Aristoteles 384-322 př. n. l. otec byl lékařem makedonského krále Filipa II. (otec Alexandra Velikého) řecký filozof, po dobu dvaceti let žák Platonův, jeden z nejvýznamnějších myslitelů v dějinách filozofie, vychovatel Alexandra Velikého 334 př. n. l. založil vlastní filozofickou školu Lykeion, nazývána peripatetickou - vyučování se odehrávalo za chůze, Lykeion byla vědeckým střediskem díky badatelskému úsilí Aristotela,byla vybavena kvalitní knihovnou a využívala také učebními pomůcky, např. preparáty rostlin a živočichů. Po Alexandrově smrti r. 322 př. n. l. obviněn z bezbožnosti a odsouzen k trestu smrti, kterému se vyhnul únikem do Chalkidy

Přínos A. systematicky shromáždil všechny dosavadní poznatky z nejrůznějších vědních oborů a doplnil je o poznatky své. Věnoval se astronomii, pozorování zvířat, geografii, historii a dokonce i psychologii (fungování smyslů člověka). používal metody, které se staly základem i moderní vědecké práce ve svých pracích uváděl také názory svých oponentů a s použitím věcných argumentů je vyvracel

Názory Aristotela Ontologie: nesouhlasí s Platonovou teorií odděleného světa idejí, podle A. vše vzniká kombinací látky (materiální stránka)a formy (ideální stránka), ta dává všemu podobu a tvar. látku poznáváme smysly, formu rozumem A. propojil logiku s metafyzikou=ontologií=vědou, která studuje to, co je skryto za tímto projeveným a smyslově vnímatelným světem. Pátral po příčinách různých jevů v přírodě, jako je pád kamene, blesk na obloze či pohyb planet. Na základě logiky si uvědomil , že na počátku každého řetězu příčin a následků je jedna a táž příčina. Nazval jí prvním hybatelem, který je obdobou toho, co označujeme slovem Bůh. Věčná a dokonalá čistá forma jsoucna=existence. geocentrická představa vesmíru - umístil Zemi do středu vesmíru. mylně se domníval, že živé organismy se rodí z neživé hmoty

Etika a Politika Základem Aristotelovy etiky je hledání tzv.„zlaté střední cesty“, tj. rovnováhy mezi dvěma krajnostmi. To vyžaduje podle A. inteligenci a zkušenost. Příkladem je odvaha, která se nachází mezi zbabělostí a bláznivým hazardem či štědrost, která je mezi lakotou a marnotratností. Aristoteles je autorem známého výroku. „Člověk je tvor politický“. Stát je něco přirozeného, protože „člověk je od přírody tvorem společenským“, „tak jako oko nemůže být okem mimo organizmus, nemůže být ani člověk člověkem mimo obec“. zájmy státu, obce jsou přednější než zájmy jednotlivce na základě studia 158 ústav různých městských států rozdělil ústavní formy na pravé a zvrhlé → demokracii, která podle něj znamená tyranii lidu, považoval za zvrhlou formu vlády. Preferoval monarchii nebo aristokracii.

Logika A. je zakladatelem logiky jako vědního oboru= nauky o formách a metodách správného myšlení = jak postupovat v myšlení, abychom dospěli ke správným závěrům. A. říká: myslíme v pojmech =POJEM je základní jednotkou logických operací pojmy spojujeme ve věty=SOUDY; soudy spojujeme v ÚSUDKY; úsudky se spojují v DŮKAZY A. definuje 2 základní vědecké postupy: 1. Dedukce – z obecných teorií vyvozujeme prostřednictvím logických úsudků jednotlivosti 2. Indukce – postup od jednotlivých pozorování k obecným závěrům př. Au je těžší než voda, Ag je těžší než voda, Fe je těžší než voda → kov je těžší než voda formuloval a objasnil řadu základních pojmů, které používáme dodnes v matematice,  filozofii, přírodních, technických a společenských vědách. Jsou to pojmy: kategorie (=soubor jevů /předmětů, osob apod./ se společným rysem), soud, úsudek (názor), důkaz a indukce

ODKAZ Aristotela A. spisy byly přeloženy do syrštiny, arabštiny a latiny. Jeho systematické dílo se stalo základem vzdělanosti středověku a bylo vyučováno na evropských univerzitách až do počátku novověku.