2. Oddáni Bohu a vladaři Na těle patnácte mu zeje hrozných ran, jedinou nepřežil by žádný musulman... chanson de geste Aliscanská
Potrestal císař zrádce Ganelona, hněv upokojil, který v srdci choval, dal Bramimondě poznat svého Boha. Končí se den a nadchází už soumrak. Ulehl Karel v jedné ze svých komnat. Tu přináší mu anděl boží rozkaz: "Vstaň, císaři, a povolej svá vojska! Do země birské musíš táhnout znova. Král Vivien v tvou rychlou pomoc doufá, ve městě Imfu obléhá ho pohan. Křesťanský lid tě v těžké chvíli volá."
Poledne je právě dvanáct, odbíjejí hodiny. U oběda sedí s grandy král Alfonso Leónský, když tu do jídelny vstoupí sám Cid, známý válečník: po zuby je ozbrojený, ve tváři je zrůzněný. Od krále a pána svého žádat právo přichází za pohanu utrpěnou od dvou hrabat carriónských.