlastností, zvířata ji neznají. Závist má dvě strany – „já chci mít totéž, co tamten“, nebo „já nechci, aby tamten měl víc než já“. Když se závist stane společensky významným sociálním jevem, tak se zároveň dožaduje ideologického zdůvodnění. Závist může vyvolat snahu po rovnostářství bez jakýchkoliv zásluh. Je možné proti závisti bojovat? To je beznadějný úkol. Závist je stará jako lidstvo samo. Je závist vždy špatná?. Závist není vždy špatná, pokud nás vyburcuje k lepším výkonům, snaze něčeho dosáhnout vlastními silami. Obecně ale lze říct, že závist škodí především samotnému závistivci. Notoričtí závistivci nikdy nemohou dosáhnout životního štěstí. A závidět se dá naprosto cokoliv

Závěr Toto dílo v sobě snoubí mnoho kladných rysů, které mohou oslovit spousty čtenářů, i těch kteří se nevěnují tomuto tématu, nebo se s ním doposud nesetkali. Jednoduše a poutavě nastiňuje úvahy nad otázkami které byly, jsou a budou na přetřesu doby. Kniha je jednoduchá, poutavá, čtivá i vtipná. Čtenáře jistě obohatí a rovněž mu poskytne materiál k zamyšlení. Sám za sebe mohu tuto knihu jedině doporučit

Děkuji za pozornost