Průběh, ukončení a evaluace intervence Průběh, ukončení a evaluace intervence. Nízkoprahová sociální práce – kontaktní práce, terénní práce, streetwork. Radka Janebová

Průběh intervence Bod neprůchodnosti – zastavení vývoje. Pozitivní přeznačkování. Domácí úkoly. Akceptace recidiv a vnímání jich jako příležitostí.

Motivační rozhovor Autory William R. Miller a Stephen Rollnick. Metoda vychází především z rogersovského, na klienta orientovaného přístupu. Přenesení zodpovědnosti za změnu a udržení změny z pracovníka na klienta, práce s postavením klienta v kole změny a práce na změnách klientova chování. Charakteristickým rysem metody je nedirektivní směřování klienta k žádoucím změnám v jeho chování a k zachování těchto změn.

Motivační rozhovor - FRAMES F - Feedback (zpětná vazba) – poskytování zpětné vazby klientovi, R - Responsibility (odpovědnost) – odpovědnost za změnu především na straně klienta, A - Advice (rada) – konkrétní rada klientovi, M - Menu (nabídka více možností) – nabídka více alternativ, klientovi dává pocit svobody a kontroly nad vlastním jednáním, E - Empathy (empatie ze strany pracovníka), S - Self-efficacy (podpora důvěry klienta ve vlastní schopnosti).  

Ukončování práce s klientem „Ukončení ze strany klienta“ může nastat v jakékoliv fázi sociální práce. „Ukončení ze strany pracovníka“ zpravidla nastává, pokud klient porušuje nějaká ujednání o spolupráci. Ideální situací je „dojednané ukončení“. To může nastat: buď tím, že je naplněn dojednaný cíl s klientem (či cíl kontroly), nebo proto, že uplynul čas vymezený pro spolupráci (byl uskutečněn předem stanovený počet sezení).

Dojednané ukončování – 3 fáze Rozvazování Stabilizace změny Evaluace (vyhodnocení)

1. Rozvazování Fáze přípravy na „ukončení“ práce s klientem. „Rozvazování“ by mělo začít probíhat v momentu, kdy začínají být cíle práce s klientem naplněny, a začíná být jasné, že již nebude do budoucna na čem pracovat. Pracovník může v takovém momentu klientovi pokládat otázku „Co bude jinak, až spolu přestaneme pracovat? Máte z něčeho obavy? Povězte mi z čeho?“ Problémy na straně klienta: popírání ukončení, emoční reakce, klient začne přicházet s novými problémy Problémy na straně pracovnice: ztráta klienta, může znamenat ztrátu možnosti, jak si potvrzovat, „jak jsem dobrá“. Řada klientů je ale ráda, že se sociální pracovnice zbaví.

2. Stabilizace změny Měla by proběhnout rekapitulace toho, co se podařilo. Cílem je ujistit se, že klient je schopen své problémy zvládat sám. Úkolem stabilizovat změnu, umožnit klientovi nahlížet na to, jak co dokázal, v čem se zlepšil, pomoci mu porozumět, co vedlo k jeho růstu a dává mu to návod pro řešení budoucích problémů. Klient na základě takové rekapitulace svých kompetencí může lépe pochopit, jaké zdroje má a jak je použít. Je užitečné zdůraznit zásluhy klienta na pokrocích. V kontextu „pomoci“ i „kontroly“ lze například položit otázku „Říkáš, že situace dobře dopadla. Soud podpořil tvé propuštění z ústavní výchovy. Jak jsi to dokázal?“

3. Evaluace Hodnocení výsledků/výstupů“ je proces na konci práce s klientem, kterým je zjišťováno, jaké se podařilo realizovat kvalitativní či kvantitativní změny v situaci klienta, zda se podařilo dosáhnout stanovených cílů. 2 typy evaluace: „Kvalitativní evaluace“ se zaměřuje na naplnění očekávání klienta a pracovníka. „Kvantitativní evaluace“ – pokroky jsou vyjádřeny číselně

Kvalitativní evaluace Probíhá slovním hodnocením, zda to, co bylo očekáváno, se skutečně podařilo a díky čemu (jakým strategiím a technikám). Většinou užíváme otázky typu: „V čem pro vás naše spolupráce byla užitečná? Co se podařilo? Co se nepodařilo? Dosáhli jsme toho, co jsme si naplánovali?“

Kvantitativní evaluace V sociální práci spíše výjimečnější. Například „měřící otázka“ užitá ve verzi pro „ukončování“ práce s klientem: „Když si představíte váš problém na stupnici mezi jedna a deset, kde jedna znamená, že to je úplně nejhorší, a deset, že je stav věcí ideální, tak kde jste byl na začátku naší spolupráce? … A kde jste nyní?“ Dále např. počet kg, které dítě přibere, počet cigaret, o které se sníží kouření, množství uspořených peněz atd. „Efektivita“ práce s klientem - zjišťování požadovaných výsledků s minimálním výdajem použitých zdrojů (např. kolik například společnosti ušetří výdajů, pokud uživatel drog využívá služby „harm reduction“) .

3 způsoby „evaluace“ z hlediska fáze procesu 1. Evaluace výsledků/výstupů (output) - čeho jsme dosáhli na základě stanovených cílů (např. jak se podařilo klienta integrovat, zlepšit jeho vztahy, rehabilitovat atd.), v sociální práci se dá obtížně kvantifikovat (lze lépe u lékařů – počet vyléčených), musíme zpravidla zjišťovat tak, že se klienta musíme zeptat, jak jsme mu pomohli. 2. Evaluace průběžných výstupů (throughput) - Předmětem může být například to, zda byly zvoleny vhodné metodické prostředky vzhledem k posouzenému problému, zda byla správně posouzena životní situace klienta, zda proběhl dostatečný počet setkání apod. V sociální práci má toto hodnocení velký význam, protože výsledky nemusí vůbec nic vypovídat o kvalitě práce s klientem. 3. Evaluace vstupů (input) - zahrnují nabídku, se kterou pracovník vstupoval do práce s klientem na samém počátku. O kvalitě práce totiž mohou vypovídat i takové věci, jako je vzdělání pracovníka, jeho výcviky, možnost řešit problémy na supervizích, časový prostor, který pracovník na klienta má, prostory organizace atd.

Nízkoprahová sociální práce „Nízkoprahovost“ v sociální práci lze charakterizovat jako princip snižování bariér (prahů) pro využívání služby sociální práce potenciálními i reálnými klienty. Základní rysy „nízkoprahovosti“ jsou (Herzog, 2007): Zaměření na osoby, které nevyhledávají běžnou (institucionalizovanou) pomoc. Služba je poskytována v přirozeném prostředí klienta. Pro realizaci služby není třeba znát podrobné údaje o klientovi. Jsou odstraňovány psychologické (služba není spojena se stigmatizací), sociální (služba je finančně dostupná každému) i technické (služba je v lokalitě, kde se pohybuje cílová skupina a je poskytována v čase, který vyhovuje cílové skupině) bariéry využití služby. Cíle jsou nastaveny pragmaticky.

Kontaktní práce Nízkoprahová forma práce. Vyznačuje se zakotveností „tady“ a „teď“ s klientem. Nejedná se o stabilní plánovaný rámec setkávání s klientem, kdy je předem známá doba setkání i délka pracovního kontaktu. 2 podoby: „Stacionární kontaktní práce“ probíhá v zázemí organizace. „Terénní sociální práce“

Terénní sociální práce Nízkoprahová forma sociální práce. Sociální práce vykonávaná v přirozeném prostředí klienta a je zaměřena jak na vyhledávání potenciálních klientů, tak na poskytování pomoci stávajícím klientům. Zahrnuje tři typy práce: Terénní práce v domácnostech – Na základě předem domluvených termínů proběhne návštěva pracovnice v domácnosti klientů. Terénní práce v institucích – Jedná se o práci s klienty v institucích, které vykonávají práci s jinou cílovou skupinou (například terénní programy pro uživatele drog poskytují služby svým klientům či dalším osobám ve věznicích) Streetwork

Streetwork Nízkoprahová a kontaktní forma práce. Jedná se o sociální práci „na ulici“ - tedy v neinstitucionalizovaném prostředí, ve kterém se pohybuje cílová skupina (např. hřiště, nádraží, pěší zóny, podchody, opuštěné domy, fotbalové stadiony apod.).

Použitá literatura: ÚLEHLA, I. Umění pomáhat. Praha: SLON 1999, 89 – 96, 97 -100. (Průběh, Ukončení) (11) BEDNÁŘOVÁ, Z. Streetwork. In MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, str. 169 – 178. HERZOG, A. Nízkoprahovost v praxi, aneb jak pracovat s prahy. In KLÍMA, P. a kol. Kontaktní práce. Praha: ČAS, 2007, str. 177 -188. JOHNSON, C. L. Social Work Practise. A Generalist Approach. Boston: Allyn and Bacon, 1998, pp 410-426 (Termination). LAAN, van der G. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice: Albert, Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. ZIMMERMANNOVÁ, M. Terénní sociální práce. In KLÍMA, P. a kol. Kontaktní práce. Praha: ČAS, 2007, str. 177 -188.