Patologické výchovné postoje rodičů ve vztahu k dětem se zdravotním postižením Mgr. Veronika Švecová Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií

Zdravotní postižení „Postižení v tradičním slova smyslu je významná kvantitativní a kvalitativní odchylka od normálního vývoje, která se projevuje primárními a sekundárními příznaky. Postižení není onemocnění, ale (zpravidla) onemocněním způsobený dlouhodobý, nevratný (ireverzibilní) stav, v důsledku kterého „zdraví“ není možné obnovit.“ (Zászkaliczky, 2010, s. 43) Obecně patří mezi děti se zdravotním postižením děti s mentálním postižením, děti s tělesným postižením, děti se zrakovým postižením, děti se sluchovým postižením, děti s vadami řeči, ale také děti s více vadami.

Rodina dítěte se zdravotním postižením Rodinu můžeme v nejširším slova smyslu vymezit jako společenství lidí, svazek dvou partnerů či malou sociální skupinu, která vzniká na základě manželského a pokrevního svazku, a která představuje soubor specifických interakcí mezi mužem a ženou, dětmi a jejich rodiči. Účelem každé rodiny je naplňovat základní funkce, do nichž náleží funkce biologicko-reprodukční, funkce ekonomicko-zabezpečovací, funkce emocionální a funkce výchovná. (Grecmanová, 2003)

Vágnerová (1991) chápe rodinu jako zdroj uspokojení všech základních psychických potřeb dítěte, neboť v prvních letech je rodina převažujícím a stěžejním činitelem psychického vývoje dítěte. Prostřednictvím rodiny si dítě osvojuje vhodné způsoby chování a společenské normy. Skrz interakci s matkou a dalšími členy si vytváří citovou vazbu k těmto členům a vzniká u něj pocit jistoty a bezpečí. V raném věku dítěte je rodina hlavním zdrojem sociálního kontaktu. Teprve v pozdějších letech narůstá význam dalších sociálních skupin jako jsou vrstevnická skupina či školní třída.

Narodí-li se do rodiny dítě se zdravotním postižením, je její fungování na různě dlouhou dobu narušeno či dokonce znemožněno. Přestože zdravotní postižení dítěte komplikuje jeho zapojení do rodiny, je nutné, aby se rodiče pokusili s ohledem na své schopnosti a možnosti vyrovnat se s tím, že mají dítě se zdravotním postižením a pokusili se jako rodina naplňovat její základní funkce. Jednou z nejdůležitějších funkcí je funkce výchovná, neboť vhodnou výchovou se formuje osobnostně zralý jedinec, který je schopen se později včlenit do společnosti.

Výchova dítěte se zdravotním postižením Obecně můžeme výchovu vymezit jako „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2001) Dle Grecmanové (2003, s. 12) „výchovná funkce znamená cílevědomé , záměrné a dlouhodobé působení rodiny na své členy, zejména děti, v souladu s jejich individuálními potřebami a společenskými zájmy tak, že dochází k jejich všestrannému rozvoji, který má adaptační a anticipační charakter.“

Rodiče mají právo i povinnosti dítě vychovávat, musí ovšem respektovat jeho individualitu. Dítě by za každou cenu mělo vědět, že je milováno, i když jej rodiče zrovna trestají. Narodí-li se do rodiny dítě se zdravotním postižením, je situace výchovy mnohem komplikovanější. Rodiče často nevědí, jak své dítě vychovávat, neboť neznají projevy postižení, prognózu do budoucna. Narození dítěte klade též nároky na finanční stránku rodiny, rodiče jsou vystaveni fyzické, ale zejména psychické zátěži. V důsledku těchto vlivů mají rodiče tendenci uchýlit se k patologickým výchovným postojům.

1) Příliš úzkostná výchova - Rodiče dítě nadměrně ochraňují a nezdravě na něm lpí. - Neadekvátní strach z toho, že si dítě ublíží. - Izolace dítěte od okolního světa, bránění ve zdánlivě nebezpečných činnostech. - Jednání rodičů často brzdí přirozený vývoj dítěte a znesnadňuje jeho zapojení do společnosti.

2) Rozmazlující výchova Nezdravé lpění rodičů na dítěti. Rodiče, zejména matka, dítě nadměrně rozmazlují. Nadměrné oceňování přirozených projevů dítěte. Snaha kompenzovat dítěti vše, o co bylo připraveno. Upřednostňování dítěte před sourozenci.

3) Perfekcionistická výchova Přehnaná snaha rodičů po dokonalosti. Rodiče neberou na zřetel zdravotní postižení dítěte. Dítě je v řadě případů výchovou rodičů neurotizováno.

4) Protekční výchova Snaha o dosažení hodnot, které jsou ve společnosti významné a uznávané. Rodiče dítěti ve všem pomáhají, vše za něj zařizují. Postižení dítěte je dle potřeby zamlžováno či zveličováno. Rodiče svým jednáním znemožňují dítěti dospět.

5) Zavrhující výchova Skryté odmítání dítěte. Dítě má pocit, že do rodiny nepatří. Rodiče se často zaměřují na zdravého sourozence.

Zásady pomoci rodičům dítěte se zdravotním postižením Poskytujeme rodičům dostatečné množství informací o daném postižení. Snažíme se informovat o povaze postižení širší příbuzenstvo i okolí. Usilujeme o to, aby rodiče dítě rozvíjeli adekvátně s ohledem na jeho potřeby a možnosti. Snažíme se motivovat dítě k touze po učení a poznávání. Vedeme rodiče k tomu, aby nesrovnávali dítě s intaktními vrstevníky.

Použité zdroje: GRECMANOVÁ, Helena. Rodina a rodinná výchova. In: Obecná pedagogika II. Olomouc : Hanex, 2003. 2. vyd. ISBN 80-85783-24-x. HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník. 4. vyd. Praha : Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5. MATĚJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3., přeprac. vyd. Jinočany : Nakladatelství H&H, 2001. ISBN 80- 8602-292-7. MICHALÍK, Jan a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-859-3. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 3. rozšíř. a uprav. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2.

Děkuji za Vaši pozornost!