Mgr. Daniella Sarah Chocholová

Povaha státní moci základní ustanovení jsou obsažena v úvodních článcích Ústavy + Listiny státní moc je neomezená uvnitř i navenek čl. 2 odst. 1, odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 1 Listiny znaky státní moci: svrchovanost (SM  výlučná, nezávislá navenek i dovnitř), jednotnost, demokratická legitimovanost… mocenský monopol (na území ČR nemůže nikdo jiný státní moc nebo veřejnou moc vykonávat, nedá-li k tomu svrchovaná moc souhlas)  případy výkonu: rozhodnutí cizí státní moci cizí státní mocí (MS – celnictví) rozhodnutí cizí státní moci našimi orgány (uznání cizích rozhodnutí a jejich výkon na našem území  NS) samosprávy územní PO a FO při výkonu státní správy, která jim byla svěřena (lesní, vodní stráž) svépomoci – hrozí-li bezprostřední útok nebo bezprostřední nebezpečí (stát nemůže být přítomen vždy)

Státní moc v Ústavě Ústava ČR nedefinuje státní moc přímo Avšak celým obsahem se pojmu věnuje Základní východisko  čl. 2 odst. 1 (vyjadřuje, kdo je nositelem státní moci) Jaké jsou vlastnosti moci? - Ústava nepopisuje  plyne z ústavního pořádku

Ústavní pořádek a státní moc z ústavního pořádku lze dovodit, že: „státní moc je schopnost ovlivňovat chování na základě monopolu legitimního fyzického násilí“ tento monopol má pouze stát (čl. 6 – čl. 9, čl. 39 – čl. 40 Listiny) je to až poslední prostředek státu  zásada „ultima ratio“

Znaky státní moci Území svrchovanost (suverenita) – neomezená  možnost dispozice se státním územím (př. jeho smluvní postoupení) Územní výsost (jurisdikce) ČR vykonává nerušeně státní moc na svém území lze ji postoupit jinému státu (př. pobyt zahraničních vojsk na našem území, hraniční kontroly jiného státu…) x suverenitu postoupit nelze Personální výsost státní moc se vztahuje na všechny příslušníky daného státu bez ohledu na to, kde se nacházejí, i když pobývají v cizině

Vymezení subjektů podílejících se na státní moci Čl. 2 odst. 1, odst. 2 „orgány moci“  dle mého názoru by mělo být „orgán mocí“ zákonodárné, výkonné a soudní nebo jako lid Čl. 79 odst. 3, čl. 105  možnost přenesení výkonu státní moci na orgány ÚSC Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy  z tohoto ustanovení vyplývá, že se počítá i s jinými formami výkonu veřejné moci (jiné formy samosprávy – profesní, akademická…)

Státní moc v ČR Vztah mezi nejvyššími státními orgány je založen na principu parlamentní formy vlády (x nikoli na principu vlády shromáždění jako do 31. 12. 1992) ! nestojí však proti sobě Parlament a vláda (jak je pro tuto formu vlády typické), ale vládní většina je s vládou totožná (v PS se rozhoduje většinou, která je většinou na straně vlády) kontrola výkonné moci parlamentem státní moc je jednotná v tom směru, že zdrojem je lid dělba státní moci – stav, kdy lid tuto moc vykonává prostřednictvím zvláštních soustav státních orgánů

Dělba moci Ústava stojí na stanovisku trialistické teorie, kdy v čl. 2 odst. 1 a v hlavách druhé, třetí a čtvrté rozlišuje orgány: Moc zákonodárná Moc výkonná + prezident republiky Moc soudní

Ad A) Moc zákonodárná Parlament ČR (čl.16 až čl. 53 Ústavy) pravomoc přijímat ústavní a „obyčejné zákony“ schvaluje MS, volí prezidenta ČR, zásadní rozhodnutí ohledně válečného stavu a účasti ČR v obranných systémech mez. organizace, jíž je ČR členem, rozhoduje o vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, povolení pobytu cizích vojsk

Struktura Parlamentu Poslanecká sněmovna Senát

Působnost komor Parlamentu každá z komor má odlišné funkce nemají stejné postavení  Ústava odlišila řadu kompetencí obou komor PS – centrum politického rozhodování v oblasti zákonodárné moci a politických linií Senát – stabilizující a kontrolní činitel výjimky, kdy dochází k rovnoprávnému rozhodování komor: přijímání ústavních zákonů a MS o lidských právech a základních svobodách (čl. 39/4) přijetí volebního zákona, z. o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou (čl. 40) volba prezidenta republiky v prvém a druhém kole (čl. 58) – ve 3. kole se sčítají všechny hlasy bez ohledu na to, zda jde o hlas senátora nebo poslance rozhodnutí o tom, že prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad (čl. 66) rozhodnutí o vyhlášení válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR a s vysláním ozbrojených sil mimo území ČR, přijetí usnesení o účasti ČR v obranných systémech mez. organizace, jíž je ČR členem (čl. 39/3 a čl. 43/2) vyhlášení stavu ohrožení státu (čl. 7 odst. 2 ústavního zákona čl. 110/1998 Sb.)

