Město ve středověku

Vymezení dle RVP Název prezentace: Město ve středověku Vzdělávací oblast: Dějepis Učivo: Středověk- venkov a zemědělství, kolonizace; rozvoj řemesel a obchodu, urbanizace Průřezová témata: Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova Klíčová slova: obchod, cechy, měšťané, vznik měst, typy měst, městská práva, řemesla, Hanza, Florencie, Benátky, Janov

„Střední třída“ středověku Střední stav ve středověku? (v novověku atributy- automobil, bydlení x středověk- především osobní svoboda, způsobilost dědit a přenechávat dědictví, právní suverenita- možnost sňatku bez souhlasu feudála, uzavírání smluv, obhájení se před soudem atd. Přitažlivá především osobní svoboda a základní práva měst- samospráva, trh, obrana- hradby Právo volit si představené- konšely, radní-městská samospráva

Přednosti/zápory života ve městě z pohledu venkova Město pro středověkého člověka z venkova je přitažlivé- volnost, ztráta osobní závislosti na feudálovi, připoutanosti. Zároveň město i odpudivé- vykořisťuje venkovana- lacino od něj kupuje produkty, vnucuje mu své zboží- řemeslné výrobky, látky atd., ale i zboží, jež mu pouze zprostředkovává- např. sůl. Město- plynulý přechod od vesnice k větším sídlům- město prostoupeno venkovem-ve městě existují vinice, zahrady, pole, louky, chod dobytka, stáje.

Vývoj měst Antické Řecko a Řím – svět měst. 2.- 3. stol. stol. po Kr.- úpadek měst- propad obchodu s východem říše, Orientem, chudnutí obyvatel, vpády barbarů, úpadek řemesel obchodu, měny. Udržení kontinuity měst-církev, formování šlechty, klášterů- spíš venkov. Život raně středověké společnosti se odehrával především v okolí panských sídel, hradů a na venkově. Z antického období přetrvala řada měst, ale ztratila mnoho na svém významu- Itálie a jižní Evropa. Města dále plnila funkci správních center a poskytovala ochranu před cizím útokem. V čase nebezpečí se sem stahovalo okolní obyvatelstvo- bezpečí hradeb, městských bran.

Carcassone

Zakládání měst Přímá návaznost na město antické – docházelo k obnovení původního města (mnoho z nich vznikalo na křižovatkách důležitých obchodních tras na území jižně od Dunaje, v jižní Francii nebo na pobřeží Pyrenejského poloostrova). Nová města byla zakládána na místech bývalých řemeslnických nebo obchodních osad ležících u významných míst – brody, podhradí, klášter, křižovatky cest, v blízkosti dolů. Založení města „na zeleném drnu“, tedy dosud neosídleném místě. Takováto města byla stavěna podle plánu, měla čtvercové náměstí a kolmé uličky (např. České Budějovice)

Rozvoj měst 10.- 12. stol. rozvoj západoevropských měst, oživují se stará města z antiky. Rozvoj řemesel, obchodu- důležitá ekonomická funkce v rámci hospodářství země. Odpor feudálních pánů k rostoucí moci měst- sídla „nepřátel Božích, zloduchů“. Počátkem 14. stol- Benátky a Milán mají přes 100 000 obyvatel, Paříž odhadována až na 200 000- reálně asi kolem 80 000. Bruggy, Gent, Toulouse, Londýn, Hamburk, Lübeck 20-40 000 obyvatel Velká města také ve Španělsku pod arabskou nadvládou- Cordoba- největší město Evropy- až 500 000, Sevilla, Toledo.

Bruggy

Významné stavby ve městě Městský patriotismus- bohatí měšťané investují, podporují město. Symbolem výstavnosti města- radnice, měšťanské domy, kostel, hradby- symbol hrdosti, obdivu obyvatel. X hrad- symbol nenáviděného pána- utlačovatel.

