Vysoká škola finanční a správní Předmět Vývoj médií Vyučující: Prof. MgA. Jiří Svoboda

Osobní poznámka přednášejícího Přednášky nejsou vyčerpávajícím pokrytím látky, kterou by studenti měli při absolvování předmětu ovládnout Přednášky jsou pouze návodem, narativní osou, kterou je třeba významně doplnit samostudiem V přednáškách je spíše to, co v doporučené literatuře studenti nenajdou

Hodnocení Předmět bude ukončen při splnění těchto podmínek: Zpracování odborné studie, v níž student detailněji analyzuje některý historický jev z přednášené látky v rozsahu min. 8, max. 12 stran. Studie bude odevzdána v písemné nebo elektronické podobě jako dokument Word. Její zpracování je podmínkou k možnosti vyplnit zápočtový test. Témata studií budou zadána na první konzultaci.   Vyplněním testu, který bude obsahovat 24 uzavřených otázek. Odpověď bude u otázky vybírána z několika variant, z nichž pouze jedna bude správná. Za každou správnou odpověď student získá 2 body. Celkem jich může získat 48. K úspěšnému vyplnění testu musí student získat min. 32 bodů.

Průběh výuky 1. 1. přednáška Historické předpoklady vývoje sociální komunikace Epocha znamení a signálů Epocha mluvení a jazyka, Vznik a vývoj jazyka Vznik písma a forem jeho zachycení Charakteristika prvních civilizací a jejich kultury Mediální komunikace a vývoj struktury moci Kmenová kooperace Papyrus a distribuce centrální moci Komunikační struktura dominance Říma (vertikální struktura toku informací).

Průběh výuky 2. 2. přednáška Vznik měst – urbanizace Evropy Vznik trhů, souvislosti s urbanizací země, mocenské aspekty organizace komerčního života země Čtyři generace trhů (veletrhů), jejich specifika, formy komunikace, vliv na sociální organizaci Internetové veletrhy – ambice, realita, soupeření a spolupráce Světové výstavy EXPO – Londýn, Paříž, Brusel, Montreal, Šanghai Perspektiva světových výstav v konkurenci moderních médií globální vesnice.

Průběh výuky 3. 3. přednáška Gutenbergova galaxie Epocha tisku - vynález pohyblivých liter – předpoklad rozšíření tisku Kniha jako nositel kulturní paměti. Předchůdci periodického tisku – letákové noviny a novinové letáky Vznik periodického tisku Výroba papíru, tiskárenská technika Tisk a demokratizace distribuce informací Knihtisk a rozpad moci Říma a dominance latiny Sjednocení národních jazyků a vznik národních států.

Průběh výuky 4. 4. přednáška Epocha masového tisku - periodický tisk jako nové masové médium 16. / 17. století – vznik prvních tištěných periodik – Evropa a Amerika První německé a české noviny v zemích Koruny české Průmyslová revoluce Tiskové agentury – centra zpravodajské práce Rozvoj sociálních, ekonomických a technologických podmínek masové komunikace Sociální a psychologická paradigmata Vývoj periodického tisku v období do 1. světové války Vznik samostatné republiky v roce 1918 a nové podmínky pro vznik a existenci periodického tisku.

Průběh výuky 5. 5. přednáška Inzerce v evropském tisku – nový fenomén komunikace První inzerát na našem území – V. M. Kramerius Význam inzerce pro ekonomiku vydavatelství – rozvoj inzerce v 18. a 19. století Technologický pokrok v polygrafické technice – základ masového tisku Způsob financování novin – od předplatného k „penny press“ Místní, regionální, celostátní distribuce (vazba na distribuce ekonomických informací) Tabloidy a společenská kontrola Etické kodexy

Průběh výuky 6. 6. přednáška Vývoj periodického tisku v meziválečném a válečném období Cenzura v průběhu času od Index Librorum Prohibitorum v 16. století do roku 1966 Cenzura v zemích Koruny české a v Československu do roku 1945 Tisk a ostatní media v Československu po okupaci do roku 1967 Pražské jaro v mediální sféře, normalizace a její důsledky, exilová žurnalistika, samizdat Vývoj do roku 1989.

