Udržitelnost českého zemědělství v globalizovaném prostředí nekontrolované moci nadnárodních kapitálových sítí Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Fakulta životního prostředí Univerzita J.E.Purkyně Ústí n.L.

Zemědělství zabezpečuje již let výživu lidí, zabezpečuje nezbytnou energii pro udržení života lidí. Jeví se proto jako velmi paradoxní, že po celé 20leté období uplatňování liberálního tržního systému v ČR je zemědělství jako odvětví české ekonomiky na základě ukazatele čistých tržních příjmů každoročně ztrátové. Trh jako základní mechanismus alokace zdrojů a důchodů nezajišťuje zemědělcům „normální“ úhradu, tj. pokrytí vložených výrobních nákladů. Ke ztrátovosti z trhu dochází přesto, že podíl výdajů domácností na potraviny je vysoký a v české ekonomice sahá od 15 % u domácností s vysokými příjmy až po 33 % u domácností důchodců (viz Statistická ročenka ČR, 2004).

Volný trh, založený na nerovnosti moci, neuhrazuje výrobní náklady hlavních zemědělských komodit •Jestliže inflace v ČR vzrostla v období na 443 %, ceny průmysl. výrobců na 337 %, ceny stavebních prací na 475 %, pak ceny zemědělských výrobců pouze na 116 % !!! •Reálné ceny zemědělských výrobců za období působení nekontrolovaného tržního systému klesly na 26 % !!! své původní hodnoty resp. kupní síly z roku •Ve struktuře tržních příjmů českých zemědělců tvořily v r ( Zemědělství 2009 ) 2/3 příjmů příjmy za produkci kravského mléka (20%), za produkci masa (23%) a za produkci obilovin (23%). •Podívejme se tedy nejdříve na rozdělování hodnoty ve vertikálách několika hlavních komodit, které dohromady tvořily cca polovinu příjmů českých zemědělců.

Tabulka 1. Indexy cen výrobců v ČR za období (rok 2000=100 %) Pramen: ČSÚ, * lesnictví 2009/1991 Období Zemědělskýc h výrobců v tom výrobků Lesnictví Průmyslových výrobců Stavebních prací živočišnýchrostlinných x ,586,697,080,8118,8131,1 2009/ *

Vývoj cen mléka v l (z měsíč. cen ČSÚ) Z nákladových šetření VÚZE vyplývá, že náklady na výrobu litru mléka činily u reprezentativního souboru zemědělských výrobců 8,00 Kč/litr, čili aktuálně klesly o cca 1,80 Kč pod výrobní náklady. Takže zemědělci vyrábějí se ztrátou a veškeré nárůsty z rozevírajících se cenových nůžek inkasují prodejci a v posledních letech zejména zpracovatelé.

Vývoj cen ve vertikále vepřového masa Přitom výrobní náklady na výkrm prasat dosahovaly v r v průměru za české zemědělce 33,83 Kč na 1 kg živé hmotnosti (kilogram živé hmotnosti zemědělci prodávají zpracovatelům jen za 32,36 Kč, Poláčková, 2007). Kilogram masa zemědělci v roce 2009 prodávali za cca 38,68, průmysloví zpracovatelé dodávají 1 kg vepřové kýty cca za 78 Kč a prodejci prodávají za cca 110 Kč.

Podobný nárůst neekvivalence existuje i v řetězci rostlinných produktů, zejména v řetězci obilovin jako základních vstupních surovin pekárenských výrobků. •Uvedeme-li jako reprezentativní příklad výroby pšenice, lze říci, že podle šetření VÚZE průměrné náklady výroby 1 kg pšenice ozimé se pohybují na úrovni 3-3,30 Kč (Poláčková a kol.,2004, ss. 17,57). Na stejné úrovni 3-3,30 Kč za 1 kg se pohybovaly do r i realizační ceny pšenice, v hosp. roce klesly na 2,76. Cena 1 kg pšeničné mouky se pohybuje na úrovni 6-10,60 Kč (ČSÚ, Šetření průměrných cen vybraných výrobků), pekaři prodávají 1 kg rohlíků za Kč, cena pro spotřebitele činila v r cca 33 Kč. •Zatímco ještě v r zemědělec zaplatil za 1kg rohlíků 7,5 kg pšenice, v l musel „platit“ již 14 kg pšenice.

