František Josef I

František Josef I 18. srpna 1830 – 21. listopadu 1916 z rodu Habsbursko - lotrinského  císař rakouský (68let), král český, uherský, lombardský, benátský, dalmátský, chorvatský, lavonský Císař a král Ferdinand I. Dobrotivý se slavnostně vzdal vlády ve prospěch arciknížete Františka Josefa 2 prosince 1848 v Olomouci Oženil se se svou sestřenicí Alžbětou Bavorskou Stal se jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Dožil se nejvyššího věku (86 let) ze všech habsburských panovníků.

První léta vlády Na rakouský trůn nastoupil jako reprezentant politické reakce, která ovládla politickou scénu země po revoluci v roce 1848.  V prvních letech podléhal vlivu své matky Stal se symbolem Bachova neabsolutismu (snažil se o posílení integrace Rakouska a jeho dalí centralizaci)

1860 - 1867 V roce 1860 František Josef I. Říjnovým diplomem otevřel cestu k reformě Rakouska v konstituční monarchii. Po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 a konečné ztrátě severoitalských držav přistoupil císař k vyrovnání s Uherskem a nechal se v roce 1867 korunovat uherským králem. Prosincová ústava z roku 1867 stanovila pravomoci císaře a krále, ale jako konstituční panovník byl František Josef I. stále panovníkem "z Boží vůle" a měl řadu pravomocí v oblasti zahraniční politiky a armády, které byly kritiky označovány za absolutistické. Konstituční období vlády Františka Josefa I. bylo také dobou vzestupu jeho popularity, od 70. let 19. století se stal nejpopulárnějším členem dynastie a respektovaným monarchou.

Vznik Rakouska - Uherska Vydání říjnového diplomu (20. října 1860), kde bylo přislíbeno řešení národnostní problematiky a finančních problémů novou ústavou. Ústava byla vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání a došlo k nespokojenosti všech národností vyjma Němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848. Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu (Rakousko- Uhersko), který dle ústavy z prosince 1867 měl společného panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance (Rakousko- Uherské vyrovnání).

Zahraniční politika Neúspěch v Krymské válce, tato válka vedla k vyvolání nepřátelství s Ruskem. Neúspěch ve válce s Piemontem Neúspěch v bitvě u Solferina, tento neúspěch vedl k vnitropolitické krizi, odvolání Bacha, vytváření konstituční monarchie a ke konci éry reakčního neoabsolutismu v Rakousku. 1864 – spojení Rakouska a Pruska v Dánské válce 1866 – Německá válka, Rakousko poraženo v bitvě u Hradce Králové

Rodinný život syn arcivévody Františka Karla a  jeho ženy Žofie, bavorské princezny Měl 4 sourozence: Maxmiliána, Karla Ludvíka , Marii Annu (zemřela v dětství) a Ludvíka Viktora. Císařem se stal ve svých osmnácti letech. V roce 1853 přežil pokus o atentát  V letní rezidenci v Ischlu se seznámil se svou patnáctiletou sestřenicí Alžbětou (známá jako oblíbená "císařovna Sisi").  Původním záměrem obou matek bylo, aby pozornost Františka Josefa I. upoutala Alžbětina starší sestra Helena. Místo toho se císař zamiloval do Alžběty a oženil se s ní 24. dubna 1854.

Císařovna Sisi Celým jménem Alžběta Amálie Evženie (24. prosince 1837, Mnichov – 10. září 1898, Ženeva) známá pod přezdívkou Sisi bavorská princezna z rodu Wittelsbachů Rakouská císařovna, Uherská, chorvatská a česká královna Narodila se na Štědrý den v Mnichově už s jedním zoubkem, což bylo považováno za předzvěst štěstí. Narodila se jako 4. dítě Matka: vévodkyně Ludovice, dcera bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Otec: bavorský vévoda Maxmilián Josefov Manželství rodičů nebylo příliš šťastné

Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem Za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“, uštědřila jí císařovna bez váhání políček. Další císařovninou posedlostí byla její váha - nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety - jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, nosila přehnaně utažené šněrovačky - poté se dokonce do korzetů nechávala zašívat a veškerý volný čas naplňovala sportem. Sisi si nikdy nesedla, ani ve svých pokojích neměla židle a při hostinách se používala zvláštní klekátka.