Průběh výuky 7. 7. přednáška XIX. století – věk vynálezů Telefon, mikrofon, telegraf, gramofon – možnost záznamu a přenosu informací na dálku Epocha obrazové evidence – revoluce ve vizuálních představách Fotografie Camera obscura, litografie, heliografie, daguerrotypie, svitkový film, Kodak, Polaroid, digitální fotoaparáty Využití fotografie v žurnalistice a médiích – žánrová pestrost   Počátky filmu setrvačnost vjemu pohybu technický; princip filmové kamery kinematografie jako zábava, edukace a reklama kinematograf jako masové médium film jako umění, jako zábava, jako účinný nástroj propagandy

Průběh výuky 8. 8. přednáška Vznik médií s vysílaným signálem – globalizace Historie rozhlasového vysílání Rádio jako symbol sociálního statusu Vývoj programové struktury (oblasti programové dominance a vliv na tištěná média) Televize Principy rozkladu obrazu (Bain, Nipkow, Braun, Zworykin) První pravidelná televizní vysílání ve světě, vývoj v Československu Televize ve službách hákového kříže Expanze TV vysílání po II. světové válce Televizor jako symbol sociálního statusu (potlačení dominance rozhlasu a změna programové struktury)

Průběh výuky 9. 9. přednáška médium je poselství (M. McLuhan) Technologický vývoj a jeho vliv na zásadní změny informačních toků Televize ve službách reklamy kabelová televize videorekordéry satelitní televize (televize bez cenzury) globální vesnice digitalizace duální model rozhlasového a TV vysílání v ČR (správní a kontrolní orgány) dvoustupňový proces komunikace a ovlivnění (opinion leaders)

Průběh výuky 10. 10. přednáška Sociální funkce médií Čtyři teorie tisku a jejich kritika Torontská škola (M. McLuhan, horká a chladná média) Frankfurtská škola (T. W. Adorno, M. Horkheimer, J. Habermas) Birminghamská škola (zkoumá především mládež a subkultury z hledisek vzdělání, rasy, etnika a gender) U. Eco: Skeptikové a těšitelé N. Postman: Ubavit se k smrti Mediální obrazy jako zdroje sociálního očekávání Symbolická interakce a pojetí reality Kultivační teorie – G.Gerbner: Mainstreaming Realita a sociální konsensus (W.Lippmann – stereotypizace).

Průběh výuky 11. 11. přednáška Komodifikace informací Média jako podnikání Internet jako principiálně nové médium, vznik, vývoj, změny mediálních zvyklostí On-line média, sociální sítě, internetová marketingová komunikace Vliv na reprofilaci tisku, rozhlasu a televize a přerozdělení mediálních reklamních investic Základní směry vývoje mediálního trhu v ČR po roce 1989 Specifické zpravodajské servery, specializované servery, blogy, YouTube Vývoj mediálních systémů – interaktivita a multimedialita.

Průběh výuky 12. 12. přednáška Vyhodnocení výsledků studia + zápočet Tato přednáška bude věnována zejména diskusi nad návrhy informačních a propagačních projektů, jejichž obhajoba bude součástí závěrečné seminární zkoušky.

Povinná literatura Bednařík P., Jirák J., Köpplová B.: Dějiny českých médií, Grada Publishing 2011, ISBN 978-80-247-3028-8 McLuhan, M.: Jak rozumět médiím: Extenze člověka, 2. vydání, Mladá fronta 2011, ISBN 978-80-204-2049-9 Pavlů, D.: Veletrhy a výstavy, Kultura, komunikace, multimedialita, marketing, 1. kapitola, Professional Publishing 2009, ISBN: 978-80-86946-38-2 Reifová I. a kolektiv: Slovník mediální komunikace, Portál 2004, ISBN 80-7178-926-7 Thompson, J. B.: Média a modernita – sociální teorie médií. Praha Karolinum, 2004, ISBN 80-246-0652-6

Doporučená literatura BERÁNKOVÁ, M.: Dějiny československé žurnalistiky I., Praha Novinář 1981, 59-154-80, ČERNÝ, J.: Malé dějiny lingvistiky, Praha Portál 2005, ISBN 80-7178-908-9, GEISS,I.: Dějiny světa v souvislostech, Praha Ivo Železný 2005, ISBN 80-237-3940-9, Giddens, Anthony: Důsledky modernity. Vyd. 1. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. ISBN 80-85850-62-1 Jirák J., Köpplová B.: Média a společnost, Portál, Praha 2007, ISBN 978-80-7367-287-4 Končelík, J., Večeřa, P., Orság, P.: Dějiny českých médií 20. století, Portál 2010, ISBN 978-80-7367-698-8 McLuhan, Herbert Marshall: Člověk, média a elektronická kultura :výbor z díla. Vyd. 1. Brno: Jota, 2000. 415 s. ISBN 80-7217-128-3 McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace 2. vydání, PORTÁL ISBN 978-80-7367-574-5 OSVALDOVÁ, B. a kol.: Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace, Praha Libri 2007, ISBN 978-80-7277-266-7 Kolektiv: Dějiny českých médií v datech, Praha Karolinum 2003, ISBN 80-246-0632-1, KOLEKTIV: 10 let v českých médiích, Praha Portál 2005, ISBN 80-7178-925-9   Další prameny http://www.czexpo.com

