BANKOVNICTVÍ Mgr. Marcela Stryjová KVALIFIKOVANÁ EKONOMICKO-PRÁVNÍ ADMINISTRACE PRO KOMERČNÍ SFÉRU

18. Přednáška Ekonomický systém, finanční systém a finanční trhy Finanční trhy mají své specifické postavení v ekonomice. Bez finančních trhů by nemohl existovat hladce fungující, efektivní ekonomický systém respektive finanční systém.

Klíčová slova Alokace finančních prostředků, deficitní subjekty, dokumenty (instrumenty) finančního trhu, emitenti cenných papírů, finanční systém, finanční trh, finanční zprostředkovatel, investice, kapitálový trh, nepřímé financování, peněžní trh, polopřímé financování, primární cenné papíry, primární trhy, přebytkové subjekty, přímé financování, sekundární cenné papíry, sekundární trhy, úspory, volné peněžní prostředky.

Zařazení finančních trhů do ekonomického systému O finančních trzích lze hovořit pouze v kontextu s tržní ekonomikou. Pouze v rámci tržního ekonomického systému mohou existovat finanční trhy ve své typické podobě, se svými specifickými funkcemi a významem pro ekonomický systém dané země či potažmo významem v mezinárodních ekonomických a finančních vztazích.

Finanční systém jsou tedy veškeré toky peněz resp Finanční systém jsou tedy veškeré toky peněz resp. finančních prostředků v ekonomice, mezi veškerými trhy a subjekty nacházejícími se v daném ekonomickém systému.

Finanční trhy jsou místem respektive takovým typem trhu, na kterém se předmětem obchodování stávají samy finanční prostředky. Zatímco tedy na ostatních trzích jsou peníze prostředkem směny, na finančním trhu se jedná o předmět, který se směňuje.

Funkce finančních trhů Zajišťují alokaci a realokaci volných finančních prostředků mezi subjekty na tržním principu – tedy s respektováním efektivnosti, Depozitní funkce, Kreditní funkce, Zabezpečují likviditu, Mají platební funkci, Přispívají k uchování hodnoty (bohatství), Funkce ochrany proti riziku, Funkce regulace finančního systému státem.

Způsoby financování Alokace finančních prostředků může na finančních trzích probíhat ve formě: přímého financování, nepřímého financování, polopřímého financování.

U přímého financování vchází do transakce subjekt nedostatkový přímo se subjektem přebytkovým. Při nepřímém financování vstupuje do hry další subjekt – finanční zprostředkovatel – který soustřeďuje volné peněžní prostředky od řady subjektů přebytkových, aby je v dalším kroku umístil mezi subjekty deficitní podle individuálních dohodnutých vyhovujících podmínek.

U polopřímého financování se transakce mezi již konkrétně známým věřitelem a dlužníkem odehraje za asistence určitého prostředníka, jehož role tedy není tak určující jako v případě finančního zprostředkovatele při nepřímém financování.

Sekundární cenné papíry jsou cenné papíry emitované finančním zprostředkovatelem. Oproti tomu jakákoliv deficitní jednotka emituje své primární cenné papíry, které prodává subjektům přebytkovým a díky tomu získává zdroje ke svému financování.

Finanční zprostředkovatelé Role finančního zprostředkovatele se zpravidla ujímá některý z těchto subjektů: banky, investiční společnosti, investiční a podílové fondy, penzijní fondy, pojišťovny, leasingové společnosti, faktoringové a forfaitingové společnosti, obchodníci s cennými papíry, směnárny, zastavárny.

Funkce finančních zprostředkovatelů jsou zejména tyto: Transformace peněz a kapitálu kvantitativní časová teritoriální měnová z hlediska obchodovatelnosti instrumentů z hlediska úvěrového rizika Redukce transakčních a informačních nákladů Poradenský a informační servis Provádění platebního styku.

Pojetí finančních zprostředkovatelů v české legislativě Právní úprava v České republice rozlišuje pojmy investiční zprostředkovatel a institucionální investor. Podstata pojmu institucionální investor je totožná s podstatou finančního zprostředkovatele ve finanční teorii. Česká legislativa pod pojmem investiční zprostředkovatel rozumí osobu, která poskytuje investiční službu přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních cenných papírů nebo cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování.

Oproti tomu za institucionálního investora se podle české právní úpravy považují: obchodník s cennými papíry, banka, pojišťovna, zajišťovna, investiční společnost, investiční fond, penzijní fond, provozovatel platebního systému, provozovatel vypořádacího systému, osoba, která vydává a spravuje platební prostředky, osoba, která podnikatelsky poskytuje finanční pronájem (finanční leasing), osoba, jejíž rozhodující činností je nabývání účasti na jiných společnostech, osoba, která podnikatelsky poskytuje záruky, obchodní společnost, zahraniční osoba, která odpovídá některé z osob uvedených v předchozích bodech, stát nebo členský stát federace, Česká národní banka, zahraniční centrální banka nebo Evropská centrální banka, mezinárodní finanční instituce.

Typologie finančních trhů Finanční trhy lze rozlišovat podle různých hledisek. Z hlediska geografického: regionální národní mezinárodní nadnárodní

Hledisko, zda jde o prvotní prodej : primární trhy – instrument finančního trhu získává jeho první nabyvatel (transakce typu investor ↔ emitent) Trh má především alokační funkci. např. emisní obchody s cennými papíry – vlastní emise cizí emise veřejná emise soukromá emise sekundární trhy – obchody s již dříve zobchodovanými instrumenty (transakce typu investor – investor)

promptní (spotové) trhy Hledisko vztahu mezi uzavřením obchodu a jeho faktickou realizací resp. Vypořádáním obchodu: promptní (spotové) trhy termínové (lhůtní) trhy (forward, swapy, financial futures, opce) Podle míry organizovanosti trhu: trhy organizované burzovní mimoburzovní. trhy neorganizované prostřednictvím obchodníka s cennými bez obchodníka s cennými papíry. Hledisko rozsahu účastníků trhu: trh veřejný trh neveřejný (smluvní)

Vysoce významné rozlišení finančních trhů je prováděno podle hledisek časového rozlišení obchodovaných instrumentů, potažmo i podle druhů instrumentů a typů subjektů majících přístup na ten který trh: trh úvěrový trh peněžní trh

Otázky Co je předmětem obchodování na finančních trzích a jaká je role finančních zprostředkovatelů? Jaké segmenty lze na finančních trzích rozlišovat, a čím se jednotlivé segmenty vyznačují?

Cenné papíry  Cenné papíry jsou v dnešním finančním světě hojně využívaným investičním nástrojem. Existuje celá řada různých druhů cenných papírů, které ztělesňují určitá práva respektive povinnosti z nich vyplývající.

Klíčová slova Akcie, cenné papíry kapitálového trhu, cenné papíry peněžního trhu, cenný papír, dluhopisy, dluhové cenné papíry, dlužník, dokument finančního trhu, emitent, finanční investice, forma cenného papíru, imobilizované cenné papíry, investiční cenné papíry, investiční kupóny, investiční nástroj, investor, kótovaný cenný papír, kurz cenného papíru, likvidita, listinné cenné papíry, listinné kupóny, majetkové cenné papíry, náložné listy, opční listy, podílové listy, podoba cenného papíru, portfolio, poukázky na akcie, přechod cenného papíru, převod cenného papíru, reálné investice, riziko, skladištní listy, skladové listy, směnky, šeky, věřitel, výnos, zaknihované cenné papíry, zastupitelné cenné papíry, zatímní listy, zbožové cenné papíry.

Investiční nástroje Cenné papíry jsou jedním z investičních instrumentů, dokumentů finančního trhu. Investor má více možností, do kterých investičních nástrojů vloží své volné finanční prostředky. Přitom je jeho cílem dosáhnout co nejvyššího výnosu za přiměřeného rizika a při vhodné likviditě investičního instrumentu.

Do reálných investic patří: přímé podnikání nemovitosti movité věci drahé kovy umělecké předměty sbírky.

Finančními investicemi jsou: finanční spoluúčast na podnikání jiných vkladové instrumenty poskytnuté úvěry a půjčky pojištění – životní pojištění, důchodové pojištění, penzijní připojištění majetkové cenné papíry dluhové cenné papíry odvozené cenné papíry.

Historie cenných papírů Určité zárodky cenných papírů lze vystopovat již v době alexandrijské (zhruba 300 let př.n.l.). K jejich rozvoji dochází ve středověku. První cenné papíry vznikají jako potvrzení osoby (bankéře, směnárníka) o přijetí vkladu do jeho úschovy (drahých kovů, mincí, slitků).

