* 6. 2. 1905 Praha † 31. 11. 1980 Praha herec, dramatik, prozaik, spoluzakladatel Osvobozeného divadla v Praze * 6. 2. 1905 Praha † 31. 11. 1980 Praha

divadelní hry: (spolu s J. Voskovcem) Vest pocket revue Smoking revue Gorila ex machina čili Leon Clifton čili Tajemství Cliftonova kladívka Ostrov Dymamit Sever proti Jihu Caesar Osel a stín Kat a blázen Rub a líc Těžká Barbora Pěst na oko Divotvorný hrnec - první americký muzikál na evropském kontinentě -1948 próza: Fimfárum, 1960 Lincoln, 1933 Italské prázdniny Jan Werich vzpomíná Když už člověk jednou je... filmy: Pudr a benzin, 1932 Peníze nebo život, 1932 Hej rup!, 1934 Svět patří nám, 1937 Císařův pekař a Pekařův císař, 1951 Tajemství krve, 1953 další filmy: Byl jednou jeden král, 1955 Až přijde kocour, 1962-63

Když jsme hráli poprvé (a mysleli si že naposledy) Vestpocket revue, utrhly se špagáty ne kterých visely kulisy. Proto nás vystrčili před oponu a řekli, že musíme lidi nějak zabavit. A tak vznikla první forbína.

Jan Werich – citáty Někdo chytrý pravil, že zjistit, co je smích a proč se lidi smějí, je jako zjišťovat proč je králík naživu. Dokud ho nerozpitváte, tak to nezjistíte ! Jenže když ho pitváte, tak už je mrtvý, a stejně to je i se smíchem.

Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec. Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl. Člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí. Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. O člověku

ještě O člověku Bez lidí dobré vůle by život byl jen nákladné a nebezpečné dobrodružství. Člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk. Přirozeností člověka je hledání radosti.

O intelektu Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie. Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému. Neznat začátky her a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů. Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše. Nebojujte jen proto, abyste vyhrál. Bojujte především proto, abyste se nedal. Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.

O hlouposti Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Proti blbosti i bohové bojují marně. Kde blb, tam nebezpečno. Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Hloupost se fackováním nedá vyléčit. Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat. Kolikrát jsme se už přesvědčili, že kde stranický blb, tam je vždy nebezpečno. A aktivní blbec - ten je horší než cizí, případně i třídní nepřítel.

O moudrosti a hlouposti Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré. Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti. Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé. Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.

O humoru a hlouposti Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží. Lučebním kamenem pro zjišťování pravosti daného blbce je humor: blbec skutečný nesnáší, když si někdo dělá z blbců legraci. V první řadě to nesnášejí cenzoři. Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou. Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.

O hlouposti v mládí a stáří Jakmile se z mládí začne dělat zásluha je to špatné. Protože každej blbec - starej - byl taky jednou mladej blbec. Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

O civilizaci a společnosti Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí. Televize není nepřítel, televize se dá vypnout. Epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá.

O čase, mládí a stáří Čas má plné kapsy překvapení. Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to. Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti. Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci. Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.

O životě, smrti, začátcích a koncích Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá. Všechno je konečné. Tak to říká rozum. I když cit mu do toho často rád kecá. Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec. Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy. Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít.

O lásce a přátelství Přátelství je součást lidského štěstí. Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.

O mužích Víte, chlap nesmí bejt blbej ve třech případech. Za volantem, v posteli a u stolu. Všude jinde se to snese. Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše. Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.

O smíchu Smích - tu ozvěnu našeho pláče, to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejte bohové - tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě. Chytrost, ne směšnost, musí vyvolávat smích. Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu. Smích nikdy není pronic a zanic, snad jen u šílených lidí. Směšný může být každý. Vtipným jen bystrý. Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.

O drobnostech Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost. Když nejde o sex, nejde o nic. Nadbytek neznamená bohatství.

ke 105. výročí Werichova narození ke dni 6.2. 2010 foto a texty: http://ld.johanesville.net/werich/zivotopis?bio=1&fig=1 http://knihovnicka.werich.cz/hry_v+w.html a síť internetu hudba : Jaroslav Ježek – Tanec loutky ze hry Osvobozeného divadla Svět za mřížemi (1933) Jaroslav Ježek - Bugatti step ke 105. výročí Werichova narození ke dni 6.2. 2010