Seminář Komunitní sociální práce Datum: 31. 1. 2012, místo: Olomouc

Pojem komunita Jen několik pojmů co je komunita. První definice preferuje komplexní pohled a říká, že v komunitě jsou lidé, kteří žijí v geograficky definované oblasti a mezi nimi jsou vzájemné sociální vazby a tito lidé jsou k sobě citově vázáni i k místu kde žijí. Můžeme také říci, že komunita je místo, kde člověk získává emociální podporu, ocenění a praktickou pomoc v každodenním životě. Setkáváme se také s názorem, že komunita je vymezena hranicemi, které mohou být geografické, ale i politické a nebo ekonomické, je postavena na pilířích jako jsou společné kulturní dědictví, společné problémy a jiné. Musí mít také svou strukturu. Komunita není statická, mění se výsledkem zkušeností nebo cíleným úsilím.

Základní charakteristika komunity Je různorodou jednotou má společný základ sdílených hodnot, vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a týmovou prací, má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci, usnadňuje lidem účast na veřejných věcech, utváří si vlastní identitu, je otevřená do budoucnosti,

Typy komunit Komunita terapeutická: Komunita občanská: jedná se o společenství osob, které vykonávají každodenní aktivity ve společném prostoru. Komunita výcviková: jedná se o společenství osob, které se zaměřují na sebepoznávání, nácvik dovedností. Komunita terapeutická: specifická forma organizace léčebné instituce, která umožňuje otevřenou komunikaci všech členů dané instituce. Komunita spirituální: společenství lidí, kteří se snaží o spirituální rozvoj.

Cíle komunitní práce Cílem komunitní práce je usilování o sociální změnu, kterou uskutečníme prostřednictvím analýzy sociální situace a utvářením vztahů sociálního pracovníka a komunity a vzájemných vztahů mezi skupinami uvnitř komunity. Komunitní práce je metoda řešení sociálních problémů prostřednictvím podpory společenství – komunit – v místech, kde lidé žijí a kde problémy vznikají Komunitní práce je tedy metoda směřující k vyvolání a podporování změny v rámci místního společenství a využívá lidských zdrojů v komunitě – jedná se např. o komunitu občanskou, komunitou léčebnou atd. V současné době je komunitní práce pojímána jako proces jak aktivovat lidi, aby svůj problém řešili sami, zároveň je to také způsob jak určitý problém vyřešit

Znaky komunitní práce: používá se pro řešení problémů a pro navození změny v komunitě, vztahuje problémy jedinců a skupin ke zdrojům a možnostem místní komunity, vede k přerozdělení a sdílení zdrojů odpovědnosti a kompetence, zapojuje do řešení problémů a do rozhodování a života komunity její občany, stejně tak jako místní organizace rozšiřuje možnosti lidi ovlivnit to, co se s nimi děje. Komunitní práce je metoda univerzální můžeme s ní řešit místní problémy v oblasti sociálních služeb a zdravotní péče, etnického napětí, životního prostředí a další. Každá situace, která vznikne si vyžaduje odlišné řešení a proto zde má velkou úlohu komunitní pracovník. Předpokladem úspěšné komunitní práce je solidní znalost příslušné obce nebo společenství a jejich institucí (počet obyvatel, mobilita, věkové složení, přítomnost menšin, tradice, kultura obcí, zaměstnanost, nezaměstnanost, aktivita odborů, bydlení, chudoba, dopravní podniky…).

Jak motivovat lidi ke spolupráci v komunitě úloha musí vycházet z vlastních potřeb a zájmů lidí, musí zde být nějaký vztah mezi osobou, kterou žádáme, aby něco udělala, a tím pro koho to dělá, činnost musí vést k nějakému výsledku, nikdy nežádat po člověku to, co by ho mohlo ohrozit, žít v dané komunitě, Důležitá je spolupráce v komunitě, ale i s ostatními lidmi, organizacemi. S problematikou vztahů s veřejností úzce souvisí získávání zdrojů. Finanční prostředky můžeme získat v samotné komunitě, od fyzické osoby, v obci nebo kraji. Lze psát projekty, do kterých se mohou zapojit i lidé z komunity. Finanční prostředky můžeme získat také dotacemi, sponzorstvím, použít fund- raising (je to proces, v rámci kterého organizace získává dárce, kteří finančně či materiálně podporují její činnost). Nesmíme zapomínat na publicitu, která může přivést lidi, kteří do té doby nic o aktivitách komunity nevěděli. Je dobré na svá setkání zvát celou širokou veřejnost, dělat víkendová setkání, spolupracovat s místními podnikateli, kteří se budou chtít podílet na nějakém projektu. Vydávat lokální list tím zajistíme informovanost o plánech a výsledcích akcí . Využít vysílací čas vyhrazený veřejným službám v místním rozhlase a televizi. Smyslem komunitní práce je zvyšovat toleranci, dobré sousedství a sociální odpovědnost, snižovat intoleranci.

