Sociologie veřejné správy Prof. Ing. František Zich, DrSc.

Struktura sociologie Struktura sociologie jako vědy o společnosti Obecná sociologie – sociologické teorie Úsekové, odvětvové sociologie – teorie středního dosahu Empirická sociologie - výzkumná témata Příklad: vzdělání - obecná rovina – role vzdělání v reprodukci sociální struktury společnosti, - teorie vzdělanostní společnosti, role institucí - efektivnost vzdělávacího procesu, sociální profil studenta soukromé školy apod.

Co je sociologie „něčeho“ Je vymezena předmětem – tedy částí objektivní reality, určitým úsekem života společnosti, institucionalizovanou činností lidí apod. Úseková sociologie zkoumá a vysvětluje: strukturu tohoto předmětu (úseku) obsah činností, které zahrnuje a jejich efekty výsledky činností lidí a jejich dopady na společnost instituce a organizace – uspořádanost úseku svého zájmu předmět z pohledu sociální struktury- tj.jak se na předmětu podílejí různé sociální skupiny a jak je to ovlivňuje..jaká je sociální diferenciace předmětu místo a funkci (roli) předmětné činnosti ve společnosti jako celku nositele, (příslušníky) činností v rámci úseku, jakou specifikou se vyznačují

Úsekové (speciální, odvětvové) sociologie Úsekové sociologie se zabývají dílčími relativně samostatnými částmi života společnosti. Rozlišujeme například: Sociologie činností – sociologie práce, politiky, práva, vzdělání, sportu, umění, dopravy… marketingové komunikace… Sociologie sociálních skupin – mládeže, rodiny, generací, tříd, sociologie pohlaví (gender), apod. Sociologie města, venkova Sociologie způsobu života, volného času Sociologie zdraví, náboženství, masové komunikace

Specifika sociologického přístupu V čem spočívá specifika sociologického přístupu jak je řešen vztah občan – veřejná správa (demokracie) občanská společnost jaký je vztah mezi sociální strukturou společnosti a veřejnou správou – jak sociální skupiny formulují své zájmy, problém střetu skupinových zájmů a jejich řešení a prosazování, reprezentace – politické strany, co je veřejný zájem vztah mezi lokální společností (komunitou) a vyššími správními celky (regiony, kraj, stát, unie) – problém reprezentace, delegace organizační výstavba institucí veřejné správy a její fungování – problémy efektivnosti, byrokracie, vliv sociálních vztahů, problémy zneužívání moci, korupce, obrané mechanismy zpětná vazba na veřejnost, důvěra, sociální kontrola, veřejné mínění vnitřní vztahy v organizacích, formální výstavba, neformální vlivy mezilidských vztahů, podniková kultura, hodnocení výkonu

Veřejná správa Prostor veřejné politiky Veřejná správa Státní správa Samospráva

Veřejná správa Žijeme v plně institucionalizované společnosti Veřejnou správou rozumíme institucionalizované regulativní a kontrolní činnosti veřejných záležitostí (rozsah činností veřejné správy je ve srovnání s tím co označujeme jako veřejnou politiku užší)

Správa Správa je zvláštní způsob řízení (zpravidla formou rozhodnutí), který je dán specifikou předmětu tohoto řízení Jednotlivec ve vztahu k veřejné správě je zpravidla v pozici občana, ve vztahu k řízení ve vztahu zaměstnance (úředník) Předmětem veřejné správy je lidské společenství, obec, území, hmotný majetek, zařízení… Veřejná správa je spíše péče, nebo služba než řízení ve smyslu direktivního příkazu (rozhodování, opatření) Starosta spravuje obec komunitu atd. řídí obecní úřad a jeho zaměstnance

Veřejná správa a soukromou správou Veřejná správa jako specifický typ organizačního a řídícího procesu Stojí na: zákonech, předpisech a procedurách Základní rozdíl mezi veřejnou a soukromou správou (subjekt, náklady a zisk)

Veřejnost Veřejností se rozumí „…větší část společnosti zainteresovaná na výsledcích ekonomických a společenských aktivit s obecnějším dopadem, na řešení určitého společenského problému, respektive na společenském dění jako takovém“ (Velký sociologický slovník, Academia, Praha 1996, s. 1382) Veřejnost jako „část společnosti“ není homogenní, ale je strukturovaná, tj. zahrnuje různé třídy a sociální skupiny, instituce, organizace, místní komunity, obce apod.

