Literární žánry Lyrika, epika a drama

1. Drama Tragédie (truchlohra) Komedie (veselohra)

2. Epika Epické literární útvary: Veršované Veršované i prozaické

Veršovaná epika - epos Král Agamemnón v tom davu Diovi, vladaři blesků, se podobal hlavou i zrakem, Areovi svým pásem a hrudí Poseidónovi. jako as ve stádě býk vždy nad všemi vyniká velmi, neboť na pastvě krávy svou velkostí nápadně předčí, takovým učinil Zeus v ten den i Agamemnóna, nápadným v zástupu vojska a nad reky vynikajícím. (Homér, Ílias)

Veršované i prozaické útvary epiky Mýtus Bajka Legenda Pohádka Pověst

Bajka Zuřivý pes ležel v jeslích plných sena. Kdykoli se chtěl přiblížit některý vůl a chtěl žrát, vrčel, cenil zuby, vztekle štěkal a bránil přistoupit. Hrdino, sám seno nežereš, abys měl právo hrabat pro sebe, tak druhému lotrovsky závidíš a nepřeješ, pravili voli. Je mnoho lidí, kteří závidí, co sami mít nemohou, a právě proto druhým nejvíc škodí. (Ezop, Závistivý pes)

Legenda Žil v Čechách kníže veliký slávou, jménem Vratislav, a žena jeho Drahomiř. I narodil se jim prvorozený syn, a když jej křtili, nazvali ho jménem Václav. I dala jej bába jeho Ludmila vyučiti knihám slovanským, a osvojil si smysl jejich dobře. ... Krev jeho nechtěla po tři dni vsáknout do země. Třetí den večer, jak všichni viděli, objevila se v chrámu nad ním. Tu divili se všichni, a máme naději v Boha, že pro přímluvy a zbožnost dobrého Václava objeví se i ještě větší zázrak. (První staroslověnská legenda o sv. Václavu, český překlad)

Prozaické útvary epiky Povídka Novela Román - Dobrodružný - Psychologický - Historický - Detektivní - Biografický atd.

3. Lyrika Milostná (intimní) Přírodní Sociální Reflexivní (úvahová)

Milostná (intimní) lyrika Jak jsi krásná, má milá, jak jsi krásná! Tvůj zrak se třpytí jako holoubci ve stínu závoje. Tvé vlasy jsou jako stádo koziček, které se vlní svahy giládskými. Jak karmínová šňůrka jsou tvé rty a ústa tvá jsou spanilá. (Bible, Píseň Šalamounova)

Přírodní lyrika Požáry. Ze čtyř stran hoří léto. Omamně kvetou akátové háje. Zelená duše vína doutná na vinicích. Krvácí vlčí máky v obilí. Přichází tma. A po stříbrném mostě kráčí luna. Svět je chleba vytažený z pece. A noc ujídá. (Jan Skácel, Krátký popis léta)

Sociální lyrika Jsme otroci. Jsme cizí zvůle loutky, v nás bez trestu smí bušit každá pěst, co máme, hříčkou ledačí je choutky a v pospas každému je naše čest. Jsme zástup skotu v jařmu bičem štvaný pro cizí prospěch z jitra do noci. (Svatopluk Čech, Písně otroka)

Reflexivní (úvahová) lyrika Čí jsem? Jsem plískanic a plotů a trav, trav deštěm skloněných a jasných písní bez klokotu a touhy, jež je v nich. (Jiří Orten, Čí jsem?) Čí jsem? Jsem zimy tvrdé plodům a smrti, chce-li čas, jsem lásky, s níž se míjím o dům, dán za jablka červům na pospas.

Lyrické útvary Óda Hymnus (hymna) Elegie Píseň (popěvek)

Óda Chvalme radost, dceru ráje, jiskru božskou, krásu krás, radost, pramen svatý chvalme, vítá v blaha říši nás. Nad radost nic v světě není, budiž zdráva, radosti! Vstupujeme opojeni ve tvé krásné království. (Friedrich Schiller, Óda na radost)

Elegie Pevně dřímáš pod trávníkem, Nebudí tě den: Oči navždy uzamčené, Srdce chladné, utišené, V hlavě žádný sen. (J. V. Sládek, Pevně dřímáš)

Lyricko-epické útvary Balada - klasická - sociální Romance Poema (básnická povídka)

Balada - klasická Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín. … Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě - zalknuté. (K. J. Erben, Kytice)

Balada - sociální V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý, poznal těch dvacet pět roků u pece, u lopaty, v nichž oči mu krájel plamenný nůž, a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž,zakřičel nesmírně nad nocí, nad světem vším: "Soudruzi, dělníci elektrárenští, slepý jsem, - nevidím!" (Jiří Wolker, Balada o očích topičových)

Romance Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu – ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic. „Nuž dej sem zlaté číše, páže, a nalej vína – dolej výš – dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“ Král Karel vesel káže. (Jan Neruda, Romance o Karlu IV.)