Čínská železnice na střechu světa Hold železničním stavitelům. Z Pekingu do Lhasy Čínská železnice na střechu světa Hold železničním stavitelům. Author: Eddy Cheong CZ verze: MiG

Výzvy Již od založení čínské republiky v roce 1911 bylo snahou Číny mít železniční spojení se všemi provinciemi. Tibet byl poslední nepropojenou provincií díky ohromným a nezdolným překážkám. Od roku 1950, mezi mnoha výzvami, jimž čelili čínští železniční plánovači, byly tyto nejvýznamnější: impozantní pohoří nestabilní zmrzlá půda a bažinaté mokřiny křehký ekosystém

Otázka: jak chcete vybudovat železnici do Tibetu, nejvzdálenější provincie Číny, přes tyto hory ? Kunlun Mountain Range. Toto je legendární "Matka tisíce hor". Americký spisovatel Paul Theroux jednou předpověděl, že toto impozantní horské pásmo, které dělí Tibet od zbytku Číny, garantuje, že železncie do Lhasy, o kterém Čína snila od roku 1950, nebude nikdy postavena. Zhruba 85% celé trati je umístěno do "zakázaného pásma", které je známo též jako "mrtvá zóna" kvůli řídkému vzduchu, krutému a nepředvídatelnému počasí, divokým písečným bouřím a vysoké úrovni UV záření. Průměrná roční teplota je 0°C, teploty klesají až k -45°C. Průměrná nadmořská výška trati je zde 4.100 metrů. Nejvyšší bod trati ve výšce 5.070 metrů je světově nejvyšším železničním bodemí. Při stavbě tunelu Fenghuo – 4.850 metrů nad mořem - museli pracovníci být vybaveni kyslíkovými lahvemi, pro ten účel byla postavena stanice pro výrobu kyslíku. Podél tratě bylo postaveno sedmnáct takových stanic s přetlakovými kyslíkovými kabinami pro regeneraci pracovníků.

Zde byly přes 5.100 metrů vysoké hory, 12 kilometrů široká údolí k přemostění, stovky kilometrů trvalého ledu a rozbředlého sněhu, který nikdy nemůže unést koleje a vlaky. Jak může někdo kutat tunel skrz skálu při mínus 40°C nebo pokládat kolejnice, když v řídkém vzduchu bude lapat po kyslíku při sebemenší námaze?

Nestabilní zmrzlá půda – permafrost Celkem 550 km trati leží na zmrzlé půdě. Permafrost - v létě měkká a mokrá půda, v zimě tvrdá a rozpínající se - je noční můrou všech železničních stavitelů. Nejnadějnějším řešením je stavba kamenných náspů pro základ železniční trati. Jindy inženýři použijí větrací trubky v zemi dovolující studenému vzduchu pod železničním spodkem cirkulovat.   Další řešení spočívá v užití principu samotížné cirkulace - trubky umístěné v zemi do hloubky cca 4.5 metru jsou naplněny čpavkem. Čpavek je plynný při nízkých teplotách, jeho páry odebírají teplo ze spodní části trubek a předávají je do horní části. Stavba mostu přes permafrost má nejmenší dopad na okolí ale je nejdražší. Např. 11,7 km dlouhý most Qigshuihe je nejdelším mostem na světě postaveným přes permafrost. Nepřetržitý monitorovací systém pro sledování teplotních změn měl být instalován na 550 km zmrzlé půdy podél trati.

Ochrana životního prostředí nestabilního ekosystému Asi 2,54 miliard Čínských jüanů (cca 6,7 miliard CZK) bylo investováno čínskými úřady v rámci ochrany životního prostředí v projektu této železnice. Ochrana ekologického prostředí měla zásadní vliv pro návrhy. Trasy byly vybrány tak, že se vyhýbají významnějším lokalitám výskytu divoké zvěře. Například, původní trasa byla opuštěna proto, že směřovala skrz výskytiště jeřábů (mandžuských?). Zatímco v některých místech byla trasa směrována skrz oblasti chráněné přírody Hohxil, Qumar a Soga, plánovači minimalizovali zásahy v chráněných přírodních rezervacích s ohroženou tibetskou antilopou a divokým oslem stavbou 25 průchodů pro divoká zvířata budovaných s ohledem na jejich migrační zvyky. Redukce nepříznivých dopadů na ekologické prostředí na minimum během stavby. Všechny železniční vozy jsou osazené toaletami přátelskými k životnímu prostředí, nádržemi na odpadní vody a zařízením po zacházení s odpady pro ochranu životního prostředí podél trati.