Teorie masové komunikace obecná východiska Komunikace – produkce a výměna sdělení a významů sdělení prostřednictvím znakových systémů, verbální i neverbální komunikační proces komunikátor – člověk, který mluví komunikant – člověk, který naslouchá komuniké – obsah sdělovaného (co říkáme) komunikační kanál – různě velký a dlouhý komunikační šum – z vnějšího prostředí (způsobené komunikátorem i komunikantem) – ruch z okolí, porucha řeči a sluchu, nepozornost zpětná vazba – slouží ke kontrole pochopení komuniké komunikační dopad – okamžitý (hned rozumím a chápu), s odstupem (po nějaké době mi to dochází), momentální (pro tento okamžik), trvalý (pamatuji si to po celý život) komunikační média: primární – přirozený jazyk (kódy) sekundární – obrázky, písmo, znaky, nahrávky, signalizace aj. terciární – elektronická média

Shannon – Weaver 1949 přenosový model komunikace

Harold Laswell S jakým účinkem? Komu sděluje? Kdo sděluje? Jakým médiem Co sděluje?

Modely masové komunikace přenosový model – vychází z Lasswellovy teorie „Kdo říká Co Komu Jakým kanálem a s Jakým účinkem“, model doplnili Westley a McLean o interpolaci (roli komunikátora – zprostředkovatele) – Událost přijímá Komunikátor a ten předává Kanálem Sdělení Příjemcům – masoví podavatelé tudíž nejsou původci sdělení, pouze vybírají (gatekeeping) a zprostředkovávají události podle předpokládaných zájmů a požadavky publika – jde o účelové využití rituálový model – podle J. Careye je komunikace spojena s pojmy sdílení, účast, sdružování, společenství a společná víra. Rituálové pojetí se soustředí na udržení společnosti v čase, jde o reprezentování sdílených představ společnosti – jde o vnitřní uspokojení uživatele propagační model – komunikace jako předvádění se a upoutání pozornosti za účelem naplnění obvykle ekonomického cíle média – model vychází ze soutěživosti médií s cílem upoutání pozornosti co největšího počtu recipientů, existuje pouze v přítomnosti a nedává prostor pro otázky příčiny a důsledku kulturální model – kódování a dekódování mediálního obsahu – vychází z kritické teorie masové komunikace a dává důraz na zkoumání moci publika – význam je interpretován podle kontextu a kultury publika – sdělení je konstruováno ze znaků, které mají svůj denotát a konotované významy závisejí na volbě příjemce, který však nemusí sdělení přijmout tak, jak bylo vysláno nová schémata – s vývojem telematických médií se do masové komunikace dostává prvek interaktivity – model J. L. Bordewijka a B. van Kaama vymezuje vztahy mezi projevem, konverzací, konzultací a registrací

Teorie poznání Poznání jako osvojení Emocionální ocenění a paměťové stopy Racionální poznání – operacionistické Konrad Lorenz píše v kapitole, kterou příznačně pojmenuje „Nezpochybnitelnost prožívání“ toto: „Pro scientisticky orientovanou přírodovědu je téměř zakázáno hovořit o citových kvalitách, protože ty nejsou jazykem exaktních přírodních věd ani definovatelné, ani kvantitativně postižitelné. Čím přísněji se definuje lidské poznání jako to, co lze vyjádřit slovy, tím se stává jasnějším, jak mnoho podstatných fenoménů se slovy bezprostředně vyjádřit nedá.“ Původ emocionálního ocenění