Drby Františka Josefa I Jeho bratr Ludvík Viktor byl homosexuál. Jako malý měl okno v pokojíčku přímo nad záchody zámecké stráže. Syn Rudolf byl přezdívaný „nejnérvoznější muž století“. S korunním princem je spojeno známé a dosud nevyřešené „tajemství Mayerlingu“ Císař nesnesl skandály, obzvláště kolem milenek, a tak si sám velmi dobře dával pozor na to, co dělá.V podstatě se o žádné Františkově milence neví, měl ale velmi dobrou přítelkyni, a to oficiálně. Byla jí Kateřina Schrattová. Alžběta ji pozvala na zámek a staly se z nich nejlepší přítelkyně. Zda byli František s Kateřinou milenci, to se neví, ale z dopisů, kterými ji zahrnoval, se dá usoudit, že Schrattová jejich vztah brala čistě přátelsky.

Kateřina Schrattová

„Tajemství Mayerlingu“ 30. ledna 1889 za mrazivého rána byla v osamělém zámečku Mayerling, který patřil Rudolfovi, jedinému synu rakouského císaře Františka Josefa I., objevena dvě mrtvá těla. Korunního prince Rudolfa a jeho milenky, mladičké baronesy Mary Vetserové. Smrt korunního prince vyvolala obrovské zděšení a dvůr udělal vše pro to, aby skutečnou příčinu smrti i její okolnosti ututlal. Roztočil se kolotoč zastírání, lží, polopravd, který způsobil, že kolem tragédie vzniklo množství fám i nejrůznějších teorií, jež zastřely skutečnou pravdu. Ještě po více než sto letech obestírá Mayerling tajemství.

Drby Františka Josefa I František měřil asi 170 cm (v té době byla průměrná výška muže 160-170 cm), takže byl poměrně vysoký. Přední část hlavy sice nebyla hojně pokryta vlasy, zato si však zakládal na svých vousech a dlouhém zatočeném knírku. Byl štíhlé a sportovní postavy. Nejčastěji se oblékal do uniforem, kterých měl v šatníku celkem 58. Hovořil málo tichým nevzrušeným hlasem. Byl vždy oblečen dokonale, byl gentleman, tolerantní, a především velmi reprezentativní. František jedl málo, a když třeba byla hostina o 12-ti chodech, skončil s jídlem za necelou hodinu, a jelikož ostatní museli skončit stejně s císařem, chodívali hosté od stolu hladoví.

Ještě k tomu byl císař málomluvný, takže v jeho společnosti bylo stále ticho. František měl rád tanec, ale jinak neměl tzv. „umělecké střevo“, takže nehrál na žádný nástroj, nerozuměl umění a v divadle se vždy nudil. Co však miloval a bral jako takovou rituální zábavu, byl lov. Za život ulovil 55 000 kusů zvěře a pro zajímavost, jeho trofejí byl ruský medvěd, kterého trefil ze vzdálenosti 80 metrů skrze oba spánky. Jeho den byl velmi stereotypní. Ráno vstal v půl páté, strávil lehkou snídani a šel ke svému pracovnímu stolu, pečlivě uklizenému. Po levé ruce ho čekaly nevyřízené papíry a po pravici leželo vše vyřízené. Svědomitý ale velmi konzervativní císař do postele ulehal mezi devátou a desátou, a pak zase brzy ráno vstal do práce, tomuto stereotypu věnoval celý svůj život, a nebránila mu ani nemoc.

