Jan Jindřich Lucemburský Příběh krále cizince Jan Jindřich Lucemburský

…jeho život ve zkratce 10. 8.1296 se narodil budoucí desátý český král, hrabě lucemburský a král polský lucemburskému hraběti a římskému králi Jindřichu VII. a Markétě Brabantské „A požehnal Bůh této hraběnce, že počala a porodila syna svého prvorozeného, který dostal při křtu duchovního znovuzrození jméno Jan ... Narodil se ten chlapec Jan léta Páně 1296 v den svatého Vavřince mučedníka... “ Zbraslavská kronika

vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa Sličného roku 1309 čeští cisterciáčtí opati nespokojení s vládou Jindřicha Korutanského požádali Jindřicha VII. o pomoc - jeho jediný syn se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou. Jindřich chtěl s Eliškou oženit svého mladšího bratra Walrama, ale nakonec proběhly 31.8. zásnuby 14tiletého Jana s o čtyři roky starší Eliškou. 7.2.1311 byl společně s Eliškou korunován Petrem z Aspeltu českým králem

pokoušel se vládnout po vzoru francouzského dvora pokoušel se vládnout po vzoru francouzského dvora. Ale česká šlechta nechtěla silného panovníka. Když přišel Jan Lucemburský do Prahy, národ k němu vzhlížel s upřímnými nadějemi v to, že po letech rozbrojů zavládne v zemi klid z doby posledních Přemyslovců. Ale v zemi chtěla vládnout šlechta, a ta mu dala jasně najevo, kdo je v zemi pánem. navíc se Eliška snažila v té době prosadit vládu po vzoru Přemyslovců, což bylo zcela nereálné a nechala uvěznit Jindřicha z Lipé. To vyvolalo odpor šlechty a král Jan musel Čechy obsadit vojensky. šlechta však proti Janovi povstala v plné síle a nakonec se uchýlil o pomoc k římskému králi Ludvíkovi IV. z Bavor, kterému pro nezletilost ustoupil z práva na titul římský král

byly podepsány tzv. Domažlické úmluvy, které ve svých důsledcích posílily moc šlechty. to se psal rok 1318 a o rok později se vlády v naší zemi vzdal úplně a Čechy využíval pouze jako dobrý zdroj financí finance využíval zejména na vojenské výpravy

dlouhodobá nepřítomnost krále měla za následek rozrušování struktur země a společenských poměrů a spolu s vládou Jindřicha z Lipé začala počátkem 30. let vzbuzovat nevoli. na přelomu roku 1333 a 1334 přijíždí do Čech Václav– Karel, syn Jana Lucemburského a ten ho jmenuje markrabětem moravským, začíná tzv. dvojvládí tento způsob vlády zdál by se poněkud rozmarný, tak by to určitě pojmenoval Vladislav Vančura, nicméně rozvrácené zemi neprospíval a ukončen byl roku 1341, kdy došlo k příměří mezi synem a otcem. syn se věnuje správě země a otec své zálibě – vojenství

v lednu 1337 přišel na křížové výpravě proti pohanským Litevcům o pravé oko bohužel díky dědičné oční chorobě nakonec přišel o zrak úplně to mu však nebrání v dalších vojenských výpravách 26.8.1346 u severofrancouzské vesnice Kresčak ( Crésy ) však končí život velkého krále, v bitvě, která byla první pozemní bitvou stoleté války mezi Francií a Anglií

… rodokmen Jindřich VII. – Markéta Brabantská Jan Jindřich Lucemburský manželka Eliška Přemyslovna ( 1292 – 1330 )

… děti Jana a Elišky Markéta Lucemburská ( 1313 – 1341 ) – Jindřich II. Dolnobavorský Jitka/Bona Lucemburská ( 1313 – 1315 ) – Jan II. Francouzský Václav-Karel IV. ( 1316 – 1378 ) – Blanka z Valois - Anna Falcká - Anna Svídnická - Alžběta Pomořanská Přemysl Otakar ( 1318 – 1320 ) Jan Jindřich, moravský markrabě ( 1322 – 1375 ) Anna Lucemburská ( 1323 – 1338 ) Eliška Lucemburská ( 1323 – před rokem 1330 )