Cordoba

Vlastníci měst, cesta k samosprávě Zřizovatelem, vlastníkem města- panovník, feudál, církevní hodnostář- biskup- město podřízeno jeho autoritě. Vlastníci městům udělovali privilegia, nejširší výsady měla města královská – byla svobodná a podléhala výhradně králi. Královská moc v nich nacházela svého spojence proti šlechtě, bránící svá zvyková práva a privilegia proti sílící panovnické správě. Král proto jejich boj za nezávislost většinou podporoval. Zběhlí venkované zase hledali za městskými branami cestu ke svobodě. Spojovali se v různá bratrstva a vedli proti vrchnosti boj za nezávislost – za komunu. Hlavním znakem komuny byla úplná samospráva. Město řídila rada, složená z konšelů, radních. Sídla, která nezískala samostatnost, řídil pán prostřednictvím svého úředníka- rychtář, prefekt.

Města v Itálii Různí vlastníci měst- v Itálii např. jih- byzantští místodržící, vnitrozemí biskupská města, města pod vlivem langobardských králů, střední Itálie- papež, sever-císař. Ekonomický růst, spojení místních šlechticů a měšťanů proti vlastníkům měst, úpadek Byzance, úspěchy v bojích se Saracény- cesta k emancipaci, samosprávě- tradice z antiky. Nejúspěšnější města Evropy- italská, jihofrancouzská - vznik městských států- Benátská republika, Janov, Pisa, Amalfi, Toskánské vévodství, Dubrovnik- Ragusa. Přetrvává vliv šlechty ve městech až do 13.století.

Emancipace městských obcí Střední, západní, severní Evropa- odlišný vývoj- chybí antická kontinuita. Město spíš izolované, není centrem teritoria, venkov ovládá šlechta Měšťanské obce se organizují pod vedením bohatých kupců (zpravidla dálkový obchod), úředníků dosazovaných feudálem- často nižší šlechtici. Emancipace měst- boj vlámských měst proti vlámskému hraběti, boj lombardských měst proti císaři, porýnská města proti německým knížatům. Klíčová role měšťanů- uzavírají smlouvy s pánem města. Měšťanem se může stát každý, kdo vlastní ve městě dům, skládá se přísaha městské komunity+ také ten, kdo se ve městě zdrží rok a den a jeho pán ho nepožaduje zpět x městská práva nemá cca 1/3 obyvatel měst- nevlastní dům, ani nemají peníze na placení příslušné výše daní.

Dělení měst v českých zemích města královská – byla založena nebo povýšena na město panovníkem, měšťané podléhali přímo panovníkovi. města věnná (byla přidělena přímo královně, např. Mělník, Hradec Králové, Dvůr Králové, Trutnov, Jaroměř) horní (těžily se zde drahé kovy, města se řídila „horním zákoníkem“, např. Jihlava, Kutná Hora, Stříbro, Příbram) komorní (příjmy z měst šly do královské komory) města poddanská – byla založena šlechtou, církví, jejich obyvatelé byli poddaní majiteli města, např. Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Český Brod, Pelhřimov.

Městská samospráva, emancipace měst Městské samosprávy vznikly už ve starověku. Ve Středomoří, zejména v severní Itálii se zachovaly až do středověku. Ve 12. století města musela hájit samosprávy proti císaři, od 13. století vedle nich prosazují městské rady s volenými konšely podle italského vzoru. V čele městské správy stával rychtář (z něm. Richter, soudce), jmenovaný panovníkem nebo vrchností. Konšelé byli původně sbor jeho rádců a pomocníků, vybíraný z usedlých a obvykle majetných občanů. Konšelé se obvykle střídali po roce nebo po dvou, nové na doporučení rady uváděla do úřadu vrchnost nebo panovník. Při výběru konšelů hrály významnou roli cechy. Od 13. století se ale konšelé začali scházet samostatně, často v cechovních prostorách, a v českých zemích si ve 14. a 15. století prosadili samostatné radnice. Volený purkmistr (starosta) byl původně jen předsedou konšelského shromáždění, už v pozdním středověku však začal zatlačovat do pozadí rychtáře a přebírat jeho pravomoci. Některá města si rychtu mohla „vykoupit“ a rychtářského úřadu se úplně zbavit.

