O původu moci (z hlediska kontextuálních her) Radim Valenčík Vysoká škola finanční a správní leden 2012

I. Několik poznámek a provokací na úvod (Motto: Teorie začne být zajímavá, když se začnou potkávat výsledky dosažené v různých oblastech zkoumání.)

Kdo má skutečnou moc? Prezidenti, kancléři, premiéři apod.? Bankéři či finančníci? Kmotři? Zpravodajské centrály? Tajná bratrstva? Uvedeme jeden ze zajímavých názorů… …abychom na to šli úplně jinak (s využitím teorie krok za krokem).

Na rozehřátí pár názorů K. Gotta: (na karel-gott-varuje-pred-totalitni-svetovladou-zednaru-a- iluminatu-naplni-se-orwellovske-vize.aspx a jinde) karel-gott-varuje-pred-totalitni-svetovladou-zednaru-a- iluminatu-naplni-se-orwellovske-vize.aspx „politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.“

“Jde o osoby které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo. Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu - jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos.“

„Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné "revoluce" rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce.“

Líbí se Vám tyto názory? Úplná blbost Něco na tom může být Dobré postřehy, ale přehání Trefil hřebík na hlavičku Vypadá to tak, ale je to úplně jinak

II. Několik poznámek o teorii redistribučních systémů

A teď pohled z úplně jiné strany: 1. Prostá majoritní hra s hodnotami diskriminačních rovnováh. 2. Proč – jedná se sice o hru s nenulovým součtem, ale jeden hráč dá přednost druhému se stejných důvodů, z jakých to uvádí Neumann-Morgenstern. 3. Řešením této hry jsou 3 body. 4. Definování průměrné očekávané výplaty – proč má smysl: Paretovská zlepšení. 5. Možnost aplikovat Nashovo řešení. 6. Jiné řešení – postupné nacházení společně přijatelné rovnováhy přes jádra her. (Proč z hlediska interpretací je nutná odlišnost a proč se jedná o významný přístup – propojení s viděním či alespoň tušením reality.)

Vezmeme-li hodnoty 2/3 diskriminačních rovnováh (pro jednotlivé hráče), získáváme bod pod plochou. Jemu odpovídá mj. určité Nashovo řešení, které je zjevně paretovským zlepšením oproti průměrné očekávané výplatě. Toto Nashovo řešení můžeme nazvat Nashovo řešení odvozené od průměrné očekávané výplaty Jiný bod získáme, když na podploše redistribuční plochy, která je rovněž redistribuční plochu, budeme opakovaně hrát hru na tvorbu diskriminačních koalic. Tento bod jsme již dříve nazvali bodem diskriminační rovnováhy.

V obecném případě budou oba body odlišné, ale blízko sebe. Vzniká otázka, zda má z hlediska našeho cíle – vytvořit model, který by co nejvíce odpovídal reálnému chování lidí – má smysl oba typy řešení rozlišovat, tj. zda vůbec existuje nějaká reálná interpretace důsledků toho, že oba body jsou odlišné.

Zbytečná námaha? Pokud bychom model redistribučního systému (který má podobu definování několika typů her) aplikovali jen jako „čtecí model“, patrně bychom význam odlišnosti interpretovat nedokázali. Vnější vlivy jsou totiž velmi intenzivní. Můžeme je chápat jako sympatie či antipatie hráčů, resp. jako odlišné preference hráčů z hlediska tvorby koalic. Zapamatujme si, k čemu jsme došli! Nyní přejdeme k dalšímu problému a zcela nečekaným způsobem se dostaneme zpět k výše položené otázce na téma zbytečně vynaložené námahy.

III. Několik poznámek o strukturách založených na vzájemném krytí obecně uznávaných zásad.

O strukturách založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad: 1. Jak byly tyto struktury objeveny viz dále. 2. Hypotéza: V reálných systémech vztahy osobních sympatií a antipatií založené na různých formách spříznění jsou postupně dominovány vztahy antipatie a sympatie, které vycházejí z tvorba struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, bude nutné prokázat vhodnými modely. Zatím se zdá být intuitivně přijatelná.

Teoretická literatura se doposud zabývala jen následujícími možnosti: - Hráč, který zjistil porušení pravidel jiným hráčem, to oznámí komunitě, ve které k tomu došlo. - Hráč, který zjistil porušení pravidel jiným hráčem, neučiní nic - Hráč, který zjistil porušení pravidel jiným hráčem, začne sám porušovat pravidla čerpávání vody. Co ještě může hráč, který přistihl druhého při nějaké nepravosti udělat?

Případ, kterému v teoretické literatuře nebyla věnována dostatečná pozornost, který však považujeme za naprosto zásadní, je situace, kdy hráč, který zjistil porušení pravidel jiným hráčem, začne tohoto hráče vydírat, resp. nutí jej k aktivitám spojeným s porušováním dalších obecně přijatých zásad, a to buď přímo v rámci daného systému (komunity farmářů, která přijala pravidla čerpání vody), nebo v systémech jiných (čímž dochází k určitému propojení mezi původním systémem a těmito jinými systémy). Rozlišení případu, kdy je vydíraný hráč nucen k porušování obecně přijatých zásad v původním systému a kdy v systému jiném, je významné při sestavování základních modelů, prostřednictvím kterých lze testovat různé alternativy.

