Rusko v raném novověku Mgr. Jiří Žilka

ANOTACE Kód DUMu: VY_32_INOVACE_3.DE.04 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0114 Vytvořeno: květen 2013 Ročník: Vyšší stupeň osmiletého gymnázia a čtyřleté gymnázium (RVP-G) Anotace: Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis Tematický okruh Počátky novověku Materiál slouží k seznámení žáků s problematikou podoby ruského carství v období po skončení tatarského panství až do nástupu Romanovců. Sleduje problematiku utváření samoděržaví, zejména pak období vlády Ivana IV. Hrozného, věnuje se i období tzv. smuty. Obrazový i mapový materiál je vhodný jako pomůcka pro osvětlení a srovnání událostí. Pomůcky: interaktivní tabule, dataprojektor, učebnice.

Rusko v raném novověku 1480 - 1613

Ivan III. 1462 - 1505

1476 – odmítl platit Zlaté Hordě daně Horda 1480 bez boje vzdala nároku na ruské země Na místě Zlaté Hordy Astrachaňský chanát Neměl dostatek sil něco změnit Vymanění Rusů z tatarské nadvlády

Do roku 1500 položil základy nezávislého Ruska K moskevskému knížectví připojil knížectví jaroslavské, rostovské, novgorodské a tverské Údělná knížata a jejich bojaři se stávají služebníky velkého moskevského knížete Začíná splývat pozice údělných knížat a bojarů 1. Ivan III. Vasiljevič

2. Oblast Ruska na konci 14. století

Samoděržaví Od období Ivana Kality (14. stol.) Moc je svěřena panovníkovi Opíralo o vojenskou moc a o princip úplného podrobení všech členů komunity knížeti Dříve členové knížecí družiny sloužili dobrovolně a mohli službu opustit, nyní byli k vládci připoutáni (poddaní) Dary v podobě státních pozemků – poměstí Držitel – poměščik – je nemohl zcizit ani odkázat, v případě jeho smrti přerozdělováno jiným

Vasilij III. 1505-1533

Připojování dalších území Završil proces sjednocování země Podporovala ho pravoslavná církev Další omezení moci bojarů 3. Vasilij III. Ivanovič

Ivan IV. Hrozný 1533 – 1584

Od roku 1533 moskevský velkokníže Od roku 1547 první ruský car Velikým knížetem moskevským se stal formálně ve třech letech po smrti svého otce Vasilije III. 4. Ivan IV. Vasiljevič

1533 – 1543 Vládla za něj regentská rada (jen 1 rok) Správy země se zmocnila Ivanova matka Jelena Glinská (do své smrti 1538) Po smrti regentky Jeleny Glinské se situace zhoršila Aristokracie se snažila získat moc a posunout ji nazpět k dualismu O moc bojovaly aristokratické kliky V čele knížata z rodu Šujských a Bělských 1543 provedl Ivan IV. převrat a zmocnil se vlády

Reformy 1547 se Ivan prohlásil za cara a samovládce vší Rusi Pokusy o změnu – znepokojení u pravoslavné církve a bojarů Zvýšení daní (útěky rolníků, vylidňování rozsáhlých území a rebelie) Zpřísnění zákonů a reorganizace soudnictví 1555 – 1556 rozdělení státu na guby (okresy) – reorganizace státní správy V Moskvě vznikly nové centrální orgány – prikazy

Reforma armády – zvýšil se početní stav Výsledky reforem – dobytí dvou tatarských chanátů kazaňský (1552) astrachaňský (1555) Na počest těchto vítězství nechal založit Ivan chrám Vasila Blaženého

Opričnina Zvláštní správní systém Rozdělení státu (území, úřadů, pokladny, hlavního města) na dvě části Zemštinu tradičně spravovanou zemskými orgány v čele s bojarskou dumou Opričninu – v přímém carově vlastnictví Zpočátku patřila do opričniny polovina, později dvě třetiny moskevského území (hlavně centrální oblasti s kvalitnější půdou) V opričnině zřídil car stejné orgány, jako byly v zemštině (dvůr, příkazy, dumu…)

Opričnina zaměřena proti aristokracii (bojarům) Cílem prosazení samoděržaví Hlavním mocenským nástrojem opriční vojsko Původně tisíc mužů tvořících carovu osobní gardu (později šest tisíc) Především ze střední poměstné šlechty, ale byli zde také příslušníci starobylého moskevského bojarstva Odznakem byla psí hlava a koště

Opričníkům přidělována poměstí na území opričniny Odměňováni i ze zvláštní daně, která se vybírala ze zemštiny Opričníci – funkce tajné policie Pátrali po nepřátelích, vyslýchali je a mučili Stáli mimo zákon Konfiskace majetku Popravy Ivanových odpůrců Trestné výpravy proti městům a újezdům Opričnina nepřinesla očekávaný výsledek Nastolit samoděržaví se v plném rozsahu nepodařilo 1572 byla opričnina zrušena (nesmělo se o ní ani mluvit)