Beijing West – zde začíná náš příběh

Beijing West Railway Station - první dějství železničního dobrodružství do Lhasy

Sympatická cestovatelka Joey ukazuje nápis, který říká „Peking Západ – Lhasa“.

V rámci ochrany životního prostředí jsou všechny vlaky, vstupující do čínského Tibetu, vybaveny zhutňovači odpadků a vakuovými toaletami. 

Železnice Qinghai - Tibet se táhne přes 1956 kilometrů od Xining, hlavního města provincie Qinghai, do Lhasy. Čínskou vládu stála přibližně 1 billion USD a byla dokončena v červnu 2006, o jeden rok dříve, než určoval plán.

Ochrana křehkého životního prostředí je pro čínské železniční inženýry prioritou.

Joey má radost ze změny scenérie za jejím oknem.

Tibet je nejvzdálenější čínskou provincií a je součástí Číny od dob císaře Kublai Khana. Tibetská plošina v Qinhai je domovem tibetské antilopy chiru, která je v Číně přísně chráněná. Přímo pro zabezpečení ochrany populace divoké, volně žijící zvěře Tibetské plošiny včetně chiru, byly zřízeny čtyři národní chráněné oblasti: Přírodní rezervace Chang Tang, Xianza Nature, Národní rezervace Kekexili a Přírodní rezervace Arjin Shan. Navzdory nejvyšší zákonné ochraně však populace chiru stále slábne a tento druh je extrémně ohrožený. Hlavní hrozbou jsou pytláci, kteří zabíjejí pro vlnu, známou na mezinárodním trhu jako "shahtoosh" nebo "král vlny". Díky odlehlosti nelze tyto rezervace a jejich populaci efektivně chránit. "Shahtoosh" (kašmír?) je považován za jedno z nejlepších zvířecích roun na světě a šály a šátky z něj jsou vysoce hodnocenými symboly západního luxusu prodávanými až za 10.000 dolarů za kus. Vlna je pašovaná z Tibetu převážně do Kašmíru, kde jsou utkávány neobyčejně pěkné látky, ze které jsou šátky vyráběny. Ačkoli antilopa chiru je v Číně zákonem chráněná, tkaní z jejich vlny je v Indii legální.

V menu jídelního vozu je k dispozici i západní kuchyně.

Servis ve vlaku je vynikající. Přátelský personál s úsměvem roznáší denní občerstvení z ovoce, zákusků a nápojů.

Pasažéři netrpí vysokou vysokohorskou nemocí protože všechny vozy jsou plně klimatizované a vyrovnávající tlak jako kabiny letadla. Pro případ potřeby jsou spací kabinách i chodbičky vybaveny kyslíkovými maskami.

Nádherné scenérie a zdravá teplá jídla jsou součástí menu.

Konečné náklady na ochranu vysokohorského ekosystému Tibetské plošiny, jež výší asi 2,54 miliardy čínských jüanů tvořily asi 8% celkového rozpočtu stavby, byly rekordními mezi všemi čínskými železničními stavbami. Dobytek a divoká zvěř má volné pastviny, na většině míst byla železnice vyvýšena, tam kde ne, byly vystavěny ploty či tunely.

Kunlun Mountain Tunnels

Stavba mostu přes zmrzlou půdu má nejmenší dopad na živoní prostředí ale je nejdražší. Most Qingshuihe je svou délkou 11,7 km nejdelším mostem postaveným na permafrostu.