Související pojmy Veřejný zájem Veřejný prostor (veřejně přístupný prostor) Veřejné záležitosti Veřejné finance Veřejný sektor Veřejné statky Veřejné právo Veřejné mínění Veřejná politika

Nejednoznačnost pojmu veřejný zájem Veřejný zájem je strukturovaný, často nejednoznačný. Je zpravidla výsledkem konfrontace zájmů různých skupin. Veřejný zájem obsahuje i rozpor části – a celku. Mohou tedy existovat protikladné „veřejné zájmy“? V demokratické společnosti bývá za veřejný zájem považováno to co chce většina, ale ani většina není zárukou užitečnosti a smysluplnosti zastávaného většinového zájmu. Veřejný zájem obsahuje etický (humanistický) rozměr

Příklady nesporných veřejných zájmů: Posuďte: životní prostředí, vysoká životní úroveň, kvalitní lékařská péče, kvalitní služby, bezpečnost, fungující politický systém, pravdivé informace, daně,evropská integrace, stavba radaru, ekonomická reforma, poplatky ve zdravotnictví…stavba dálnice, osud bezdomovců, imigranti, školné, daňová reforma, přijetí eura…

Řešené problémy z pohledu veřejnosti Rozhodnutí o povolení skládky Rozhodnutí o stavbě radaru Stavba obchvatu obce Placení školného Zákaz extremistických hnutí Kontrola sdělovacích prostředků Poplatky ve zdravotnictví

Rozvaha o veřejném zájmu Určení veřejného zájmu je složitý proces. Záleží na orientaci a kvalitě zúčastněných subjektů. Východiska: - Paradigma – čemu se dává přednost - Politická orientace - Sociální pozice - Etika - Ekonomické možnosti Důsledky: - důsledky řešení (neřešení) - přímé - externality

Vymahatelnost veřejného zájmu Příklad řešení veřejného zájmu Jaký je jeho výsledný efekt – co přinese (nebo by přinesla) jeho realizace Kdo ho podporuje,prosazuje, jde o „veřejnost“ V čem spočívá problém jeho realizace Jaké existují legislativní možnosti jeho realizace

Mechanismy a instituce zajišťující optimální objasnění veřejného zájmu Artikulace, pojmenování, geneze veřejného zájmu Poznání významu a souvislostí, informace Rozvaha - hodnocení Stanovená pravidla- zákony, normy Konfrontace, Agregace nositelů Koordinace Realizace Instituce: Státní instituce Samosprávy Politické strany Odbory Občanské organizace, sdružení, inciativy Sdělovací prostředky

Seminární práce Vysvětlete pojem veřejného zájmu na některém vybraném problému. Posuďte: - zda jde o věc, která zajímá veřejnost (jak velkou část) - které sociální skupiny se o tento problém nejvíce zajímají - jak významný je tento problém pro vás osobně - máte pro posouzení problému dostatek informací Odpovězte na otázky: - je třeba se tímto problémem zabývat, řešit - co je hlavním obsahem řešení - jaká jsou navrhovaná řešení, existují alternativy - existují-li alternativy řešení posuďte každou zvlášť - co řešení (navrhovaných alternativ) přinese a komu nejvíce - kdo se nejvíce angažuje za řešení problému - co způsobí přijaté řešení, jaký je součet zisků a ztrát - v čem se liší zastánci řešení od těch, kteří to odmítají z hlediska politické orientace Jaký je možné udělat závěr? - která alternativa řešení je nejvhodnější –závěrečné rozhodnutí - je ve veřejném zájmu (většiny obyvatelstva)

2. Samospráva Subjekt samosprávy – územní celek (obce, kraje, stát) Volitelnost –demokracie, reprezentace Subsidiarita Určené pravomoce Podřízenost v zájmu integrace, standardizace správy

Spojený model veřejné správy Územní členění veřejné správy: státní správa kraje (samospráva) obce (samospráva) Obce vykonávají současně samosprávné a správní činnosti Státní správu vykonávají územní samosprávné orgány – spolu se specifickými orgány státní správy

Obce podle rozsahu působnosti viz zákon č.314/2002 Obce - jen základní činnosti (všechny obce) Obec s matričním úřadem Obec se stavebním úřadem Obec s pověřeným obecním úřadem Obec s rozšířenou působností

Téma pro praxi Organizační struktura městského úřadu Formální vazby, náplně Fungování Dotazem tajemníka, kde existují největší problémy

Veřejná politika Z praktického pohledu jde o souhrn činností vykonávaný různými institucemi, které mají dopad na občany. Jde o politická rozhodnutí, opatření, evidenci, kontrolu apod. a jejich důsledky v životě občanů. V rozdílné míře na občany působí všechny instituce ve společnosti: politické (politické strany, výkonná moc, zákonodárné), soudní, správní, samosprávné, ekonomické (podniky), sdělovací prostředky, neziskové, občanské a zájmové organizace …

Veřejně právní cyklus ( Potůček, M. a kol. Veřejná politika, s. 37) Schéma postupu: 1 Identifikace a uznání sociálního problému 4 2 Hodnocení veřejné politiky Rozhodnutí ve veřejné politice Implementace veřejné politiky i 3

Evropská unie Ústava, legalita soudy Sociální struktura Aparát, úřady Státní moc –vláda, Volené orgány Obyvatelstvo Územní samospráva Sdělovací prostředky Politické strany, nezávislí loby Občanské, zájmové organizace mafie Ekonomická sféra

Veřejná politika Z teoretického pohledu je veřejná politika věda, která zkoumá veřejnost a její problémy. Jde o aplikovanou vědní disciplínu, která využívá metody dalších společenských věd, ke zkoumání činnosti institucí ve společnosti a dopadů těchto činností na společnost.