Epocha znamení a signálů prostor a čas – sociální podmínky

Vědomí prostoru a času

Neverbální a verbální komunikace 1. magický rozměr rituály – koloběh ročních dob; návrat slunce a návrat jara znamení a signály – médium je poselství (McLuhan: prostřednictvím kouřového signálu nelze vést filosofický diskurs) Neverbální komunikace (atavismus) - důraz na EMOCE a ) mimika – výrazy obličeje b ) gestika – pohyby těla a jeho částí c ) posturologie – řeč postojů těla d ) proxemika – vzdálenost v prostoru a vzájemná poloha těl e ) haptika – doteky f ) zrakový kontakt – zaměření, trvání, častost pohledu Tanec a zpěv - rytmus

Neverbální a verbální komunikace 2. zóny prostorové komunikace Intimní zóna – pohybuje se v rozpětí od 15 cm – do 50 cm. Tato zóna je tzv. emocionální zónou, kterou si každý jedinec chrání a druhým ( jemu cizím osobám ) v běžném kontaktu nedovolí vstup do tohoto prostoru. Do tohoto prostoru mohou vstupovat opravdu jen ti nejbližší. Jestliže je intimní zóna narušena vstupem nežádaného člověka, poškozený jedinec na sobě projeví svůj silně negativní postoj. Osobní zóna – pohybuje se v rozpětí od 50 cm – do 1,5 m. Na  tuto vzdálenost se lidé staví při přátelské komunikaci mezi známými, kamarády a na různých oslavách a obdobných setkáních. Sociální zóna – pohybuje se v rozpětí od 1,5 m – 3,5 m. Sociální zóna představuje odstup od cizích a neznámých lidí. Většinou se do této vzdálenosti staví ten, kdo vstoupil do neznámé společnosti či neznámého prostředí. Veřejná zóna – pohybuje se v rozpětí od 3,5 m do vzdálenosti na kterou jde v daném prostředí komunikovat. Tato vzdálenost je obvyklá, když hovoříme ke skupině lidí při veřejném projevu.

Neverbální a verbální komunikace 3. Obrazové sdělení. Kromaňonci – Altamira Motivace pro projev kresbou sociální organizace kolektivního jednání - strategie lovu magické zmenšení – odstranění strachu záznam vlastní existence – pečeť; vzdor zániku rytmus linie – estetický aspekt budování osvětí

Neverbální a verbální komunikace 4. Piktogram – obrázkové písmo Už prehistorické civilizace kreslily na zdi piktogramy, z kterých se později vyvinula obrázková písma. Linie mezi piktogramem a písmem spočívá na zlomu, kdy se znaky vážou v narativním uspořádání (V roce 1849 žádali pomocí piktogramů Indiáni o navrácení lovišť Kongres USA)

Od piktogramů k písmu Za nejstarší známé písmo považováno písmo staroevropské civilizace, datované do 5. tisíciletí př. n. l. Bylo rozeznáno již asi 230 znaků Další písmo bylo klínové písmo, které vzniklo u Sumerů koncem 4. tisíciletí př. n. l. Záhy bylo následováno písmem v Egyptě a Induské dolině a od toho času se písmo objevilo nezávisle mnohokrát, spojeno s různými civilizacemi

Znakové systémy Logografická písma Sylabická (slabičná) písma Hlásková (abecední, alfabetická) písma Písmo, typografický objekt objektivní (lexikální) význam slova je dán konsensem: průměrný člověk používá asi 8 – 10000 slov, jejichž význam je téměř všeobecně znám – jde tedy od denotativní význam řeči Užívání mluvené a psané řeči se opírá o slovník, syntaktická a gramatická pravidla. subjektivní (osobní) význam, který je dán emocionálně zabarvenými asociacemi, tj. konotativní význam řeči.

Rozdíl mezi jazykem a ikonickou bezprostředností Obrázek (fotografie, film) = evidence Jazykové vyjádření pracuje se zprostředkováním (konvencionalita)

Nauka o znakových systémech Sémiotika (z řec. σημειον sémeion, znak, označení) je nauka o znakových systémech Sémiotika se podle obecně uznávaného rozdělení Charlese Morrise dělí na: sémantiku, která se zabývá významem znaků syntaktiku, syntax, jenž zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky pragmatiku, jejíž náplní je užívání znaků, vztahy mezi znaky a jejich uživateli Významní teoretici sémiotiky Roland Barthes, Umberto Eco, Louis Hjelmslev, Charles W. Morris, Charles Peirce, Ferdinand de Saussure

Klasifikace znaků Na konci 19. a na začátku 20. století sa otázkami semiotiky zabývali zejména F. de Saussure (1857 –1913) – zakladatel moderní evropské jazykovědy a americký filozof, později považovaný za zakladatele semiotiky Ch. S. Peirce (1839 –1914). Peirce podle povahy vztahu mezi označujícím a označovanou (označenou) věcí rozlišoval tři druhy znaků: Ikony, ikonické znaky Indexy, indexové znaky Symboly, symbolické znaky

