USA a EU: několik srovnání Ivan VLČEK Smilovice prosinec 2004

I. Opožďuje se EU-15 ? Ano, zejména eurozóna …

…a v ní hlavně Německo, jehož růst je plochý

To neplatilo vždy Zejména ne v 50. a 60. letech pro Německo, v pro Japonsko

Vliv rychlejšího populačního růstu v USA…

…způsobuje, že v dynamice růstu HDP na hlavu se USA a Evropa příliš neliší

Neliší se ani v růstu produktivity a zaměstnanosti

Eurozóna – obdobná produktivita, jako v USA, ale méně odpracovaných hodin

… a znovu stejná historie Odhaduje se, že průměrný Američan v životě odpracuje asi až o 40 % víc času než průměrný Němec, Francouz či Ital. A jak se zdá, nejproduktivnější pracují nejméně hodin.

Blanchard: evropské elity, vlády a ekonomové si zoufají, ale věci nejsou ve skutečnosti tak špatné. Za posledních 30 let produktivita v EU rostla mnohem rychleji než v USA a dnešní úroveň je zhruba stejná. Evropané využili část růstu produktivity a prodloužili si volno, Američané udělali opak. V Evropě začaly rozsáhlé reformy. Nakonec povedou k cíli, a to i na trhu práce. Třenice s tím spojené jsou výrazem změny, ne nehybnosti. Tři slabiny Evropy: Růst: střednědobě není obav, ale v krátkém horizontu je třeba ho nastartovat. Nevýkonná veřejná správa. Školství: kvalita vyššího školství je jen průměrná.

Gordon: jak je to s blahobytem? HDP p.c. není vhodným ukazatelem blahobytu: Po korekci o některé specifičnosti amerického života (klima, vězeňství, zdravotnictví, nedostatek veřejné dopravy), které přispívají k HDP, ale ne k blahobytu obyvatel upravil rozdíly v životní úrovni mezi Evropou a USA na méně než 10 % (a ne okolo 30 % jak napovídá HDP p.c.) Růst americké produktivity v posledních letech spíše než IT ovlivnily biotechnologie, a tradiční výhody americké ekonomiky (university, prodejní řetězce a brain drain z okolního světa). Evropa zaostala v posledních 8 letech v produktivitě, ale to je jen krátká doba. Za deset let to může být naopak. Evropské dohánění USA: spíš příběh politický a historický, než čistě ekonomický.

EK Také Evropská komise se zapojila do diskusí o komparativní produktivitě a blahobytu. Její názory v podstatě nevybočují z načrtnutého rámce. V posledních letech se úroveň produktivity práce (vůči US) mírně zhoršila; zlepšila se míra participace. Momentálně je HDP p.c.asi na 70 % US, přičemž asi 1/3 rozdílu jde na vrub rozdílu v produktivitě a zbylé 2/3 na rozdíl v počtu celkem odpracovaných hodin; Při interpretaci současných trendů ve vývoji produktivity je třeba opatrnosti, mohou odrážet vliv cyklu i růstu participace v EU.

I. Opožďuje se… ?

I. Opožďuje se Evropa? Závěr (podle The Economist) Pověst o nadřazené americké ekonomické výkonnosti v poslední dekádě je značně přehnaná. V desetiletí :  produktivita rostla v eurozóně stejně rychle jako v USA;  HDP na hlavu rostl o trochu pomaleji: hlavně však proto, že Evropané dávají přednost delšímu volnu před vyšším příjmem;  zaměstnanost v eurozóně rostla rychleji než v USA;  v americké ekonomice vznikly silné nerovnováhy, které jí (ale nejen jí) mohou zkomplikovat budoucnost.

II. Udrží USA svou pozici? Lze o tom vážně pochybovat, mj. i z těchto důvodů: Vyrůstají nové mocnosti: Čína, Indie, „Evropa“ (ta dokonce má možnou rezervní měnu). Vrací se také Rusko, stále disponující velkým potenciálem vojenské technologie. Globalizace vytváří nové tlaky a přerozděluje nově výrobu i bohatství.