Veřejná politika jako věda je interdisciplinární (dle M. Potůček a kol Veřejná politika jako věda je interdisciplinární (dle M. Potůček a kol. Veřejná politika) Politologie Procesy rozhodování Veřejná správa Úloha byrokracie ve formování politiky a implementaci rozhodnutí Právní vědy Právo jako regulativní rámec Ekonomie Analýza nákladů a výnosů, maximalizace užitku, specifická hospodářská politika Sociologie Porozumění společnosti jako celku, sociální struktura, sociální status, sociální problémy, zájmy Filozofie Logika, smysl, hodnoty a etika

Cvičení 2 V čem je specifika sociologického přístupu k veřejné správě Navrhněte téma, která by měla být zkoumána pomocí sociologického výzkumu

4. Veřejná správa z pohledu organizačních procesů ve společnosti Organizační procesy jako součást vývoje lidské společnosti (přírody) Nezbytnost organizace, spontánní a vyvolané organizační procesy Instituce a organizace veřejné správy jako produkt základních organizačních procesů ve společnosti - historický pohled

Osnova přednášky 1.Organizační procesy ve společnosti – přírodně historický proces 2. Všudypřítomnost organizačních procesů 3. Instituce a organizace 4. Obecné principy organizace 5. Organizační paradoxy 6. Problémy fungování organizací

Sociologie organizace Chaos nebo uspořádání (organizace)? Organizační procesy: - spontánní - řízené, projektované Organizovaná společnost- instituce, organizace rozdíl, funkce

Smysl organizace ve společnosti Předpoklad přežití, rozvoje Organizace je racionální, zvyšuje výkon Je nástrojem řízení Možnost koordinace kolektivních akcí Stabilizuje společnost Nástroj řízení vnitřních procesů

Pojmy - organizace Organizace nějakého celku obsahuje: Cíl, smysl organizace- zřizovací princip Relativně uzavřená hranice působnosti, vymezení vazeb na okolí, podřízenost Vnitřní uspořádání- podle obsahu činností, návaznosti Organizační předpisy –schéma, statut, náplň práce, dohody, zvyky

Organizační principy Slučitelnost jednání částí organizace Soustředěné působení částí k naplňování cíle organizace Labilizace funkcí – schopnost zastávat více než jednu funkci Aktualizace funkcí – schopnost přizpůsobení novým požadavkům Vnitřní konsensus

Organizační paradoxy Organizace má současně zajistit: Podřízenost a svobodu Podřízenost a aktivitu Stabilitu a rozvoj Zájem celku a jednotlivce

Typy organizací Státní moc Totální organizace Asociace Občanská společnost

Problémy organizace Byrokratizace Posun cílů Filiace institucí, nebo organizačních části Institucionální rozpory, problém kompetencí (vnitřní, vnější) Konflikt zájmů a rolí Nedostatečný konsensus zaměstnanců Nepřiměřené : slabé, nebo silné sankce

Formální struktura organizace Formální strukturou rozumíme: rozčlenění činností organizační jednotky, úseky stanovení náplně práce stanovení linie podřízenosti a odpovědnosti stanovení vazeb mezi částmi, jednotkami statut, organizační řád, organizační schéma,směrnice, popis práce, smlouvy Formální struktura tvoří základ (kostru, logiku) činnosti každé organizace

Cvičení 3 Umístěte v prostoru vymezeném osami na předcházejícím snímku všechny instituce (organizace), které znáte a zdůrazněte pozici orgánů veřejné správy a samosprávy Zjistěte organizační schéma místního úřadu s vymezením vztahů mezi jednotlivými částmi

5. Byrokracie nástroj veřejné správy Podle M. Webera je byrokracie profesní skupina vykonávající správu Organizační procesy ve společnosti vyžadují správu, úředníky profesionály Ideální byrokracie Neosobní struktura moci Práce na základě formalizovaných pravidel, předpisů Je určena hierarchie a odpovědnost Úředníci jsou vybíráni na základě kriteria výkonnosti Odměňování podle předem daných a jasných pravidel Úředníci nemají zájem na majetku, který spravují Je uplatněna disciplína kontrola výkonu úředníků

Byrokracie a byrokratismus Nutno rozlišovat byrokracii jako úřednictvo (profesní skupinu) zajišťující výkon správy, tedy řízení věcí veřejných A byrokratizaci jako hypertrofii výkonu správy (komplikace, složitost, alibismus, zdlouhavost, nadbytečnost apod.) pro tento typ úředníků by platilo pejorativní označení byrokrat.