Poslanecká sněmovna 200 poslanců, volených na 4 roky ve volbách, jež se konají na základě volebního systému poměrného zastoupení každý občan, kterému je alespoň 21 let kandidují politické strany a politická hnutí nelze být členem obou komor JŘPS ukládá povinnost zřízení výborů  mandátového, imunitního,rozpočtového, petičního a organizačního (má jich daleko více: zahraniční, volební, pro vědu a výzkum…)

Politická strana vs. politické hnutí Politické hnutí (občanské hnutí) je PO právo staví na roveň politické straně a nečiní mezi nimi rozdíl rozdíl z politologického hlediska: - strany předkládají komplexní politický program (x hnutí se spíše zaměřují na jednotlivé konkrétní otázky, nemají vládní ambice) Hnutí nemívají početnou členskou základnu, nevytvářejí složité územní struktury tomu nasvědčuje: § 6 odst. 2 písm. b) bod 5 z. č. 424/1991 Sb., který hovoří (v souvislosti s organizačními jednotkami) pouze o "straně", nikoli o "straně nebo hnutí" jako na jiných místech v ČR cca 40 politických hnutí, z nichž žádné však není tak významné jako největší politické strany nejznámější z nich jsou hnutí NEZÁVISLÍ a Klub angažovaných nestraníků.

Senát 81 senátorů, volených na 6 let v jednomandátových volebních obvodech na základě dvoukolového většinového systému Senát je obměňován z 1/3 každé 2 roky každý občan, který dosáhl věku 40 let kandidují jednotlivci (v „dresu“ politické strany nebo jako nezávislý)

Úprava konání voleb do Parlamentu ČR podrobná úprava konání a průběhu voleb  č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR nespornější v zákoně je hranice 5% odevzdaných hlasů, kterou politická strana či hnutí musí dosáhnout pro získání poslaneckého mandátu ÚS: shledal 5% klauzuli v souladu s Ústavou, když konstatoval, že je přípustné do volebního mechanismu zabudovat určité integrační stimuly, aby nedošlo k velkému roztříštění hlasů mezi velký počet politických stran (tím i k funkčnosti parlamentního systému) ÚS: zároveň zvyšování této hranice by mohlo ohrozit demokratickou podstatu voleb

Neslučitelnost funkcí senátorů a poslanců senátor či poslanec nemůže být současně: prezidentem, soudcem ÚS i obecného soudu, další funkce (př. NKÚ) může však být členem vlády imunita: HP – úplná nebo částečná – př. na výroky v Poslanecké sněmovně PP – nestíhatelnost  nedá-li komora souhlas, pak je stíhání navždy vyloučeno

Funkce a vzájemné vztahy komor zasedání komor jsou stálá PS může být rozpuštěna prezidentem republiky (x Senát nerozpustitelný) je-li PS rozpuštěna – Senát přijímá na návrh vlády zákonná opatření (ve věcech, které nesnesou odkladu a kde by byl jinak nezbytný zákon  znovu ustavená PS musí zákonná opatření schválit na 1. schůzi, jinak pozbývají platnost)

Způsobilost komor usnášet se přítomnost alespoň 1/3 členů (tj. 67 poslanců nebo 27 senátorů)  tzv. kvorum přijetí obyčejného zákona  souhlas prosté většiny přítomných přijetí ústavního zákona + ratifikace MS  3/5 všech poslanců (tj. 120 hlasů) a souhlas 3/5 přítomných senátorů

Postavení komor v zákonodárném procesu aktivnější a významnější postavení má Poslanecká sněmovna senát má právo vyjádřit se až k ucelenému návrhu zákona, který byl schválen Sněmovnou některé akty prováděné formou zákona přísluší dokonce pouze Poslanecké sněmovně (př. státní rozpočet, státní závěrečný účet) silnější postavení Sněmovny – právo přehlasovat případný nesouhlas Senátu s návrhem zákona, resp. jeho pozměňovací návrhy (potřeba 101 hlasů) x někdy nesouhlas Senátu přehlasovat nelze (př. ústavní zákon)