II. Čína a Indie nastupují… Top ten Zdroj: Thomson DataStream

Made in China … Zdroj: The Economist

Probl é mem hegemona je pr á vě hegemonie: ostatn í maj í tendenci se proti němu spojovat To, co nakonec zabránilo habsburskému Španělsku a později Francii Ludvíka XIV., Napoleonovi a Německu ustavit univerzální monarchii, byl základní rys mezinárodního systému: kdykoliv se jeden národ snaží dosáhnout světové nadvlády, tlačí všechny ostatní do protikoalice. P rávě tato dynamika, a ne láska k Saddámovi, stojí za německým a francouzským odmítnutím plánu Bushovy administrativy vést válku proti Iráku. Ta také tlačí ostatní, včetně Ruska, k podpoře Francouzů a Němců William S. Lind, 4th Generation Warfare, Spring 2003

USA byly proti tomu dlouho chr á něny vět ší obavou ze druh é supervelmoci; od 90. let v š ak už nejsou vn í m á ny jako „ benevolent superpower “

Political and intellectual leaders in most countries strongly resist the prospect of a unipolar world.  At a 1997 Harvard conference, scholars reported that the elites of countries comprising at least two-thirds of the world's people -- Chinese, Russians, Indians, Arabs, Muslims, and Africans -- see the United States as the single greatest external threat to their societies.  They do not regard America as a military threat but as a menace to their integrity, autonomy, prosperity, and freedom of action.  They view the United States as intrusive, interventionist, exploitative, unilateralist, hegemonic, hypocritical, and applying double standards, engaging in what they label "financial imperialism" and "intellectual colonialism," with a foreign policy driven overwhelmingly by domestic politics. S. Huntington, The Lonely Superpower (Foreign Aff,, Mar/Apr 99 )

Vojenskopolitická dimenze Nejsilnější armáda světa. USA vydávají na armádu tolik, jako 19 následujících zemí dohromady. Přesto je armáda připravena jen na některé druhy konfliktů. USA dosáhly relativní dominance v leteckých a námořních silách. Pozemní armáda čelí krizi plynoucí z doktríny profesionální armády (krizi záloh). Ekonomicky jsou vysoké výdaje na výzbroj druhem dotace americkému průmyslu. (Boeing). Západní Evropa není přesvědčena, že tento sortiment, i výše výdajů odpovídá aktuálním hrozbám. Vojensky, politicky i diplomaticky by USA potřebovaly znovuzískat odcizené evropské spojence. M ísto toho nastala zásadní neshoda v ocenění hrozeb (Kissinger).

Soft power Soft power ( == kultura, ideologie, kvalita elit, ale taky třeba peace forces místo hard-power) Tady jsou škody utrpěné v posledních letech nejhorší, počínaje skvrnami na obrazu liberální Ameriky (Guantánamo, Abú-Ghrajb) a konče omezováním přistěhovalectví, a to i u intelektuálních elit. To se např. projevilo bezprecedentním fanděním zbytku světa ve volbách (Spectator). (Otevřené narušení vztahů s CP). Stejně jako „štípnutí“ transatlantické vazby (  nedostatek jak zemí dodávajících „pěchotu“, tak platících), bylo krajně nešikovné i sehnání sunitů a šíítů do jednoho houfu. Roste nebezpečí proliferace jaderných zbraní. Vyjádřeno běžnou frází – svět je nebezpečnější.

Ekonomická dimenze Bezprostřední úkoly nového prezidenta (F. Bergsten, ředitel IIE ve Washingtonu) Tři z pěti hlavních rizik pro světovou ekonomiku pocházejí z USA: obnovení ostrého nárůstu deficitu BÚ, hrozící pádem $ ; rozpočtový deficit se vymkl kontrole; propuknutí obchodního protekcionismu. [ Čtvrté riziko - přehřátá Čína, které hrozí hard landing ]

Ekonomická dimenze Dlouhodobá rizika ( či spíš „sea changes“ ) : R.Gilpin: Amerikou vedené politické uspořádání stálo na dvou pilířích: roli dolaru a americkém bezpečnostním deštníku. P. Samuelson: Globalizaci nemůžeme nechat volný průběh. Is America Losing Its Edge? Technologická převaha je ohrožena – nejvíc z Asie.

Demografie tiká