Termín „byrokracie“ bývá spojován se třemi okruhy významů: Politologové = vláda uskutečňovaná skrze úřady, státní aparát složený ze jmenovaných činitelů Sociologie = snaha o racionalizaci kolektivních aktivit spočívající ve vytváření velkých výrobních i nevýrobních organizací a právních systémů Běžně = nesrozumitelný způsob vyřizování poměrně jednoduchých záležitostí, který komplikuje a znepříjemňuje život občanů

Byrokracie termín znám stovky let první ho užil francouzský ekonom Vincent de Gournay roku 1745 nelze jednoznačně vymezit získává mnoha významů

Typologie byrokratických úředníků (F. M. Marx) Strážní byrokracie – typický byrokrat chránící tradiční hodnoty společnosti Kastovní byrokracie – slouží partikulárním zájmům a skupinám, rodům nikoliv celé veřejnost Patronátní byrokracie – úředníci, kteří obsazují místa nikoliv na základě kvalifikace, ale na základě politické příslušnosti Byrokracie výkonu – slouží obecným zájmům (v duchu byrokracie M. Webera)

Ambivalence vlivu a poslání byrokracie Vztah byrokracie a moci Všemocný aparát, vykonávající vůli moci Servisní veřejná(střední) třída tlumící sociální rozpory z důvodů ochrany vlastních privilegií Spojenec moci –viz typy byrokracie (Marx) Vyznačuje se určitým kolektivním vědomím, postoji Vyznačuje se sdíleným úředním „tajemstvím“ Vztah byrokracie a zájmových skupin Vztah byrokracie a občanů

Další typologie od L. A. Reismanna Čistě sociologická typologie byrokracie Čtyři typy byrokrata: Funkcionalista – úředník orientován na svojí profesní skupinu Specialista – úředník orientován nejen na hodnoty své profese, ale i na svou vlastní kariéru v organizaci Servisní byrokrat – orientován na hierarchickou strukturu organizace, užitečný pro klientelu Byrokrat z povolání – jde mu pouze o vlastní zájem

Vznik moderního byrokratického aparátu Úředníci jsou vyvlastněni od svých úřadů a stávají se z nich zaměstnanci Lze je za jistých okolností propustit atd. Závislost na skutečných držitelích moci Závislost i obráceně – kdo stojí i zdrojů moci a mocenské elity jsou po vzniku byrokracie zcela závislí na existenci systému úřadů Bez něho jejich moc technicky nerealizovatelná

Přednosti byrokracie Plnění rutinních úkolů Specializace Efektivnost Standardizace Odbornost Rovné zacházení s klienty

Nedostatky byrokracie Malá pružnost, pomalá reakce na změny Nedostatek kreativity Formalismus, papírování, alibismus, neosobní jednání s klienty Vnitřní rezistence na změny a iniciativu Tendence šetřit si práci Problém osobní odpovědnosti za rozhodnutí Tendence zvyšovat náklady

Kategorizace Problém kategorizace-vyvolaný předpisy a standardizací výkonu každý případ je někam zařazen v souladu s příslušným předpisem úředník by měl zařazovat a rozhodovat nezaujatě nezbytnost sociální kontroly

Byrokratické problémy správy Propojování s politikou, rozlišování mezi klienty podle vlastních zájmů, zneužívání jako lobby Obtížnost kvantifikace výkonu a posouzení efektivnosti, v důsledku toho neustálé nároky na vyšší rozpočet. (Maximalizace nákladů) Problém vnější kontroly – protože výsledkem je správní úkon a ne zisk je problematické správu při špatném výkonu zrušit, naopak je tlak na její rozšíření Úředníci uplatňují podle možností své vlastní zájmy, vytvářejí vnitřní koalice na ochranu pozic – obtíže při reformování Nedostatečné pokrytí měnících se zájmů občanů

Paradoxy byrokracie Komplikuje život nejen občanům , ale i společenským vědám 1. významná role při mocenském rozhodování, i když není formální držitelkou moci 2. vysoce specifická sociální skupina 3. řada objektivních i subjektivních rysů sociální třídy 4. nebezpečně všemocná, přitom každý její člen je víceméně bezmocný, nahraditelný a zaměnitelný

pokračování 5. úctyhodnost odvozena od úctyhodnosti organizace, kterou úředník reprezentuje 6. komplikovaná možnost profesní sebeúcty + zpravidla za sebou nevidí hmatatelné výsledky své práce 7. zaměstnanci berou pevný plat 8. vysoce honorováni z jiných důvodů než kvůli podanému výkonu

