Vývoj sociálních služeb v ČR

Vývoj sociálních služeb v ČR Vývoj sociálních služeb v meziválečném období Sociální služby v kontextu sociálního státu Sociální služby v tzv. socialistickém státě Sociální služby v ČR v transformačním období

Sociální služby v meziválečném období

Historie Sociálních služeb v ČR- meziválečné období Nejčastější formou sociální služby, která byla u nás za první republiky poskytována, byla ústavní péče. V období první republiky došlo k výraznému rozmachu dobrovolné sociální péče (založená na koordinace a řízená dělba práce s veřejnou správou). Mezi nejvýznamnější dobrovolné spolky působící v tomto období na našem území patřily: Společnost Čs. Červeného kříže . Organizace Okresních péčí o mládež, Masarykova liga proti tuberkuloze.

Historie Sociálních služeb v ČR-meziválečné období Období první republiky bylo rovněž dobou výrazného rozvoje specializovaných poradenských služeb, které původně vznikaly jako nestátní nebo církevní zařízení, ale postupně byly některé z nich přebírány státem. Jednalo se o: Poradny pro volbu povolání, Poradny pro duševní zdraví, Městské sociální poradny, Poradny pro „úchylné děti“, Poradny pro matky s dětmi, Tuberkulozní poradny

Historie Sociálních služeb v ČR-meziválečné období Úřadovny pro péči o mládež, zřizované při tehdejších soudech, můžeme považovat za předchůdce dnešní probační a mediační služby. Okresní a městské úřady měly úřadovny sociální péče, v nichž pracovali specialisté na děti, mládež a dospělé. Postupně se prosazuje nová koncepce pro rozvoj sociálních služeb ( začíná vycházet z nároků potřebného). Formují se nové formy podpory a vznik nových subjektů poskytujících sociální služby.

Sociální služby v kontextu sociálního státu

Sociální služby v kontextu sociálního státu Sociální služby zaznamenaly vývoj v souvislosti s koncepcemi sociálních států. Ve druhé polovině 19. a ve 20. století se určujícím kontextem sociálních služeb stává státní sociální politika. Systém sociální ochrany jako reziduální: stát má zajišťovat jen to, co jednotlivec a rodina zajistit nemůžou. v tomto systému stát poskytuje jen minimum sociálních služeb, většina sociálních služeb je nestátních, stát garantuje jen klíčové podmínky, za nichž mají být služby poskytovány.

Sociální služby v kontextu sociálního státu Systém univerzalistického sociálního státu je opačnou možností než systém reziduální. Tento systém zajišťuje jednotlivce pro širokou škálu sociálních událostí, u nichž se předpokládá, že je jednotlivec nevyřeší vlastními silami anebo je bude zvládat s nepřijatelnou mírou rizika. Univerzalistický sociální stát se po druhé světové válce rozvinul zejména ve Skandinávii a v západní Evropě.

Sociální služby v kontextu sociálního státu Korporativistický model, který přenáší břemeno sociální ochrany na kolektivní korporace, hlavně na zaměstnavatele a umožňuje poskytování sociálních služeb za stejných podmínek státním i nestátním subjektům. Tento model se uplatnil v německy mluvících zemích střední Evropy.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě

Sociální služby v tzv. socialistickém státě Ke změně koncepce sociálního zabezpečení(sociálních služeb) přistoupil u nás komunistický režim s jistým zpožděním. Nový jednotný systém sociálního zabezpečení kodifikoval zákon č.55/1956 Sb.,o sociálním zabezpečení, který převedl veškerou sociální péči na stát a jeho orgány. Jedinou výjimku tento zákon umožňoval pro činnost jiných než státních subjektů v oblasti sociální péče pro ústavní zaopatření. I přes existenci tohoto ustanovení byla veškerá odpovědnost za výkon sociální péče převedena na stát.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě Sociální péče byla centralizovaná. Samospráva vykonávána v této sféře obcemi zcela vymizela. Církevní a jiné nestátní ústavy se postupně rušily nebo je přebíral do rukou stát. Stát svěřil sociální služby do péče několika ministerstev a ta při řešení konkrétních případů uplatňovala nestejná pravidla. Tento stav je nazýván „rezortismus“.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě Přijetí nového zákona o sociálním zabezpečení. V zákonu č.101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, se pojednávalo o sociální péči a jedna část (pátá) tohoto zákona se zabývala službami sociálního zabezpečení. (Pojem služby v této době zahrnoval i peněžní dávky). Služby měly být poskytovány občanům, kteří potřebují pomoc společnosti k překonání nepříznivých životních poměrů.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě V zákonu byl také vyjádřen důraz na služby jako hlavní prostředek péče o potřebné občany. Toto ustanovení zakotvuje přednost služeb před příspěvky občanům těžce poškozeným na zdraví, když jim zaručuje poskytování služeb, případně peněžitých příspěvků. Přednost byla rovněž dána věcným dávkám před peněžitými dávkami sociální péče.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě Přijetím nového zákona o sociálním zabezpečení: Sociální péče se poskytovala občanům: se změněnou pracovní schopností, občanům těžce poškozeným na zdraví a starým občanům. Nově byl zaveden pojem „ občané, kteří potřebují zvláštní pomoc“ (ti co se ocitli nebo žijí v mimořádně obtížných životních poměrech). Byla rozšířena péče o občany těžce poškozené na zdraví. Zákon umožnil těmto občanům účast na společném stravování, poskytování pečovatelské služby a pomůcek k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich poškození popř. peněžitých příspěvků na jejich opatření.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě Stát v podstatě zajišťoval veškerou péči, Občanům se změněnou pracovní schopností stát zajišťoval pracovní uplatnění i pracovní rehabilitaci. V době jejich přípravy pro povolání i před umístěním do zaměstnání bylo poskytováno těmto občanům hmotné zabezpečení. Řídící a kontrolní pravomoci byly svěřeny Státnímu úřadu sociálního zabezpečení. Vlastní činnost na úseku sociální péče prováděly národní výbory, kterým zákon dával možnost zřídit tzv.komise sociálního zabezpečení.

Další legislativní úprava sociálních služeb Na zákon č. 101/1964 Sb. navázal zákon č. 121/1975 Sb.,o sociálním zabezpečení, ve kterém byla sociální péče zakotvena téměř shodně s dosud platnou právní úpravou. Zákon zavedl péči o společensky nepřízpůsobené občany- povinností zaměstnavatelských organizací bylo přijmout tyto občany do práce a pomáhat jim v zařazení do řádného života. Další právní předpis č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení upravoval v rámci sociálního zabezpečení i sociální péči.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě V naší právní úpravě ve druhé polovině 20.st. nebyl poskytnut téměř žádný prostor pro další rozvoj sociálních služeb. Důraz se kladl převážně na : ústavní péči, pečovatelskou službu (jako jedinou terénní službu) a poradenství.

Sociální služby v tzv. socialistickém státě Některé typy služeb, které předtím vznikly v jiných zemích, se u nás zaváděly s očekávanými těžkostmi. Např. dvě terapeutické komunity u nás vznikly ve zdravotnických zařízeních již v padesátých letech, ale bylo třeba jejich principy obhajovat. V 60-tých letech se rozšířila: pečovatelská služba, vznikla stacionární zařízení pro seniory(domovinky), denní sanatoria (i pro psychiatrické pacienty), místní kluby důchodců, síť manželských poraden, první linky důvěry (při velkých psychiatrických lečebnách).

Sociální služby v ČR v transformačním období

Sociální služby v ČR v transformačním období Vývoj sociálních služeb velmi úzce souvisí s reformami v oblasti sociální péče a jeho přetvoření v moderní systém sociální pomoci. V té době se pracovalo s konceptem tzv. záchranné sociální sítě. V roce 1991 byl přijat zákon o životním minimu a zákon o sociální potřebnosti. Po roce 1989 v oblasti sociálních služeb nastal dramatický nárůst počtu nestátních neziskových organizací, které poskytovaly tyto služby (většinou byly založeny jako občanská sdružení).

Sociální služby v ČR v transformačním období Dalšími zřizovateli a poskytovateli sociálních služeb po roce 1989 byly církve (Charita, Diakonie aj.). Církve po roce 1989 preferovaly služby neústavního charakteru na rozdíl od občanských sdružení. metodické postupy i materiální podporu měly od církevních partnerů ze zahraničí.

Sociální služby v ČR v transformačním období Situace se po roce 1989 začala měnit i v ústavních zařízeních, i když ještě řadu let po změně politického režimu v některých zařízeních přetrvávaly autokratické způsoby řízení. Byrokratický model se jevil, alespoň v některých zařízeních, jako běžná norma současného řízení ústavních institucí. Významnou inovací bylo formulování Standardů kvality sociálních služeb do zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách, které, ale byly jen doporučovanou pomůckou. Některé zařízení sociálních služeb standardy používaly, jen co byly zveřejněny, jiné je nebraly na vědomí.