Křížové výpravy crusades

Východní pobřeží (Levanta) bylo pro Evropany důležitou oblastí (nachází se zde svatý hrob, poutní místo křesťanů). Dokud tuto oblast ovládali Arabové, tak křesťané měli k hrobu volný přístup. Po roce 1070 se však Palestiny zmocnili turečtí seldžukové, bojovní, nesnášenliví a fanatičtí vyznávači islámu. Ti přepadali a zabíjeli křesťany, narušili obchodní cesty s Čínou a Indií, útočili i na Byzantskou říši. Byzantský patriarcha žádal o pomoc evropské panovníky a papeže (= příležitost obnovy moci nad veškerým křesťanstvím).

1095 - 1291 Sedm (devět) výprav Cíl: osvobodit svatou zemi (=Palestinu) od muslimů, zajistit poutníkům volný přístup k svatému hrobu v Jeruzalémě 1095- ohnivá výzva papeže Urbana II. na koncilu v Clermontu „Bůh to chce!“

Kdo byli křižáci? Šlechtici především z Francie, německé říše, Belgie, Nizozemí, Anglie, aj.- rytíři tvořili hlavní sílu Evropští panovníci- 2. a 3. výprava- francouzský a anglický král, císař, český král Vladislav II., aj. Spodina Dětská výprava r. 1212

1. výprava 1096- 1099 Jeruzalém dobyt po 4 týdnech- zřízeno Jeruzalémské království po necelých 100 letech dobyto zpět muslimy Křižáci masakrovali muslimské a židovské obyvatelstvo, povraždili všechny Po cestě přes Evropu –křižáci plenili, pogromy na Židy Ze západní Evropy vyrazilo asi 330 000 rytířů, do Svaté země dorazilo asi 40 000- hlad, žízeň, vedro, nemoci

1. křížová výprava (1096 – 1099) – (informace pro zájemce) První křížový výprava byla vedená normanským vévodou Robertem, Godefroyem z Bouillonu, vévodou dolnolotrinským, jeho bratrem Baldouinem, Raymondem z Toulouse, hrabětem flanderským Robertem a francouzským šlechticem Bohemundem Tarentským. Dále se zúčastnili Raimund IV. hrabě toulouský, Hugo z Vermandois a papežský legát Ademar, biskup z Puy. Tažení chudiny vedli Petr Amienský a Valter ze Saint Savair. Účastnily se ho živelně masy rolníků ze severní a střední Francie a západního Německa. Část vzala za své již v Evropě, zbytek v Malé Asii. Roku 1097 se křižácká vojska spojila před Cařihradem a za pomoci byzantského císaře se přepravila do Malé Asie. Křižáci zvítězili v několika bitvách nad seldžuckým sultánem z Konyii a prošli Anatolií.  Na konci roku oblehli Antiochii. Na jaře 1098 vznikl v severní Mezopotámii na území arménského vazala seldžuků první křižácký stát – edesské knížectví. Vládcem se stal Bauldouin z Bologne. Po dlouhém obléhání dobyli křižáci v létě Antiochii. Vládcem antiochijského knížectví se stal Bohemund Tarentský. V létě 1099 byl za pomoci janovských a benátských obchodníků Jeruzalém dobyt. Město bylo vydrancováno a obyvatelstvo bez ohledu na náboženskou příslušnost bylo zmasakrováno. V témže roce zvítězili křižáci pod vedením Godefroye z Bouillonu nad fátimovským vojskem v jižní Palestině.

Dobývání Jeruzaléma křižáky

2.křížová výprava (1147 – 1149)- (informace pro zájemce) V roce 1144 dobyl mósulský emír Zengí Edessu a křižáci museli vyklidit celé edessské knížectví. To byl podnět k vyhlášení druhé křížové výpravy. Vedl ji císař Konrád III. a francouzský král Ludvík VII. Zúčastnil se jí i český král Vladislav II. (v té době ještě kníže). Vojsko však pro různé obtíže do cíle vůbec nedorazilo. Vlastně celá výprava nepřinesla velký užitek, ztroskotal i pokus o dobytí Damašku. V roce 1187 sultán Saláh ad-Dín zasadil vojsku křižáckých rytířů zničující porážku v bitvě u Hattínu v Palestině. Rychlými akcemi se zmocnil Jeruzaléma a dalších křižáckých měst a opěrných bodů. Latinští křesťané směli opustit křižácká města za výkupné a vrátit se do Evropy. Křižácké území se omezilo na Týros, Tripolis a Antiochii a několik dalších měst a hradů.