Obrana byrokracie Někdo byrokracii považuje i za něco pozitivního Melvin Kohn (1971) – byrokratičtí úředníci jsou intelektuálně pružnější, přikládají větší váhu vlastnímu rozhodnutí H. Kaufman (1980) – zdlouhavost procedur má své přednosti, umožňuje snížit míru rizika unáhlených rozhodnutí

Alternativa byrokracie – klady a zápory Charakter moci: Moc funkcí pozice v organizační hierarchii Povaha pravidel: Řízeny abstraktními, formalizovanými pravidly Alternativa klade důraz na schopnosti lidí chovat se disciplinovaně i bez formálního donucení Snaha redukovat oblasti pokryté univerzálními pravidly

Byrokracie Sociální kontrola: Základními zdroji sociální kontroly je existující hierarchie moci Sociální vztahy: Převládají vztahy neosobní a vysoce segmentované Alternativa upřednostňují osobní působení mezi svými členy, důraz na morální normy Vztahy mezi lidmi celostní charakter

- širší škála odměn, př. nalézt naplnění nemateriálních hodnot Byrokracie Redukce členů: Systém odborných zkoušek Způsob motivace: Hlavně finanční motivace Alternativa o přijetí rozhodují neformální vztahy mezi zájemci - širší škála odměn, př. nalézt naplnění nemateriálních hodnot

Závěr: Rysy atraktivní ve srovnání s rysy byrokracie Nesou řadu rizik a nevýhod – časová náročnost, intenzita emocí atd. Velké rozdíly mezi členy jednotlivých organizací Byrokracie neodmyslitelnou součástí dnešní moderní společnosti

Cvičení 5 a 6 Prostudujte stať o měření výkonu „místních vlád“ Navrhněte postup měření výkonu práce obecního zastupitelstva a obecního úřadu Cvičení – výzkum: jaké vznikají nejčastější problémy ve vztazích volených orgánů a jejich členů a úřadem veřejné správa a jeho úředníky a jak jsou řešeny

Cvičení 4 Znaky moderní byrokracie podle M. Webera – J. Keller: Sociologie byrokracie a organizace s. 27

6. Měření výkonu veřejné správy OBECNOU FUNKCÍ VLÁDY (VLADNUTÍ NA VŠECH ORGANIZAČNÍCH ÚROVNÍCH) JE ZÁJEM OBČANŮ Cíle veřejné správy: - kvalita poskytovaných služeb a správy - hospodárnost výkonu správy - účinná a efektivní činnost organizací a jejich opatření - dodržování zákonů, procedur a postupů při zajištění dostatečného prostoru pro iniciativu řídících pracovníků Co vše je obsahem činnosti veřejné správy? Potřebujeme hodnotit výkon veřejné správy? Cvičení rozebrat rozdíly mezi spravováním a novým stylem řízení viz M. (Potůček a kol.s. 149 )

Měření výkonu veřejné správy – kriteria Vztah politiky a státní správy Legitimita samosprávných orgánů Organizace veřejné správy

Faktory ovlivňující výkon veřejné správy Legislativní a formální organizační systém Prostředky- rozpočet Organizační kultura Systém personální práce, kvalifikace zaměstnců Manažerské metody - úroveň řízení Vztah k veřejnosti -etika veřejné správy - informační povinnosti veřejné správy

Měření výkonu vlád Literatura: T. Kostelecký, V. Patočková: Fungování národních, regionálních a lokálních vlád – problém měření výkonu, in: Sociologický časopis č. 5/2006, s. 928 M. Illner, T. Kostelecký, V. Patočková: Jak fungují kraje – příspěvek k hodnocení krajských vlád, in Sociologický časopis č. 5/2007

Měření výkonu Na úrovni vlád států – pomocí ukazatelů sociálně ekonomického rozvoje - typické ukazatele Růst HDP Míra nezaměstnosti Míra inflace Výdaje na zdravotnictví, školství, vědu.. Vzdělanostní struktura obyvatelstva Míra kriminality A další…

Na úrovni nižších samosprávných jednotek Ukazatele sociálně ekonomického rozvoje lokality (viz vláda) Subjektivního hodnocení občanů – spokojenost (celková, dílčí), veřejné mínění, ankety, aktivita, Spolupráce s organizacemi občanské společnosti v místním společenství Expertní posouzení práce správy a samosprávy – kdo jsou experti?

