Výroba oceli Většina surového železa se dále zpracovává na OCEL. Ocel se vyrábí ve specializovaném hutním provozu, který se nazývá ocelárna. Výroba oceli spočívá v odstraňování uhlíku a dalších příměsí (Si, Mn, P) z roztaveného surového železa. Tento proces nazýváme zkujňování. Zkujňování probíhá: 1) v konvertorech 2) v nístějových pecích
Třinecké ocelárny a železárny
Konvertor Skrz roztavené surové železo se prohání kyslík, který oxiduje přimísené prvky na oxidy (např. P na P2O5), ty se pak buď vážou na vyzdívku konvertoru, nebo unikají v podobě plynů. Konvertor – zařízení pro výrobu oceli
Nístějová pec K surovému železu se přidává rezavý železný šrot (obsahuje mnoho vázaného kyslíku) a směs se taví. Přimísené prvky se pak tímto kyslíkem oxidují. Např. přimísený uhlík je oxidován oxidem železitým a vzniká plynný oxid uhelnatý a železo: 3 C + Fe2O3 → 3 CO + 2 Fe Schéma nístějové pece
Zušlechťování oceli Na rozdíl od surového železa je ocel měkčí a je kujná. Její vlastnosti se dají měnit přidáváním některých kovových prvků (např. chromu, niklu, manganu, vanadu, titanu). Získávají se tak různé druhy ocelí. Příklady: - nerezová ocel ( obsahuje více než 12% Cr) užití – potravinářství, chirurgické nástroje - vanadová ocel (Fe (98,9%), C (1%), V (0,1%)) užití – automobilový průmysl - pružinová ocel ( Fe (98,6%), Cr (1%),C (0,4%)) užití – pružiny, holící čepelky (Kromě přísad se ocel také zušlechťuje dalšími postupy - - kalením, popouštěním nebo povrchovou úpravou.)
Použití oceli Ocelové polotovary jsou dále zpracovány ve válcovnách na drát, plech, nosníky, kolejnice, profily, které jsou široce používány v průmyslu, ve stavebnictví jako součást železobetonu nebo ke konstrukci skeletů výškových budov a věží (Eiffelova věž nebo Petřínská rozhledna), elektrárenských turbín, nádob jaderných reaktorů a mnoho mnoho dalších.