Komunitní přístup Klinický přístup se zabývá především vnitřním životem jedince a jeho vztahy v rodině, komunitní přístup rovněž bere zřetel na tyto vztahy, ale vede odborníky, kteří pomoc poskytují, k tomu, aby se starali o životní podmínky svých klientů. Komunitní přístup přináší jednoduché a srozumitelné myšlenky a ukazuje jak je uplatnit v realitě. To znamená, že se musí nejdříve odborník zeptat lidí jaké problémy mají a až potom může udělat nějaké opatření, důležité je také jak komunita toto opatření přijme. Komunitní přístup vytváří parcipativní demokracii na lokální úrovni, Důležité je umět naslouchat jeden druhému, vytváření příležitostí ke společné diskusi, sdílení názorů a spolupráci při společném učení a objevování řešení.

Proces komunitní práce Proces komunitní práce můžeme rozdělit do čtyř fází: První fáze je zjišťování a analýza potřeb, každý, kdo chce plánovat musí vycházet z potřeb dané komunity. To znamená shromažďovat informace a provést analýzu informací, Sociální potřeba je v každé komunitě jiná, ale metody, které se používají jsou podobné. Ke zjišťování sociálních potřeb se často používá metoda – SWOT analýza (soustřeďuje se na silné stránky, slabé stránky, na přednosti a na hrozby v komunitě). Druhá fáze je plánování, zde je nejdůležitější formulovat cíl procesu, prostředky vedoucí ke změně, odhadnout časovou, finanční, personální náročnost a zvolit vhodnou metodu implementace (realizace). Druhá fáze je plánování, zde je nejdůležitější formulovat cíl procesu, prostředky vedoucí ke změně, odhadnout časovou, finanční, personální náročnost a zvolit vhodnou metodu implementace (realizace). Třetí fáze je realizace plánu. Zde jde především o komunikaci a to jak uvnitř týmu tak i navenek, o krátkodobé i střednědobé plánování aktivit a o průběhu vyhodnocování aktivit. Poslední fáze je evaluace (vyhodnocení ). Jedná se o komplexní proces shrnující hodnocení různých zájmových skupin v rámci komunity. Často se na vyhodnocení zapomíná, ale bez dobrého vyhodnocení lze těžko pokračovat dále. Při hodnocení můžeme využít metody dotazníků, revize záznamů organizace, návštěvy na místě a zde provést pozorování

Strategie komunitní práce Vyjednávání: Vyjednávání znamená řešení problému. Problém může vzniknout mezi dvěma či více lidmi nebo skupinami. Příčina je v rozdílnosti nebo neslučitelnosti zájmů zúčastněných stran.

Rozlišujeme čtyři typy vyjednávání: Interpersonální vyjednávání : při vyjednávání ustoupím tam, kde je to pro mne méně důležité, ale chceme dosáhnout toho co je pro nás důležitější. Vyjednávání uvnitř skupin: hájí zájem skupiny, ale zároveň si chce zvýšit vlastní status. Meziskupinové vyjednávání : nejdříve proběhne vyjednávání uvnitř skupin a pak delegáti skupin se podílí na vyjednávání meziskupinovém. Vyjednávání s pomocí třetí strany, arbitra: Arbitra požádáme, když vyjednávání uvázne na mrtvém bodě Existují dvě hlavní možnosti strategie vyjednávání: Kooperativní (jde o dosažení vzájemné shody) a konkurenční (jedna strana chce dosáhnout zisku na úkor strany druhé