Livonská válka 1558 – 1583 série válečných konfliktů o území Livonska Na jedné straně moskevský stát za vlády Ivana IV. Hrozného Cílem bylo získat přístup k Baltu Na straně druhé nejprve livonský řád, později se přidala Litva, Polsko a později Švédsko Do konfliktu zasahovaly také další strany jako Dánsko nebo osmanská říše Rusko v této válce v podstatě prohrálo Ivan se musel vzdát celého Livonska i se všemi pevnostmi a městy Polský král Štěpán Báthory vrátil carovi všechna města a území dobytá v Moskevském knížectví

Fjodor I. 1584 – 1598

Hluboká krize už na konci vlády Ivana IV. Fjodor byl mírný, bázlivý a nekonfliktní člověk Vláda přešla do rukou jeho nejprve rádce, posléze švagra Borise Godunova Od roku 1587 fakticky jediný vládce státu

Boris Fjodorovič Godunov 1598 – 1605

Godunov pocházel ze šlechtického rodu tatarského původu Za jeho vlády se zlepšilo mezinárodní postavení Ruska Dobyl nazpět území ztracená v Livonské válce Získal část Sibiře a Kavkazu 5. Boris Godunov

smuta 1605 – 1613

Období zmatků, také Vláda samozvanců 1605 - 1613 Vymřela dynastie Rurikovců a po ní nastoupili Romanovci Mezitím vládli samozvanci, kteří prohlašovali, že jsou legitimní držitelé carského trůnu Roku 1591 zemřel carevič Dimitrij Nejmladší syn Ivana IV. Při epileptickém záchvatu si podřízl hrdlo Vynořily se spekulace, že Dimitrij nezemřel, že se někde ukrýval

Lžidimitrij I. Bývalý mnich Grigorij Otrepjev Řekl, že je ve skutečnosti carevičem Dimitrijem Prý přežil a dosud se ukrýval Otrepjev byl roku 1605 korunován carem jako Lžidimitrij I. Spiknutí bojarů, v čele kníže Vasilij Šujskij Lžidimitrij I. zabit Vasilij Šujskij korunován carem 1610 bojary svržen

Lžidimitrij II. Roku 1607 se objevil další samozvanec – Lžidimitrij II. Podporován polským králem Zikmundem III. Vasou a kozáky Podařilo se svrhnout Šujského a stát se carem 1610 však byl zavražděn vlastní stráží

Polsko-litevská armáda spolu se švédskými vojsky porazila Moskvu Vladislav IV. Vasa se stal ruským carem 1612 – polsko-litevská vojska byla poražena ruským povstáním V čele novgorodský starosta Kuzma Minin Téhož roku svolali bojaři sněm, který měl rozhodnout o novém carovi Zvolen Michail Romanov 1613 byl korunován carem

Závěrečné opakování Kterého roku došlo k vymanění Ruska z nadvlády tatarské Zlaté Hordy? Vysvětli pojem samoděržaví. Co je to poměstí? Roku ____ se kníže ________ nechal korunovat prvním ruským carem. Vysvětli, v čem spočívala opričnina. Ve kterých letech trvaly livonské války, kdo proti komu bojoval? Boris Godunov. Co to byla smuta? Ve kterém období trvala? Kterého roku vymřeli Rurikovci? Roku ____ byl bojary zvolen ruským carem ________. Nastoupila nová dynastie – ________.

Zdroje HELMOLT, H.F. wikipedia.cz [online]. [cit. 24.10.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ivan_III_of_Russia.jpg KORYAKOV, Yuri. wikipedia.cz [online]. [cit. 24.10.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Rus-1389.png THÉVET, André. wikipedia.cz [online]. [cit. 24.10.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Vasili_III_of_Russia.jpg HELMOLT, H. F.. wikipedia.cz [online]. [cit. 26.10.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hw-ivan4.jpg AUTOR NEUVEDEN. wikipedia.cz [online]. [cit. 26.10.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Borisgodunov.jpg

Literatura KANTOREK, Pavel; SOCHROVÁ Marie. Dějepis I. v kostce pro střední školy. 1.vyd. Fragment, 2008. ISBN 978-802-5306-055. KVIRENC, Jan. Evropa do roku 1914: historie v dokumentech. Vyd. 1. Liberec: Dialog, 2007, 232 s. ISBN 978-808-6761-701. SOCHROVÁ, Marie. Dějepis II. v kostce: pro střední školy : [novověk, dějiny nové doby]. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008. ISBN 80-253-0604-6. ŠTĚPÁNKOVÁ, Alena a Zdeněk ŠAŠINKA. Odmaturuj! z dějepisu 1. Vyd. 1. Brno: Didaktis, c2006, 232 s. ISBN 80-735-8059-4.

konec