Sparta Městský stát Markéta Petroušková 1.B

Město Sparta vznikla sjednocením několika Dórských osad v úrodné nížině Byla chráněna horami a proto Sparta původně postrádala hradby Vystavěny byly teprve za vlády tyrana Nabida, avšak brzy na to byly zbourány Achájci. Znovu postaveny byly až na příkaz Římanů a udržovány byly až do byzantských dob. Sparta také neměla vlastní hrad. Ve městě byl pouze pahorek na kterém stál chrám bohyně Athény Chalkioikos, patronky obce. V severní části města byla umístěna agora, kde se konala shromáždění plnoprávných občanů (apella) a rovněž se zde scházeli členové gerúsia a efoři. Ve městě bylo také divadlo a dvě gymnázia, ve kterých spartská mládež sváděla zápasy. Patřila mezi nejmocnější řecké městské státy a postupem času se stala dominující vojenskou a politickou mocností. Během klasického období dosáhla postavení velmoci a nazývala sama sebe přirozeným ochráncem Řecka. Sparťané věřili, že jsou potomky mýtického hrdiny a poloboha Hérakla.

Vláda Vždy 2 králové z rodu z dynastií Ágidovců a Eurypóntovců dohlíželi jeden na druhého museli uzavírat kompromisy dědičná moc Eforové „dohlížitelé“ 5 členů - voleni na 1 rok kontrolovali každodenní život občanů jejich moc byla omezena radou starců Rada starců (Gerusia) 30 členů - občané nad 60 let doživotní funkce a imunita byli respektováni díky zkušenostem navrhovali zákony a rozhodovali o trestných činech Apella lidové shromáždění mužů nad 30 let dříve se pořádalo 1x za rok, později každý měsíc schvalovali nebo odmítali zákony tvořili pěší vojsko

Život Půda, byla společným majetkem všech Sparťanů, majetkem spartského státu Týž osud stihl i otroky, které si podmanili a zmocnili se jeho půdy. Půda byla rozdělena podle počtu spartských rodin. Každé rodině byl přidělen pozemek a s ním i určitý počet rodin zotročeného obyvatelstva, heilótů (otroků), kteří obdělávali půdu a museli velkou část úrody odevzdat svým pánům V okrajových oblastech spartského státu žili obyvatelé osobně svobodní. Mohli samostatně provozovat řemesla a zabývat se obchodem. Neměli však občanská práva. Počet zotročeného obyvatelstva byl mnohonásobně vyšší než počet Sparťanů, a proto museli Sparťané udržovat svoji nadvládu násilím. Jediným úkolem spartských mužů byla služba ve vojsku. Sparťané byli považování za nejlepší vojáky v řeckých dějinách. Spartské vojsko se dělilo na oddíly po pěti stech mužích. Střed vojska tvořili Hoplíté (těžkooděnci). Hoplít býval vyzbrojen zhruba šest metrů dlouhým kopím určeným k bodání a mečem. Součástí zbroje byla přilba, náholenice a malý kulatý štít nazývaný hoplon. V bitvách měli úlohu obránců lučištníků a jezdců. Jednotná výzbroj, zdůrazňovala rovnost obyvatel obce. Spartští muži trávili celé dny ve vojenských táborech, aby byli neustále připraveni nastoupit k boji. V táborech měli také společné obědy, na které přispívali určitým množstvím potravin.

Spartská výchova Příprava k tvrdému vojenskému životu nastala hned po narození, jejím cílem bylo vychovat tělesně zdatné, slepě poslušné a statečné vojáky. Slabé a neduživé děti byli ihned bez milosti shazovány ze skály. U chlapců se výchovy od 7.roku ujímal stát. Malý Sparťan začal chodil do školy a bydlet s ostatními, své rodiče viděl jen 4x do roka. Chlapci chodili lehce oblečeni, bosí (boty považovali Sparťané za změkčilost) a s oholenou hlavou. Také často trpěli hladem. Svou chudou a jednotvárnou stravu si ovšem mohli vylepšovat příležitostnými krádežemi, které Sparťané chápali jako jednoduchou strategickou hru. Děti si při krádežích měly procvičovat obratnost, lstivost, rychlost a v případě potřeby i sílu. Pokud chlapce při krádeži někdo chytil, jednak utrpěla jeho zlodějská čest, a jednak i jeho tělo, které vychovatel při následujícím výprasku nešetřil.

Vlastní bojový výcvik začal v 16 letech a končil dvacátým rokem, kdy se z chlapce stal bojovník. Po dovršení 20.roku procházeli muži územím heilótů a pobíjeli ty, kteří by mohli být potenciálně nebezpeční. Mezi dvacátým a třicátým rokem, probíhala aktivní služba. Muž musel stále bydlel s ostatními a do manželského lože uléhal nanejvýš jednou za měsíc. Teprve po třicítce se mohli muži více věnovat rodinnému životu, ale stravovali se stále společně. Žili ve skromných podmínkách, spali na rákosových rohožích, střídmě se stravovali. Cvičili se v krutosti, střelbě, běhu, boji, zápasu, hodu diskem, oštěpem, plavání, ale vzdělávání měli jen nejnutnější (čtení, psaní), museli však dokonale znát nazpaměť spartské zákony. Z vojenské služby byli vyvázáni až po dovršení 60 let. Pak se jim dostalo úcty a uznání, zasedali v různých radách a měli velký vliv na politiku Sparty. Ve Spartě mohly bojovat a sportovat dokonce i dívky, což ostatní státy nesly dosti nelibě-nelíbilo se jim, že dívky odhalují stehna a ňadra

Války Sparta disponovala ve starověkém Řecku nejlepší armádou a byla nejmocnějším státem v době před vzestupem Athén. Během řecko-perských válkách se Sparťané stali legendárními neochvějnými válečníky, poté co jejich vojáci svedli hrdinskou bitvu v průsmyku Thermopyle v roce 480. Sparta a Athény byly jen málo svornými spojenci už během boje proti Peršanům. Po vítězství nad barbary však přešli k nezastřenému nepřátelství. Řada konfliktů mezi těmito dvěma státy, které vyústily zánikem athénské říše, se nazývají peloponéskou válkou. Athénský pokus ovládnout Řecko a převzít sparťanskou roli strážce Řecka tak skončil neúspěšně. První porážka nepřemožitelných sparťanských hoplitů v plné síle nastala v bitvě u Leukter v roce 371 př. n. l. V době nástupu Alexandra Velikého v roce 336 př. n. l. představovala Sparta již jen stín své někdejší slávy. Sparta byla nakonec přinucena vstoupit do achájského spolku a později se stala součástí římské říše.

Zdroje informací http://cs.wikipedia.org/wiki/Sparta http://davidsychra.webnode.cz/products/staroveke-recko/ http://ireferaty.lidovky.cz/301/3313/Sparta-Recko http://spqr.cz/content/10-duvodu-proc-byste-nechteli-zit-ve-stare-sparte