Principy vyjednávání Mezi základní principy vyjednávání patří: Prvním je odloučení osobní vazby od problému, Druhým odhalování zájmů, Třetím hledání výhod pro obě strany Čtvrtým nalezení objektivních měřítek Důležitá je příprava na vyjednávání. Mezi nejdůležitější patří tzv.: Scénář vyjednávání, obsahuje informace o druhé straně a vytýčení cíle. Jednání: Jednání není reakce na konflikt, ale je to motivované a záměrné chování, které směřuje ke změně současného stavu. Každé jednání má svůj postup. Na začátku je vytvoření plánu jednání, déle na sebe navazuje argumentace, signál, návrh, nová formulace návrhu, vyjednávání, uzavření a dohoda.

Možnosti a meze komunikace. Komunikací lze dosáhnou mnohé, ale má i své meze, při komunikaci musíme jasně formulovat své požadavky, nesnažme se za každou cenu obhájit neobhajitelné, nepředkládejme nepřiměřené požadavky, dobré je na začátku odhalit své priority, neoslabit přesvědčivý argument, někdy musíme chtít jasné rozhodnutí (buď- anebo), někdy je užitečné přerušit jednání, nechtít udělat hned velký krok (raději postupovat po malých krůčcích), pozor na okamžitý souhlas. Účinná komunikace - desatero účinné komunikace; umění naslouchat, tvůrčí konflikt, zprostředkování komunikace, vyjednávání, představa budoucnosti, veřejná rozprava o problémech komunity, veřejné shromáždění, uznání toho čeho jsme dosáhli, zhodnocení a přenos (příklad slouží jako stimul).

Komunitní pracovník Posláním komunitního pracovníka je odhalení sociálních priorit a potřeb dané komunity a povzbuzování obyvatel k tomu, aby poznali své problémy a pokusili se je zvládnout s pomocí dostupných prostředků, informování různých skupin obyvatel možnostech řešení, povzbuzování k diskusím o problémech a k pořádání akcí zaměřených na odstranění problému,   komunitní pracovník si uvědomuje svůj vliv na lidi a vnímá sebe jako měnící se bytost, chápe napětí, které může vzniknout z odlišností mezi lidmi na základě rasy, pohlaví, věku, postižení, víry a jiné. zná klíčové sociální problémy, jako jsou sociální práva, nezaměstnanost, bydlení, vztah generací a další, dokáže žít uprostřed konfliktů, umí naslouchat potřebám jednotlivých skupin žijících v komunitě.   pomoci obyvatelům komunity zapojit se do procesu a měl by umět napsat projekt. komunitní pracovník může mít dominantní postavení - vystupuje jako expert, předkládá komunitě hotové návody, bývá často komunitou odmítnut, nebo má partnerské postavení – vychází z toho, co je v komunitě k dispozici, dává návrhy, ale podporuje v tom i ostatní.

Role sociálního pracovníka Sociální pracovník vystupuje jako poskytovatel služeb, který je nápomocný klientům, v době, kdy sami nezvládnou vykonávat důležité činnosti,   pracuje jako zprostředkovatel mezi klientem a sociálními zařízeními, působí jako učitel sociálních a adaptačních dovedností a pomáhá klientům získat nadhled na jejich způsoby jednání, svých pocitů, zde pracuje jako poradce, dále pracuje jako manažer, provádí případovou diagnostiku, plánuje služby i jejich návaznost na další služby a také sleduje poskytování služeb a hájí zájmy klientů, organizuje náplň práce, zařizuje výcvik, supervize pracovníkům zařízení. může být administrátor – ředitel zařízení a pak plánuje, zavádí služby a programy v sociálních zařízeních, provádí dlouhodobé plány rozvoje zařízení, prosazuje své programy a hodnotí je.

Konfrontace s komunitou Rizika Pozitivní Negativní

Děkuji za pozornost Jméno a příjmení: Iveta Millerová Kontakt: Tel.: 724 271 823, Email.: millerova.iveta@seznam.cz Studijní literatura: Matoušek, O. Metody a řízení sociální práce. Praha Portál, 2011, Hartl, P Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon, 1997, Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub. 1997, Řezníček, I. Metody sociální práce. Praha, Slon 1994.