Legislativní proces 4 základní fáze: Zákonodárná iniciativa Projednání návrhu zákona Schválení zákona Vyhlášení (publikace) zákona

Ad 1) Zákonodárná iniciativa kdo je oprávněn podat návrh zákona (poslanec, skupina poslanců, Senát jako celek, vláda, zastupitelstvo kraje podání návrhu předchází složitý proces, který není upraven právem, ale je pouze popsán v legislativních pravidlech vlády (interní směrnice, ne právní předpis)

Ad 2) Projednání návrhu zákona ten, kdo pojal legislativní záměr, rozhodne o zahájení přípravných prací (zpravidla ministerstvo, př. ministerstvo financí rozhodne o přípravě nového zákona o pojišťovnictví) Návrh zákona vypracován ve 2 fázích: tzv. zásady zákona, později paragrafové znění zpravidla vláda předkládá věcný záměr zákona  následuje: tzv. připomínkové řízení návrh se zasílá k připomínkovému řízení ústředním orgánům státní správy a dalším institucím (př. vyjádří se ministerstvo) součástí návrhu ( vyhodnocení vazeb navrhovaného textu na ostatní právní předpisy, EKO rozbor – zejména dopad na státní rozpočet, zda bude třeba vydat prováděcí předpis – tedy vyhlášku ministerstva)

po skončení připomínkového řízení  projedná návrh legislativní rada vlády + sdělí stanovisko poté projedná návrh vláda, pokud ho schválí  předseda vlády ho postoupí Poslanecké sněmovně k projednání (součástí návrhu důvodová zpráva) projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně upravuje zákon o jejím jednacím řádu, tedy z. č. 90/1995 Sb. zákon č. 90/1995 Sb., zavedl systém tzv. trojího čtení předseda Sněmovny postoupí návrh organizačnímu výboru Sněmovny (který ho zařadí na nejbližší schůzi PS)+ rozešle ho všem poslancům a poslaneckým klubům je-li předkladatelem někdo jiný než vláda (zastupitelstvo kraje, poslanci, senát), zašle ho předseda PS vládě k posouzení nevyjádří-li se vláda do 30 dnů  souhlas organizační výbor navrhne, kterému výboru Sněmovny (i více výborům) má být návrh přikázán a kdo má být zpravodajem pro 1. čtení

První čtení navrhovatel uvede návrh (zpravidla příslušný ministr) + přiloží důvodovou zprávu může navrhnout, aby souhlas s návrhem byl vysloven již v tomto prvním čtení po něm vystoupí soudce zpravodaj organizačního výboru návrh je přikázán výboru nebo výborům pokud nebyl podán návrh na schválení návrhu již v 1. čtení, nebo byl-li zamítnut, nebyl-li podaný návrh zamítnut hned v tomto čtení ani nebylo rozhodnuto o jeho vrácení k dopracování) následuje obecná rozprava – zda se poslanci budou zákonem vůbec zabývat mohou: zamítnout, vrátit k dopracování, postoupit příslušnému výboru výbor má 60 dnů na vyjádření se k zákonu výbory zasedají, když není plenární zasedání.

Druhé čtení navrhovatel opět uvede zákon, p něm zpravodaj přednese stanovisko příslušného výboru následuje podrobné projednání předloženého textu při obecné rozpravě se návrh může: vrátit do výborů zamítnut (tj. nepustit do závěrečného 3. čtení) podrobná rozprava (předkládají se jednotlivé pozměňovací návrhy a jsou vnášeny do textu zákona) u podrobné rozpravy se rovněž může návrh (vrátit do výboru, zamítnout) není stanoven časový limit pro 2. čtení

Třetí čtení zahájeno nejdříve za 24h po doručení pozměňovacích návrhů poslanců pouze návrhy oprav legislativně technických a gramatických chyb, lze však navrhnout i opakování druhého čtení Potom se hlasuje: - o zamítnutí zákona jako celek - o jednotlivých pozměňovacích návrzích - o zákoně jako celku je-li zákon schválen  zasílá se bezodkladně Senátu (konečné) Senát: Buď nezasahuje (vysloví souhlas, vysloví usnesení nevyjadřovat se, po 30-ti dnech bez jednání se má za to  že souhlasí) Aktivně zasahuje (zamítne přijetí zákona, vnese vlastní pozměňovací návrhy) a vše vrátí do PS k projednání pokud Senát zákon zamítl, ale PS absolutní většinou znovu zákon odsouhlasí je zákon přijat (veto PS) pozměňovací návrhy Senátu – PS prostou většinou hlasuje, zda přijme všechny návrhy Senátu (pokud ano - postoupí zákon prezidentovi) nejsou-li přijaty pozměňovací návrhy Senátu, hlasuje se znovu o původním textu zákona  je-li pro absolutní většina, platí původní text a zákon je postoupen prezidentovi (není-li pro absolutní většina, tak legislativní proces končí)