Vývoj cen 1 kg pekařské pšenice a bílého pečiva

Projevy tržní moci lze doložit i nejnovějšími informacemi od zástupců průmyslových zpracovatelů (Společenstva mlynářů a pekařů): •„Za posledních šest let rohlíky pekaři zdražili o padesátník, kdežto obchodníci až o korunu padesát. Marže v obchodech tedy rostou raketově – u chleba jde v průměru o 40 procent a u pečiva přes 60 procent. U rohlíků nejsou výjimkou ani stoprocentní marže. Řetězce se k maržím buď nevyjadřují, anebo takové rozdíly cen odmítají a tvrdí, že jejich marže se pohybují mnohem níž, statistiku ale potvrzují. Vysvětlení pro takový rozdíl není tedy jasné. •Pekaři nicméně upozorňují, že jejich skutečné ceny jsou ještě nižší než ty ze statistik, tedy ty, které mají na faktuře. Obchodníkům totiž musí za dodávky pečiva platit ještě tzv. zalistovací poplatky, bonusy, regálné a na své náklady si také odvážejí neprodané zboží. •"Riziko obchodníka při prodeji je tedy nulové a ještě si bere stoprocentní marži," říká jeden z velkých pekařů“ (Klímová, 2008).

V podmínkách, kdy určování velikosti přidané hodnoty na jednotlivých stupních je ponecháno volné hře ekonomicky různě silných tržních subjektů, dochází k enormnímu snižování podílu zemědělské prvovýroby ve prospěch ekonomicky silnějších dodavatelských i odběratelských článků. Toto prostředí rostoucí nerovnosti rozdělování hodnoty v potravinových vertikálách vede k tomu, že zemědělci se stávají terčem kritiky, že společnost musí na jejich činnosti doplácet z peněz daňových poplatníků (HN ). Ve skutečnosti dotace jdou zemědělcům jen formálně, protože jsou pohlcovány rostoucími podíly zpracovatelů a obchodníků. Společnost platí za neekvivalentní rozdělování uvnitř potravinových řetězců a platí fakticky více než je společensky nutné, protože při ekvivalentnějším rozdělování přidané hodnoty v příslušných vertikálách by se vůbec nemuselo sahat k podporám z veřejných rozpočtů. Veřejnými podporami se fakticky dotují mimořádné zisky korporací agrobyznisu s nadměrnou tržní mocí.

Prakticky stejná situace se vyskytuje i v jiných zemích, v nichž podíl nadnárodních zpracovatelů či podíl nadnárodních supermarketů na distribuci potravin a smíšeného spotřebního zboží dosáhl dominujícího vlivu, např. v Kanadě: „Kanadští farmáři nevydělali z tržních příjmů od r jediný dolar zisku. Ve stejném období zisky korporací agrobiznisu dosáhly miliard dolarů“ (The Farm Crisis&Corporate Profits, NFU, 2005, „Kdyby zpracovatelé a obchodníci drželi krok se schopností farmářů držet ceny a náklady a kdyby se vzdali velkých zisků a platů manažerů, mohly by být ceny většiny kanadských potravin o 50 až 80% nižší (Solving the Farm Crisis: A Sixteen-Point Plan for Canadian Farm and Food Security, NFU 2005, či ve Velké Británii: „Farmáři jsou často médii obviňováni, že jsou jen „konzumenty dotací“, pravdou však je, že v některých případech je cena pro zemědělce tak nízká, že dokonce ani s dotací nemohou farmáři pokrýt své výrobní náklady. Podpory do zemědělství v zásadě jdou přímo do zisků supermarketů“ (What’s wrong with supermarkets, s.13,

Vývoj cen v potravních vertikálách v Kanadě kukuřice:cornflakes, pšenice:chléb, vepři:vepřové, ječmen:pivo

Nadnárodní sítě supermarketů dosahují dominující oligopsonní moci v těchto směrech: MOC DIKTÁTU DODAVATELůM: 1. vyžadování plateb za zařazení na seznam dodavatelů 2. Regálné (platby za přístup na regály) 3. kladení podmínek dodavatelům z hl. jejich vztahu k jiným odběratelům 4. cenová a platební diskriminace dodavatelů, diktování cen a min. objemů dodávek, vynucování si odkladů splatnosti pohledávek, 5. poskytování zaváděcích slev (platí dodavatel), 6. vyžadování nesplnitelných změn v termínech dodávek a podílení se dodavatelů na úhradě nákladů „akcí“, samoúčelné reklamy ap. 7. vyžadování odlišných standardů pro různé dodavatele 8. přenášení rizika na dodavatele 9. retrospektivní změny ve smlouvách 10. dodavateli se mohou stát jen největší podniky s pokrytím celostátní poptávky vybraným sortimentem. 11. Prodej pod cenou výrobních nákladů