… děti Jana a Beatrix Bourbonské Beatrix Bourbonská ( 1318 – 1383 ) druhá manželka Jana Lucemburského, 1334 Václav Český ( 1337 – 1383 ), vévoda lucemburský – Johana Brabantská Bona Nemanželské děti: Mikuláš Lucemburský ( 1322 – 1358 ), patriarcha akvilejský Milenky: Eliška Rejčka – macecha Elišky Přemyslovny, mladičká vdova po Václavu II. a Rudolfu Habsburském

… v letopočtech 28.5.1310-Eliška prchá z Prahy do Nymburka, kde žila spolu se svou sestrou Annou a králem Jindřichem Korutanským, protože jí král bránil ve sňatku s Janem Lucemburským v červenci 1310 se na jednání ve Frankfurtu dohodl sňatek -jednání se zúčastnili za české poselstvo Jan z Vartemberka a Bohuslav z Boru a Jindřich VII. 1.9.1310-sňatek osmnáctileté Elišky Přemyslovny se čtrnáctiletým Janem Lucemburským ve Špýru. Jindřich VII. udělil svému synu Janovi České království i Markrabství moravské lénem, hrabství lucemburské, byl jmenován říšským generálním vikářem, tj. zástupcem Jindřicha VII. ve vládě v Říši.

7.2.1310- korunovace Jana Lucemburského a Elišky ve Svatovítské bazilice arcibiskupem mohučským Petrem z Aspeltu za krále českého 18.6.1310 - Jan uspořádal v Brně zemský sněm všech tří stavů, na němž vyhlásil zemský mír a potvrdil moravská zemská privilegia - svobody udělené české šlechtě na "vánočním" sněmu v Praze podzim 1311-Jan Lucemburský porušil zásady "magny charty" (inauguračního dekretu) z prosince 1310 a začal obsazovat dvorské úřady svými rádci, z funkce podkomořího byl odvolán Jindřich z Lipé a nahrazen říšským hrabětem Waltrem z Castellu; to vyvolalo napětí mezi králem a českými pány 1312-vojenská výprava krále Jana Lucemburského na Moravu k pokoření vzpoury mnoha moravských pánů i opavského vévody

1314-Jan Lucemburský usiloval o získání římskoněmecké koruny , ale neuspěl, protože podle "švábského zrcadla" nesměl být římskoněmecký král mladší osmnácti let, tak postoupil své místo Ludvíku Bavorskému 26.10.1315-"Domácí válka" českých pánů o moc (podpořená aktivní politikou královny Elišky Přemyslovny, která se sblížila s protivníkem Jindřicha z Lipé Vilémem Zajícem z Valdeka) vedla krále Jana k zatčení a uvěznění Jindřicha z Lipé na hradě Tejřov (Týřov). Země se rozdělila na dva tábory, hrozila občanská válka mezi stranou Jindřichovou a Zajícovou. 1322 - manželství Jana a Elišky se rozbilo, ale zůstalo nerozvedeno 1325-Jan nechal v Čechách razit zlaté mince, tzv. florény (podle italského vzoru).

19.5.1329- Jan použil poprvé státoprávní pojem "Koruna a stůl Českého království" (CORONA ET MENSA REGNI BOHEMIE). Tento pojem zahrnoval jak původní území českého státu, tak i přičleněné země, včetně zahraničních lén, jeho symbolem se stala svatováclavská koruna. 28.9.1330-zemřela královna Eliška Přemyslovna. 1334 – oženil se s Beatrix Bourbonskou 1.1.1334-udělil synovi Karlovi titul markraběte moravského 28.12.1344-Karel s otcem Janem odjeli na třetí křížové tažení do Litvy a Pruska; tak jako dvakrát předtím nepřineslo valný úspěch 1346-Karel nechal zhotovit korunu svatováclavskou; je z 21karátového zlata

