Jižní Amerika Zpracovali: Michal Neugebauer Daniel Šmejkal Ladislav Bartoš

Informace Jižní Amerika  se nachází na jižní polokouli amerického kontinentu. Kontinentem prochází rovník a obratník kozoroha; kontinent je na západě ohraničen Tichým oceánem, Atlantským oceánem je ohraničen na východě.

Jaguár Jaguár americký je kočkovitá šelma patřící do rodu Panthera. Je jediným zástupcem tohoto rodu v Americe. Po tygrovi a lvu je největší kočkovitou šelmou a na západní polokouli úplně největší. V dnešní době se vyskytuje od Mexika přes velkou část Střední Ameriky jižně do Paraguaye a severní Argentiny. Několik jedinců žije nedaleko Tucsonu v americkém státě Arizona.

Proč jsou ohrožení? Ubývá jich, protože jaguár zabijí dobytek sedlákům a ty je proto zabíjejí.

Pudu jižní Pudu jižní je zařazen do Červené knihy ohrožených druhů zvířat IUCN. Je ohrožen především ztrátou svého přirozeného prostředí díky rozvoji zemědělství, částečně také lovem. Odhaduje se, že v přírodě žije již jen 400 – 600 jedinců. Vzhledem ke skrytému způsobu života však tato čísla nemusejí být přesná.

popis Pudu jižní je jednolitě tmavohnědě zbaven. V dospělosti je vysoký do 40 cm a dlouhý asi 85 cm se 7cm ocáskem. Váží 9 – 15 kg. Má krátké nerozvětvené parůžky (max. 10 cm dlouhé). Pudu se dožívají 8 – 10 let.

Způsob chování Žije skrytým životem v deštných lesích a houštinách v různých prostředích (savany, stepi) od nížin až do hor. Obývá prostředí, které na jiných kontinentech obsadily kozy (ty v Jižní Americe divoce nežijí). Oproti většině jelenovitých savců se nesdružuje do stád.

Mívá jen 1 mládě, které se rodí po 210 dnech březosti. Rozmnožování Mívá jen 1 mládě, které se rodí po 210 dnech březosti. Váží 1 – 1,5 kg a oproti dospělým jedincům je světleji hnědé bíle skvrnité. Pudu se dožívají 8 – 10 let.

Ara Spixův Ara Spixův, též ara škraboškový, je zřejmě ve volné přírodě ve své domovině v Brazílii ve státě Bahia vymřelý druh. Poslední volně žijící samec zmizel v roce 2000. K vymření přispěly dva hlavní faktory - zmenšování vhodných biotopů, galeriových lesů, a vychytání posledních jedinců pro chov v zajetí. Poslední tři ptáci byli odchyceni v letech 1987 a 1988. V zajetí je v záchranných programech kolem 70 ptáků, další jsou chováni neoficiálně, načerno. V zajetí se daří rozmnožovat a připravuje se nasazení zpět do původního prostředí.

Kapustňák širokonosý Kapustňák širokonosý je jeden ze tří žijících druhů kapustňáků. Dorůstá délky 2,5 až 4,5 m a jeho hmotnost se pohybuje mezi 200 až 600 kg. Vyskytuje se v oblasti jihovýchodně od USA až po Texas a u pobřeží severní části Jižní Ameriky. Jedná se o býložravce – živí se vodními rostlinami.

Ohrožení Kapustňák širokonosý patří mezi ohrožené druhy. Ačkoliv nemá žádné přirozené nepřátele, rozvoj civilizace zmenšil jeho přirozené prostředí pobřežních mokřin a mnoho jedinců je každoročně zraňováno lodními šrouby motorových člunů. Kapustňáci při pastvě často polykají části rybářských sítí (háky, kovová závaží, atd.). Tyto cizí materiály je patrně nezraňují, s výjimkou provazů a rybářských vlasců. Ty mohou ucpat jejich trávící trakt a odsoudit zvíře k pomalé smrti.

Harpie pralesní Je největším dravcem Jižní Ameriky. Může mít rozpětí křídel až dva metry a hmotnost 9 kilogramů, samec je výrazně menší než samice. Má masivní zobák a mohutné silné nohy opatřené až 13 cm dlouhými drápy.