Architektura jako sjednocující společenské sdělení Pyramidy – výsostná pozice panovníka, která přetrvá jeho fyzický život. Je spřízněn s božstvy. Základní znaky helénské architektury – člověk a jeho vztah k transcendenci: kompozice chrámu lidská míra princip nepsychologického sdělení ideálu (osud Sokratův a Feidiův – Perikles) Římská architektura: velikost Římanů v pozemském světě – princip dominance (zajímavý vztah k nacistické architektuře)

Komunikace jako zdroj moci

Přes islámský svět (Maurové) do Evropy Papír Čína – od 8 stol. Přes islámský svět (Maurové) do Evropy Klíčový vynález pro možnost knihtisku 1448 (Almanach auf das Jahr 1448) Mohuč Dynamický rozvoj na počátku 16. stol. existují již tisíce knih národní jazyky spisovná norma národních jazyků předpoklad vzniku národních států decentralizace Evropy – postupná ztráta moci církevní hierarchie

Martin Luther 1507 vysvěcen na katolického kněze říjen 1517 – 95 artikulí (údajně přibil na dveře kostela ve Wittenbergu) zejména proti „odpustkům“, které začal vydávat papež Lev X. jako zdroj pro financování výstavby chrámu sv. Petra Luther zpochybňuje neomylnost papeže a koncilů Lev X. nařídil spálit jeho spisy (analogie Hus)

Martin Luther II. Luther spálil papežskou bulu Lev X. Luthera exkomunikuje (1521) V exilu na hradu Wartburgu překládá do Němčiny Nový zákon Se svým spolupracovníkem Philippem Melanchthondem pokládá Martin Luther základy institucializované Evangelické církve (Melanchthonovo Augsburské vyznání 1530). Překlad Starého zákona Luther dokončuje za spolupráce jiných wittenberských teologů v roce 1534

Gutteberg – od středověku k novověku Victor Hugo vynález knihtisku (1450) za jednu z největších událostí dějin objevení Ameriky (1492) pád Cařihradu do rukou Turků (1453) konec byzantské říše

Inspirace před knihtiskem nápisy razidly na kožených vazbách knih. (za nejstarší se považuje nápis na gotické vazbě norimberského dominikána Conrada Forstera z Ansbachu z let 1436-1442) tisk na látku na konci 14. století deskotisk (otisk dřevořezových štočků na papír ) spojením jednotlivých stran deskotisků vznikly tzv. blokové knihy (z Nizozemí se dále rozšířily i do Německa) Obdobou dřevořezu byl kovořez

Podmínky vzniku nových médií

Podmínky vzniku nových médií II

Podmínky vzniku nových médií III

Předchůdci novin Acta urbis Čína řimské státní noviny - obecné (veřejně) přístupné (pro ty, kdo uměli číst) zprávy v podobě desek potřených sádrou (umístěné na Kapitolu) - oficiální (protokoly senátních zasedaní) - zprávy přebrané z kroniky - „bulvár“ - informace o rvačkách, narozeních… - prostřednictvím poslů se dostávaly do provincii - zaznamenávaly bitvy Čína - už před Římem existovaly Di-bau - spíše kuriozity

Předchůdci žurnalistů ve středověké Evropě potulní zpěváci, kteří vyprávěli aktuálních událostech a komentovali je poslové a městští písaři knihtiskaři, poštovní úředníci, obchodníci, diplomaté (snadný přístup k informacím) prvními píšícími žurnalisty byli korespondenti knížat a říšských měst 16. století „scrittori d´avisi“ sbírali informace opisovali je a prodávali komodifikace informací

Dopisy. Ručně psané noviny dopisy – část soukromá a část veřejná (informace o místech, kde se pisatel nalézá; o mravech a vztazích – Marco Dannini – 1400 – celkem 150 dopisů) ručně psané noviny se mohly lépe vyhnout cenzuře mohly pracovat s exkluzivními zprávami „Nürnberger Nachrichten“ v Augsburku Fuggery ručně psané „Ordinari – Zeitungen“

