Ultrafialové záření Ultrafialové záření je neviditelné elektromagnetické záření o vlnové délce 400 – 4 nm a frekvenci 1015 až 1017 Hz. Je součástí slunečního spektra ( méně než 5%) a nachází se mezi viditelným slunečním zářením a rentgenovými paprsky. Je také produkováno uměle obloukovými lampami např. rtuťovými. Ultrafialové záření je tvořeno třemi složkami: UVA,UVB a UVC. UVA ( 320 – 400 nm) – tato složka vyvolává podráždění až poškození pokožky a má vliv na možný vznik melanomu - zhoubného nádoru z pigmentových buněk kůže (melanocytů). UVB (280 – 320 nm) – je silnější záření, které má vyšší intenzitu v létě a je častou příčinou spálení od slunce a také kožního karcinomu. UVC ( pod 280 nm) – je nejsilnější a nejvíce škodlivá složka UV záření. Většina UVB a UVC záření je pohlcena ozónovou vrstvou předtím než dosáhne zemského povrchu.Část záření, která pronikne ozónovou vrstvou je zachycena běžným okenním sklem nebo odražena oblečením.

Ultrafialové záření bylo objeveno pouze rok (1861) po objevu infračerveného záření. Německý fyzik Johann Wilhelm Ritter zkoumal, jestli existuje neviditelné záření také za modrým koncem spektra. Při experimentu, při kterém studoval rozklad chloridu stříbrného vlivem slunečního světla v různých částech slunečního spektra (rozkládá se na chlor a tmavé stříbro). Zjistil, že nejrychleji reakce proběhne až za modrým koncem spektra, kde není očima nic viditelné. Nové záření se původně jmenovalo chemické, dnes jej označujeme jako ultrafialové záření (= za fialovou; zkráceně jej označujeme jako UV záření z anglického ultra violet).

Světelné spektrum                                                                                                  

UV lampa                       

Mechanizmus účinku UV záření    poškození DNA, RNA, proteinů, enzymů a dalších důležitých makromolekul    zástava replikace genetické informace a množení bakterií    znemožnění reparace poškozených nukleových kyselin a tím opětovného pomnožení mikroorganismů Výhody Velmi účinná dezinfekce bez použití toxických a drahých chemikálií. Okamžitý účinek. UV záření je tvořeno třemi složkami.UV-C záření je germicidní a to znamená, že ničí bakterie, viry a jiné patogeny rozkladem jejich DNA a tím zabrání jejich dalšímu rozmnožení. Mimořádná spolehlivost.

Infračervené záření V roce 1800 prováděl jeden z nejvýznamnějších astronomů všech dob, William Herschel, sérii pokusů , při kterých studoval teplotní účinky jednotlivých částí slunečního záření. Zjistil, že teplota v oblasti, kde dopadá modré světlo, je menší než teplota v oblasti, kam dopadá světlo červené, a dokonce že v oblasti těsně za červenou hranou spektra (mimo oblast viditelného záření) je teplota ještě vyšší. Toto nově objevené záření dostalo označení infračervené záření (= záření, které leží pod červenou oblastí; zkráceně jej označujeme jako IR záření z anglického infra red). Herschel také později dokázal, že pro toto záření platí zákon odrazu vlnění a lomu vlnění. Dnes již víme, že zdrojem infračerveného záření jsou tělesa s vysokou teplotou, případně speciální výbojky či diody. Infračervené záření vysílají prakticky všechna tělesa. Této vlastnosti těles se používá v dalekohledech pro noční pozorování nebo v tzv. termovizi. Také podstatně lépe než světlo prochází zakalenými prostředími (např. mlha, …), což našlo uplatnění v meteorologii nebo ve vojenské technice (letecká technika – tepelně naváděné řízené střely, přístroje pro noční létání).

Velmi rozsáhlé použití našlo v elektronice – veškerá dálková ovládání v sobě obsahují diodu, která vyzařuje v infračervené oblasti pokyny např. pro změnu programu, snížení hlasitosti, atd. Některé snímky vyfotografované v infračervené oblasti. http://imagers.gsfc.nasa.gov/ems/infrared.html