Rozmnožování Samice snáší jedno až dvě vejce, které zahřívá 56 dní. Mláďata jsou schopna letu až za 140 dní, dalšího půl roku je rodiče krmí na hnízdě a mládě zůstává v blízkosti hnízda i několik let. Harpyje vyvádějí mladé jen jednou za tři roky a většinou odchovají z každé snůšky jen jedno mládě.

Nížinné deštné pralesy Střední a Jižní Ameriky Rozšíření Nížinné deštné pralesy Střední a Jižní Ameriky

Proč je ohrožený je ohrožená proto, že se špatně rozmnožuje dále kvůli mýcení pralesů

Puma Puma je velikostí srovnatelná s levhartem, přesto pumy, které obývají tropické oblasti, jsou menší než ty, které žijí blíže k pólům. Samci jsou o polovinu větší než samice.

Podrobnější popis Puma americká je štíhlá, svalnatá kočka, hlava je v poměru k tělu malá a obličejová část je krátká. Má krátké a kulaté uši. Pumy jsou velmi silné a mrštné, k tomu jim napomáhají silné končetiny a velmi dlouhý, tlustý ocas. Pánevní končetiny jsou delší než přední, to jim dává sílu k dlouhým skokům (až 12 m do dálky, 5 m do výšky).

Rozšíření a ohrožení Puma je společně s kočkou divokou, rysem ostrovidem a levhartem skvrnitým kočkovitá šelma s největším areálem. Kvůli člověku zcela vymizely a na Floridě jsou kriticky ohrožené. Pumy se nevyhýbají žádnému vhodnému prostředí, žijí ve všech nadmořských výškách, daří se jim v horách, v jehličnatém, smíšeném i listnatém lese, v tropických pralesích i ve stepích. Výborně šplhají i plavou.

Lvíček zlatý Lvíček zlatý neboli lvíček malý je malá opice, která obývá jen malé území jihovýchodní Brazílie. V některých knižních zdrojích se udává jako „kriticky ohrožený druh“, jelikož se odhaduje, že ve volné přírodě žije už přibližně jen 1000 a v zajetí 500 jedinců.

Pro lvíčka zlatého je nejtypičtější jeho zlatá až zlatohnědá srst, podle které dostala tato opička svůj název. Jeho chlupy na tvářích jsou delší a tmavší a tvoří hřívu na vrcholu hlavy, lících a hrdle, což se stává pro lvíčka zlatého dalším charakteristickým znamením. V této husté srsti se ztrácejí i ušní boltce. Má štíhlé nohy a dlouhé drápy, které jsou schopny zdatně škrábnout, a které se stávají nedocenitelnou pomůckou při jeho stromovém životě. Jeho ocas je poměrně dlouhý, ale není chápavý.

Výskyt Většina divokých populací žije na území biologické rezervace Poço das Antas, v chráněné oblasti v bažinatých lesích ve městě Rio de Janeiro. To je důležité území určené pro lvíčky zlaté, jen 2 % tohoto území představuje původní území rozšíření lvíčků. Mimoto, jeho existující lokalita má zničené životní podmínky, což má za následek izolaci populací a plemenění zvířat mezi s sebou, což postupně vede k jejich vyhynutí.

Ohrožení Tento malý primát odolával již celá desetiletí průběžnému a tvrdému pronásledování, lovu a ničení jeho přirozeného životního prostředí.

Vlk hřivnatý Vlci hřivnatí dorůstají délky 95 – 107 cm, s ocasem dlouhým 35 – 49 cm, váží 20 –25 kg. Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Je mimochodníkem.

Způsob života Samec a samice obývají společné teritorium, ale většinou se setkávají pouze v době páření. Páření probíhá na konci jara, 2-5 mláďat přichází na svět v průběhu srpna a září. Mláďata dospívají v jednom roce. Dožívají se asi 16 let. Vlci hřivnatí jsou monogamní, na celý život mají jednoho partnera.

Rozšíření Obývají Jižní Ameriku, především území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany s bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací.

Ohrožení  Na mnoha místech vymizel, neboť byl intenzivně loven pro kožešinu a škody na dobytku a drůbeži, které jsou mu neprávem přisuzovány. 

Čerpáno GOOGLE GOOGLE ( OBRÁZKY) SEZNAM WIKIPEDIE

KONEC