Fugerovské noviny (1520-1604) korespondence bankéřské rodiny Fugeru (Severní Itálie) - pro ucel rozvoje bankovnich obchodnich styku - 20-30 kopií - vlastni síť korespondentů po cele Evropě - neprověřené zprávy označovaly „in blanco“ (serióznost) nejvíce zpráv z Antwerp a také z Prahy (1500)

Letáky v 16. století tisk knih byl drahý (s vazbou atd.) kompenzace letáky prodávanými na tržištích 15 – 16 stran za 9 krejcarů Hlavní náplň letaků v 16.st 98 zprav (26%) pocasi 22% zrudy 10% politika 7,6% zlociny 6% valka s Turky

Hlavní příjemci zpráv klerus (od středověku dobře vybudovaná distribuční síť) banky, obchodnici (zpravodajství o trhu) lokalní politická autorita univerzity (vzdělávání)

Čtyři znaky moderních novin 17. století 1. dostupnost veřejnosti 2. aktuálnost (informace se vztahuje k současnosti a ovlivňuje ji) 3. univerzalita (žádné téma není ponecháno stranou) 4. periodicita

Podmínka distribuce Pošta – od počátku 17 století ustálené trasy pravidelné intervaly přepřehací stanice Thurn Taxi – 1615 jmenován „vrchním pošmistrem“

Periodicita – první deník první pravidelně vycházející noviny: 1605 týdeník v rytmu pošty „Relationen“ (Štrasburk) 1609 v Německu„Aviso“ ve Wolfenbuttelu (Aviza relationen oder Zeitung) Holandsko „Nieuwe Thidingen“ 1622 v Anglii „Weekly News“ 1625 ve Francii „Gazzette“ (tisk je podporován vládou) 1631 v Holandsku „Ordinari“ (protestantismus) 1636 v Itálii První deník 1650 „Einkommende Zeitung“ v Lipsku Náklad novin v 17. století 100 až 200 exemplářů 1680 Frankfurtské noviny dosáhly nákladu 1500 výtisků.

Boj o svobodu tisku 17. století Hvězdná komora (cenzurní úřad) založena 1487 MILTON 1. svoboda morální 2. svoboda náboženská 3. svoboda intelektuální – smyslem života je hledat pravdu 4. svoboda politická (ke konci života se Millton stává cenzorem)

Francie před revolucí 1789 do 1830 sociální napětí ilegální a pololegální brožury, tisky a pamflety Ludvík XVI. – tisková svoboda jako lákadlo na udržení režimu vlna tiskovin, až nezastavitelná anarchie (založeno přes 150 nových listů i mimo Paříž) některé předrevoluční listy zanikaly (Journal de Paris , Gazette de France)  “Moniteur universel“ – první fr. List velkého formátu 4 strany po 3 sloupcích - politické zprávy nabývaly na objemu - přetiskování poslaneckých projevů Hrabě Mirabeau “lev revoluce“ – „Journal des États Génereux“

Velká francouzská revoluce Velká francouzská revoluce je označení pro období dějin Francie mezi lety 1789 – 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. Do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Absolutní monarchie byla nahrazena lidovládou a republikánstvím, byť s černými remisemi Římskokatolická církev byla donucena přikročit k zásadní restrukturalizace Revoluce znamenala definitivní konec pro starý režim. 14. července 1789 byla po pěti hodinách dobyta Bastila – věznice, symbol útlaku. pro psychiku lidí to mělo význam obrovský. „Půjde to!!!“ se stalo heslem dne.

Francie po revoluci Opojení svobodou Obecné rysy: Jeanem-Paul Marat „L ´Ami du peuple“ Přítel lidu (Engels uváděl za vzor revoluční publicistiky ) - osobní žurnalistika - důraz na komentáře, polemiky, ne aktuálnost - psal svůj list sám Obecné rysy: - vědomí dosahu novinářských odhalení - využívání listů jako hrozby před zveřejnění soukr. afér politiků (šlo o život) - otevřené skandalizování a vydírání - úplatnost žurnalistů –podryla společenské postavení žurnalistů  

Francie Pro lidové vrstvy: Jacques René Hébert, Gracchus Babeuf – „Le Tribun de Peuple“ –ústy pařížské figurky, tatíka Duchense zaujímal stanovisko k jednotlivým událostem, vysvětloval souvislosti – rozvoj žánrů   1797 – konec svobody tisku, 44 listů zakázáno, zavedení kolkovací daně

USA až 1704 – „The Boston News Letter“ – pravidelná inzerce za poplatek (prodej otroků) Pennsylvani Gazette - Benjamin Franklin pravidelně od 1721