3.křížová výprava (1189 – 1192)- (informace pro zájemce) Třetí křižácká výprava byla svolána po dobytí Jeruzaléma. Zúčastnili se jí Fridrich I. Barbarossa, anglický král Richard Lví Srdce a francouzský král Filip August. V r. 1190 zvítězil Barbarossa nad Seldžuky u Konyii, ale utonul v řece Salaf v Kilikii. Jeho syn Fridrich Švábský zemřel při obléhání Akkonu (1190), u něhož se vylodili Filip a Richard. Richard se zmocnil byzantského Kypru. Po skončení výpravy vzniklo kyperské království v čele s bývalým králem Jeruzaléma, Hugo Lusignanským. Spolu s Filipem Augustem dobyli Akkon, který se stal hlavním městem dřívějšího jeruzalémského království. brzy poté se vrátili domů Filip II. a rakouský vévoda Leopold V., znepřáteleni s Richardem. Po marných pokusech dobýt Jeruzalém a po obdržení zprávy o situaci v Evropě (úsilí Jana Bezzemka dosáhnout anglické koruny a dobývání anglických držav ve Francii Filipem II.) uzavřel Richard příměří (1192) se Saláhem ad-Dínem, podle kterého zůstalo křižákům pobřežní pásmo mezi Týrem a Jaffou a křesťanským poutníkům a kupcům bylo dovoleno svobodně navštěvovat Jeruzalém a ostatní svatá místa.

4. křížová výprava (1202 – 1204) - (informace pro zájemce) Čtvrtá výprava ukázala i politické a hospodářské důvody těchto tažení. Výzvy k výpravě do Svaté země vydával papež Inocenc III. od roku 1198. Výpravy využili však Benátčané pro své hospodářské zájmy na Balkáně a v Byzanci – nejprve pro ně křižáci obsadili Zadar a pak byli zataženi do zápasu o cařihradský trůn. V 1204 byl Cařihrad křižáky dobyt, částečně i díky palácovému převratu, a bylo zřízeno na území byzantské říše tzv. latinské císařství (1204 – 1261). Křižáci se dohodli s Benátčany na rozdělení byzantské říše. Na území dobytém křižáky vzniklo několik latinských feudálních států. V Cařihradě bylo zřízeno císařství latinské, jemuž formálně podléhaly státy ostatní, z nichž nejdůležitější byla království soluňské, vévodství aténské a knížectví achajské. Velký podíl byzantské říše připadl Benátčanům, kteří kromě části body na pobřeží od Dubrovníka po Bospor, ostrovy Ionské, část ostrovů Kyklad a Sporad, Gallipoli, Krétu aj. Protože byli sami na císařství nezávislí, ovládli všechny křižácké státy hospodářsky. Po čtvrté křížové výpravě nastal úpadek křižáckého hnutí. Překážkou vojenským tažením se stalo sjednocení Východu pod žezlem egyptských sultánů. Hlavní příčinou však byly politické a hospodářské změny v životě západní Evropy ve 13. století, které způsobily ochabnutí zájmu o riskantní zámořské akce.

Dětská křížová výprava (1212) - (informace pro zájemce) Oficiálně nevyhlášená výprava se zakládala na myšlence, že hříšníci nemohou zvítězit, proto mají být poslány „čisté“ děti. Církev se postavila proti, přesto zástupy dětí ve věku většinou 12 až 14 let, hlavně z Porýní, vyjely. Část byla prodána do otroctví (už při nalodění v Marseille nebo v severní Africe a Egyptě), část se poztrácela cestou, nebo zahynula na moři. 5. křížová výprava (1216 – 1221) 6. křížová výprava (1228 – 1229) Císař Fridrich II. z rodu Štaufů dal podnět k šesté křížové výpravě. Bez boje získal od sultána Jeruzalém, velkou část Galileje a pobřežní pás mezi Jaffou a Sidonem. Práva muslimů na těchto územích byla smluvně zaručena. V roce 1244 křižáci Jeruzalém opět ztratili, tentokrát naposledy. Poslední křižáci byli z Jeruzaléma vyhnáni roku 1291 (padla pevnost Akkon). Maloasijské území postupně padá do rukou Mongolů, Jeruzalém dobývají mamlúci, později opět Turkové atd.