Ad 3) Schválení zákona schválený zákon je postoupen prezidentu republiky prezident je oprávněn do 15-ti dnů přijatý zákon: podepsat vrátit PS s odůvodněním (veto) PS může absolutní většinou přehlasovat prezidenta není-li absolutní většina pro, podařilo se prezidentovi zablokovat legislativní proces  ten tímto končí  ústavní zákony nemůže prezident vetovat! tzv. stav legislativní nouze  za mimořádných okolností může být návrh zákona projednán ve zkráceném řízení (vyhlašuje předseda PS na návrh vlády – jen na určitou dobu)

Ad 4) Vyhlášení (publikace) nezbytná podmínka platnosti ve Sbírce zákonů se vyhlašují - zákony, ostatní právní předpisy, některé akty veřejné moci (př. nálezy pléna Ústavního soudu), Sbírka mezinárodních smluv platnost = zveřejnění (vyhlášení) ve Sbírce zákonů (z.č. 309/1999 Sb.)  stává se součástí právního řádu Sbírka mezinárodních smluv – MS schválené Parlamentem účinnost – okamžik, od kterého jsou adresáti právních norem povinni je respektovat (uvedena na konci právního předpisu) v právním předpise je zpravidla stanoven den, kdy nabývá účinnosti, není-li stanoveno, pak Sbírka zákonů stanoví podpůrně lhůtu 15-ti dnů po vyhlášení legisvakance

Zákonná opatření vydává je Senát v určitých případech (př. neexistuje sněmovna, co nelze upravit zákonem a nesnese to odkladu) zákonné opatření Senátu navrhuje vláda netýká se Ústavy, rozpočtu, MS nová Sněmovna musí vzít takové opatření za své, jinak přestává platit

Novelizace novelizace znamená: změna norem obsažených v platném a účinném právním předpisu k doplnění nových norem je samostatným právním předpisem má svou platnost a účinnost jakmile nabude účinnosti, pak se stává součástí novelizovaného (tedy původního) právního předpisu je třeba pak uvádět původní označení s dovětkem (př. …“ve znění zákona…“, …“ve znění pozdějších předpisů“)

Republikace pokud změny činí právní předpis nepřehledným vydání textu zákona ve znění všech jeho změn a doplňků vyhlašuje se tedy tzv. „úplné znění zákona“, což ovšem není právní předpis, ale pouze rekapitulace toho, co platí, v přehledné podobě př. pod č. 65/2004 Sb., vyhlášené úplné znění zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření)

Zánik účinnosti jen výslovným zrušením  tzv. derogace derogační klauzule – text pozdějšího zákona obsahuje ve své závěrečné části ustanovení vypočítávající, jaké právní předpisy se zrušují druhy: úplná – s náhradou nebo bez ní částečná – vlastně forma novelizace zrušením zákona dochází ke zrušení předpisů, které byly vydány k jeho provedení, a to i kdyby to nebylo řečeno výslovně lze zrušit právní předpis i mlčky  uplatnění zásad: Lex posterior derogat priori Lex specialis derogat generali

Ad B) Prezident republiky hlava státu volen na dobu 5 let na společné schůzi obou komor Parlamentu občan ČR, volitelný do senátu (tj. 40 let), max. 2x za sebou prezident není z výkonu své funkce odpovědný stíhání – pouze velezrada (žalobu podává Senát)  o této žalobě by rozhodovat ÚS (trestem pouze ztráta prezidentského úřadu a způsobilost jej znovu nabýt) návrh na kandidáta podává skupina nejméně 10 poslanců či 10 senátorů  způsob volby čl. 58 Ústavy až 3 kola volby  ve 3. kole postačuje získat nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů dohromady (nepodaří-li se, pak nové volby)