Složitější případy: - Vydíratelní hráči jsou různým způsobem „vyráběni“ (dochází ke shánění kompromitujících materiálů, jsou uváděni do složitých životních situací a tím nuceni k porušování obecně přijatých zásad, jsou připravována falza, na základě nichž jsou vydíráni apod.). Tj. struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad vznikají nejen příležitostně, ale i systematicky. - Vývoj struktur založených na vzájemném krytí bezprostředně souvisí s vývojem institucionální struktury společnosti; na jedné straně má institucionální struktura společnosti bránit vzniku struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, na straně druhé struktury založené na vzájemné krytí pronikají právě do klíčových prvků institucionálních struktur.

IV. Několik poznámek o původu moci

Základní hypotéza (kterou je nutno ještě prověřit): Přirozená stabilita každé struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je podmíněna vytvořením přirozeného jádra hráčů schopných dosahovat společně přijatelné rovnováhy. Uvnitř tohoto přirozeného jádra tato odlišnost mezi Nashovým řešením a společně přijatelnou rovnováhou může být zásadní a projevit se v tom, zda v tom či onom případě jádro vznikne či nikoli. A také může vést k možnosti toto jádro identifikovat na základě jeho vnějších a dodejme zprostředkovaných projevů.

To je dáno především tím, že v jádru nějaké (rozvětvené a vlivné) struktury založené na vzájemném krytí dochází mj. k následujícímu: 1. Hraje se hra na dosažení společně přijatelné rovnováhy, tj. vytvoření koalice, která by nikoho z hráčů této hry nediskriminovala. 2. Současně se hraje hra spojená s pozičním investováním (hráči jádra se snaží udržet a posílit svou pozici). Hráči musí mít jak schopnost se efektivně dohodnout, tak neztrácet svou pozici. Přesněji řečeno – postupně se v jádru „usadí“ ti, co tuto schopnost mají. Každý z hráčů na každé úrovni prohloubení partnerských (koaličních) vztahů je každému z hráčů zřejmé, zda byl či nikoli diskriminován. Proto chování hráčů probíhá spíše podle toho, co jsme nazvali společně přijatelnou rovnováhou.

Jedním ze sdílených paradigmat (resp. bází, která vede k tvorbě paradigmat) jsou sympatie a antipatie k hráčům, kteří hrají redistribuční hru stejného řádu. Tj. to, co vede k predeterminování určitého typu koalic. (To mj. zabraňuje dosažení společně přijatelné rovnováhy v redistribuční hře vyššího řádu.) Hráči, kteří nemají stejné sympatie, jsou z jádra vytlačováni. Tento fenomén mj. způsobuje poměrně značnou rigiditu jádra, tj. to, že jádro po dlouhá období nemusí měnit své preference, pokud jde o vytváření koalic. Na základě toho jsou pak predeterminovány i koalice v rámci redistribučních her v systémech nižšího řádu, které je schopna příslušná struktura ovlivnit.

V. Několik metodologických poznámek

Metodologická poznámka: Jedná se jen o „novinařinu“? (Mj. nejdůležitějším empirickým materiálem jsou otevřené zdroje zprostředkované mediální sférou.) Srovnejme se zkušeností z exaktních věd: Popisujeme realitu. Není to tak, že řešíme úlohy, které umíme řešit, tj. na které již máme definované nástroje. Vytváříme názorné koncepty či modely: - Model molekuly, jednoduchých, dvojitých a trojitých vazeb (a cyklických uhlovodíků). - Model atomu. - Představa o fungování polovodičů.

Prvotní představa, která musela odpovídat nějakým reálným faktům. Pak konkretizace představy, její dotažení do podoby, kdy mohla být vyvrácena či potvrzena experimentem. Rozvinutější představa, mnohdy s využitím převratného paradigma. A vše muselo do sebe „zapadat“. Obecná námitka: Člověk je přece úplně jiný, než nějaký atom (lidé jsou různí a ponejvíce blbé). Konceptuální vrstva interakce s realitou, jak ukazuje vývoj exaktních věd je velmi významná. Existuje dnes v oblasti společenských věd alespoň na takové úrovní, jak v době vytváření modelu atomu?

Jen pro zajímavost srov.: Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby ČR za rok 201 část 1.6 Organizovaný zločin: „Spíše než o pevnou strukturu se jedná o systém volných, vzájemně spolupracujících a prostupných sítí disponujících penězi a/nebo vlivem a kontakty. Vedle skrytého působení, uplatňování vlivu a používání korupce lze mezi typické jevy zařadit i využívání specialistů (např. právníků, daňových a mediálních odborníků). Takové struktury se neuchylují ke zjevnému fyzickému násilí. S jejich působením souvisí i zajišťování nepostižitelnosti prostřednictvím ovlivňování orgánů činných v trestním řízení a soudů.“ (Dokáže teorie vytvořit lepší koncepty?)