Hodnocení efektivnosti postupů a činnosti institucí Agenda-počet vyřešených případů, dodržování lhůt, reklamace, připomínky Počet a úroveň rozhodnutí správních orgánů - rozlišujeme: výstupy (např. rozhodnutí, přijetí opatření) a výsledky (důsledek rozhodnutí, skutečný efekt) Vstupy – výstupy – účinek Komplexní shromáždění dat a jejich analýza (příklad policie NY) Porovnávání výsledků s jinými (benchmarking) správními jednotkami Sebehodnocení organizace (CAF-Common Evaluation Framework)

Indexová metoda Je založena na použití více indikátorů, měřících výkon hlavních oblastí činnosti instituce správy Pracuje s tvrdými daty Využívá dostupné statistické údaje Převádí údaje na agregátní index – číslo, což umožňuje srovnávání

Měření výkonu – možná východiska pro index Kriteria (podle Leonardi a Nanetti) základ : Schopnost reagovat na měnící se potřeby (měření na základě rychlosti přizpůsobení změnám a řešení situací) Úroveň vlastních výstupů (objem zdrojů a výstupy) Hodnotový systém poskytování veřejných služeb (distribuce hodnot, vztah veřejný versuz soukromý sektor) Udržování vztahu mezi správními jednotkami (udržovat institucionální síť a její fungování)

Metodologické požadavky na tvorbu indexu (Putnam) Musí být měřeny všechny stránky činnosti instituce Měření ukazatelů musí být vnitřně konzistentní (nelze se spoléhat jen na jeden ukazatel měřené oblasti) Ukazatele musí vykazovat určitou stabilitu v čase (nesmí být příliš citlivý na výkyvy) Ukazatele by měly korespondovat se zájmy voličstva

Návrh konkrétních ukazatelů Stabilita vlády Včasnost přijímání rozpočtu Existence kvalitní statistiky Výsledky legislativní práce Územní plánování a sociální služby Rychlost zavádění legislativních novinek Vybavenost regionu jeslemi, lékařskou péčí Schopnost přijímat zemědělské dotace Schopnost získávat dotace do zdravotnictví, sociální bydlení Vnímání přání obyvatel

Operacionalizace proměnných Ukazatele ekonomického rozvoje Ukazatele sociálního kapitálu Ukazatel výkonu vlád Kontrolní proměnné SČ\strana 942

Měření výkonu – krajských vlád KRITERIA: Investice kraje a podpora podnikatelského a občanského sektoru Nákladnost výkonu krajské správy Kvalita managementu veřejné správy vykonávané krajem Legislativní iniciativa kraje Kvalita správní činnosti v rámci přenesené působnosti kraje Vytváření podmínek pro rozvoj středního školství Uplatnění absolventů středních škol Vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče Zahraniční aktivity kraje Kvalita internetových stránek kraje Poskytování informací

7. Vztah správy a politiky Podle některých autorů (Wilson) správa leží mimo sféru politiky. To co je předmětem správy není otázkou politiky. Politika stanovuje úkoly, ale neměla by vstupovat do jejich administrativy. To umožňuje profesionalizaci správy. Politika vykonává kontrolu správy tím, že: Správa má jasně vymezené povinnosti a hranice Politické otázky úředníci správy neřeší Správa je politicky neutrální a nestranická, správní aparát může sloužit různým politikám

Obsah politiky Politika je umění možného…..???? Politika je způsob uplatňování moci Politika je způsob řízení prostřednictvím uplatnění moci Jde tedy o moc. Co je tedy moc?

Co je moc? Moc je schopnost jedinců, nebo skupin prosadit vlastní zájmy i přes odpor druhých Usilování o moc je snaha jednoho subjektu dosáhnout kontrolu nad jiným subjektem

Anatomie moci Moc je asymetrický vztah, může jít o moc mezi: Mezi dvěma jedinci Mezi více jedinci (skupina) Mezi skupinami, třídami Mezi jednotlivcem a organizací (zaměstnanci) Mezi institucemi a organizacemi Mezi institucemi a občanem Mezi státy, mezi nadnárodními celky

Povaha politiky Zájmy Spory o moc Vyjednávání Sdružování, koalice Politika propojuje jednotlivé sféry, instituce Faktická neoddělitelnost správy a politiky Sociální kontrola, úloha nezávislých sdělovacích prostředků

Jak se realizuje moc Prostředky uplatnění moci: Dobrovolné přijetí moci – autorita Smluvní přijetí moci –dohodou Příkaz – institucionální základ, sankce Násilí – rozkaz, donucení, tvrdé sankce Nepřímo – zprostředkovaný vliv, manipulace, nátlak, sociální kontrola Zákony (legalita) vymezující pravidla, sankce Dobrovolným osvojením všeobecně sdílených společenských norem – sebekontrola

Vztah sociální struktury a státní moci Sociální struktura – nerovnosti, rozdíly v zájmech skupin – hlavní zdroj napětí ve společnosti Která skupina má vládnout? Aristoteles – kompromis, sociální střed Marxismus – společnost je třídní, ekonomické panství je buržoasní musí být vystřídáno diktaturou proletariátu M. Weber – stratifikace a úloha středních tříd v politice

Legitimita moci Co je legitimita: sdílení stejné víry, že systém, ústavní předpisy je nevhodnější forma vládnutí sociální skupiny se na legitimizaci moci podílejí různým způsobem - role elit souhlas většiny společnosti s mocí (způsob respektování moci) legitimizační faktory: všeobecný trend – soulad mezi zájmy lidí, historickou zkušeností a tradice –společenská smlouva efektivita společenského systému ekonomika a její fungování

