Důstojnost nenarozeného jedince lidského druhu, který není věcí, ale osobou fr. MUDr.Lukáš Jan Fošum OP, Klášter dominikánů Praha, Université de Fribourg, Suisse, lukas@op.cz

Roberto Andorno (*1961) La distinction juridique entre les personnes et les choses à l’épreuve des procréations artificielles, Paris, L.G.D.J., 1996. 1998-2005… bioetická komise UNESCO Nyní: Rechtswissenschaftliches Institut, Universität Zürich

Literatura Kincl J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo, C.H.Beck, Praha, 1995

Plán prezentace 1)Summa divisio římského práva 2)postmoderní právní formalizmus a lidská osoba 3) Záchrana důstojností?

1)Summa divisio římského práva „Omne autem ius, quo utimur, vel ad personas pertinet vel ad res vel ad actiones.“  (Institutes, I, 2,12)  

Summa divisio: RES/PERSONA α Podle eticko-právního smyslu je věc vše, co není osobou. (Věc je tedy definována jako tělesný objekt, který není osobou.) → Jakákoliv věc nabývá své právní konzistence pouze ve vztahu k osobě.

Res: in commercio/extra commercium → I současné právní systémy přebírají římskou distinkci mezi res in commercio a res extra commercium. → V římském právu patřily věci k první nebo druhé skupině podle toho, zda spadaly do oblasti právních vztahů dědictví. 

Conceptus a nasciturus → z Digestu nelze jednoznačně vyvodit, zda tento právní dokument chápal toho, který se má narodit, jako osobu. → Pozoruhodný je však už samotný vysoký počet právních formulací.

qui in utero est…. Curator ventris tzv. c u r a t o r v e n t r i s, « Povolovalo se také, aby nenarozenému dítěti byl ustanoven opatrovník, tzv. c u r a t o r v e n t r i s, jehož úkolem bylo pečovat o zájmy nenarozeného, např. spravovat majetek, který počatému připadne po zemřelém otci, z darů osob cizích apod. »

nasciturus iam pro nato habetur * Narozením, tj. oddělením od těla matčina, začíná člověk samostatně existovat, avšak ani doba mezi početím a porodem není právně docela bez významu. → Jedná-li se totiž o nějaký prospěch nenarozeného, hledí se po porodu na dítě jako by bylo žilo již v době těhotenství a bylo subjektem práv.

!!! o t r o k á ř s t v í !!! →jestliže se jednalo o očekávané dítě otrokyně, nemohlo být považováno za osobu, když sama jeho matka byla pro právo spíše věcí, než osobou.

Mějme na paměti, že…. Existence otroctví a jeho právní úprava je rysem podmiňujícím typologické určení celého římského právního řádu.

Postavení otroka v římském právu → Propracovalo se teoreticky k dokonalé koncepci otroka – věci, otroka – objektu práva, otroka člověka totálně zbaveného právní subjektivity a slavné maximy římských právníků „servi pro nullis habentur“ (otroci se nepovažují za nic), „servus nullum caput habet“ (otrok nemá právní subjektivitu)

Otrok: věc, anebo osoba? ♠ A přece jsou to právě normy týkající se otroků, kde římští právníci nejvíce slevují ze svých nároků logických a systematických, → právě při úpravách postavení otroků se objevují protimluvy a „neobratnosti práva“ (inelegantia iuris)

Inelegantia iuris ♣ „quod ad ius naturale attinet, omnes homines aequales sunt“ →„servitus est constitutio juris gentium, qua quis dominio alieno contra naturam subicitur“

Summa divisio římského práva – résumé Otroctví sehrávalo zásadní úlohu pro aplikaci klíčové distinkce res-persona 2) Římský právní řád rozhodně připouští, aby člověk byl chápán jako osoba již od početí 3) Římské právo používá kategorii ius naturale, která odhaluje nedůslednost jiných právních norem.