Koncepty I: - Základní koncept: Racionálně se rozhodující jednotlivec maximalizující užitek. - Modifikace: Neúplná informovanost, časová zpoždění. - Omyly prvního řádu: Insuficience či redundance v pojetí komplexity her. - Omyly druhého řádu: Insuficience či redundance v pojetí komplexity her při vytváření představy o druhém člověku. Kde která hra se hraje a „shlukování diagnóz“. Ve společenském prostoru se prosazuje naprosto standardním způsobem konkurenčních výhod a vyčišťování společenského prostoru od méně životaschopných.

VI. Několik postřehů a představ, jak by to mohlo být

A v tomto prostoru hraje naprosto klíčovou roli, zda v dané oblasti dochází: - K tvorbě diskriminačních rovnováh (které následně umocňují možnosti pozičního investování). - K utváření společně přijaté rovnováhy při plném vyloučení pokusů o získání výhody formou pozičního investování.

1. Musí se vytvořit přirozené vyjednávací jádro schopné dosahovat společně přijatelnou dohodu způsobem, který lze popsat modelovými prostředky. 2. Toto jádro je schopné vylučovat ty, co by mohli: - Upřednostnit snahu získat vliv na bázi pozičního vyjednávání před schopností dosahovat společně přijatelnou dohodu. - Porušovat sdílené paradigma založené na příslušných „tabu“. - Narušit efekt „shlukování diagnóz“, tj. generování jádra na bázi těch, kteří se „mýlí“ shodným způsobem. (Oni se ve skutečnosti nemýlí, pouze se připouští určitý typ her).

1. Vytvoření jádra je spojeno s teorií přijímaných a uznávaných rolí. Má podobu „shlukování diagnóz“. Dříve, než se jádro stane plně funkčním, vzniká. Někteří hráči do něj vstupují, jiní z něj vystupují. Jakmile se vytvoří, je po určitou dobu poměrně stabilní a identifikuje se s určitou strukturou založenou na vzájemném krytí. Vůbec přitom nemusí mít institucionalizovanou podobu. Existuje řada přechodných, amorfních stádií. Problém identifikace jádra je proto složitější nejen tím, že je spojeno s existencí struktur založených na vzájemném krytí, ale i s tím, že mohou být období, kdy se vlivy přelévají a jádra jsou amorfní, krystalizují se v daném společenském prostoru. Mj. umět rozlišit různá období je samo o sobě poměrně významné. 2. K vytvoření stabilního (a stabilizujícího) jádra napomáhá ideová spřízněnost (sdílení určitých priorit, legend, hodnot, tabu). Přes toto sdílení se rozehrávají jak poziční hry, tak i hry na dosahování společně přijatelné rovnováhy.

Příslušná predeterminace koalic vyššího řádu vyjednávacím jádrem má za následek dlouhodobé predeterminování určitých diskriminujících koalic, způsobuje nerovnováhu systému a má dříve nebo později vyústí v různé zvraty, kdy nastupuje jiné paradigma, jiné vyjednávací jádro, jiný typ diskriminace. Jedno vyjednávací jádro může být v období zvratů zaměněno jiným, nebo může i během delšího období docházet k vytváření nového jádra. Jedním ze směrů dalšího zkoumání je objasnění podmínek, za kterých může dojít k výměně přirozeného jádra vyjednávání, jak tento proces probíhá apod.

Proč dávat do přímé souvislosti otázku původu skutečné moci s existencí struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad? Tyto struktury působí na jedné straně jako převodové páky vlivu. Ten, kdo má nejvíce informací o porušování obecně přijatých zásad jinými disponuje největším vlivem, je schopen prostřednictvím vydírání svůj vliv účinně uplatňovat. Na druhé straně však vztahy založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad mají tendenci „vzlínat“ a ovládnout i ty, co využívají „pákový efekt“ těchto vztahů. Mj. proto je pro stabilitu životaschopných struktur založených na vzájemném krytí důležitý vznik přirozeného vyjednávacího jádra s výše tematizovanými vlastnostmi.

Ještě něco z Neumann-Morgenstern: „Nejjednodušší hrou, ve které je opuštěn druhý požadavek (tj., že se jedná o hru se dvěma hráči, který spolu s požadavkem toho, aby se jednalo o hru s nulovým součtem, zaručuje možnost nalezení řešení v podobě jednoznačně určeného rozdělení výplat – naše poznámka), je hra tří hráčů s nulovým součtem výplat. Na rozdíl od výše prezentované hry dvou hráčů, tato hra neodpovídá žádnému základnímu ekonomickému problému (podtrženo námi), ale přesto vyjadřuje určitý důležitý aspekt lidských vztahů.“

Může se ukázat, že určitá modifikace hry či doplnění této hry odpovídá nejtíživějším ekonomickým problémům současné doby. Pak by ovšem stálo zato znovu a pod tímto zorným úhlem promyslet a domyslet odkaz, který v podobě svého díla Neumann a Morgenstern zanechali.

Děkuji za pozornost. Materiály ke stažení na: