Tepelné záření (Učebnice strana 68 – 69) Rozžhavené těleso vysílá do okolí světlo, které vnímáme zrakem. Zároveň se světlem vysílá i tepelné záření, které vnímáme tepelnými čidly v pokožce našeho těla. Podobně jako světlo i tepelné záření prostupuje některými tělesy a některými je pohlcováno. Těleso, které vysílá tepelné záření (např. svítící žárovka, Slunce) je zdrojem energie záření. Energie se přenáší z jednoho tělesa na druhé, přitom nejsou v přímém dotyku. Jsou od sebe oddělena prostředím, které tepelné záření nepohlcuje nebo pohlcuje jen málo. Tepelné záření dokonale prostupuje vakuem. Ve vakuu se šíří tepelné záření stejně rychle jako světlo – asi 3 · 106 m/s. V každém prostupném prostředí je rychlost šíření tepelného záření menší.

Přiblížíme-li k svítící žárovce dlaň, pociťujeme, že se dlaň zahřívá tím více, čím je blíže k žárovce. Použijeme-li žárovku o větším příkonu, vlákno má nyní vyšší teplotu, vyzařuje více tepelného záření, ve stejné vzdálenosti od této žárovky se dlaň zahřívá více. Tři stejné teploměry přikryjeme tenkými listy papíru z různých materiálů – jeden lesklou hliníkovou folií, druhý listem bílého papíru, třetí listem černého matného papíru. Na všechny listy necháme dopadat stejným způsobem tepelné záření z elektrické lampy. Po krátké době zjistíme, že nejvyšší teplotu má teploměr přikrytý listem černého matného papíru, nejnižší teplotu má teploměr přikrytý lesklou hliníkovou folií.

Zvýšení teploty tělesa při pohlcení tepelného záření závisí na vzdálenosti zdroje záření od tělesa, na teplotě zdroje záření a na barvě a úpravě povrchu tělesa. Těleso s matným a tmavým povrchem se pohlcením tepelného záření za stejných podmínek zahřívá více než těleso s lesklým a světlým povrchem. Změna teploty probíhá obvykle různými způsoby současně. Např. v místnosti s ústředním topením se vzduch ohřívá přímým dotykem s radiátorem, tj. tepelnou výměnou vedením. Stěny s nábytkem se ohřívají pohlcováním tepelného záření, jehož zdroj je radiátor. Současně se stěny ohřívají tepelnou výměnou při styku se vzduchem o vyšší teplotě. Ve vzduchu přitom dochází k proudění vlivem gravitačního pole Země. Prouděním se prohřívání vzduchu urychluje.

Jestliže těleso pohlcuje tepelné záření, jeho teplota se zvyšuje, a tím se zvětšuje i jeho vnitřní energie. Zvýšení teploty tělesa závisí na teplotě a vzdálenosti zdroje záření od tělesa, na barvě a úpravě povrchu tělesa. Některá tělesa (prostředí) nepohlcují tepelné záření (např. vakuum) nebo je pohlcují jen velmi málo (např. tenká čirá skleněná deska). Změnu teploty omezujeme tím, že těleso izolujeme. Např. termoska – udrží vysokou teplotu čaje nebo nízkou teplotu zmrzliny proto, že má vnitřní nádoba termosky má dvojité stěny z tenkého zrcadlově lesklého skla, v prostoru mezi stěnami je vakuum. K tepelné izolaci vnitřní nádoby přispívá i dobře těsnící zátka a plastový obal termosky. Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 69 – 70.