Toto potvrzení bylo zpočátku využíváno jako doklad k vyzvednutí vkladu, časem se tímto potvrzením začalo též platit za zboží, začalo být toto potvrzení přijímáno jako forma úplaty v obchodních vztazích. K rozmachu cenných papírů dochází v době kapitalismu. Historicky nejstarším druhem cenného papíru jsou směnky, šeky, následují historicky mladší dluhopisy a ruku v ruce se zakládáním akciových společností se rozvíjí i další druh cenného papíru – akcie. Rozvoj finančních derivátů je charakteristický pro dvacáté století resp. novodobé vyspělé finanční trhy a nutno připomenout, že ne všechny deriváty jsou cennými papíry (často záleží na druhu podkladového aktiva).

Typologie cenných papírů Základním rysem cenných papírů je jejich obchodovatelnost na finančních trzích. Ne všechny instrumenty finančních trhů jsou obchodovatelné, ale cenné papíry ano. Samozřejmě ne všechny druhy cenných papírů nebo tituly cenných papírů se vyznačují stejnou likviditou. Naopak každý druh a v rámci druhu i titul cenného papíru je jinak likvidní, tedy každý cenný papír má jinou schopnost být převeden na pohotovější platební instrument.

Základních kriteria. typ trhu, na kterém se cenné papíry vyskytují: cenné papíry peněžního trhu cenné papíry kapitálového zbožové cenné papíry

podle ztělesněného práva: majetkové cenné papíry dluhové cenné papíry podle charakteru důchodů: cenné papíry s pevným zúročením cenné papíry s proměnlivým zúročením cenné papíry s nulovými platbami cenné papíry s proměnlivým výnosem

podle emitenta: cenné papíry emitované státem cenné papíry obcí cenné papíry bankovní korporativní cenné papíry.

podle ekonomického významu pro majitele: cenné papíry platební a úvěrové cenné papíry depozitní cenné papíry spekulační podle hospodářského důvodu emitování cenných papírů: cenné papíry kauzální cenné papíry abstraktní

Podoby cenných papírů listinná Imobilizovaná zaknihovaná

Cenné papíry kapitálového trhu v tradiční listinné podobě mají dvě části: plášť kupónový arch s talónem.

Formy cenných papírů na doručitele (na majitele) na řad na jméno

Legislativní úprava cenných papírů v České republice Cenné papíry upravuje v České republice zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále v textu již pouze „zákon“). Zákon je ze dne 14.4.2004 a v souvislosti s přijetím tohoto zákona došlo k řadě úpravám v dalších zákonech, jako např. v zákoně o cenných papírech, zákoně o dluhopisech atp. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, tedy dnem 1.5.2004.

Zákon vymezuje investiční nástroje, do nichž patří: investiční cenné papíry, cenné papíry vydané fondem kolektivního investování, nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu (nástroje peněžního trhu), deriváty.

Investičními cennými papíry v České republice jsou: akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu, dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu, cenné papíry opravňující k nabytí cenných papírů uvedených v písmenu a) nebo b), se kterými se běžně obchoduje na kapitálovém trhu, s výjimkou platebních nástrojů.

Cennými papíry podle tohoto zákona jsou zejména šeky náložné listy skladištní listy akcie skladové listy zatímní listy jiné listiny prohlášené za CP zvláštními právními předpisy. poukázky na akcie podílové listy dluhopisy investiční kupóny listinné kupóny opční listy směnky

Centrální evidencí cenných papírů je evidence všech zaknihovaných cenných papírů vydaných v České republice, s výjimkou: zaknihovaných podílových listů otevřeného podílového fondu, pokud jsou vedeny v samostatné evidenci zaknihovaných cenných papírů vedených v evidenci České národní banky podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost České národní banky.

V samostatné evidenci investičních nástrojů mohou být evidovány: zaknihované podílové listy otevřeného podílového fondu, listinné investiční nástroje v úschově, zahraniční investiční nástroje, svěřené obchodníkovi s cennými papíry za účelem poskytnutí investiční služby, další investiční nástroje, jejichž povaha to umožňuje.

Otázky Jaké jsou podoby a jaké jsou formy cenných papírů? Jaká mohou být kriteria členění cenných papírů? Které finanční instrumenty jsou považovány v České republice za investiční nástroje? Co je předmětem evidence zaknihovaných nástrojů v České republice a který subjekt/ty tuto evidenci vede/vedou? Může mít cenný papír v jednom okamžiku více cen, a pokud ano tak jaké?