Purkmistr Purkmistr (z německého Bürgermeister) byl od 13. století starosta- původně předseda městské rady (sboru konšelů), protějšek rychtáře jako nejvyššího jmenovaného úředníka. Ve funkci purkmistra se konšelé zprvu střídali, později byl purkmistr volen a potvrzen vrchností. V pozdním středověku se jeho pravomoci postupně rozšiřovaly, až funkci rychtáře z velké části převzal nebo dokonce nahradil. Od konce 15. století se městská samospráva pozvolna omezovala.

Městská práva právo osobní svobody- nejdůležitější výsada pro měšťany Každé město disponovalo souborem mimořádných práv, které mu uděloval zakladatel města nebo vrchnost buď hned při založení, nebo kdykoli později, většinou za odměnu. Nejvíce privilegií měla města královská – byla tedy nejsvobodnější. O některé výsady mohlo „neposlušné“ město také přijít. právo osobní svobody- nejdůležitější výsada pro měšťany právo trhu právo konat v určitých dnech ve městě trh, což byl pro město velký zdroj příjmů právo várečné právo vařit pivo právo mílové na míli (7,5 km) od města se neměla být provozována ta řemesla, jež provozovali měšťané, výjimku tvořili kováři. právo samosprávy právo postavit si radnici a volit své zástupce (12 konšelů v čele s purkmistrem) právo hradební město získalo vojenský význam, mohlo si postavit opevnění a vlastní vojsko

Městská práva právo hrdelní město mělo pravomoc odsuzovat i k trestu smrti. právo horní právo těžit kovy („veškeré nerostné bohatství patří panovníkovi“), města s tímto právem neodevzdávala všechno vytěžené nerostné bohatství panovníkovi, ale odevzdávala mu jen část (regál). Byly vydávány horní zákoníky, které upravovaly těžbu – např. roku 1300 tzv. „Ius Regale Montanorum“ (právo těžit horu), pražský groš (grossus) právo nuceného skladu obchodník, jedoucí kolem města, se musel ve městě minimálně tři dny pozdržet a nabídnout své zboží.

krejčí, kramář

Obyvatelstvo měst Měšťané (kupci, kramáři a někteří řemeslníci) tvořili plnoprávné obyvatelstvo a měli největší politický vliv (podíleli se na správě města – zasedali v městské radě a ovládali městskou samosprávu, řídili také politický a hospodářský život města). Kupci – byli nejbohatší, městský patriciát, zajišťovali dálkový obchod. Řemeslníci – mistři vlastnili dílnu a zaměstnávali další řemeslníky; vznikaly řemeslnické cechy. Kramáři – prodávali zboží přímo spotřebitelům. Střední vrstva byla zaměstnána u kupců, řemeslníků (tovaryši, učni), nebo jako služebnictvo, čeledínové a nádeníci vykonávající příležitostnou a často těžkou práci za nejnižší mzdy. Měli jen omezená práva. Nižší vrstvu této skupiny tvořila chudina, žebráci a drobní zlodějíčci působící ve městě. Tato společenská vrstva byla bezprávná (neměli majetek, tudíž vlastně nebyli měšťané – nevlastnili žádný dům). Dalšími obyvateli města byli mniši, faráři, šlechta, či univerzitní profesoři a studenti. Ti všichni bydleli ve městě, podléhali však zvláštním právním normám. Na okraji společnosti, obvykle uzavřeni ve svých ghettech, působili židé.