Narodil se nesnadným porodem, za pomocí kleští Říká se mu též princ ze soli, a to proto, že je těhotenství matky přisouzeno pobytu v lázních v Solné komoře. Jako malý byl poslušný, pořádný a velmi vnímavý. Měl zálibu pro svět armády už mezi prvním až druhým rokem. Ve 2 letech vlastnil pušku a šavli a ve 3 letech rozeznal všechny druhy zbraní. Svůj vzor viděl v dědečkovi. Od malička měl velkou disciplínu - již ve 12-ti strávil 50 hodin týdně učením. Do výuky patřila gymnastika, šerm, jízda na koni, plavání, „umění se procházet“ a jazyky. Zajímavé je, že už v 1 roce se učil francouzsky, ve 2 letech přibral maďarštinu, češtinu, a pak i italštinu, polštinu, latinu a starou řečtinu. Hodiny dějepisu, náboženství, filosofie a diplomacie dostával od Klemense Metternicha.

Děti Františka Josefa I Žofie (1855–1857). Zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království. Gisela (1856–1932). V 16 letech ji provdali za bavorského prince Leopolda a měla s ním čtyři děti: Augustu, Alžbětu, Konráda a Georga. Rudolf (1858–1889). František Josef izoloval korunního prince Rudolfa od státních záležitostí. Rudolf se věnoval přírodním vědám a novinařině. Na císařův nátlak se v roce 1881 oženil s princeznou Stephanií. V roce 1883 se jim narodila dcera Alžběta. V roce 1889 spáchal v Mayerlingu se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserovou sebevraždu. Marie Valerie (1868–1924). Narodila se 10 měsíců po korunování Františka Josefa uherským králem. Vzala si Františka Salvátora a měla s ním 9 dětí. Díky její dobročinnosti jí lidé přezdívali „Anděl z Wallsee“.

František Josef I Poslední roky už byly spíše smutné. Jeho žena byla zavražděna, matka byla po smrti, bratr Ludvík Viktor zemřel. Všichni kolem něj odcházeli a jejich místa nahrazovali spontánní mladíci s novými myšlenkami. V říjnu 1916 přišly známky zápalu plic. Ráno 21. října císař vstal v obvyklý čas a šel do své pracovny. Jeho známí ho chtěli odvést do postele, protože byl bledý, ale císař se plně věnoval své práci. Až k večeru si šel lehnout do postele, když už mu bylo asi opravdu nejhůře, a krátce nato skonal.

Zemřel uprostřed první světové války, 21. listopadu 1916 ve Vídni. Po jeho smrti nastoupil na trůn Karel I.

„Starej Procházka“ Přezdívku „Starej Procházka“, kterou mu posměšně říkali někteří Češi, císař získal podle legendy při své návštěvě Prahy v roce 1901 díky popisku na novinové fotografii „Procházka na mostě“. (Tehdy František Josef I. otevíral slavnostně most, dnes nazývaný most Legií.) Podle historika Otto Urbana je ale tato přezdívka mnohem starší, získal ji už v sedmdesátých letech 19. století, kdy příjezd císařského průvodu ohlašoval jezdec na koni. Jmenoval se Procházka a lidé volali: „Starý Procházka už jede!“. Tuto verzi podporují i výzkumy historika Jiřího Raka, který prohlédl veškeré noviny té doby a zjistil, že žádný popisek pod uvedenou fotografií neexistuje.

Tituly Františka Josefa I Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo Z Boží vůle císař rakouský král český, uherský, lombardský, benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský, illyrský, jeruzalémský arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský, krakovský, srbský vévoda lotrinský, salcburský, štyrský, korutanský, kraňský, bukovinský, horno a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský, guastalský, osvětimský, zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický, zadarský velkokníže sedmihradský markrabě moravský, horno a dolnolužický, istrijský knížecí hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský, gradišťský kníže tridentský a brixenský hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský pán terstský, kotorský a na slovinském krajišti

Děkuji za pozornost Zdroje: Wikipedie Google Aféry a skandály Habsburků Osobnosti a tvůrcové dnešní Evropy Habsburkové na trůně