Kognitivní (poznávací) procesy

Kognitivní (poznávací) procesy Čití – reflexní proces, odraz prostředí ve vědomí člověka formou počitků (barva, vůně,…) Vnímání = percepce; zachycování smyslových podnětů (u člověka zejména očima), získávání vjemů (soubor počitků, obvykle z více smyslových orgánů)

Čití a vnímání Recepce – nevědomý odraz nějakého podnětu smyslového orgánu (ale nevnímám jej) Percepce – vědomé odrážení podnětu(slyšíme, vidíme,…); schopnost nervové soustavy si uvědomovat podnět, uvědomovat si odraz počitku Apercepce – závislost každého nového vjemu na předchozí život. zkušenosti člověka (znám toho člověka nebo ne, je příjemný,… - zapojení minulé zkušenosti)

ČITÍ Počitek – odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které působí na smyslové orgány a receptory (vnímáme barvu, chuť, vůni Druhy počitků: exteroreceptory – odraz vnějších podnětů (zrak, sluch, čich, hmat,…) interoreceptory – zajišťují vjem zevnitř těla (orgánové) proprioreceptory – zajišťují čití pohybu, polohy, rovnováhy kontaktní – hmatové, chuťové, kožní distanční – zrakové, sluchové, čichové

ČITÍ Dolní podnětový práh – nejmenší velikost podnětu, která vyvolává počitek Horní podnětový práh – velikost ho překročí  pociťujeme bolest  vzniká příslušný počitek, který je při překročení více intenzivnější Rozdílový podnětový práh – nejmenší rozdíl velikosti podnětu, který jsme schopni rozlišit

VNÍMÁNÍ Vjem – odraz předmětu jako celku, který působí na naše smysly, vzniká součinností více analyzátorů (jablko – hmat, chuť, čich, zrak) nebo činností jednoho analyzátoru (díváme se na strom za oknem – zrak) vjem není dán pouze ilustrací počitků, ale má pro nás osobní význam

VNÍMÁNÍ Funkce vnímání: prostorová lokalizace – kde jsou objekty, odkud přichází zvuk, kde se objekt nachází (vnímání vzdáleností, pohybů, odlišování objektů) tvarové rozpoznávání – zrakové určení okolních objektů (co jsou konkrétně – např. kočka) percepční paměť – zajišťuje stabilitu našeho vjemu, tj. vzhled objektu v našem vědomí zůstává stejný, nepodléhající změně

VNÍMÁNÍ Zvláštnosti a poruchy vnímání: smyslové klamy – zkreslené vjemy vyskytující se běžně u všech lidí (neškodné i prospěšné) iluze – mylné vnímání, vjem neodpovídá skutečnosti pseudoiluze – nepravá iluze, nejsme si jistí jestli se onen děj odehrává ( v lese se mi zdá, že za mnou někdo jde, ale ono to tak není) halucinace – představa prožívaná jako vjem pseudohalucinace – nepravá halucinace

PŘEDSTAVIVOST A FANTAZIE Představivost – psychický proces, který nám umožňuje mít ve svém vědomí názorné obrazy vnějších předmětů a jevů i tehdy, když nepůsobí na naše receptory nebo i když jsme je předtím vůbec nevnímali; jde o přechod mezi vnímáním a myšlením Fantazie – obrazotvornost, pracuje s kombinováním různých představ a jejich částí a tak se vytvářejí relativně nové představy; může určovat i obsahy denního snění a snů ve spánku

PŘEDSTAVIVOST A FANTAZIE Druhy představ: pamětní (vzpomínkové) – přesně reprodukují zážitek (obecné–jedinečné) fantazijní (obrazotvorné) – vytváříme relativně nové představy

PŘEDSTAVIVOST A FANTAZIE Typy představivosti: Zraková – vizuální – představy v oblasti zrakové (tváře, vzhled předmětů, mapy, obrazy) Sluchová – auditivní – představy v oblasti sluchové (zvuk hlasu, melodie, vyslechnuté učivo) Pohybová – motorická – představy v oblasti pohybové (taneční, sportovní)

Zvláštnosti a poruchy představivosti Eidetizmus – schopnost prožívat určité představy tak živě, jako by byly reálné (mít věrné - fotografické představy) Denní (bdělé) snění – spontánní proud představ a myšlenek, které mají emočně libě zabarvený obsah a týkají se přání jedince; má relaxační a psychoterapeutický obsah Fantastická pseudologie – vymyšlené příběhy se vyprávějí jako skutečně zažité, přičemž jedinec začne postupem doby věřit, že se to tak stalo