Tesař, cechovní prapor

Cechy-řemeslnická sdružení Hájily práva a zájmy svých členů, dohlížely na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnily též funkce reprezentativní, náboženské a sociální. Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během 13.-15. století, v menších městech ještě i v 16. a 17. století. Rušeny začaly být ve druhé polovině 18. století a především v 19. století- bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji. Cechy bránily konkurenci- nedovolovaly provozování řemesla někomu, kdo nebyl ve městě členem cechu. Toto pokutování bylo podepřeno městskými výsadami, takže nečlen cechu prakticky nemohl své řemeslo vykonávat. Cech byl ovšem také náboženské bratrstvo, zpravidla měl v městském kostele svůj oltář. Cech měl též svého představeného, který byl volen. Měl také svůj znak či prapor, disponoval mu udělenými privilegii atp. Cech disponoval také cechovní pokladnou, do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů, pravidelné roční příspěvky, peníze vybrané na pokutách atd.

Znaky cechů

V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu, například cech ševců a obuvníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků, krejčích a soukeníků, nebo cech kolářů, bednářů a hrnčířů. V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla. cechovní regule- pravidla, která musel zájemce splnit, aby byl přijat. Cech reguloval počet učedníků a tovaryšů. Zájemce o členství v cechu musel být vyučen u jiného člena cechu. Musel však také předložit tzv. „zachovací list“, který potvrzoval, že zájemce byl zplozen v řádně uzavřeném manželském svazku a byl pokřtěn. Zájemce pochopitelně také musel být měšťanem daného města, tj, musel v něm vlastnit dům. Cechy nejen že potlačovaly konkurenci, ale zároveň konzervovaly technologické postupy, takže se v řemeslech jen těžko prosazovaly nové postupy. Členství v cechu bylo postupně pro mnohé členy velmi svazující, docházelo často, zvláště v raném novověku k porušování cechovních pravidel- například běžné bylo překračování maximálního povoleného počtu tovaryšů. Tato nepružnost a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem, proč byly nakonec cechy rušeny.

Malíři, zbrojíř

Podoba města Střed města tvořilo náměstí – tržiště, město obklopovaly hradby, nejdůležitějšími budovami byla radnice a kostel nejvýstavnější domy okolo náměstí patřily nejbohatším měšťanům. Domy chudších či středně bohatých měšťanů se nacházely v postranních ulicích. Součástí středověkých měst však byla i rozsáhlá předměstí, v nichž stály domy řemeslníků a také zemědělské usedlosti a dvorce.

Radnice ve Vratislavi 13. stol.

Centra evropského obchodu Benátky (Serenissima či Republika svatého Marka)nezávislý městský stát Benátčané sváděli boje s Byzancí i s uherskými králi o opěrné body na dalmatském pobřeží a nakonec Jadran ovládli- obchodní velmoc Středomoří, obrovský vzestup během křížových výprav- úpadek v 15. /16. stol. Od 11. století byl benátský vévoda („dox“) považován za nezávislého dóžete, hlavu benátské republiky. O zákony se starala Velká rada, Senát pečoval o zahraniční vztahy a kolegium spravovalo město. Dóže a nejvyšší úředníci nemohli bez souhlasu všech tří sborů podniknout žádné zásadní rozhodnutí.

Benátky

Janov Obchodní velmoc- obchod s Orientem, Blízkých východ, Rusko, Středozemní moře. Ve 12. století si Janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního Maroka. Ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a Flander a zmocnili se velké části obchodu na Iberském poloostrově. Postavili pevnosti v oblasti Mezopotámie, Černého moře. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje . Válčili s Pisou a Benátkami.

Janov v 15. století

Další významná obchodní centra Gent, Ypry, Bruggy –bohatá flanderská města vedla obchod až se vzdálenou Čínou. Rozhodující však byl dovoz anglické vlny. Města vyráběla sukno, jež se prodávalo po celé Evropě. Vazby k Anglii proto měly významnou pozici v úvahách patriciátu těchto měst. Flandry však byly lénem francouzského krále. A jeho vztahy k Londýnu nebyly nikdy příliš dobré. Brusel – bruselská krajka Florencie – drahé látky, výroba broušeného skla.

