Výukové metody a jejich uplatnění ve výuce dějepisu Přednáška č. 8 - 9 AR 2013/2014

Výuková metoda (VM) VM – cesta žáků podporovaných a vedených učitelem k osvojení příslušných výchovně vzdělávacích obsahů Edukační cíl → volba metod

Klasifikace výukových metod Různí autoři - různá kritéria: podle logického postupu – metody analytické, syntetické, induktivní…… z hlediska výukového procesu – metody motivační, expoziční, fixační, diagnostické a klasifikační dle počtu žáků, kteří se na výuce podílejí – metoda hromadné výuky, skupinové v., individuální, individualizované v.

Klasifikace VM dle stupně aktivity a heurističnosti – metody informačně receptivní, reproduktivní, problémového výkladu, heuristické, výzkumné dle rozhodujícího pramene poznání a typu poznatků – metody slovní, názorně- demonstrační, praktické (činnostní) taxonomie dle I. J. Lernera – reproduktivní, přechodné, produktivní metody dělení metod dle komunikačních faktorů atd.

Josef MAŇÁK, Vlastimil ŠVEC, Výukové metody, Brno 2003 ↓ Klasické výukové metody Aktivizující metody Komplexní výukové metody

Klasické výukové metody Metody slovní (verbální) Vyprávění Vysvětlování Přednáška Práce s textem Rozhovor Metody názorně –demonstrační Předvádění a pozorování Práce s obrazem Instruktáž

KM -Metody dovednostně-praktické Vytváření dovedností Napodobování Manipulování, laborování, experimentování Produkční metody

Aktivizující metody Diskusní metody Heuristické metody Situační metody Inscenační metody Didaktické hry

Komplexní výukové metody Frontální výuka Skupinová a kooperativní výuka Partnerská výuka Individuální a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků Kritické myšlení Brainstorming Projektová výuka Výuka dramatem Výuka podporovaná počítačem, televizní výuka Otevřené učení, učení v životních situacích, sugestopedie a superlearning, hypnopedie

Verbální metody ve výuce D (VM) Slovní monologické metody v dějepisu nezastupitelné, ale přílišná verbalizace dějepisu také často vytýkána VM - monologické (VMM) a dialogické (VDM) VMM Vyprávění – rekonstrukce historických událostí a dějů, příběh efektivnější kratší práce s hlasem, tempo, přestávky, intonace, řeč těla Místo, čas, příčiny → průběh událostí a souvislosti→ hodnocení události →výchovné využití události z hlediska rozvoje osobnosti Ž

VMM Vysvětlování – příčiny, následky, pojmy vysvětlení historického jevu – určení jeho vlastností a znaků Pojem výklad - “obšírnější poučení o určité věci či problému“ U se musí při VMM neustále přesvědčovat o úrovni porozumění – vhodně formulované otázky

Schopnost učitele vysvětlovat patří k jeho základním kompetencím Aby bylo vysvětlování úspěšné, je třeba usilovat o: 1. srozumitelnost – postupnost vyvozování návaznost uvádění konkrétních příkladů využívání názorných pomůcek jasný, přesný, výstižný jazyk 2.logickou stavbu - orientace na hlavní fakta strukturování poznatků v systém analogie, zobecňování navazování na jiné obory

Přednáška v dějepisném vyučování na střední škole delší ucelený projev, zprostředkující závažné téma zainteresovaným posluchačům, jasně strukturovaný a promyšlený řečnický útvar, důležitá technika řečového projevu vhodná pro: úvod k novým aktivitám či učebním jednotkám - motivace vhodná pro shrnutí a systematizování učiva vhodná pro vysvětlení teorie možná zejména ve vyšších ročnících SŠ → rozvoj logického myšlení

Práce s textem VM založená na zpracování textových informací, dominuje žákovo samostatné učení podporované učitelem Klasické varianty – práce s učebnicí, učebními texty (didaktické texty), příručkami, encyklopediemi, odbornou a krásnou literaturou Učebnicový text: verbální informace+ ikonický text otázky a učební úkoly klíčová slova přílohy (mapy, schémata, doplňující a rozšiřující informace) rejstříky

Porozumění textu předpokládá u Ž dovednosti: vyčlenit a označit v textu hlavní myšlenky a klíčové informace uspořádat klíčové informace podle určitého kritéria stanovit vztah mezi informacemi vyjádřit uspořádané informace graficky prezentovat obsah textu vlastními slovy zformulovat k textu otázky zaujmout k hlavním myšlenkám textu vlastní stanovisko doplnit text vlastním hodnotícím komentářem Existují různé strategie práce s textem: SQ4R S – rychlá předběžná orientace v základní struktuře textu, dopátrat se smyslu textu Q –klást si otázky, postihující to, co známe a co dosud ne 4R – číst podrobněji, pořizovat si stručné poznámky včetně otázek, které nás napadají, zapamatovat si klíčové informace a zpětně si je vybavit, informace získané z textu přehledně shrnout

Verbální dialogické metody ve výuce D (VDM) VM rozhovoru otázky a odpovědi dvou nebo více osob na dané výchovně-vzdělávací téma ( oslovení, replika) řízený rozhovor volný rozhovor (debata, diskuze) termín výukový rozhovor – vedoucí role učitele ↓ prostředek aktivizace žáků Rozhovor začíná položením otázky – správná formulace je velmi důležitá

Výukový rozhovor prostředek aktivizace žáků důležitý pro motivaci Ž podává učiteli informace o stavu vědomostí a dovedností Ž (zpětná vazba) umožňuje učiteli řídit a usměrňovat výuku, diferencovat, ovlivňovat tempo výuky náročnější podoba rozhovoru učí žáky formulovat, zaujímat stanoviska, vyjadřovat vlastní názory, argumentovat,

Otázka ve výukovém rozhovoru Otázky: zjišťovací otevřené zavřené otázky konvergentní a divergentní otázky problémové atd. Nevhodné otázky: řetězová otázka sugestivní otázka nejasná otázka

Podoba výukového rozhovoru Nemusí být pouze: I. U Ž otázka → odpověď II. U → Ž → U Ž → U III. U → Ž → výměna názorů mezi žáky

Kladení otázek nejdříve položit otázku, ponechat čas na promyšlení odpovědi, pak vyvolat žáka U má reagovat pozitivně na odpověď žáka rovnoměrně pokládat otázky všem žákům, U nesmí mít Ž mimo své „zorné pole“ nedávat stereotypní a pouze příliš direktivní otázky umění aktivního naslouchání