7. křížová výprava (1248 – 1254) - (informace pro zájemce) Francouzský král Ludvík IX. Svatý se postavil do čela sedmé křížové výpravy, jejímž cílem se tentokrát stal Egypt. Dobyl Damiettu a pronikl k Mansúře. Tam byl ale zajat a za vysoké výkupné a za vyklizení Damietty byl propuštěn. 8. křížová výprava (1270) Vedl ji opět francouzský král Ludvík IX. Svatý proti Tunisu, kde sicilský král Karel z Anjou chtěl získat obchodní výsady sicilských Normanů. Vojenský úspěch výprava neměla, sám Ludvík IX. a část jeho vojska zahynuli v Tunisu morem. Výzvy papežů k novým křižáckým výpravám zůstaly bezvýsledné. Křižácké državy na Východě, jež neměly nikdy pevný základ, byly postupně likvidovány. Již roku 1268 padla Antiochie, roku 1289 syrský Tripolis a roku 1291 bylo zlikvidováno město Akkon, poslední křižácká država v Palestině. Křižáci se udrželi pouze na Kypru, který se stal útočištěm rytířských řádů.

Proč odcházeli? Půda (zjm. mladší synové) Kořist Věčná sláva na nebesích, odpuštění hříchů Zbavit se bídy

Vznik křižáckých států

Mezi 1. a 2. výpravou Po 3. křížové výpravě

Při 4. výpravě se projevil kořistnický charakter křížových výprav 1202 -1204 Křižáci nebojovali proti muslimům, ale dobyli a vyplenili Byzanc (Byzantské císařství se už nikdy plně nevzpamatovalo)

r.1187 porazil egyptský sultán Saladin v bitvě u Hattinu křižácké vojsko, dobyl Jeruzalém (zachoval se milosrdněji než křižáci, kteří ho dobyli 1099), křižáky propustil za výkupné, to vyvolalo 3. křížovou výpravu „panovníků“

Vznik rytířských řádů na ochranu poutníků, hranic a ke zdravotní službě Templáři Johanité, později nazýváni maltézští rytíři podle místa pozdějšího působení Řád německých rytířů Na dobytých územích stavěli hrady a pevnosti Považovali se za řeholníky a vojáky

(informace pro zájemce) První duchovní rytířský řád, který vznikl v Jeruzalémě, byli johanité (celým jménem Suverénní vojenský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a Malty, také se jim říká maltézští rytíři), jejichž řehole byla potvrzena papežem v roce 1113. Řád kromě péče o nemocné brzy dostává i vojenský charakter a jeho heslem se stává „Defensio fidei et obsequium pauperum“ – obrana víry a služba trpícím. Maltézští rytíři oblékali červené odění (v současnosti černé) s bílým osmihrotým křížem na prsou, který symbolizuje osm evangelických blažeností. Do Čech byli johanité uvedeni za vlády krále Vladislava II. V roce 1159 je v Praze založena první komenda při kostele Panny Marie Pod Řetězem na Malé Straně.

(informace pro zájemce) Templáři (Chudí rytíři Kristovi a Šalamounova chrámu) byli jako řád založeni francouzským rytířem Hugem des Payens. Jejich hlavním posláním bylo ochraňovat poutníky do Jeruzaléma. Jejich sídlem se stala Omarova mešita, místo, kde stál kdysi chrám (temple=odtud templáři) krále Šalamouna. Řehole byla schválena papežem r. 1128. Jejich znakem byly dva rytíři jedoucí na jednom koni jako symbol chudoby. Po ztrátě Svaté země přesídlil řád do Francie, kde získal značný majetek. V Evropě se stali finanční velmocí, půjčovali peníze i evropským králům. Do Čech přišli templáři kolem r. 1232 a jejich první komenda vznikla u kostela sv.Vavřince v Praze. Roku 1307 dal francouzský král Filip IV. Sličný příkaz k zatčení všech templářů a zabavení jejich majetku. Templáři byli obviněni ze zapírání Krista, uctívání model a sodomie. Skutečným důvodem byla nejspíš touha krále po majetku řádu a také skutečnost, že dlužil řádu značnou částku peněz. Templáři byli mučením donuceni k falešným výpovědím a řád byl r. 1312 zrušen. Řádovým oděvem rytířů byl bílý plášť s jednoduchým červeným křížem.