Gent

Champaňské trhy největší mezinárodní trhy do oblasti Champagne, ležící v severovýchodní Francii- města Châlons-en-Champagne, Chaumont, Reims, Sedan, Troyes Trhy se zde konaly několikrát v roce, postupně v jednotlivých městech. Na jejich průběh dozíral sám král a champaňský hrabě, obchodníci měli sníženy poplatky za přepravu. Ze severu Evropy dováželi hanzovní obchodníci potraviny, kožešiny, dřevo. Vlámští kupci nabízeli domácí sukno. Janované, Benátčané přicházeli s středomořskými produkty, orientálním kořením i luxusním zbožím. Z jihu přes alpské průsmyky i ze severu bez větších potíží plynulo zboží. Bruggy, Pisa a Benátky sloužily dlouho jako tři hlavní překladiště z moří na suchozemské cesty.

Troyes

Obchodní trasy Hanzy

Hanza Vzhledem k absenci centrální panovnické moci na území Německa byla německá města nucena sama si zajistit ochranu před svévolí místních knížat, loupeživých rytířů, pirátů. Za tímto účelem a k prosazování ekonomických cílů zakládala městské svazy. Největším a nejvýznamnějším z nich byla severoněmecká hanza. Hanza byla původně společenstvím kupců ze švédského Gotlandu Ve 13. století se však začala formovat jako spolek měst. 1282 vznik německé hanzy sloučením místních hanz v prosperující obchodní centrum, např. Kolín nad Rýnem, Hamburk a Lübeck. Postupně se připojila další města, v době svého největšího rozkvětu měla hanza kolem 80 členů v oblasti Severního a Baltského moře od Flander až po východní Pobaltí a západní Rus. např. Rostock, Wismar, Gdaňsk, Stockholm, Novgorod, Bruggy, Riga nebo Tallinn.

Hanza Vedoucí postavení získala města Lübeck, Hamburk a Brémy, dále k hanze patřily například. Hanza si monopolizovala práva na zprostředkovatelský obchod mezi Anglií, Nizozemím, Skandinávií, Livonskem a Rusí. Svoje dvory (faktorie) si založila po celé severní Evropě. Z východní Evropy se vyvážely přírodní produkty a potraviny (obilí, kůže a kožešiny, med, vosk, dřevo, sledi) ze západu sukna, kovové výrobky, vína, přepychové předměty z Itálie a jižní Francie. Hanza přivážela na sever Evropy také koření a další luxusní zboží, které pocházelo z Orientu.

Lübeck Holstertor

Hanza V době největšího rozmachu ve 14. století představovala hanza samostatnou politickou a vojenskou sílu. Vedla války, uzavírala mír a navázala diplomatické styky s řadou států. V letech 1367–1370 válčila za podpory Švédska a meklenburského knížectví s Dánskem, které narušilo její privilegia. Po uzavření stralsundského míru získala kontrolu nad Sundskými úžinami, a dokonce také právo účastnit se volby dánského krále. Společné záležitosti hanzovních měst řešily sjezdy, které se scházely v Lübecku. Hanza neměla společnou pokladnu. Její armádu a flotilu tvořily vojenské a námořní síly jednotlivých měst, nebo se využívalo žoldnéřského vojska.

Lübeck

Úpadek hanzy Ve druhé polovině 15. století, začala hanza upadat. Na vině byly hluboké rozpory uvnitř svazu, kde každé město prosazovalo svůj prospěch. V důsledku rozvoje vlastního obchodu Anglie, Nizozemí, Švédska, Dánska a Ruska, podporovaného panovníky, ztrácela hanza svá privilegia na zahraničních trzích. V roce 1494 byl uzavřen hanzovní dvůr v Novgorodě, 1578 následoval Londýn. V 16. století ztrácela hanza rychle své bývalé postavení a řada měst od ní odpadla. Určitý význam si udržela do 17. století. Poslední hanzovní sněm se sešel roku 1669.

Gdaňsk