Legislativa a její legitimita Kdo tvoří legislativu ? Politici? Mohou ji tvořit dobře? Problém legitimity politické sféry Vztah občan a politik Politické strany, program Volby – koho, nebo co volit? Podle čeho se rozhodovat? Jak často volit? Přímá, nepřímá demokracie Odvolatelnost politiků ano či ne Je tedy možné, aby politika (vláda zákonná moc) měla legitimní podporu? Lobiing, nátlakové skupiny

Legitimita na úrovni samosprávy Netvoří se zde obecné zákonné normy, ale tvoří vyhlášky,rozhoduje…. Má stejné problémy jako politická moc ve státě? Snadnější kontrola, odvolatelnost, Menší vliv sdělovacích prostředků Konkrétnější paměť místního společenství

Zájem o situaci v obci (%) Zajímám se Nezajímám se Průměrná odpověď Pořadí podle síly zájmu a) Životní úroveň obyvatel 25,0 11,5 2,76 5 b) Počet nezaměstnaných 17,8 21,7 2,44 9-10 c) Situace rodin nezaměstnaných 8,0 33,2 2,07 16 d) Prosperita místních podniků 12,7 28,1 2,26 11 e) Nové investiční záměry v obci, městě 29,5 18,8 2,71 6 f) Vzhled a pořádek ve městě 51,6 3,1 3,33 1 g) Nabídku pracovních příležitostí 32,5 17,0 4 h) Činnost místních politických stran 4,6 45,4 1,79 20 i) Trestná činnost obyvatel 21,1 16,7 2,53 8 j) Úroveň místních škol 32,2 14,9 2,83 3 k) Možnosti kulturního vyžití obyvatel 48,1 5,4 3,12 2 l) Problémy s drogami u mládeže 24,5 18,3 2,59 7 m) Bezdomovci a řešení jejich situace 9,3 37,9 1,99 18 n) Kolik zde žije cizinců 8,2 43,3 1,90 19 o) Situaci Rómů 13,6 40,2 2,04 p)Vztahy mezi sousedy 16,0 20,5 q) Fungování zastupitelstva a veřejné správy 11,9 26,1 2,25 12 r) Možnosti ovlivnit činnost zastupitelstva 8,8 46,6 1,87 s) Kandidáti do senátních a krajských voleb 10,9 42,6 2,01 17 t) Územní plán obce, města 14,4 37,3 2,13 14-15 u) Plán sociálního rozvoje 11,8 30,6 2,15 13 v) Rozpočet obce, města 12,9 35,1 x) Činnost sportovních organizací 21,4 23,0 2,48 9

Teorie veřejné volby Teorie veřejné volby – vychází z teze, že kolektivní entity jako např. lid národ nevolí, vždy volí jen jednotlivec, který sleduje svůj zájem, jen jednotlivci tedy mohou rozhodnout o tom co je veřejné blaho, či zájem. Voliči jsou pro politiku něco jako klienti, klient i volič sleduje vlastní zájmy. To má povahu trhu, kde jde o maximalizaci vlastního prospěchu za nejnižší vydání nákladů (cenu) Politika volí strategie k maximalizaci užitku, připouští se, že i politici mohou jednat v obecném zájmu

8. Občan - občanská společnost – správa - politika Chápání občanské společnosti: Statické(organizační) – jde o soubor nevládních zpravidla již existujících organizací Dynamické – zahrnuje aktivní proces vzniku zájmových sdružení a organizací občanů a jejich aktivit a působení na veřejnost a správu – prosazování zájmu (skupinového, většinového)

Organizace občanské společnosti Jsou zpravidla institucionalizovány a evidovány Jsou institucionálně oddělené od státní správy Nerozdělují zisk Jsou samosprávné, autonomní Jsou dobrovolné

Organizace veřejné správy a jejich specifika STRUKTURA veřejné správy Legitimita volených orgánů místní správy (samosprávy) a jejich vztah k státní správě a k občanům. - Pravomoc volených funkcionářů (příklad – )

Vztah organizace veřejné správy (samosprávy) a občana a občanské společnosti Otevřenost Autorita orgánu, funkcionářů Dostupnost, kontrola Veřejná správa jako služba Dovolatelnost Korupce

8.Fungování organizací veřejné správy Základní faktory: Legislativa, legalita činností, kompetence, rozsah působnosti, rozhodování – zákonné normy Organizace, formální struktura - většinou jde o podrobné a striktní vymezení – vzniká problém iniciativy při řešení reálných situací (horký brambor) Pracovníci (úředníci)- kvalifikace k výkonu Klienti – občané, organizace,