Neudržitelnost současného stavu 1.Neregulovaný tržní systém je neslučitelný s požadavky na udržitelnost světového i českého zemědělství, protože mění lidské bytosti i přírodu ve zboží, exploatované za účelem zisku až do vyčerpání a kolapsu. 2.Neregulovaný trh v prostředí nadměrné tržní moci nadnárodních kapitálových sítí průkazně selhává, protože rozděluje krajně nespravedlivě a vyúsťuje v mafiánských politických systémech. 3.Pokračující liberalizace mezinár. obchodu zeměď. komoditami a tržní moc nadnárodních korporací (výrobců vstupů do zem., zpracovatelů i obchodních řetězců) vedou ve většině zemí světa systémově ke stlačování cen zem. výrobců pod jejich výr. náklady. 4.Neuhrazování výr. nákladů trhem znamená, že trh jako nástroj alokace zásadním způsobem selhává. Důsledkem je velmi neekvivalentní rozdělování přidané hodnoty, kdy ztráty vznikají jak zemědělcům, tak spotřebitelům a jediným ziskovým článkem jsou kapitálově mocné korporace. 5.Neekvivalentnost rozdělování vede k tomu, že břemeno nadměrných zisků mocných korporací je hrazeno z veřejných zdrojů. Ceny potravin jsou v důsledku toho vyšší než by mohly být při ekvivalentním rozdělování. 6.Spotřebitel platí za potraviny dvakrát – nadměrně vysokou cenu a zároveň ze svých daní zemědělcům. Jestliže asi 45 % rozpočtu EU směřuje do zemědělství, je to flagrantní důkaz selhávání liberálního tržního systému. 7.Náprava je v důsledném dodržování principu tvorby ekonomické hodnoty. Zboží, které je žádané, musí být trhem zaplaceno. Každý článek výrobní vertikály se může na konečné hodnotě podílet jen v míře svých skutečných nákladů a normálního zisku.

Jak ze strukturální krize a jak otočit současné neudržitelné tendence vývoje čs. zemědělství? • Z hlediska principů udržitelného rozvoje vyplývá pro zemědělství požadavek posilování jeho multifunkčnosti; orgány státní i veřejné správy musí masivněji začít podporovat netržní ekologické, krajinotvorné funkce zemědělství. •Vláda může pomáhat snižovat závislost zemědělců na nakupovaných inputech pomocí výchovy, výzkumu a podpory organického, udržitelného a energeticky úsporného zemědělství. •Národní vlády podporou národních certifikačních systémů, které mohou vytvářet žádoucí diversifikaci na trzích zemědělsko- potravinářských komodit. •nástroje a doporučení k ekvivalentnějšímu postavení zemědělských prvovýrobců v potravinových vertikálách.

Nástroje a doporučení k ekvivalentnějšímu postavení zemědělských prvovýrobců v potravinových vertikálách •Možnost zapojování českých zem. výrobců do globálního hnutí zemědělců Via Campesina ( ) a dalších iniciativ ( apod.), které argumentují, že neoliberální mezinár. obchod. smlouvy by neměly regulovat obchod se zem. produkty a potravinami, neboť jsou v protikladu s vytvářením místních, udržitelných potravních systémů. •Komoditní burzy zem. produktů musí být pod kontrolou zemědělců ( farmer-directed agencies operate on a non-profit basis, returning all market revenues to farmers (less minimal costs). •Zákon o hosp. soutěži by měl zakázat obchodníkům stanovovat ceny trvale pod výrobními náklady a umožnit zem. dodavatelům soudní obranu proti zneužití dominantní moci. (ÚOHS velmi dbá na ochranu soutěžních podmínek v odbytových družstvech, ale ani slovem neřeší oligopsonní tržní moc supermarketů).

Nástroje k dosažení lepšího postavení zemědělských prvovýrobců v potravinových vertikálách •Omezování oligopsonní tržní moci nadnárodních zpracovatelů a sítí supermarketů je možné zabezpečit požadováním přísných omezení na fůze a akvizice obch. firem (právní či ekonomické spojování podniků) •Požadovat po vládě, aby supermarkety musely uvádět na štítku výrobku vedle spotřební ceny také cenu zemědělských výrobců. Jestliže např. na Actimelu firmy Danone bude, že zemědělec získává jen haléře z cca desetikorunového výrobku, bude to cenná informace pro rozhodování spotřebitele •Vytváření nových prodejních sítí nezávislých na velkých korporacích (příklad holding Rabbit, a.s. se 17 tis. ha a 110 prodejnami po celé ČR) •Kanadští zemědělci vyzývají zemědělce světa k nadnárodnímu propojování národních sdružení zemědělců •Přechod k udržitelnému ekologickému zemědělství zkvalitňuje zemědělské produkty, zlepšuje zemědělskou půdu a přináší sociální prospěch na venkov.

Děkuji Vám za pozornost. Prosím dotazy.