cimbál jak ho neznáte autor: Lenka Blahová

tak takhle asi vypadá Cimbál je deskový úderný strunný hudební nástroj. Může být opatřen pedálem. Struny, jsou zpravidla naladěné chromaticky v tónovém rozsahu E – e³ Je to jistý druh stolní citery. Struny jsou rozeznívány úderem paličky. Nejčastěji se používají paličky dvě, někdy i čtyři. Ocelové struny jsou nataženy v rezonanční skříni lichoběžníkového tvaru. Pro každý jednotlivý tón je nataženo 3 až 5 strun. Dřevěné paličky mají různý tvar. Někdy mají paličky dvojí zakončení, které umožňuje v průběhu hry měnit barvu zvuku (jeden konec je holý, druhý je potažen plstí nebo sametem). Struny jsou vedeny střídavě přes dvě kobylky. To umožňuje přesnější úder paličkou.

historie cimbálu Nejstarší záznamy o výskytu tohoto nástroje v Evropě pocházejí z 15. století z Německa, Itálie, Polska, Maďarska, Česka, Francie a Anglie. V 17. století se cimbál objevil i ve Skandinávii a ve Španělsku. V průběhu 17. a 18. století se cimbál rozšířil i mimo Evropu. Především do Turecka a jím ovládaných území, včetně Persie. Po té, co se v 19. století, rozšířilo použití klavíru, stává se cimbál především nástrojem lidové hudby. Objevuje se v hudebních souborech společně s houslemi a kontrabasem. Ve východní Evropě se používá cimbál společně s dechovými nástroji (především k klarinetem) a bubnem. Cimbál se stává nedílnou součástí lidové hudby v Rumunsku a Maďarsku. Na cimbál často hráli Romové. Z Maďarska se cimbál rozšířil na Slovensko a později i na Moravu jako tzv. cimbálová muzika.

trochu podrobněji K většímu rozkvětu hry na tento chordofon došlo až v 15. st., kdy se také ustálilo pojmenování.Označení "hackbrett" se objevilo poprvé v Zürichu v r. 1477, "dulce melos" se používalo v Čechách kolem r. 1460. V Anglii se tento nástroj dodnes nazývá "dulcimer", 1499 ve Francii, "doucemer", "tympanon" až do 17.st. V Itálii byl od roku 1461 znám jako "dulcimelo", "dolcemelo" do konce 16. st. V 16. st. se cimbál nadále používá ve slovanských zemích, v Maďarsku dokonce na královském dvoře. V Římě je nazývali "salterio", španělsky "psalterio". Ladění, rozsah a menzura v té době byla neustálená, společným prvkem byl snad jen lichoběžníkový tvar a způsob rozeznívání strun. K velkému posunu došlo v 18. st. Tehdy německý virtuos Pantaleon Hebenstreit nástroj zdokonalil a zvětšil a dal mu nové jméno - panteleon. Je také autorem původních skladeb pro panteleon. Jeho skladby byly uloženy v archivu v Darmstadtu, který bohužel v roce 1944 vyhořel.Tento nástroj pravděpodobně inspiroval vynálezce "mnohokladívkového" klavíru.

cimbály z celého světa

cimbálové festivaly v České republice Pořádá Občanské sdružení cimbalistů ČR ve spolupráci se ZUŠ Valašské Meziříčí pod záštitou Města Valašské Meziříčí, Zlínského kraje a Ministerstva kultury ČR. Interpretační soutěž je rozdělena do tří věkových kategorii a je dvoukolová. 1. kategorie - rok narození 1992 a mladší 2. kategorie - rok narození 1991 - 1988 3. kategorie - rok narození 1987 - 1977

7.mezinárodní festival cimbálu

Významný cimbalista cimbalista, folklorista, redaktor Českého Rozhlasu Ostrava Jan Rokyta - studoval hru na cimbál u Ludmily Dadákové na Kozervatóriu v Bratislavě a hru na zobcovou flétnu u Waltra van Hauweho a Paula Leenhoutse na Sweelinck-Conservatoriu v Amsterdamu. Svou kariéru zahájil v cimbálové muzice TECHNIK Ostrava, založené v roce 1958 jeho otcem Janem Rokytou seniorem, se kterou spolupracuje dodnes. V oblasti soudobé vážné hudby spolupracoval Jan Rokyta se Symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu a později v Nizozemí se Schönberg ensemble, Nederlands Blazers ensemble, Het Nieuw ensemble a Het Prometheus ensemble (Belgie). V poslední době je rovněž častým hostem symfonických a komorních orchestru v Německu a Rakousku jako např. Österreichisches Ensemble für Neue Musik a Radio-Symfonieorchester Südwestrundfunk Stuttgart. V oblasti světového folklóru získal Jan Rokyta bohaté zkušenosti v orchestru Mezinárodního folklórního divadla v Amsterdamu, kde působil v letech 1995 - 2002 jako instrumentální sólista a hudební realizátor. Současná spolupráce se židovskou zpěvačkou Shurou Lipovsky byla v roce 2004 korunována účastí na mezinárodních festivalech židovské hudby v Krakově, Weimaru a Amsterdamu. Spolu s manželkou Liselotte Rokyta vytvořil Jan Rokyta netradiční nástrojové spojení Panovy flétny a cimbálu. Koncertní program manželů Rokytových obsahuje jak folklórní hudbu východní Evropy tak i transkripce a původní skladby pro Panovu flétnu a cimbál. V rámci aktivit firmy MUZIKALE WIJNEN složil Jan Rokyta v roce 2002 státní zkoušku "Wijnbrevet" v oboru vinařství. V letech 2003 a 2004 absolvoval jednoleté intenzivní studium na Nizozemské Vinařské Akademii (Wijnacademie) a v říjnu 2004 získal titul Vinolog Vinařské Akademie (Vinoloog van de Wijnacademie).

Konzervatoře zaměřené na výuku cimbálu Konzervatoř P.J. Vejvanovského Kroměříž Konzervatoř Brno Hlavnímu oboru Hra na cimbál vyučuje: Dalibor Štrunc Hlavnímu oboru Hra na cimbál vyučuje: Růžena Děcká