řečnický styl a jeho charakteristika Mgr. Kateřina Pelikánová www.zlinskedumy.cz
Anotace Materiál předkládá základní charakteristiku řečnického stylu, teorie je doplněna příklady. Materiál může sloužit i nepřítomným žákům. Autor Mgr. Pelikánová Kateřina (Autor) Jazyk Čeština Očekávaný výstup 26–41-M/01 Elektrotechnika 23-41-M/01 Strojírenství 65-42-M/01 Hotelnictví a cestovní ruch 53-41-M/01 Zdravotnický asistent Speciální vzdělávací potřeby - žádné - Klíčová slova Rétorika, projev a proslov Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity Kombinované Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání odborné vzdělávání Typická věková skupina 16 - 19 let Vazby na ostatní materiály Je součástí CJL
Řečnický styl je styl veřejných a oficiálních mluvených projevů; dříve byl součástí publicistického stylu. Funkce: agitační, přesvědčovací (propagace názorů a postojů), výzvová (apelativní) a informační cíl = přimět k přemýšlení, následování, vliv na rozum a city příjemce Znaky: - texty určeny širokému okruhu posluchačů - mluvené, pečlivě připravené - přímý kontakt s posluchači = srozumitelnost - typické jsou neverbální prostředky - většinou usilují o emotivní působivost
Historie rétoriky rétorika = řečnické umění, pěstovalo se již v antice za zakladatele se považuje Aristoteles (384 – 322 př. n. l.) (dílo Rétorika) významným a snaživým řečníkem byl Démosthenés (384 – 322 př. n. l.) – údajně se sám učil lepší a hlasitější výslovnosti vkládáním oblázků do úst a překřikováním příboje; proslavil se svými útočnými řečmi tzv. filipikami za vynikajícího politického řečníka je považován římský politik a spisovatel Marcus Tullius Cicero (103 – 43 př. n. l.), jeho projevy byly velmi působivé
Dělení řečnických útvarů politické řeči (v parlamentu, na manifestacích, sjezdech, agitace, obhajoba) soudní řeči (obžaloba a obhajoba) duchovní řeči (kázání, projevy k jubileu např. světců) odborné řeči (viz útvary odborného stylu – referát, přednáška, polemika, diskuse) příležitostné řeči (proslovy a projevy – jubilejní, přivítací, pozdravné, smuteční, při přípitku, blahopřání; hlášení)
Jazykové a jiné prostředky výhradně spisovná čeština podle povahy projevu i citově zabarvená slova prostředky citového zaujetí – řečnické otázky, zvolací věty, citace, ustálené výrazy (př. Kdo by si to byl pomyslel?; Kéž by to byl pravda!; Kostky jsou vrženy aj.) názorové prostředky – pomáhají především u agitačních projevů, mohou být verbální (obrazná pojmenování - př. stojíme na prahu nového tisíciletí; přísloví – př. jak se říká: kdo chce kam, pomozme mu tam aj.), nebo neverbální (schémata, tabulky) dramatické prostředky – zvyšují přitažlivost projevů, jsou to většinou zvukové prostředky (zvýšení hlasu, přízvuk, důrazná pauza) nebo gesta, mimika
První otázka Víte, co znamená slovo agitace? Odpověď: agitace = (zde) veřejné, individuální i hromadné (často násilné) přesvědčování lidí pro určitý program, cíl, konkrétní úkol další významy: med. chorobný motorický neklid projevující se bezúčelným pobíháním ap., agitovnost; tech. promíchávání rmutu (rozemleté bobule vinné révy) k jeho rovnoměrnému složení a provzdušnění
Další otázky Znáte význam některých ustálených pojmenování? Dopadli jako sedláci u Chlumce. To jsou jen takové Potěmkinovy vesnice. Odpovědi: = dopadli špatně, u Chlume byli poraženi sedláci císařským vojskem r. 1775 při selských bouřích = dělat jinak, než to ve skutečnosti je, falešně přikrášlit. Kníže Potěmkin nechal vystavět „vesnice“ – ve skutečnosti kulisy (vesničany „hráli“ jeho vojáci), aby carevna Kateřina II. (1787) viděla, jak země vzkvétá.
Požadavky na správného řečníka přiměřený vztah k adresátovi nejen výstižné a jednoznačné, ale i působivé vystupování dodržování společenských norem (vhodné oblečení, projev ve stoje, přirozený postoj – ne ruce v kapsách, nesmrkat a nekašlat nahlas) jasná a zřetelná řeč mluvit plynule, neodbíhat od tématu text musí být osvojený (nemít „hlavu v listu“), oční kontakt dodržovat zásady spisovné výslovnosti (tedy i vhodný přízvuk slovní i větný, členění textu – pauzy, správná intonace)
Obvyklá kompozice řečnických útvarů Úvod - oslovení posluchačů - vytyčení tématu a cíle řeči, důvod projevu - rozvržení jednotlivých částí Stať rozvedení myšlenek, odůvodňování, argumentace námitky, jejich vyvracení, vysvětlení hlavní myšlenky Závěr stručné shrnutí, vyzdvižení podstatného, výzva k posluchačům poděkování za pozornost, rozloučení se
Zdroje MUŽÍKOVÁ, Olga. MARKVARTOVÁ, Barbora. KLUSÁČKOVÁ, Lenka. JEŘÁBKOVÁ, Eleonora. ADÁMKOVÁ, Petra: Odmaturuj z českého jazyka, třetí, doplněné vydání, Didaktis, 2007. ISBN 80-7358-082-9. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy, druhý dotisk 2. vydání, Fragment, 2011. ISBN 978-80-253-0950-6. KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov, vydání 1. (dotisk), Academia nakladatelství AV ČR, 2000. ISBN 80-200-0982-5