Pravomoci prezidenta I. upraveny v čl. 62 až čl. 63 Ústavy čl. 62  k aktům vydávaným dle tohoto článku nepotřebuje prezident kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena čl. 63 nutná kontrasignace ! čl. 62 však neznamená, že je prezident oprávněn zcela samostatně a bez jakékoli součinnosti jiných ústavních orgánů (př. soudce ÚS jmenuje až po souhlasu Senátu, viceprezidenta jmenuje NKÚ jmenuje na návrh PS)

S kontrasignací akty prezidenta související s jeho zastupováním státu navenek sjednávání a ratifikace MS pověřování vyslanců a velvyslanců vyhlašuje volby do PS a do Senátu jmenuje soudce obecných soudů, uděluje amnestii, propůjčuje státní vyznamenání vykonává funkci vrchního velitele ozbrojených sil, povyšuje a jmenuje generály plní další funkce, které mu svěřuje zákon (př. jmenuje rektory VŠ, jmenuje profesory…) je-li úřad prezidenta uvolněn, pak do zvolení se jeho pravomocí ujímá předseda PS (případně Senátu) a předseda vlády (čl. 66 Ústavy)

Bez kontrasignace jmenuje a odvolává vládu (resp. přijímá demisi) koho má prezident pověřit sestavením vlády po volbách Ústava neurčuje (nemusí to tedy nezbytně být předseda vítězné strany) nejsou-li dva jmenovaní předsedové vlády úspěšní (tj. nezíská-li jejich vláda a vládní program důvěru v PS), pak jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS není-li úspěšný ani předseda PS, pak může prezident rozpustit Sněmovnu k rozpuštění může dojít ještě ve třech dalších případech uvedených v čl. 35 Ústavy

Další oprávnění prezidenta svolává zasedání PS právo účasti na schůzi obou komor Parlamentu + vlády ve vztahu k moci zákonodárné: suspenzivní právo veta (počtem 101 hlasů lze prezidenta přehlasovat) ! může napadnout zákon pro jeho neústavnost návrhem u ÚS a požadovat jeho zrušení ve vztahu k moci soudní: jmenuje soudce, předsedy a místopředsedy ÚS, NS, NSS, odpouští a zmírňuje uložené tresty jmenuje členy bankovní rady ČNB

Ad B) Vláda složení: předseda, místopředseda, ministři vláda je odpovědná PS  povinna před ní předstoupit do 30 dnů po svém jmenování a požádat ji o vyslovení důvěry (žádat může i v průběhu působení) navrhnout, aby vládě byla vyslovena nedůvěra může skupina min. 50 poslanců  k přijetí takového návrhu nutné nejméně 101 hlasů vláda rozhoduje ve sboru (nadpoloviční většina všech jejich členů) počet členů vlády (ministrů) Ústava nestanoví, nemusí tedy být stejný jako počet ministerstev Činnost vlády řídí její předseda (Ústava nezná označení používané v médiích – premiér) Postavení předsedy vlády k jejím členům: navrhuje jejich odvolání i jmenování, kontrasignuje určitá rozhodnutí prezidenta, spolupodepisuje zákony, výsadní postavení v Bezpečností radě státu…)

Činnost vlády činnost vlády zabezpečuje ÚŘAD VLÁDY nařízení vlády – slouží k provedení zákonů a v jejich mezích je oprávněna vydávat právní předpisy (nepotřebuje zvl. zmocnění v zákoně) je-li zákonodárcem otevřen prostor pro úpravu některých otázek právním předpisem nižší síly usnesení vlády – charakter interní normativní instrukce

Ministerstva zřízení jen na základě zákona v čele ministr jako člen vlády Ministerstvo financí, zahraničních věcí, obrany, vnitra, spravedlnosti, mládeže a tělovýchovy, kultury, průmyslu a obchodu, dopravy a spojů, pro místní rozvoj, zemědělství, ŽP

Ústřední orgány státní správy úřady, v jejich čele nestojí člen vlády Český statistický úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Komise pro cenné papíry (jmenuje prezident na návrh vlády) mohou vydávat vyhlášky, na rozdíl od vlády pouze tehdy, pokud jsou k tomu výslovně zmocněni zákonem

Dekoncentrované, resp. specializované orgány řízené z centra ÚP, finanční ředitelství, FÚ, správa policie, vojenské správy, KN, báňské úřady…) Pověřené obecní úřady (v přenesené působnosti plní řadu úkolů moci výkonné SZ (veřejný žalobce, hájí veřejný zájem, vystupuje tam, kde mu to zákon ukládá)  Nejvyšší SZ (vláda na návrh ministra spravedlnosti) + organizace obdobná jako u soustavy soudní