2) lidská osoba v postmoderním právním formalizmu ÷ Důsledkem radikálního karteziánského rozlišení mezi res cogitans a res extensa je, že „tělo není někým, kým by osoba byla, ale je něčím, co osoba má.“ ► Descartův dualizmus byl následován postupnou de-subtancializací osoby, která byla doprovázena důrazem na vědomí jakožto konstitutivní charakteristiku osoby (definice Johna Locka).

2) lidská osoba v postmoderním právním formalizmu ► „Ani personalismus některých filozofů 20.století, jakými byli Max Scheler nebo Emmanuel Mounier, neuspěl při snaze o znovunalezení substanciálního pojetí lidské osoby. ► Pokus o nahrazení spekulativního myšlení myšlením angažovaným nedokázal poskytnout solidní metafyzický základ pro svůj další rozvoj.

Osoba u Immanuela Kanta „Jednej tak, abys své lidství ve své osobě, stejně jako v osobě druhých považoval vždy jako cíl a nikdy jako prostředek.“

Osoba u Immanuela Kanta „To, co má vědomí numerické identity sebe sama v různých časech může být nazýváno osobou.“

Právní formalismus § Abstraktně-formální pojem právnické osoby, jejímž největším zastáncem ve 20. století je Hans Kelsen, má své praktické důsledky.

Vytvoření umělé právní osoby ÷ Pozitivní právo může původní myšlenku osoby [identické s člověkem] buď zúžit, anebo rozšířit. ► Může určitým jedincům odmítnout způsobilost k právu částečně anebo úplně; ►►Může rovněž přenést způsobilost k právu mimo jedince a vytvořit tak umělou právní osobu.

Právní formalizmus a lidské embryo ► Více autorů na konci 19. a na začátku 20. století označilo personalitu embrya za právní fikci. ► I přes pokrok embryologických a genetických poznatků, které tento právní pohled částečně odvrátily, i na konci minulého století ještě přetrvávaly názory, že tato personalita je pouze podmíněná.

Práva embrya dnes ►Současným legislativním vyústěním je především nedostatečná ochrana ze strany trestního práva !!! Lidské embryo je z hlediska francouzského práva civilní osobou, která je téměř zbavena ochrany v rámci trestního práva, což jistě předpokládá určitou nedůslednost.

Embryo: res, a nebo persona? ► Conceptus trpí faktickou reifikací, kterou nedostatečnost zákona jedině podporuje

3) Záchrana důstojností? Justitia est habitus animi communi utilitate conservata, suam cuique tribuens dignitatem.“ [M.T.CICERO, De inventione, II, 53, 160] Spravedlnost je habitus ducha zachovávaný společným užíváním a udělující každému jeho důstojnost.  

Co je to důstojnost? Lze vůbec dignitas nějak definovat? Dát ji nějaký filosofický obsah? →Důstojnost se váže ke konkrétnímu člověku, k tomuto jedinci, a ne ke člověku abstraktně pojatému v rámci nějakých definic.

Jak definovat důstojnost? →Pojmy jsou však ze své podstaty všeobecné, což vysvětluje jejich neschopnost vystihnout naši osobu, která je vázána na individualitu toho, kdo je nositelem důstojnosti .

Dignitas et incommunicabilitas →Pojem důstojnosti se pojí s myšlenkou nesdělitelnosti (incommunicabilitas), jedinečnosti, nemožnosti redukovat konkrétní bytost na pouhé číslo.

Immanentní nebo transcendntní pojetí Důstojnost = důsledek morální autonomie anebo Důstojnost = vyjádření hodnoty přirozenosti?

Místo závěru: společné slabiny římského práva a dnešního právního formalismu Nedůslednost: přiznaná nebo nepřiznaná Rozvoj práva v době jeho krize: nová naděje?

Důstojnost a cena Pro Kanta je důstojná taková bytost, která je protikladem bytosti mající „pouze“ nějakou cenu.