Mírumilovně se pasoucí zvěř si nevšímá projíždějícího vlaku.

Kdekoli to bylo možné, byla železniční trať vyvýšena aby poskytla průchody stěhovavým druhům (například divoké antilopy) a minimalizovala nepříznivé dopady na životní prostředí.

Nadčasová krása jezera Namtso.

Vlak stoupá k nadmořské výšce nad 5. 000 metrů nad mořem - více než 16 Vlak stoupá k nadmořské výšce nad 5.000 metrů nad mořem - více než 16.000 stop.

The total length of Qingzang railway is 1956 km The total length of Qingzang railway is 1956 km. The line includes the Tanggula Pass, at 5,072 m (16,640 feet) above sea level the world's highest rail track. The 1,338 m Fenghuoshan tunnel is the highest rail tunnel in the world, at 4,905 m above sea level. The 3,345-m Yangbajing tunnel is the longest tunnel on the line.

Stopping by to take a photo with a glacier as the backdrop

Our train passes glaciers and snow-capped mountains on the way to Lhasa

Od začátku návrhy a stavba trati věnovaly velkou pozornost ochraně životního prostředí. Opatření zahrnovala i zajištění cest pro stěhovavé tibetské antilopy.

I ostatní živočišné druhy, jako například medvědi a divocí osli, se úspěšně přizpůsobily přítomnosti železnice.

Mírumilovně se pasoucí stáda jaků.

Okouzlující nádhera jezera Yamdrok.

Vlak na cestě do Lhasy míjí klášter Patola.

S otevřením železnice Qinghai - Tibet a nového letiště Nyingchi, turisté zaplavili Tibet (více než 4 miliony v loňském? roce).

Lhasa Rail Station Lobby

Lhasa Rail Station – příjezdová hala.

Železniční stanice Lhasa.

Stanice Lhasa vypadá spíše jako odbavovací budova letiště pro první třídu než jako nádraží. Za mého pobytu v Lhase, mi má místní tibetská průvodkyně řekla, že tibetská ekonomika nikdy nebyla natolik soběstačná, aby obyvatelům zajistila dostatečnou životní úroveň. Tibet trpí každoročním rozpočtovým deficitem a je zcela závislý na financování z fondů centrální vlády. Díky Pekingu tak do této bvzdálené provincie nakonec přijel rozvoj a prosperita. Viděl jsem kilometry impozantních dálnic, mostů, železnic a ostatní bezvadnou infrastrukturu. Ventrální vláda nalila více než 4 miliardy USD do tohoto železničního spojení, nejdražšího na světě.

Tibet je nejvzdálenější čínskou provincií Tibet je nejvzdálenější čínskou provincií. Byl součástí číny od doby dinastie Yuan (1279 - 1368 n.L.). Za vlády Chiang Kai-Sheka (vládl 1930 - 1949) byla země příliš chudá a nevšímala si vzdáleného hornatého venkova jakým byl Tibet. V rozporu se západní propagandou byl Tibet po vládou Dalai Lamy otrockou společností kde vše vlastnili privilegovaní lámové. Tiběťané naočkovaní budhismem žili své životy jako sluhové a otroci silných a bohatých lámů, kteří žili v přepychu. Vše změnil vůdce Mao v roce 1949 ustanovením efektivní kontroly a administrativy poté, co porazil Chianga a vyhlásil založení Čínské republiky. Se skrytou podporom CIA Dalai Lama v roce 1950 (nebo 1960?) s hrstkou stoupenců uprchl do Indie. Dalai Lama veřejně přiznal, že je dodnes na výplatní listině a pod ochranou Američanů. Loutka Ameriky žije v současnosti v emigraci v Indii, kde skupina jeho věrných stoupenců stále dostává zbraně, výcvik a finance od americké administrativy.

Nový most přes řeku Tsangpo k železniční stanici.

V našem hotelu ve Lhase.

Konec... Copyright reserved: E. Cheong New Huaren Federation 16 February 2011 Nový most přes řeku Tsangpo spojuje centrum Lhasy se železniční stanicí.