Procesuální charakter veřejné správy Kdo je „konečný „ klient činnosti orgánů veřejné správy? Občan - např. občanský, řidičský průkaz, Procesní záležitosti – např. stavební povolení, nezbytnost součinnosti Rozpočtová a plánovací činnost Zřizovatelská a řídící činnost Koncepční a rozvojové otázky

Hlediska posuzování formální organizace Míra formalizace Stupeň centralizace Míra složitosti

Neformální organizace (struktura) a její role v činnosti organizací veřejné správy Úloha mezilidských vztahů Úloha osobnosti Problém sociálního a lidského kapitálu Podnikové klima Podniková kultura

Kultura organizace veřejné správy (podniková kultura) Materiální stránka- budova, vybavenost, úroveň prostředí, technologie Pracovní morálka, výkon, iniciativnost Obecný způsob myšlení zaměstnanců, sdílené hodnoty, etika, modální způsob mluvy Image na veřejnosti Úroveň řízení Sociální vztahy- konsensus, kooperace, konflikty, solidarita

Podniková kultura - definice „Soubor základních předpokladů, hodnot, postojů a norem chování, které jsou sdíleny v rámci organizace a které se projevují v myšlení, cítění a chování členů organizace a v artefaktech (výtvorech) materiální a nemateriální povahy“.[1] [1] Lukášová, R.-Nový, I.a kol.: Organizační kultura, 1.vydání,Grada Publishing,a.s., 2004, s.20-21, ISBN 80-247-0648-2

Prvky organizační kultury Hodnoty, ideje, sdílení Mezilidské vztahy Formy komunikace Míra identity zaměstnanců s organizací Zvyky, rituály a ceremoniály jsou ustálené vzorce chování Jazyk, užívaný v organizaci Historky, vyprávěné v rámci organizace, jsou „přibarvené“ příběhy Mýty - například mýtus, že nějaká manažerská metoda funguje, aniž by kdo „měřil“ skutečné výsledky Hrdinové jsou pro pracovníky zosobněním základních hodnot

Funkce podnikové kultury adaptační funkce reprezentační funkce …..tvář organizace, její image integrační funkce podnikové kultury strategická funkce …..kultura organizace je schopna podporovat strategické záměry

Typologie organizační kultury [1] Kultura procesu je typická pro banky, pojišťovny, státní správu rychlost zpětné vazby velká kultura „tvrdé práce" kultura „drsných hochů" malá „procesní" kultura kultura „sázky na budoucnost" míra rizika [1] Deal, T.E – Kennedy, A.A.: Corporate Cultures, Reading, Addison-Wesley Publishing Copany, 1982, ISBN 0-201-10277-3 chybí strana

Kultura procesu je typická pro banky, pojišťovny, státní správu Kultura procesu je typická pro banky, pojišťovny, státní správu. Hodnotami, které jsou v této kultuře uznávány, jsou technická dokonalost, správný postup, zaměřenost na přesnost a detaily. Vzhledem k tomu, že pracovníci nemají zpětnou vazbu a nevědí jak jsou efektivní, jsou opatrní, se sklonem chránit daný systém a přeceňovat maličkosti. Porady a schůze bývají v organizacích s procesní kulturou velmi dlouhé a často se zabývají procedurálními otázkami či možnými reorganizacemi. Protože chybí jasně definovaný úspěch, hrdiny vytvářejí spíše pozice než samotní lidé. Důraz se klade na pojmenování funkcí, na funkční kompetence a na formality. Známkou úspěchu jednotlivce je pak postup směrem nahoru. Procesní kultura je funkční ve stabilním a předvídatelném prostředí, není však schopna rychlé reakce a pohledu do budoucna

9. Zaměstnanci veřejné správy Postavení úředníků – zákon 312/2002 Vnitřní struktura : Administrátoři- úředníci, zpravidla odborní rutinní pracovníci v systému organizace Specialisté – postavení založená na speciálních znalostech Řídící pracovníci - vedoucí úředníci – zvláštní postavení v hierarchii instituce Profese vykonávající pomocné a obslužné profese

Kvalifikace zaměstnanců Kvalifikační nároky a postup získávání a doplňování kvalifikace stanoví zákon 312/2002sb. Odborná způsobilost – kvalifikace pro výkon práce úředníka

Cvičení : vztah volených a nevolených struktur ve veřejné správě Místní samosprávné orgán jsou voleny a vykonávají samosprávu v dané působnosti současně plní úkoly státní správy. v důsledku toho se prolínají lokální politické struktury a jejich zájmy se zájmy státní správy. – výzkum: jaké zde vznikají nejčastější problémy a jak jsou řešeny

Možná opatření – Nová veřejná politika Rozšíření participace veřejnosti na práci úřadu Decentralizace institucí a tím se přiblížit občanům – prohloubit možnosti veřejné informovanosti Zastupitelská byrokracie – pracovníci veřejné správy zastupují zájmy klientů ve vztahu k jiným institucím E-goverment