26. 8. 1346- bitva u vesnice Kresčaku; první pozemní bitva tzv 26.8.1346- bitva u vesnice Kresčaku; první pozemní bitva tzv. stoleté války (1339-1453) , které se zúčastnil Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem a 500 těžkooděnci na straně francouzského krále Filipa VI. Český král Jan (na obě oči slepý) vyjel zde na svém koni do poslední bitvy svého života - v bitvě zahynul. „Slepý Jan jel na bojiště, i když si musel být, díky svému postižení, vědom své smrti. Pozdější kronikáři a historici se shodují v tom, že schválně ukončil svůj život, když se mu naskytla jedinečná příležitost zemřít jako rytíř-hrdina. Vjel do prohrávající válečné vřavy, když před tím požádal dva rytíře, aby se k němu přivázali a vedli ho na dosah nepřátelských zbraní.“

… posmrtný život krále Jana o tělo mrtvého otce se postaral syn Karel. V říjnu 1346 ho nechal pohřbít v benediktinském opatství Alt-Munster v Lucemburku. …

… bez konce? ve své poslední vůli 9.9.1340 Jan uvedl místo svého odpočinku - rodovou hrobku lucemburských hrabat v cisterciáckém klášteře v Clairfontaine v roce 1542 oblehla město Lucemburk francouzská armáda a zničila opatství, kde Jan spočíval. Ostatky krále Jana byly dočasně přeneseny do františkánského kláštera v témže městě a benediktínům vráceny po opravě jejich opatství. Při tomto přesunu se ztratila Janova lebka, která se našla o mnoho let později u Hermanna z Manderscheinu. v roce 1684, při dalším francouzském vpádu jeho ostatky opět cestovaly a znovu se vrátily později do Neu-Munsteru. od roku 1795 ukrývali mniši poškozené královy kosti v soukromí po 2. světové válce nalezl poslední místo odpočinku, v kryptě současného lucemburského velkovévody, v lucemburské katedrále

… co třeba nevíte byl asi 171 cm vysoký, atletické svalnaté postavy, na výrazném obličeji dominoval dlouhý úzký nos, nízký horní ret a výrazná brada, blond vlasy a modré oči krevní skupina A dědičné znaky: rozštěp trnu 1. křížového obratle změny na bederní páteři a pánevních kostech potvrzují častou a pravidelnou jízdu na koni (král Jan byl známý svou jezdeckou rychlostí a vytrvalostí, ujel i 120 km za den ) 2 smrtelné rány z bitvy u Kresčaku: 1. bodnou ránu trojbokým předmětem do levého oka, která poškodila mozek 2. bodná rána do zad, která pronikla lopatkou do plic opakované sečné rány do pravé ruky již mrtvého těla svědčí o oloupení krále o drahocenný meč a prsteny

Jan Jindřich Lucemburský …V paměti krále Čechů měj... Než rozžehnal se s životem, učinil syna markýzem, vévodou, hrabětem i králem, a to jak zbraní, tak i právem. Tím zajistil mu celou říši. Více už o něm nenapíši, leda že dosáh, čeho chtěl.“ Guillame de Machaut

… tip - za poklady lucemburskými http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/vystava-o-lucemburcich-predstavi- unikaty-miliardove-exponaty-poprve-v-cesku.html

„Toho Boh dá nebude, aby český král z boje utíkal.“ … a odešel statečný král

… z filmu „Slasti otce vlasti“

… použitý materiál Zbraslavská kronika:Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha Svoboda, 1976. 597 s. Velké dějiny zemí Koruny české IV: 1310-1402: BOBKOVÁ, Lenka. Praha : Paseka, 2003. 694 s. Král diplomat. Jan Lucemburský 1296-1346. Spěváček Jiří, Praha : Panorama, 1982. 276 s. České země za vládyLucemburků, Zdeněk Bígl, Albatros a.s. Praha, 1999 Panovníci českých zemí, Petr Čornej, Jiřina Lockerová, Pavel Major, Fragment, 1992 internetové stránky: Wikipedie autorka: Hana Klimešová, 2.B