(informace pro zájemce) Řád Německých rytířů (tzv (informace pro zájemce) Řád Německých rytířů (tzv. Teutonský; Bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě) je z trojice křižáckých řádů nejmladší. Byl založen v roce 1190. Prvotním posláním řádu byla péče o raněné a nemocné. Roku 1199 papež Inocenc III. potvrzuje majetky, práva a výsady řádu, který v této době přijímá druhý hlavní úkol – boj s nevěřícími. Řád získává značné majetky nejen ve Svaté zemi, ale i v jižní a střední Evropě. Působí – mimo jiné – i při christianizaci Pruska, kde ve 13. století zakládá vlastní stát, léno podřízené pouze římskému císaři. Sídlem velmistra se stal Malbork. Po porážce řádových vojsk polsko-litevskými spojenci v bitvě u Grünwaldu r. 1410 však jeho vliv v této oblasti začíná slábnout. Do Čech přicházejí němečtí rytíři krátce po roce 1200. Česká řádová provincie čítala před rokem 1420 velký počet komend, špitálů a řádových far. Většina z nich zanikla během husitských válek nebo krátce po nich. Z novějších řádových domů nabyla na významu zejména Opava, řád získal také panství Sovinec, Bouzov aj. Němečtí rytíři přijali řeholi sv. Augustina. Členové řádu se dělili na rytíře, kněží a služebné bratry. V současnosti je hlavou řádu velmistr sídlící ve Vídni. Řeholním oděvem je černý talár a bílý plášť s černým křížem.

Erb řádu německých rytířů

Krak de Chevaliers- proslulá křižácká pevnost v Sýrii, založená johanity Padla po mnoha muslimských útocích r. 1271

1291 padlo křižácké město Akkon (Acre) = křížové výpravy na Blízkém východě selhaly Turci zůstali v oblasti do 1.světové války Západní Evropa obohacena stykem s muslimským světem: hygiena, věda, plodiny,…

The Crusades Read each question carefully and fill in the blank with the correct answer. 1. The center of faith for followers of Christianity, Judaism, and Islam was the city of _________. 2. The First Crusade began in ___________ ____ and lasted until _____________. 3. Richard the Lionheart was able to reach a _______________ with Saladin. 4. Both _______________ and _______________ joined the Crusades. 5.The Knights of the Temple were also known as _______________. 6. Crusaders faced a very powerful leader named _______________. 7. There were a total of _______________ Crusades. 8. In the end, the Crusades were _______________. 9. Education benefited from _______________ acquired during the Crusades, which were later translated to Latin and improved Europe’s knowledge of many subjects. 10. Technological advancements such as the _______________ and ______________ were made during this time. Arabic materials nine the Templars treaty Jerusalem 1099 crossbow 1096 peasants compass Saladin the Great unsuccessful knights

1. From time to time, the rule of the king and the _______________ came into conflict with one another. 2. The city of Jerusalem is located in the area known as __________. 3. The Knights of St. John and the Order of Saint Mary of the Teutons were also known as _______________. 4. Saladin the Great had already captured _______________, _______________, and _______________. 5. During the Early Middle Ages, Jerusalem was ruled by _____ invaders. 6. The _______________ Crusade was from 1202 to 1204. 7. _______________ and _______________ force became mixed up during the First Crusade and several “orders” were formed. 8. Some crusaders took vows to help _______________, while others took vows of _______________. 9. In the 11th century, control of Jerusalem shifted to the ________. 10. Richard I was also known as _______________. Turks military Arab Iraq Palestine laws of the church The Teutonic Knights Syria fourth Egypt Christian pilgrims Richard the Lionheart poverty religion