Jan Žižka Asi 1360-11.10.1424

Mládí 1360-1400 Narodil se zřejmě okolo roku 1360 v jednom ze dvou zemanských poplužních dvorců v Trocnově na jihu Čech v chudé zemanské rodině Žižků z Trocnova. Žižkův otec Řehoř byl patrně tzv. novým šlechticem, to znamená, že byl teprve nedávno povýšen do zemanského stavu. Janova matka se zřejmě jmenovala Johana. Kromě Jana měl Řehoř ještě minimálně dvě další děti - syna Jaroslava a dceru Anežku. Jan přišel ve věku 10 - 12 let úderem sečné zbraně do tváře o levé oko. Zranění ho zdeformovalo a způsobilo jeho pokles o 3,5 mm oproti oku pravému a vyhnulo Janův orlí nos doleva.

Od lapky ke královu čeledínu 1400-1419 Žižka začína v lapkovské tlupě jistého Matěje vůdce škodit na zboží Rožmberků a královského města Českých Budějovic. Spolu s ním provozuje lapkovské řemeslo i jeho bratr a další zchudlí zemané, z nichž někteří se později stali husitskými hejtmany (např. Jan řečený Kolúch z Pňové Lhoty). Na přelomu let 1408-1409 zřejmě Žižka ukončuje své zášti s Rožmberky a 25. dubna 1409 král Václav IV. dává souhlas k smírnému řešení neshod mezi Žižkou a Českými Budějovicemi, což se zřejmě nepodařilo. Proto 27. července vydává král na Točníku nový list, tentokrát amnestní, kterým je Jan Žižka omilostněn a je mu prominuto vše, co spáchal zlého vůči králi i koruně. V březnu následujícího roku se Žižka,vypravuje pod vedením Jana Sokola z Lamberka do Polska, na pomoc polskému králi Jagellovi proti Řádu německých rytířů. Třebaže se Długosz o Žižkovi zmiňuje pouze v souvislosti s hájením hradu Radzyně v září 1410 korouhví Jana Sokola, je téměř jisté, že se s touto korouhví předtím zúčastnil i bitvy u Grunwaldu. V letech 1411-1412 sloužil jako „vrátník“ u královského dvora v Praze. V té době ještě kázal v Betlémské kapli Mistr Jan Hus a Žižka se stal jeho horlivým posluchačem.

Léta 1419-1424 Žižka se ztotožnil s programem čtyř pražských artikulů a rozhodl se dát do vojenských služeb husitů, aby jej pomohl prosadit (věroučné spory mu však jako vojákovi byly cizí). Dne 30. července 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. Zanedlouho nato opustil Prahu a odešel do Plzně, kde pomáhal vycvičit zdejší husity ve vojenském umění a opevnit město. Vybudovat z Plzně hlavní centrum husitů se mu však nepodařilo. Plzeň byla oblehnuta královskými vojsky a vrátila se do katolického tábora. Žižka nalezl útočiště v nedávno založené husitské pevnosti Tábor, kde se stal hejtmanem (do roku 1423). V roce 1421 se začal psát „z Kalicha,“ což byl jeho v roce 1423 dostavěný hrad. Je považován za autora (někdy pouze za spoluautora) tzv. Žižkova vojenského řádu (1423). Zemřel během vojenského tažení na Moravu u Přibyslavi 11. října 1424. Po jeho smrti se jeho příznivci z východních Čech nazvali sirotci.

Bitvy prosinec 1419 – bitva u Nekměře 25. března 1420 – bitva u Sudoměře 14. července 1420 – bitva na Vítkově leden 1422 – bitva u Habrů a dobytí Německého Brodu 7. června 1424 – bitva u Malešova

Bitva u Sudoměře 25.03.1420 První větší vítězné střetnutí husitů s panským vojskem a strakonickými johanity. Husitská výprava měla dvanáct vozů, na čtyři sta pěších osob obojího pohlaví a devět jezdců. Zprávy o blížícím se útoku přiměly Žižku urychleně vyhledat výhodné postavení na malé výšině, k níž byl přístup jen úzkou šíjí mezi rybníky Markovcem a Škaredým a kterou ze zadu chránily další rybníky a bažiny. Rytířská jízda zahájila útok za soumraku. Prvnímu sledu vznikly značné ztráty, druhému se však podařilo proniknout do samé blízkosti provizorní vozové hradby. Seskupení nepočetných obránců s krátkou čelní frontou nedávalo jízdě možnost uplatnit v rozvinutém šiku svou převahu. Hrdinný odpor bratří, kteří se "na špici" mohli vystřídat, záhy způsobil paniku mezi těžkooděnci, na něž se zezadu tlačili jejich spolubojovníci. Rozklad královského vojska uspíšila hustá mlha, jež velitelům ztížila orientaci. Jednotlivé skupiny pokračovaly v boji s husity i s terénními překážkami, když však poznaly marnost svého úsilí, obrátily se na ústup a hnaly před sebou asi tři desítky husitů, které se jim při jejich výpadu z hradby podařilo zajmout. Ti pak byli vyměněny za panské zajatce, získané při dobytí Mladé Vožice.