… a přišel podzim
Světla ubývalo a zimy přibývalo - a tak broučci, že už nikam nepoletí………
OPRAVA ! nepoletí už nikam jinam, než na PACIFIK !!!
velcí, tady byli samí broučci: A tak se stalo, že o prvním říjnovém víkendu tady byli samí broučci: velcí, malí,
papíroví
žluto - červení tvořiví hladoví do pěstičky sladcí -
- nebo prostě k zulíbání !
V sobotu dopoledne se všichni společně ještě vydali na poslední let - (no, tak spíš pohodlný výlet !)
- a večer si už jen rozsvítili spoustu světýlek.
I vlastnoručně vyrobených !
To aby bylo dobře vidět, kdo a kam toho svého broučka k zimnímu spánku uložil,
kdo mu na dobrou noc pár tónů k oušku něžně přiložil -
- a „Broučkovu ukolébavku“ tiše zabroukal. … Můj malý broučku, jdi klidně spát, nezapomínej, kdo tě má rád. Chystám ti postýlku, broučku, v dlaních svých tě zahřívám, usínej tiše, můj broučku, klidné snění do probuzení – přeju ti já. - a „Broučkovu ukolébavku“ tiše zabroukal. … Nezapomínej, nejsi tu sám, tisíce broučků, snáší se k nám. Každý z nich do své postýlky, před zimou schová se rád, na jaře vzbudím tě, broučku, tak už spinkej, očka zavřít – nesmíš se bát. Můj malý broučku, jdi klidně spát. Nezapomínej, kdo tě má rád. Šeptám ti, spi klidně, broučku, zhasni už lampičku svou, v postýlce, v peřinkách spinkej, pomaloučku, polehoučku – sny plují tmou.
Pro každého i celé zrnko vína - takového krásně modrého až do červena tu kromě jiného na stolech bylo !
A když si všichni krapítek zavdali – spali - a spali - a spali…
Ó, to se jim to spalo !