Ptakopysk podivný Moučková Anna : autor: Mou

Ptakopysk podivný

CO VÍME O PTAKOPYSKOVI ? Ptakopysk podivný je malýsavec. Je jeden z pěti žijících ptakořitných savců, kteří kladou vejce, místo aby rodili živá mláďata.

VĚK Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let, nejstarší pozorovaný jedinec přežil o rok déle. V zajetí se však nepodařilo chovat ptakopyska déle než 6 let, obvykle hyne mnohem dříve.

PTAKOPYSK ŽIJE V ….. Ptakopysk je typický pro východ Austrálie.

CO BYCHOM RÁDI ZNALI O PTAKOPYSKOVI ?

OTÁZKY 1. Jaká je jeho hmotnost ? 2. Jak je dlouhé jeho tělo a ocas ? 3. Je pravda že ptakopysk „vlastní“ jed ?

ODPOVĚĎ č. 1 Ptakopyskové většinou váží jeden kilogram nebo lehce přes dva kilogramy.

ODPOVĚĎ č. 2 Tělo má většinou dlouhé asi 40 – 50 cm a ocas okolo 10 – 15 cm u samců a 8 – 13 cm u samic. Samci jsou přibližně o třetinu větší než samičky. Zajímavé je, že v různých regionech je průměrná velikost značně odlišná, ačkoliv se nezdá, že by se tato vlastnost vztahovala k nějakému klimatickému pravidlu.

ODPOVĚĎ č. 3 Ano, je pravda že ptakopysk „vlastní“ jed. Samci ptakopyska mají jedovaté ostruhy na zadních nohách. Které používají v neurvalých územních bitvách a bojích proti svým sokům. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje nesnesitelnou bolest a otoky, které můžou vytrvat i po několik měsíců. Jed může být smrtící pro psy a menší domácí zvířata.

JED PTAKOPYSKA Pro člověka je hlavním znakem otravy okamžitá mučivá bolest. Okolo zranění se rychle vytvoří otok a postupně se rozšíří po celé postižené končetině. Jed produkuje jedová žláza samce převážně během období páření. Protože ptakopyskův jed má patrně jiný účel než jed vytvářený například plazy, může obsahovat peptidy nebo molekuly, jejichž účinek sice není životu nebezpečný, může však oběť vážně poznamenat. Ohledně smyslu jedového aparátu u ptakopyska se stále vedou spory. Informace z případových studií otravy i z klinicky nedokumentovaných zdrojů ukazují, dlouhotrva, která přetrvá několik dní nebo i měsíců.

CHOVÁNÍ A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Ptakopysk je noční a obojživelný živočich. Obývá malé vodní toky a řeky od chladných tasmánských vysočin a Australských Alp až po tropické deštné pralesy pobřežního Queenslandu. Ve vnitrozemí není jejich rozmístění příliš dobře známo. V Jižní Austrálii už vyhynul a ani v hlavní části pánve řek Murray a Darling se již nevyskytuje. Pravděpodobně kvůli snižující se kvalitě vody způsobené likvidací původního biotopu pro zemědělství a zavlažováním polí. Okolo pobřežních říčních toků je jejich rozložení nepředvídatelné, zdá se že v některých poměrně čistých řekách nejsou, zatímco v některých značně znečištěných se vyskytují.

ROZMNOŽOVÁNÍ Jako všichni ptakořitní ptakopysk nerodí živá mláďata, ale snáší vejce v hnízdě. Ptakopysčí samice snáší během pozdní zimy či začátkem léta několik blanitých vajec (obvykle dva až tři kusy), dlouhých 15-18 milimetrů. Vejce se na první pohled podobají kožovitým zárodkům hadů a ještěrů. Po asi desetidenní inkubaci se malá holá mláďata přichytí na matku, ta během této doby neopouští bezpečí nory, neloví. Stejně jako u ostatních savců produkuje matka pro mladé mléko. Ptakopysk však nemá mléčné bradavky, ale vylučuje mléko skrz póry ve své kůži. Mláďata sají mléko z břicha matky ležící na zádech. Samec o mláďata nepečuje.

Prezentaci připravila: Anna Moučková Informace čerpány ze servu wikipedie Obrázky použity ze stránek: Seznam, Google a Bing